Měnit veřejné mínění

Na církevních restitucích je nepříjemné, že k veřejné diskusi začíná docházet až tehdy, kdy se ukázalo, že není dobře připravená a že se o ní neříká celá pravda. Ani katolická církev nevysvětluje, jak míní se svým vráceným majetkem naložit.

Nevím, kdo může říct, že vždy dokázal mít rovnou správný názor a ten si po celý život udržel. Já se velice potýkám se svým názorem pokud jde o církevní restituce. Má to své historické a biografické příčiny.

Byla jsem nablízku, když se po převratu zakládaly církevní školy. Nejmladší z mých dětí ostatně na takovou školu chodilo. Spolužáci byli z dobře situovaných až bohatých rodin i z rodin naopak extrémně chudých, často s mnoha dětmi nebo neúplných. Konfese nebyla podmínkou a neplatilo se školné. Proti státním gymnáziím měla škola jeden předmět navíc, religionistiku, která jejím posluchačům velice pomohla v celkovém přehledu v humanitních oborech a například o islámu se v těchto hodinách dozvěděli studenti víc, než bylo k dispozici z veřejných (třeba mediálních) zdrojů. A také měli latinu, o níž se dá říci celkem totéž. Škola zahájila svou činnost ve staré měšťance, o vybavenosti se ve srovnání se sousedním státním gymnáziem nedalo vůbec mluvit.

Na škole bylo asi stejně problémů jako na kterémkoli gymnáziu, nutno je též ale říci, že poskytla svým studentům solidní vzdělání a připravila je na univerzitu stejně dobře jako státní gymnázia. Výuka byla sekulární, žádné povinné kříže ani modlitby, jen se víc mluvilo o rovnosti a spravedlnosti než o soutěži a konkurenci. Když se mě tedy před rokem ptali, co si myslím o restituci majetku církvím, byla jsem pro – z něčeho přece musejí provozovat své vzdělávací aktivity.

Také jsem v Plzni bydlela v nádražní čtvrti zvané Petrohrad, kde vznikl jediný v celém kraji hospic – byl pojmenován po sv. Lazaru a zemřela v něm i jedna moje milá loutkoherečka, která nebyla aktivní členkou církve katolické ani jiné. Na tyto služby, k nimž se nikdo zvlášť nehlásil, by církev užila také víc prostředků, než kolik má, říkala jsem si už kolem roku 2000.

Pak se vláda pustila do silového prosazování prý dávno projednaných restitucí a mě (jako mnoha jiným) napadla otázka: co když církve svůj majetek prodají, aby získaly hotové peníze pro účely, na něž je potřebují, a ten, kdo je koupí, už nebude mít slušné úmysly? Protože kdo tady má peníze – jsou to snad obce? Sotva. Nebo neziskový sektor? Ten už vůbec ne. Peníze mají developeři a velkoobchodníci, kteří ziskem církevního majetku získají ještě větší moc, než jakou dosud mají. Jejich působení už nebude mít nic společného s křesťanskými ideály, budou stavět a kácet a dolovat podle zájmů svého zisku.

To už se k vydání církevního majetku nestavím tak vstřícně. Ale pak mě napadne, že podezíravost je sice momentálně jednou ze základních vlastností naší společnosti, to ale neznamená, že by člověk nemohl něčemu – někomu – prostě věřit, že to, co dělá, myslí dobře a když o něco žádá, skutečně cítí svůj nárok a má to podložené.

Měl by tedy vzniknout zákon, podle něhož by církve svůj vrácený majetek nesměly po určitou dobu prodat nikomu jinému než obcím nebo neziskovému sektoru? To je asi nesmysl, ti přece jsou téměř bez prostředků (neziskový sektor úplně). Že by podmínkou restituce byla povinnost se o majetek starat, a kdo se na tu péči necítí, nechť o majetek nežádá a ponechá ho státu?

Ano, a někdo namítne, že ten ho pak prostřednictvím svého pochybně fungujícího Pozemkového fondu prodá stejně a zase se bude bourat a kácet a dolovat a stavět.

Pak si ale uvědomím, že obraz katolické církve výrazně převažuje na naší religiózní mapě, ale že jsou tu přece jenom ještě církve jiné. Které začasté nemají majetek žádný nebo jen minimální. A bude-li provedena odluka církví od státu a kněží budou placeni jen z výnosů církevních majetků, nebudou moci být kněží některých církví být placeni vůbec a budou si muset vydělat v občanském povolání. To by tolik nevadilo, nebýt toho, že kněží katolické církve rozhodně nic takového nebudou muset, její majetek na platy zaměstnanců, ať už kněží nebo laiků, bohatě postačí. Ostatní, zejména evangelické církve, tedy vedle té katolické budou živořit v nesrovnatelné chudobě, nebudou mít na to, aby provozovaly sociální a vzdělávací činnost a ze společenského povědomí se úplně vytratí.

Z jiné strany - od samého počátku si myslím, že církve nemají být placeny z rozpočtu ministerstva kultury, že to zamlžuje skutečný stav prostředků na kulturu vynakládaných.
Pokud jde o školství, sociální a kulturní činnost, kterou církve u nás vykonávají, je to v mých očích alternativa, která rozšiřuje možnosti i způsoby, jak společnosti sloužit. Stát v tom stavu, v jakém ho každodenně shledávám, nepovažuji vůbec za záruku ani dobrého hospodaření, ani humanity.

Momentálně přece státní instituce naprosto podléhají stranickým i finančním tlakům, ministerstva se nestarají o to, co jim přísluší, a pokud i nějaká akce vzejde, bývá špatně připravena a diletantsky prováděna a většinou není dotažena do konce. Třeba by církve na svém vráceném majetku dokázaly vytvořit menší komunitní hospodářství s pracovními příležitostmi, levným bydlením, mohly by nabídnout stipendia. Přece nejsou důkazy o tom, že v jiných evropských zemích, kde jsou vztahy s církvemi vyrovnané, by církve skrze svůj majetek působily destruktivně. Vždyť se poměry můžou změnit, Václav Klaus končí a ani ten Dominik Duka věčně na Hradě nebude.

Na celé věci je nepříjemné, že k veřejné diskusi začíná docházet až tehdy, kdy se ukázalo, že není dobře připravená a že se o ní neříká celá pravda. Že nejsou slyšet hlasy evangelíků. Že ani katolická církev neříká, jak míní se svým vráceným majetkem naložit, že neoslovuje veřejnost, nepředkládá své úmysly.

Církev, jakákoliv, bez ohledu na počet věřících, má výhodu nezávislé instituce, která si může dělat vlastní politiku. Je propojena (opět nemyslím jen tu katolickou) prostřednictvím svých organizačních struktur s celým světem. Je založena na fantastické zvěsti o rovnosti všech před Bohem a svrchované možnosti vlastního rozhodnutí. Učí nést následky, ale také – a zejména – odpouštět. Jistě, k ničemu z toho nepotřebuje světské statky. Na druhou stranu – když už je tady ta hřivna, neměla by se zakopat.

Církvím vyčítám, že spor o vrácení jejich majetků nechávají na politických stranách, jako by se jich samých netýkal. Byla bych ráda, kdyby se o své statky veřejně ucházely nebo se jich zřetelně odříkaly, ale to mlčení budí pochybnost, zda vůbec vědí, co vlastně chtějí a k čemu.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Filip Outrata - Praha

Hlasy evangelíků aj. Pondělí, 25.Června 2012, 10:39:31

Paní Zemančíková, především dík za vyváženou úvahu. Není docela pravda, že by hlasy evangelíků (ani katolíků) nebyly slyšet - na evangelické straně se diskusi o navracení majetku snaží vést nezávislý časopis protestant http://protestant.evangnet.cz/, také lze najít rozhovor Miloše Rejchrta pro ČRO, na katolické straně stojí za zmínku např. okruh kolem Václava Umlaufa a http://umlaufoviny.com/, na něhož upozorňuje zde pod jiným článkem pan Kopecký. Hlasy jsou, ale nejsou příliš slyšet, protože oficiální církevní ani necírkevní média nemají o skutečnou diskusi moc zájem.

Alena Zemančíková - Brno

Hlasy Pondělí, 25.Června 2012, 11:10:20

Vážený Filipe Outrato, váš článek jsem si přečetla okamžitě, jak jsem k tomu měla možnost, je mnohem důkladnější a kvalifikovanější než moje osamělé úvahy a jsem ráda, že potvrzuje pocit, který se mě poslední dobou zmocnil - totiž že diskuse o církevních restitucích není vyvážená. I vámi uváděná média a další zdroje názorů z řad evangelíků i katolíků jsou směrována bohužel do prostředí věřících - ale církve by měly o svých úmyslech a práci pro společnost informovat celou veřejnost. Možná je za tím i prostě bezradnost a defenzivní pocit - o tom vy také píšete hned v úvodu svého textu. Vzhledem k tomu, v jak bezpečném prostředí u nás církve žijí, je ta defenziva nemístná a z mého pohledu těžko odpustitelná.

Jan Potměšil - Praha 4

Ad autorka i FO: Pondělí, 25.Června 2012, 21:17:32

Text p. Outraty i p. Zemančíkové mne velmi oslovil. Za problém - jako ostatně i u dalších vládních agend - vnímám nedostatek diskuze. Vláda necítí potřebu při své většině cokoliv vysvětlovat a prosazuje své návrhy silou, a církve, nevím, zda ze zvyku či z opatrnosti, jsou pomalé a těžkopádné a debatu také neotvírají. Takže tu máme válcování opozice, která pak reaguje demagogicky, a rozhořčenou levici, kterou vláda arogantně ignoruje. A církve mlčí. Což není dobře, protože restituce mají rozměr nejen etický, morální a právní, ale i celospolečenský. Lidé určitě rádi podpoří hospice, charity, útulky pro bezdomovce, azylové domy pro týrané matky s dětmi, opravy architektonických skvostů atd., kdy je de facto suplován nefunkční stát, ale obávají se zároveň, že se církve utrhnou z řetězu, a půjde jim jen o zisk. Mohl bych p. Zemančíkové argumentovat ústavní maximou, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a nelze nikomu oktrojovat, jak má se svým majetkem nakládat (podmiňuje policie vrácení ukradeného auta tím, že s ním budete rozvážet sirotky a jídlo chudým?) Na druhé straně i já jako špatný katolík, ale přesto (liberální) katolík, si přeji, aby byl majetek využíván k tomu, co církvi (církvím) přísluší - kulturní rozvoj, péče o vzdělání, pomoc potřebným, zastání utlačovaných či lidí v nouzi atd. Pak je možno využití majetku buď smluvně podvázat (smluvně - to by v rozporu s ústavním pořádkem nebylo), anebo se spoléhat na to, že by církvi bylo blbé majetek rozfofrovat, byť odsvěcování a prodeji některrých sakrálních staveb (kde pak platí aspoň ochrana památková) se nejspíš nevyhneme. Jsou společenství, kde se nezbytný majetek udržovat vlastními silami daří (viz např. trapisty v Novém Dvoře, podpořené na počátku z Francie, kteří si na sebe sami vydělají). A ve zbytku snad církve nebudou horší než správa dosavadní (viz např. chátrající Slivenec a další). Závěrem - jsem rád, že někdo otevřel debatu, která není černobílá, ale jde do hloubky i do šíře. "Argumenty" vlády, i účelová pseudooponentura opozice, zjevně uspokojující nejsou a lidem zjevně nestačí, na což je třeba reagovat.

Filip Outrata - Praha

Ad AZ Pondělí, 25.Června 2012, 23:22:51

Souhlasím, ten defenzivní postoj je opravdu těžko omluvitelný. Z církve znějí jen osamocené hlasy, jako už zmíněný Václav Umlauf, nebo dnes v Lidovkách Jeroným Klimeš, který je hodně ostrý, ale podle mě oprávněně (zajímalo by mě, co by tomu článku řekl pan Potměšil). Na jedné facebookové křesťanské skupině jsem nadhodil, že by církevní instituce měly "otevřít okna i dveře", ukazovat, co všechno dělají a co hodlají dělat, jak bude jejich hospodaření transparentní aj. Jenže v církví (ř-k) platí spíš, bohužel, představa, že cokoli je vždy lepší řešit doma a nemedializovat. Dalo by se taky říct, že je to ideální prostředí pro korupci, jediná zábrana je vnitřní, morální. A lidé nejsou dokonalí...

Filip Outrata - Praha

Ad JP Pondělí, 25.Června 2012, 23:35:24

Ten nedostatek diskuze jste vystihl přesně, k tomu není co dodat. Byl jsem na jedné debatě o restitucích pořádané soc.-dem. nadací Pontes pod patronací Jana Mládka. Byla to vlastně velmi férová a vyvážená debata - dva zastánci restitucí (M. Benda, F. Štícha), dva odpůrci (J.Dienstbier, K.Machovec). Jen moderátor byl možná až příliš autoritativní a auditorium, pochopitelně, emotivní.
Ale z druhé strany jsem zaznamenal jen zcela prorestituční diskusi na půdě sněmovny, kde hlasy proti nezazněly (ze soc.dem. odmítli vystoupit, a já se jim nedivím, byl by to jeden proti dvaceti). Takže konstatuji, že větší deficit diskuse je na straně vlády. A ovšem také církví.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 26.Června 2012, 11:57:30

Aby jste si tu jen tak krásně nenotovali, tak jeden názor i když neznaboha, ale také občana. Je velmi záslužné, když se církve rozhodnou sloužit veřejnosti. Ale není to veřejná rezignace na současný stav věci? Prostě nechat církvemi suplovat nefunkční stát, jak píše pan Potměšil? Já chci, aby stát byl maximálně funčkní, nechci pomáhat potřebným přes nějaké církve. Proč by si měly církve za mé peníze /pokud jim bude darováno to, na co dle restitučních zákonů nemají nárok/ zvyšovat svůj kredit? V poslední době už začínám být alergický na všechny ty spolky a sdružení, která jsou přisátá na státních penězích, aby z nich pak budovala svojí slávu. V konečném důsledku k lidem z těchto pijavic nikdy nepřiteče to, co se na ně ze státu čerpalo, vždycky zůstává něco na "administrativu". Snaha o nefunkční stát je jedním z pilířů neoliberální politiky. Vystupme proti ní, vraťme státu jeho původní funkci. Církve mohou dále provozovat svoji charitativní činnost a to, že bude skutečně charitativní, bude už vyplývat z toho, že jí budou poskytovat za své. Dělat jí za cizí, to pak není žádná charita.

Filip Outrata - Praha

Pane Ševčíku, Úterý, 26.Června 2012, 15:13:42

váš podnět je na dlouhou diskusi. Začal bych s tvrzením "vraťme státu jeho původní funkci". Jaká funkce to je, a je shoda na tom, jaká by to být měla? Má stát sám, konkrétně svým úředním aparátem, vykonávat veškerou sociální, zdravotní, vzdělávací, kulturní aj. činnost? Je to vůbec možné? Podle mě je funkcí státu, aby se postaral o zajištění základních potřeb ve všech těchto (a dalších - ochrana přírody aj.) oblastech. Ale to neznamená, že musí sám nutně po všech stránkách tyto funkce zajišťovat.
A teď zcela konkrétně. Manželka je nevidomá, takže sleduji, jak funguje sféra neziskových organizací pro postižené. Ty vlastně také patří mezi ty "spolky a sdružení", přisátá na státním rozpočtu, o kterých mluvíte. Nepozoruji, že by nějak budovaly svoji slávu, ani že by nepřiměřená část zůstala na administrativu (to ostatně zůstává i ve státním aparátu). Z většiny jsou financovaná státem, ale dovedou najít i jiné doplňující zdroje. Tvrdím, že právě proto, že jsou na státu nezávislé, to někdy dělají tyto organizace lépe, než by to dokázal stát jako takový. Rozhodně se nedá říci, že k lidem nikdy nic nepřiteče, to je nesmysl.
Je to zkrátka podle mě lepší a lépe fungující model, než kdyby zajišťoval všechno přímo stát. Ty církve tam patří také, podle mne jsou díky dlouhodobé tradici a zkušenostem schopné poskytovat v mnoha oblastech nesmírně efektivní služby. Také nesouhlasím s tím, aby si budovaly svou slávu a prestiž na úkor ostatních. Ale sociálně činné a aktivní církve státu velice pomáhají.
To všechno za jedné podmínky: bude dobré zákonné prostředí, upravující činnost celého tohoto neziskového sektoru včetně církví.
Podle mě bez synergie s touto sférou nebude ani sám stát dobře fungovat. Tím rozhodně netvrdím, že by měl být oslabován, spíš by měl být státní aparát pod přísnější kontrolou. Ty případné "pijavice" totiž musejí mít někoho, kdo jim ochotně poskytuje krev, nebo se tomu brání jen naoko.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 26.Června 2012, 17:23:14

Nepsal jsem, že lidem nic nepřiteče, psal jsem, že jim přiteče méně, než bylo určeno. Teď k tomu hlavnímu - skutečná funkce státu. Myslel jsem tím samozřejmě sociální funkci. Stát od občanů vybírá peníze na to, aby je sociálně zabezpečil v zákonem určeném rozsahu. Ponechme stranou, jak to nyní je, důležité je to, jak to má být. Vaše "Ale to neznamená, že musí sám nutně po všech stránkách tyto funkce zajišťovat.", mi trochu přípomání Kalouskovo "stát tu není od toho, aby vařil pivo". Stát má totiž vybudované a praxí ověřené mechanismy, které není třeba suplovat charitou. Pokud nejsou funkční, tlačme na lidi, za to zodpovědné, chtějme po nich to, co mají dělat. Jistě, je vždy co vylepšovat, každá pomocná ruka je dobrá. Vítám iniciativu lidí, kteří NEZIŠTNĚ, samozřejmě i s podporou státních financí, pomáhají potřebným. Vážím si jich nesmírně. Nezaměňujme je však za ty, kteří si z takovéto činnosti udělali dobrý byznys a že jich je. To jsou ony pijavice. Paní Zemančíková píše o církevní škole. Ale tato škola byla jistě financovaná státem, její pedagogové byli státem placení. Takže jaká cirkevní škola? To je klasický případ slávy za cizí finance, i když to není případ spolku, který žije ze státních financí a jeho činnost spočívá ve vykázování nějaké činnosti. Proto je bezpodmínečně nutné ono "dobré zákonné prostředí, upravující činnost celého tohoto neziskového sektoru včetně církví." Při troše dobré snahy by to jistě šlo. Pochybuji o ní ale u neoliberálů, protože do jejich představy o fungování společnosti tohle nezapadá.

Filip Outrata - Praha

Úterý, 26.Června 2012, 23:56:20

Myslím že se shodujeme. Chtěl jsem říct hlavně to, že stát může kooperovat s transparentními subjekty občanské společnosti, a je to výhodné pro všechny, státu to ulehčí, a lépe se využije energie občanské společnosti. Nejde o to stát oslabovat nebo vytlačovat z hlavních funkcí. Obojí, jak důraz na stát, tak na neziskovou sféru, jde proti neoliberalismu s jeho logikou zisku a soukromého prospěchu. Také věřím, že při troše snahy ta spolupráce půjde.

Stanislav Hošek - Český těšín

Panu Ševčíkovi. Čtvrtek, 28.Června 2012, 11:19:53

Nejste se svým smýšlením osamocen. Takoví lidé existovali dokonce ještě za Rakouska-Uherska. Moje babička jim už tehdy říkala „vznešená žebrota“. A myslel tím všechny ty spolky, které prováděly z cizích peněz dobročinnost. Mně osobně dokonce roztrpčuje, když třeba ČEZ, VZP či kdokoliv podobný, sponzoruje nějaký pořad v TV. Vždycky k tomu dodávám: „Za mé peníze“.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.