Poznanie oslobodzuje

Eduard Chmelár

U příležitosti Světového dne humanistů, jenž kromě toho, že slouží k ocenění výjimečných lidí, ztělesňuje zejména oslavou mravní síly sekulárního humanismu, pronesl autor projev o úlohách a výzvach sekulárních humanistů, který zveřejňuejme.

Vážené priateľky, vážení priatelia, vzácni hostia, v prvom rade mi je veľkou cťou, že sa vám môžem prihovoriť pri príležitosti Svetového dňa humanistov, ktorý už píše aj na Slovensku svoju tradíciu a nie je len výročným stretnutím a ocenením výnimočných ľudí, ale predovšetkým oslavou mravnej sily sekulárneho humanizmu. Máte za sebou roky zápasov za uznanie tejto významnej skupiny v spoločnosti, no dnes treba nielen oceniť odvahu tých, ktorí v klerikálnom štáte odvážne bojujú za práva ľudí bez náboženského vyznania, ale aj zhodnotiť, nakoľko bol tento boj efektívny. Hádam nebudem v tejto spoločnosti za kacíra, keď poviem, že nie vždy za neutešený stav sekulárneho humanizmu môžu mocenské zložky a rozpínajúca sa moc cirkví, ale svoj významný diel zodpovednosti nesú aj tí, ktorí ľuďom nedokázali ponúknuť dostatočne atraktívnu alternatívu k nábožensky orientovanej etike.

Naším hlavným protivníkom totiž nie je náboženstvo, ale klerikalizmus. Klerikalizmus, ktorý sa zažral do politického systému tejto krajiny tak hlboko, že ohrozuje základné piliere sekulárneho štátu. Je absolútne kontraproduktívne míňať energiu na kritiku náboženstiev. Všimnite si, že aj v cirkvách je kritika ateizmu okrajová záležitosť. Oveľa viac sa sústreďujú na získavanie prívržencov a poskytnutie psychickej úľavy, ktorej význam nepodceňoval ani Sigmund Freud. Hlavnou platformou tohto hnutia preto nemôže byť ateizmus v zmysle popierania Boha. Je ňou sekulárny humanizmus ako rovnocenná morálna filozofia, ktorá neopiera svoje etické princípy o náboženské zdôvodnenie.

Ateizmus nie je program. Ateizmus nie je filozofia a dokonca ani svetonázor. Z tohto pojmu nevyplýva nič iné ako odmietanie existencie Boha. Jeden z hlavných omylov etického diskurzu spočíva v rozdeľovaní ľudí na kresťanov, moslimov, židov, hinduistov, budhistov a - ateistov. Ale to sú dve nesúvisiace kategórie. Ak hovoríme o ateistoch, mali by sme hovoriť o protipóle ako o teistoch a ak hovoríme o kresťanoch, mali by sme hovoriť napríklad o humanistoch. Lenže ateista nie je to isté ako humanista. V rámci ateizmu (podobne ako v rámci náboženstva) existuje mnoho smerov. Radikálny environmentalista nemusí byť veriaci, ale princípy jeho hlbinnej ekológie sú v ostrom rozpore so zásadami humanizmu. Na to, aby sme pochopili tento význam, sa musíme zbaviť dojmu, že ak odmietneme niekoho zaradiť k humanistom, znamená to, že nejde o dobrého človeka. Humanizmus sa vzťahuje len na taký smer morálnej filozofie, pre ktorý sú na prvom mieste potreby a záujmy človeka, vyzdvihovanie toho najlepšieho, čo je v ňom obsiahnuté. Ak považujeme za prvoradú prírodu alebo Boha, ak nenávidíme ľudí, neveríme v ich schopnosti či pokrok alebo popierame rovnakú hodnotu ich životov, nepatríme k vyznavačom humanizmu. Podobne ako filozofiu Friedricha Nietzscheho s jeho radikálnou kritikou kresťanstva nemožno ani pri znásilnení mysle nazvať humanistickou, hoci sekulárni humanisti ho citujú veľmi často. Je to niečo podobné, akoby som si ja pomáhal pri kritike neoliberálneho ekonomického poriadku gréckymi fašistami a slovenskými neoľudákmi. Veľmi často sa za humanistu označuje láskavý človek, ale ani táto jeho vlastnosť nie je dostatočným kritériom humanistickej osobnosti. Niektorí filozofi dokonca odmietajú pojem kresťanský humanizmus ako oxymoron. Nemyslím si, že je to nevyhnutne tak. Jeden zo zakladateľov modernej sekulárnej etiky bol hlboko veriaci človek Immanuel Kant, ktorý však odmietal opierať zdôvodnenie morálneho konania o Boha. Ak je pre praktizujúceho katolíka hlavným princípom a motívom činnosti láska a pomoc handicapovaným, potom sa s ním zhodnem skôr ako s cynickým a sebeckým ateistom. Z toho dôvodu má pre mňa sekulárna etika najmä jeden zásadný význam: je to jediný priesečník, v ktorom sa dokážu stretnúť a dohodnúť ľudia rôznych vierovyznaní a svetonázorov. To jej dodáva kozmopolitný rozmer, ktorý neprehliada rozdiely medzi kultúrami, ale snaží sa ich prekonať. Humanisti by mali taktiež odmietnuť vo svojich radoch tých, ktorí sa síce formálne hlásia k sekulárnej etike, ale obhajujú totalitárne ideológie, bagatelizujú zločiny režimov potláčajúcich ľudské práva. Ateizmus alebo teizmus nie sú sami osebe morálne kategórie.

×
Diskuse
June 21, 2012 v 18.47
Z teorie nového humanismu
Humanistou se může stát člověk jakéhokoli náboženského vyznání (případně bez vyznání), který však neklade svou náboženskou víru nad člověka a lidský život. Život je zásadně na prvním místě. Humanismus chce člověka osvobodit od fyzického i duševního utrpení a umožnit každému jedinci svobodný a všestranný rozvoj. Humanismus vyzvedává ne-pasivitu lidského vědomí. Pro člověka jsou charakteristické takové vlastnosti jako otevřenost vůči světu, nezávislost, jednání směřující ke změně okolí. Humanismus definuje člověka jako dějinnou bytost, která svým sociálním chováním je sto měnit svět a svou vlastní přirozenost. Konstantní vlastností člověka je jeho historičnost, tedy to, že není definován přírodními kritérii. Pokud existuje lidská přirozenost, pak je to právě lidská schopnost měnit se a lidská historičnost. Proto naprosto nemůžeme mluvit o "přirozeném právu", "přirozené morálce", "přirozené společenské formě", "přirozené instituci" (jako například stát, rodina apod.) a už vůbec ne o "přirozených tržních zákonech". Naopak: všechno v této oblasti je sociálně-historické a vzniklo z lidského úmyslu. Člověk má schopnost měnit svět i tehdy, když jsou okolnosti zdánlivě tísnivé a nezvratné.
SH
June 24, 2012 v 9.38
Trochu jiné pojmy
Za prvé si myslím, že autor dává dohromady humanismus a antropocentrismus.
Za druhé asi neví, že kromě ateistů existují i nonteisté. Ti boha nepopírají, ale jeho eventuální existence je jim lhostejná
June 24, 2012 v 15.24
Ateisté, nonteisté, agnostici, bezvěrci.....myslím, že už jsme tady na Referendu o tom diskutovali. Člověk pomalu ani neví, co vlastně je. Nicméně si myslím, že nejspíš to první. Necítím se totiž jako bezvěrec, to slovo se mi nelíbí. Nemohu ani říct, že je mi lhostejné, zda Bůh je nebo není (jak píše pan Hošek o nonteistech), protože si myslím, že by bylo dobré, kdyby byl - docela bych si to přála. Dokonce bych si možná i přála, aby existoval právě křesťanský Bůh a ne třeba nějaký jiný. Ale vím, že není. Zato jsem nedávno četla na internetu článek, který vysvětluje, proč lidé mají náboženské cítění: http://www.novinky.cz/veda-skoly/265506-vedci-nasli-boha-v-ruznych-castech-lidskeho-mozku.html . Jenže nevím, do jaké míry v tom mají ti vědci pravdu. Jinak ještě zpět k diskutovanému článku: Autor tam zmiňuje S. Žižka. Nevím, proč zrovna v souvislosti s humanismem, do jaké míry lze Žižka považovat za humanistu, když on sám k humanismu občas mívá výhrady. To ostatně řeší i v knížce "Humanismus nestačí".
AB
June 25, 2012 v 8.54
P. Hájkové: Co víme a nevíme?
Vážená paní Hájková,

vždycky rád čtu Vaše příspěvky, už proto, že jste schopná ze svých marxisticko-humanistických pozic ocenit i význam spirituality. Nicméně v příspěvku výše mě cosi udeřilo do nosu: "Nemohu ani říct, že je mi lhostejné, zda Bůh je nebo není (jak píše pan Hošek o nonteistech), protože si myslím, že by bylo dobré, kdyby byl - docela bych si to přála. Dokonce bych si možná i přála, aby existoval právě křesťanský Bůh a ne třeba nějaký jiný. Ale vím, že není."

Skutečně víte, že Bůh není? Osobně Vám sdělil svou neexistenci? C. G Jung kdysi na otázku, zda věří v Boha, odpověděl: nevěřím, vím, že existuje. To je zajímavá situace: Vy víte, že není, on zas věděl, že je. Skoro to vypadá, že Bůh je i není.

A myslím, že v tom je merit věci. Vždycky mě udiví s jakým to "Bohem" či lépe bůžkem se ateisté vyrovnávají. Coby křesťan věřím v Boha, který vše natolik přesahuje, že hovořit o jeho existenci je naprostá troufalost, který je spíše Ničím než něčím či někým, a který v této své absolutnosti se současně projevuje ve všem. Tomáš Akvinský ho definuje jako ipsum esse - pouhé býti. Spíše je slovesem než substantivem, je spíše predikátem než subjektem. Nebo jak říká můj drahý přítel Milan Balabán, Bůh není Co nebo Kdo, ale Kam. Představa, že křesťané a lidé jiných náboženských směrů věří v jakýsi zřetelný protějšek na nebesích je poměrně mylná. Vztah mezi Bohem a světem není jednoduše uchopitelný prostorovou metaforou: my zde a Otec na nebesích (při vší lásce a úctě ke svému Mistrovi i toto je metafora) tam. Bůh, svět a člověk tvoří spíše triádu vzájemně se prolínajících skutečností. Asi největší náboženský myslitel druhé půle 20. st: Raimon Pannikar napsal, že ve hře je spíše kosmoteandrická jednota. Anebo jak říkávala D. Sölle (mimochodem silně ovlivněná marxismem): Bůh je, ale jinak.

Občas by nezaškodilo, kdyby se vzdělaní marxisté seznámili také s tím nejlepším ze současné teologie...
A k těm vědcům: doporučuji dnešní provokativní sloupek I. Štapmacha!

Srdečně a s úctou
Adam Borzič
AB
June 25, 2012 v 8.57
Omlouvám se Panikkar je správně, vždycky, když rychle píšu, tak to popletu.
June 25, 2012 v 17.18
Milý pane Borziči,
já také ráda čtu vaše články, případně diskusní příspěvky. Čekala jsem, že někdo zareaguje na prohlášení, že Bůh není. Máte zřejmě pravdu v tom, že my ateisté nevíme, jaký je vlastně ten Bůh, který není, a kdybychom to věděli, tak bychom možná s takovou jistotou netvrdili, že není. Jsem ráda, že se o takových věcech diskutuje; samozřejmě si vůbec nemyslím, že lidský svět se dá redukovat na biologické jevy, a ráda se seznámim s názory (nejenom vědeckých) odborníků. A také o těch názorech přemýšlím. Vaše vysvětlení je mi sympatické, takže je od vás beru jako dobrou zprávu.
AB
June 25, 2012 v 20.06
Milá paní Hájková,

i mě tato diskuse těší. Myslím, že mezi náboženskými a sekulárními humanisty se vlivem společenských okolností teprve otevírá. Z jistého úhlu je asi nejdůležitější, že jsme schopni z různých rovin směřovat k vizi jiného Lidství a lidštější společnosti.

Ve svém duchovním vývoji jsem si prošel i fázemi ateismu a neteismu a v celkovém kontextu mého nazírání na svět, člověka a Boha hrají i dnes významnou roli. Nedogmaticky pojaté křesťanství je nicméně životním základem, z něhož čerpám i své politické a obecně humanistické přesvědčení. Vždy mě fascinovala tzv. negativní teologie, která jazyk o Bohu ohýbá do neskutečných hlubin - na samu hranu Ne-existence. Jednou jsem jednu svou kamarádku - ateistku téměř rozrušil tvrzením, že podle křesťanských mystiků Bůh vlastně není, říkala mi tehdy: "Tak už i tohle nám berete". Byl to vtipný rozhovor. Nicméně někdy věřící (snad tady můžu mluvit i za jiné) poněkud rozčiluje u ateistů vžitá představa, že Bůh je garantem a vysvětlením všeho, respektive metafyzickou berličkou. Víra je ale spíš riskantní skok do Neznáma, spolehnutí se na Nepřítomnost. Nejen, že je vystavena radikální pochybnosti spojené s přítomnosti zla, utrpení a smrti, ale současně je sama o sobě závratí z Nepředstavitelného. Vy naštěstí tyhle předsudky nesdílíte, a právě proto může být náš dialog plodný. Skutečnost, že levice křesťanství nezavrhla, ale že mezi levicovými sekularisty a zvláště marxisty roste zájem o dialog s křesťany, mě naplňuje nadějí.
AB
June 25, 2012 v 20.15
dodatek
Bylo by moc fajn, kdyby současní marxističtí intelektuálové vedle apoštola Pavla, respektive teologie osvobození objevili také křestanskou mystiku, např. Eckharta nebo Böhma (ten měl rád i astologii a alchymii .-)), Fromm a Bloch tak učinili a objevili nečekané analogie a inspirace. Jednou marno, ale jeden ze základních postojů mystiky je radikální nevlastnění a odpoutání. A v tom je podvratná.
June 25, 2012 v 21.52
Mistr Eckhart mi není úplně neznámý. Něco jsem četla.
AB
June 26, 2012 v 1.13
Vás jsem milá paní Hájková v tomto případě na mysli neměl, myslel jsem na ten pavlovský boom u Žižka a spol.
Mějte se dobře
A.B
June 28, 2012 v 19.13
Pane Borziči,
když už byla řeč o marxismu a mystice: nevím sice, jak na tom jsou s mystikou současní marxisté :-), ale zato jsem našla v jednom starém marxisticko-leninském slovníku vědeckého ateismu (jinak docela šíleném, který nenechá na náboženství nit dobrou) tuto poznámku o ocenění jistého druhu mysticismu Engelsem (nevím to určitě, protože spisy doma nemám, ale tipuji, že v díle Německá selská válka):
"Heretický mysticismus, který B. Engels označil za jeden ze způsobů revoluční opozice feudalismu (viz K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 7, Praha 1959, str. 389), vychází z ideje dosáhnout spojení s bohem v důsledku aktivity člověka samého, což se často chápalo jako důsledek intelektuálního úsilí. Tento mysticismus zavrhoval církev s jejími obřady, které měly hrát úlohu prostředníka mezi člověkem a bohem. Splynutí člověka s bohem se vysvětlovalo jako rovnost lidské a boží osobnosti. Heretický mysticismus sloužil jako zdůvodnění snah o sociální rovnost a osvobození lidových mas z područí církevní nadvlády. Tím, že rozkládal feudální ideologii, byl v podmínkách středověku poměrně pokrokovým jevem."
AB
June 29, 2012 v 11.06
Hmm, moc pěkné. Je vidět, že klasici skutečně mysleli dějinně. Je to opavdu vstřícné.
+ Další komentáře