Integrace vyžaduje trochu snahy

Fabiano Golgo

Děti, které se jakýmkoli způsobem vymykají průměru, mohou být vzdělávány v hlavním vzdělávacím proudu. Stačilo by, kdyby měli pedagoogové méně předsudků a byli schopni vybočit ze zajetých kolejí.

S členy romské komunity se setkáváme dennodenně jak v osobním tak pracovním životě. Potýkáme se s problémy způsobené kulturními rozdíly. Oboustranná neznalost kultur a tradic způsobuje ve vzájemné komunikaci nepochopení, předsudky, leckdy i nevraživost. O integraci romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu se v dnešní době vedou vášnivé debaty. Politici diskutují o příčinách umisťování romských žáků do základních škol praktických. Tyto děti z různých důvodů údajně nemohou být integrovány do běžných základních škol. Zaměstnanci škol si nepřejí, aby romské děti navštěvovaly základní školy, neboť jsou přesvědčeni o jejich odlišnostech.  

Nejčastějším diskriminujícím faktorem, který limituje proces integrace, jsou předsudky a rasismus. Nevyskytují se pouze ve školním prostředí, ale i v běžném životě. Netolerance se může projevovat například nepřijetím nových romských nájemníků, kteří se přistěhují do domu, psaním petic proti přidělení bytů romským rodinám v těsném sousedství, nedůvěrou v obchodech vůči Romům a jejich pečlivější kontrolou, zkrátka „házením všech Romů do jednoho pytle“, jejich posuzováním jako neschopných integrace do společnosti, malou tolerancí k jejich kulturním odlišnostem, zobecňováním a bagatelizováním problémů, vzájemnou nedůvěrou, podezřívavostí a zneužíváním nevědomosti Romů apod.

Také fyzické napadání Romů je výrazem rasismu a napětí ve vztazích mezi majoritou a minoritou. To se netýká pouze extremistů, agresory jsou mnohdy i lidé, kteří se k neonacismu nehlásí.

Romské dítě vyrůstá v jiném prostředí než jeho neromští vrstevníci. Rodina na každého jedince působí v různých oblastech, předává mu vzorce chování specifické pro danou kulturu. Tento faktor je důležitý pro plnou integraci do společnosti. Zde se právě objevují velké rozdíly ve výchově. Romské dítě vyrůstá v prostředí, které má odlišnou kulturu, jiný jazyk a uznává jiné hodnoty.

České dítě v porovnání s romským žije obvykle v nukleární rodině, kdežto romské vyrůstá s větším počtem příbuzných, tudíž není vedeno k samostatnosti, často se nemusí zamýšlet nad stejnými problémy, nemusí také o ničem rozhodovat. Smyslová stimulace je rovněž odlišná. V romské rodině běžně nenajdeme knížky, kreslící potřeby. Lze říct, že intelektové podněty přicházejí jiným směrem a mají zcela jiný charakter. To má však za následek mimo jiné nedostatečně vyvinutou jemnou motoriku a nezvládnutí dalších návyků, které mají jejich vrtsevníci z neromských rodin.

Významným nedostatkem v procesu učení je také absence motivace. Mezi problémy, které brání učení, patří špatná soustředěnost, krátkodobá pozornost, pasivní příjem informací, absence motivace a absence radosti z řešení úkolů. Na druhou stranu se romské děti často vyznačují muzikálností, spontánností, estetickým cítěním a jsou sportovně zaměřené.

×