Ekonomie se zbláznila
Ivan ŠtampachObjektivní terapie tupých škrtů vede tisíce lidí do bezvýchodné situace. Celé sociální skupiny přestávají být schopné udržet svůj standardní, třeba skromný způsob života. Hrozí jim exekuce, ztráta zaměstnání a ztráta bydliště.
Dověděl jsem se, samozřejmě (vzhledem k profesnímu tajemství) bez dalších konkrétních podrobností, že v krátké době po sobě propuklo vážné duševní onemocnění u tří vyučujících jedné české vysoké školy ekonomického zaměření. Lékaři by nám něco řekli o objemu čelního mozkového laloku a o nedostatečné produkci dopaminu. Poučili by nás, že na schizofrenii, protože o ni v těch případech šlo, mají vliv chřipková onemocnění matky v určité fázi těhotenství, vliv psychedelických drog na pacienta a různá poškození a onemocnění mozku. Vše tím ale vysvětlit nejde. Spouštěčem nemoci bývají i poruchy komunikace a vztahů a těžké životní události.
Nejde koneckonců o medicínu. Psychózy někdy charakterizujeme mimo jiné jako poruchy myšlení. Mistr paradoxu, spisovatel Gilbert Keith Chesterton píše, že u šílence je narušeno všechno, kromě rozumu. Můžeme mu dát za pravdu, když sledujeme neúprosnou logiku bludného schizofrenického myšlení.
To, co se nám v hromadných sdělovacích prostředcích prezentuje jako ekonomie, je dokonale logické. Dosadí-li se do vzorečků hodnoty naměřené při sběru dat, vyjdou prognózy a další fakta pak prognózy potvrdí. Občas to nevyjde, když jsou ve hře tak řečené singularity. Když se totiž lidé chovají jinak, než jim uznané hypotézy přikazují.
Dokonalá rozumnost ekonomie není napadnutelná co do empirických dat, ani co do racionálních postupů. Přesto někdy selhává, v poslední době se zdá, že více.
Exaktní věda zapomíná, že je jedním z humanitních oborů, tedy, že je vědou o člověku. A tady je prekérní situace. Věda před lidský subjekt vmete objekty (slovo objekt z latinského ob-iacere, metat před, proto předmět). Jenže v humanitních oborech těmito objekty jsou subjekty. Subjekt je redukován v objekt. Nakládá se s ním jako s objektem, jako s věcí, v teorii a pak i v praxi. Jeho zájem chce teorie určit a jeho subjektivní rozhodování vybočující z teorie je nežádoucí a je předem pokládáno za okrajové a bezvýznamné. Pokud se lidé budou častěji chovat jako živé subjekty, jako osoby, budou teoretické prognózy rozvracet.
Finanční a jiní analytici stav ekonomiky objektivně diagnostikují a jejich návrhy terapie jsou nepředpojaté, neutrální a pouze vyjadřují holá fakta. Jenže u věd o člověku je neutralita vyloučena. Odborník si ji namlouvá, pokud ještě nedospěl k etapě evropské kulturní tradice, jíž představuje kritika poznání. Člověk jako badatel zkoumající člověka jako předmět ekonomie (a stejně tak sociologie, historie, politologie apod.) může usilovat o poctivé zaregistrování faktů, ale nemůže se vymanit z vlastní účasti na tom, co bádá.
Ekonom je také účastník hospodářských procesů, politolog je součástí politického dění, sociolog je člen lidské společnosti, historik spoluutváří svými slovy a činy historii. Proto fakta vybírá jako relevantní a pracuje s nimi podle schémat, která si uvědomuje nebo neuvědomuje. Reprezentuje docela konkrétní zájem, v tomto případě ekonomický. Tomuto zájmu podřizuje axiomy a definice uplatněné při práci s fakty.