Prostor jako labyrint

Jiří Franta a David Böhm tvoří uměleckou dvojici, která společně vystavuje už šest let a jejíž tvorba sklidila řadu úspěchů, mimo jiné v r. 2009 a 2010 nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Tentokrát proměnili prostory pražské galerie Švestka ve složitý labyrint, v jehož útrobách postupně objevujeme různé neočekávaně umístěné kresby a videa. Spletitá prostorová struktura, která se na první pohled může jevit jako nepřehledná, je ve skutečnosti založena na důmyslné práci s hmotou a prázdnotou, v níž se odráží obsah vystavovaných děl.

Přesahy kresby

Tato koncentrovaná a zároveň hravá realizace předně zkoumá fyzické možnosti kresebného média a jeho přesahy do umění konceptuálního. Nepochybně tím navazuje na systematický průzkum hranic kresby z předešlých projektů; autoři s kresbou pracují dlouhodobě. A kresba je určující složkou také současné expozice. Podle slov umělců je tato technika „nejrychlejším způsobem záznamu“, který umožňuje přesně vystihnout jejich bezprostřední pocity a nápady. Franta s Böhmem se ovšem ani tolik nezajímají o výsledný dojem jako spíše o „způsob procesu záznamu“: fyzicky si ho totiž znesnadňují a navíc ho zdvojují optickým echem videozáznamu. Záměrně přitom mísí svůj dvojí kresebný rukopis, aby dospěli k novým uměleckým postupům neindividuálního charakteru.

Echo, ozvuk, ozvěna

Komplikovaný způsob instalace významně znesnadňuje celkové vnímání kreseb i videa také návštěvníkovi výstavy: ten musí překonávat různé mechanické překážky, některé kresby jsou viditelné pouze jako odraz v zrcadle, jiným je násilně vnucen dojem třetí dimenze, další se prezentují nejprve v malém měřítku, aby se vzápětí objevily ve formátu několikanásobně větším. Vše se vyjevuje postupně, po částech, jako prvotní střípky mozaiky, jako ozvěna myšlenky - echo logu. Divák prochází kulisovitou strukturou bludiště z vnitřní i vnější strany, takže nahlíží i „za kulisy“ uměleckého projektu. Ve složitosti labyrintu se navíc zrcadlí překomplikované konstrukce architektury zachycené v kresbách na papíře. Celý „echologický“ projekt průzkumu ozvěny se tak díky instalaci stává neopakovatelným konceptem, v němž je „vše propojené“. Odrážejí se zde rozličné ohlasy téhož pseudokonstruktivistického motivu a vytvářejí vzájemné vazby mezi obrazem, časem a prostorem. Jde o další z nepřenosných dialogů autorské dvojice, který brzy definitivně zmizí a po němž zůstanou jen ozvuky v podobě různorodých záznamů, zpráv nebo vzpomínek v mysli.

Navzdory vážnosti a systematičnosti, s níž se oba autoři tématu věnují, nepostrádá výstava vtip a lehkost, jak dokládá i doprovodná obrazová publikace Sketchbook. Ostatně navýsost dobře se na výstavě baví děti.

Výstava potrvá do 12. května 2012

Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1

otevřeno út-so od 11 hod do 18 hod