Ropák 2007: Jiří Hodač - náměstek pro špinavou práci

V roce 2007 se Ropákem stal Jiří Hodač, náměstek ministra dopravy. Jeho činy připomíná Věra Jakubková, která v době, kdy působil, byla poslankyní za SZ.

Věra Jakubková

24.04.2012 08:00

Související

Ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS) přivedl na ministerstvo svého kamaráda Jirku z Teplic v listopadu 2006 a udělal z něj nejprve ředitele odboru pozemních komunikací. Brzy mu však svěřil řízení všech strategických odborů, především těch, kde se rozhodovalo o penězích, včetně evropských fondů, tj. o velmi velmi velkých penězích. K ruce mu byla polovina zaměstnanců ministerstva.

Jiří Hodač si k tomu všemu ještě přibral funkci předsedy dozorčí rady Letiště Praha a člena řídícího výboru Českých drah, tj. firem, které hodlal stát privatizovat a kde šlo o desítky miliard korun, na něž si mnozí brousili zuby.

Je tedy zřejmé, že budoucí Ropák 2007 prokázal obrovskou výkonnost, když zvládl zastupovat ministra Řebíčka, který v té době v poslaneckých lavicích šprtal italská slovíčka a piloval jejich výslovnost. A to nejen na důležitých jednáních, ale také při podepisování významných dokumentů, např. tajné dodatky ke smlouvě o dodávce a provozování elektronického mýtného systému v České republice na mnoho let dopředu s firmou Kapsch.

To vše tedy Hodač zvládl i bez bezpečnostní prověrky (pro jiné ovšem povinné!), která měla mimo jiné odhalit, nakolik je v roli vysokého státního úředníka, který přichází do styku s utajovanými skutečnostmi, ovlivnitelný a zda jeho finanční a majetkové poměry odpovídají přiznaným příjmům. Ostatně, sám Řebíček, který tuto skutečnost s lehkostí politika toleroval, jej v soukromých rozhovorech nazýval náměstkem „pro špinavou práci“.

Nicméně titul Ropáka ho potkal brzy, už za rok 2007, a měl ho za tři důvody.

Do konce své neuvěřitelné kariéry na ministerstvu dopravy, kde působil na pozici 1. náměstka až do ledna 2009, toho totiž stačil zmastit mnohem více, než jen bojkotovat usnesení vlády č. 1064 ze dne 19. 9. 2007, které ministru dopravy uložilo jmenovat skupinu odborníků k vyhodnocení variant výstavby silničního okruhu R1 kolem Prahy, dálnice D3 ve Středočeském kraji a rychlostní silnice R55 na jihu Moravy na Slovácku. Nakonec tato komise po několika letech „sezení“ v podstatě zamítla všechny alternativní trasy.

V tomto případě, stejně jako při udělení souhlasu s vykoupením pozemků pro stavbu vodního stupně Přelouč II. na Labi za 23 miliónů korun bez povolené výjimky ke škodlivému zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů organismů, šlo především o zachování penězovodů k proinvestování tučné kořisti ve výši desítek miliard korun ze státního rozpočtu. A propos: stavba ani po pěti letech nemá pravomocné územní rozhodnutí a ani všechna stavební povolení, nicméně pozemky stát již koupil!

Třetím důvodem pro udělení Ropáka byly Hodačovy hrozby žalobami občanským sdružením za jejich účast ve správních řízeních a vysokými finančními pokutami jako náhradu za způsobilou škodu v řádu miliónů korun. Aktivisté přitom jen podle zákonů této země žádali pouhé odstranění nedostatků, chyb a podvodů při schvalování dopravních staveb, takže vinou úředníků a investorů docházelo k prodlužování či pozastavování sporných projektů. A mnohé vítězné rozsudky dávaly občanským sdružením samozřejmě za pravdu.

Jiří Hodač získal ostudné ocenění za uvedené tři antiekologické činy i přes to všechno trochu neprávem. Vždyť jen málokdy prosazoval vlastní názor či projekt. Naopak s nevídanou arogancí a neomaleností plnil zadání úzkých zájmových skupin a politická příslušnost zadavatelů nehrála roli.

Cenu za ničení přírody v roce 2007 proto vnímám spíše jako kritické hodnocení tehdejší doby. A to nejen pro celou vládu, opozici, kontrolní úřady, sedmou velmoc, hlídací psy demokracie, také pro všechny lhostejné občany.

Tento titul by tak mohl patřit všem, kteří tolerovali tomuto středoškolsky vzdělanému podnikateli se zkušenostmi s  dopravováním odpadů jeho excesy při faktickém řízení klíčového resortu, který hospodařil s jedním z největších balíků peněz ve státním rozpočtu. Považte, v těchto šťastných letech mělo ministerstvo dopravy k rozdělení na sedm let ještě dalších 150 miliard korun z Operačního programu Dopravy. A zda tyto peníze budou do roku 2015 opravdu zcela vyčerpány, se ještě uvidí.

S důsledky divoké Hodačovy éry v letech 2006-9, v níž neplatila žádná pravidla a miliardy veřejných peněz byly zabetonovány v různých dopravně nepotřebných a v ekologicky sporných stavbách, další zmizely ve stranických pokladnách, kapsách lobbyistů, konzultantů, právníků, projektantů a dalších se setkáváme dodnes. A ještě dlouho budeme!

A i když bychom na něj rádi zapomněli, minimálně výmoly na silnicích, nebezpečné vlakové přejezdy, nedostatek cyklostezek a mizérie v železniční dopravě nám to nedovolí. Ropák 2007 Jiří Hodač svou „špinavou práci“ na ministerstvu dopravy opravdu zvládl!

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.