Když folkový zpěvák Ivo Jahelka v roce 1990 vydával své třetí elpíčko s názvem Ať žije revoluce (1990), mohl na ni konečně zařadit i protestsong Zavřeli zloděje. Stejně jako ostatní písničky z alba je kritický vůči minulému režimu: „Zavřeli zloděje, že kradl chleba, zavřeli zloděje, že práva nedbal, zavřeli zloděje, křičeli na něj, ti co se zákonům pokorně klaněj,“ začíná skladba o desetkrát trestaném recidivistovi, aby pokračovala přes rozpadající se kostely, pochmurná pražská sídliště, platební bilance a pětiletky až ke klíčové sloce: „[Není nám do tance, mám na to svědky, svědky.] Že někdo po léta krade tu drze, to naše snažení pohřbívá v mlze, s čistýma rukama a za potlesku, co velkým zlodějům dodává lesku, lesku.“

Tak. Poslechněte si tu písničku na vlastní uši, Jahelka v ní opravdu zpívá o komunismu. „Schovaní za hesla a hluchá slova, být blízko u vesla a s proudem plovat, takových Babinských tu s náma cvičí, jako by společné nebylo ničí, ničí.“

Cestovní kancelář nabízející prohlídkovou trasu kolem sídel pražských kmotrů by měla nabídku rozšířit o bydliště bývalých komunistických pohlavárů. Milouš Jakeš se svou vilkou a citátem „ne šest set, milión, dva milióny berou!“ by působil jako pořádný žabař. No a pokud jde o recidivisty kradoucí sámošce jídlo, zdá se, že už dávno nejde jen o podvyživené důchodce, kteří jsou po zaplacení nájmů, energií a lékařské péče se svými pididůchody v mínusu.

Jak v úterý informoval server iDnes.cz, za krádež bramborových knedlíků může sedmadvacetiletý recidivista skončit ve vězení. Chytili ho u náklaďáku v potravinářské firmě v Chodově u Sokolova, a jak zpívá Jahelka, tam kde je žalobce, musí být soudce.

Z článku bohužel není jasné, proč ten člověk opakovaně kradl jídlo, ekonomické statistiky ale naznačují možné důvody. Až někdy budete v samoobsluze, vezměte do jedné ruky bramborový knedlík a do druhé noviny se zprávami o tom, kolik miliard kde zase zmizelo, a zavřete oči.

To děvče s vahami je totiž vážně slepé.