Čítanka modernismu, aneb utopie nejsou ztracené
Johana LomováJe dnes utopie možná a co je její materiální základ? ptají se laureáti Chalupeckého ceny za rok 2011 Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov. Přehlídka možných podob modernismu ve smíchovské galerii SVIT hledá odpověď.
Požadavek, aby se výstavy umění vztahovaly k aktuálnímu společenskému dění, je čím dál tím častější. V současné době jsou v Praze k vidění dva takové projekty, každý splňující tento požadavek z odlišné perspektivy. V Městské knihovně nalezneme přímou kritiku konzumu, který s pomocí reliktů nakupování a spotřeby komentuje Krištof Kintera (výstavě Výsledky analýzy se budeme věnovat v nejbližší době). Na Smíchově sledujeme naopak objekty, které vycházejí z dnes již nekonfliktního tvarosloví modernismu a jejichž kritický potenciál se odkrývá pouze po malých krůčcích.
Jednotlivé potemnělé obrazy sice připomínají něco z minulosti, z doby avangardních experimentů doprovázejících touhu po společenské změně, jejich obsah je však vztažen k naší současnosti. Hned první skupinový portrét (viz ilustrace) přímo navazuje na obrazy pracujících, nejedná se však o zachycení postav dělníků — budovatelů budoucnosti, ale o pohled na posmutnělé zaměstnance hornického skanzenu v Mayrau. Na jiných obrazech vidíme srp a kladivo umě aranžované v kubizujícím zátiší, v dramatické perspektivě uhánějící vlak či krabici se vzorky klasů a s nápisem propojujícím dva jazyky, ruštinu s češtinou.
Úvodní text k výstavě Materiální základ od Terezy Stejskalové otevírá cestu k možnému významu výstavy. Historické ohlédnutí do 50. let zachycuje dobu, kdy začal odklon od dogmatického lpění na socialistickém realismu a umělci se vraceli ke klasickému modernismu. Kašírovanou radost oficiálního umění 50. let zároveň začala nahrazovat touha najít pravdu a zprostředkovat ji v obrazech utrpení. Tereza Stejskalová dále představuje dvě postavy té doby: ruského historika a amerického miliardáře, který každý svým způsobem naplnili sny (tedy utopie) své doby, společně zosobňují pokrok, touhu pokračovat a dále proměňovat svět.
Pomalé odhalování dalších možných obsahů výstavy zásadním způsobem urychluje text, který napsal Václav Magid v publikaci The Future is our only Aim. Jeho esej doplňuje ukázky díla Vasila Artamonova a Alexeye Klyuykova, společně s nimi propojuje minulost s budouncostí a jazyku historické avantgardy tak dodává na aktuálnosti.
„Nalezené předměty si vykládáme v souladu s omezenými znalostmi, které máme o době a kontextu jejich vzniku. (…) Některé z těchto artefaktů vzbuzují „zdvořilý zájem“, jiné se ale dotýkají něčeho v nás. Jako kdyby vyvolávaly nějakou zasutou vzpomínku.“ (Václav Magid, The Future is our only Aim)
Magidovo vyprávění kombinuje osobní fikci, citáty z filozofických traktátů i sci-fi příběhů a směřuje k psychoanalytické interpretaci melancholického vztahování se k avantgardním utopiím. Navrhuje možné vypořádání se s jejich smrtí, které vede očistnou cestou sebeironie „ (…) díky níž si můžeme plně uvědomovat směšnost, pomýlenost, či přemrštěné ambice dosavadních nezdařilých pokusů o umělecké přetvoření světa, a přesto je přijmout za své.“ (Václav Magid, The Future is our only Aim)
Po hraném štěstí postkapitalisitcké společnosti, jejím spektáklu a spokojenosti se sebou samou, přichází opět snaha reálně pojmenovávat duchovní krizi, do níž se propadáme. Jako zdroj inspirace se nabízí modernismus, cílem pak je obnovení víry v možnost společenské utopie.
„Umělecké i intelektuální projevy, které se v posledních několika dekádách obracely k odkazu avantgard, se v převážné míře věnovaly práci truchlení. (…) V tomto daném případě ovšem objektem, jehož ztráta vedla ke vzniku melancholie, nebyl nějaký existující předmět, ale neuskutečněný projekt lepší budoucnosti. Tím, co zemřelo, nebyla bytost aniivěc, ale pouhá představa a vůle k naplnění této představy. Je-li tomu tak, pak melancholie není nevyléčitelná. Na rozdíl od ztracené bytosti, chybějící představu si znova můžeme vytvořit.“ (Václav Magid, The Future is our only Aim)
Vasil Artamonov & Alexey Klyuykov: Materiální základ
Galerie SVIT http://www.svitpraha.org/cs/galerie/206.html
otevřeno st—so, 14 — 19h
Výstava potrvá do 21.dubna 2012