Račak – důvod nebo záminka k útoku na Jugoslávii?

V kosovské vesnici Račak mělo dojít v roce 1999 k masakru albánských civilistů. Srbové toto tvrzení popírají. O Račaku toho bylo napsáno mnoho. Informace jsou natolik rozporuplné, že hledat v nich historickou pravdu se zdá jako marný úkol.

Casus belli – tato slova označují něco mezi příčinou války a záminkou k válce. Jde o konkrétní událost, která přiměje jednu stranu k násilné akci. Před necelými třinácti lety – 24. března 1999 bylo zahájeno bombardování Jugoslávie vojsky NATO. Casus belli byla v tomto případě událost, která se odehrála 15. ledna 1999 v kosovské vesnici Račak (albánsky Reçak).

Podle americké diplomacie zde došlo k masakru albánských civilistů, Srbové však toto tvrzení popírají. O Račaku bylo napsáno mnoho článků, natočeny filmové dokumenty, vydány oficiální zprávy. Jsou však natolik rozporuplné, že hledat v nich historickou pravdu se zdá jako marný úkol.

První verze příběhu je ta, kterou zastávají Albánci a představitelé NATO. Dne 16. ledna byly ve vesnici Račak objeveny mrtvoly 45 lidí v civilních šatech. Podle místních svědků přišly předešlého dne do vesnice srbské jednotky. Policisté zajali místní muže, kteří dříve neuprchli, odvedli je do rokle nad vesnicí a tam všechny zastřelili. Mrtvá těla viděli následujícího dne mezinárodní pozorovatelé. Osobně byl přítomen šéf pozorovatelské mise OBSE americký diplomat William Walker, který neprodleně obvinil Srby z masakru civilistů.

Podle srbských zdrojů se 15. ledna do vesnice Račak vypravily speciální jednotky pro boj s teroristy. Podařilo se jim během operace zabavit větší množství střelných zbraní a zastřelit v boji určitý počet albánských ozbrojenců. Po celou dobu operace byli srbští policisté ostřelování z blízkých kopců bojovníky UÇK. Po skončení akce se opět stáhli. Mrtvá těla patřila podle Srbů padlým bojovníkům UÇK, kteří byli teprve posmrtně převlečeni do civilních šatů a sneseni na jedno místo, aby byl vyvolán dojem, že šlo o hromadnou popravenu civilistů. Na první poslech se zdá tato verze méně pravděpodobná.

Jednotlivé texty, co byly o Račaku napsány, se liší v tom, na čí straně stojí. Podle toho upřednostňují určitý druh informací, jiné zpochybňují či neuvádějí. Liší se i některé konkrétní údaje, např. Srbové uvádí jako počet obětí 40 lidí. Základním argumentem pro verzi masakru je svědectví místních obyvatel o tom, co se stalo. Hlavním argumentem druhé strany je zjištění srbských soudních lékařů, podle nichž 37 ze 40 obětí mělo na dlaních stopy střelného prachu, což svědčí o tom, že tito lidé krátce před smrtí používali střelnou zbraň. Některé texty uvádí přítomnost osmnáctileté ženy a chlapce mezi zabitými, někde se píše o třech ženách a jednom starci. Srbové uvádí přítomnost dvaadvacetileté ženy, která podle lékařského ohledání krátce před smrtí střílela.

Vyšetřování události
Celý incident byl vyšetřován srbskými úřady. Vedle srbských patologů se na šetření podílel i běloruský a finský lékařský tým. Závěry srbských lékařů vyzdvihují zmíněnou přítomnost střelného prachu na rukou obětí. Finský lékařský tým pod vedením patoložky Heleny Rantové tuto skutečnost nezjišťoval. Jejich šetření pouze konstatovalo, že mrtví byli zastřeleni z dálky. Zohavení, ke kterém došlo u některých těl, bylo vykonáno až posmrtně.

William Walker prohlásil před novináři, že Rantová mu mezi čtyřma očima potvrdila, že oběťmi byli civilisté. V její lékařské zprávě se ovšem nic takového nepraví. Rantová později napsala ve svých pamětech, že William Walker na ni vyvíjel tlak, aby její zpráva explicitně potvrdila obvinění vůči Srbům.

Poté, co se dostalo Kosovo pod protektorát mezinárodních sil, byl incident vyšetřován v Prištině a později i před mezinárodním soudem v Haagu. Celkem byl kvůli tomuto incidentu odsouzen jeden člověk (!) – srbský policista Zoran Stojanović, který byl v roce 2001 shledán vinným za zabití jednoho muže a postřelení dvou lidí. Soud se odehrával za zjitřené atmosféry. Žalobce např. vyhrožoval, že nedojde-li k odsouzení, vezme lid spravedlnost do vlastních rukou. Organizace Amnesty International a OSN označily rozsudek za nezákonný.

Historický kontext Račackého incidentu
Pokusme se pro úplnost shrnout také širší souvislosti, které se k případu vztahují. V říjnu 1998 zastavila vyčerpaná Kosovská osvobozenecká armáda boje a nařídila svým lidem, aby se stáhli do hor. Spojené státy zároveň vyvinuly enormní tlak na Jugoslávii, aby přijala ultimativní požadavky, mezi nimiž byla přítomnost mezinárodních pozorovatelů, výrazné snížení početního stavu armády v Kosovu a návrat uprchlíků. (Už dříve byli Srbové obviňováni z vyhánění civilistů.) V opačném případě hrozily USA vojenskými nálety.

Srbská vláda na tyto požadavky přistoupila a stáhla z Kosova 90 procent svých vojenských a policejních sil. Spolu s navrátivšími se uprchlíky zaujala své ztracené pozice i UÇK a v prosinci se boj rozhořel nanovo, přičemž mrtví byli na obou stranách. V lednu byli nedaleko Račaku při přepadu policejní kolony zabiti tři jugoslávští důstojníci. Následně došlo v Račaku ke zmíněné operaci, po níž Albánci ukázali mezinárodním pozorovatelům 45 údajně civilních obětí srbského masakru. Šéf pozorovatelské mise William Walker tuto verzi okamžitě přijal a obvinil z masakru srbskou policii.

Západní tisk reagoval s velkým rozhořčením. Americký prezident Bill Clinton komentoval ve svém projevu událost těmito slovy: „Nevinní muži, ženy a děti byli odvedeni ze svých domů do jedné rokle, přinuceni pokleknout do bláta a zastřeleni.“

V únoru se sešla mezinárodní konference ve francouzském Rambouillet, kde jugoslávská delegace odmítla americký návrh dohody, která předpokládala obsazení Kosova jednotkami NATO a také volný přístup vojenských jednotek NATO na celé území Jugoslávie, včetně vzdušného prostoru a výsostných vod. Albánská delegace dohodu podepsala pod hrozbou zastavení veškeré pomoci. Zároveň prý bylo Albáncům neoficiálně přislíbeno vyřešení otázky kosovské samostatnosti.

Další události jsou obecně známy. Mezinárodní pozorovatelé opustili Kosovo a 24. března 1999 byly zahájeny letecké útoky NATO na Jugoslávii.

Nad celou operací proti Jugoslávií visí ovšem různé otazníky. Existují například důvodné pochybnosti o tom, co bylo pravou příčinou války. Americký intelektuál Naom Chomsky řekl v rozhovoru pro Radio Beograd (s odvoláním na vyjádření nejvyššího úředníka Clintonovy administrativy Stroba Talbota), že bombardování Jugoslávie nebylo motivováno žádnými humanitárními důvody, ale tím, že Bělehrad neprovedl požadované sociálně-ekonomické reformy. Chomski prohlásil: „Srbsko bylo posledním místem v Evropě, kde nebyl přijat všeobecný konsensus přicházející z Washingtonu.“

Cui bono
První pochybnosti o oficiální verzi OBSE o račackém masakru vyslovili již v lednu 1999 ve svých článcích dva francouzští novináři – Renaud Girard z deníku Le Figaro a Christophe Chetelot z Le Monde. Oba byli přítomni v místě jako zpravodajové. Později také promluvili v dokumentu kanadské CBC The Road to Racak (2000) a v dokumentu srbské televize Račak, laži i istine (2009).

Jejich pochybnosti se týkají zejména následujících skutečností: Na místě, kde mělo dojít k popravám, se podle nich nacházelo jen velmi málo vystřílených nábojnic a na zemi pod těly bylo jen málo krve. Srbská policie byla po celou dobu pobytu ve vesnici ostřelována z pozic UÇK, takže sotva mohla mít čas zabývat se popravami civilistů. Ve chvíli, kdy se mrtvoly našly, byla vesnice pod kontrolou UÇK. Byli to velitelé této povstalecké organizace, kteří ukazovali mrtvoly mezinárodním pozorovatelům. Navíc srbská policie oznámila předem svůj útok na vesnici mezinárodním pozorovatelům i novinářům. V tiskovém prohlášení zvala novináře, aby se šli na akci podívat. Bezprostředně po akci se podle Chatelota srbská policie „za tuto operaci chválila, že byla velmi obtížná, velmi úspěšná, ale čistá.“

Jejich svědectví asi nestačí k tomu, abychom si učinili konkrétní závěry. Bez přístupu k dobovým dokumentům lze ostatně sotva co tvrdit s jistotou. Mohli bychom se ovšem pokusit ještě o náhled psychologický – o přístup, který právníci shrnují do formulky: Cui bono? – V či prospěch?

Měla by zde přinejmenším zaznít otázka, kdo mohl mít prospěch ze zabití 45 civilistů. Lze si představit, že by se Srbové mstili tím, že popraví 45 civilistů, a učinili tak takřka na dohled od mezinárodní pozorovatelské mise? Jednali v takovém případě policisté na vyšší rozkaz, nebo svévolně? Pokud by vyšší místa vydala rozkaz pomstě na civilistech, pak je zvláštní, že by byli předem a oficiálně informováni zahraniční novináři o chystaném útoku. Pokud by šlo o svévoli policistů, pak bychom museli považovat srbské speciální jednotky za neuvěřitelně nedisciplinované.

Je jasné, že z mezinárodního hlediska mohla vražda civilistů Srbům jedině uškodit. Efekt pomsty či zastrašení nemohl vyvážit nebezpečí, jaké by hrozilo z medializace takové události. Jak se vyjádřil představitel kosovských Albánců Dukagjin Gorani: „Čím více civilistů bylo zabito, tím větší byla pravděpodobnost zahraniční intervence. A UÇK to samozřejmě věděla.“

Není divu, že se objevily spekulace o tom, že věc byla zaranžována představiteli UÇK, snad i v dohodě či se souhlasem Američanů. Důležitou úlohu zde sehrál William Walker. Vysloužil si tím, že je po něm v Račaku pojmenována ulice a jemu samotnému se dostalo na některých anglicky psaných serverech přezdívky Mr. Račak.

Rozpaky vyvolává to, s jakou rychlostí obvinil Walker Srby. Jeho jednání jakožto nestranného pozorovatele bylo v tu chvíli naprosto neprofesionální. Pozoruhodný je okamžik, kdy Walker dle vlastního vyprávění odpovídá na otázku novinářů, zda se půjde podívat na další mrtvoly na kopci, slovy: „Viděl jsem dost.“ Jednal by tak člověk, který chce vyšetřit zločin? Mluví zde pozorovatel zhnusený brutálním zločinem, nebo diplomat, který chce předstírat zhnusení? K spornému obrazu jeho mise přispívá i zmiňovaný nátlak na finskou patoložku.

Americké diplomacii nepřidává na důvěryhodnosti ani následné jednání v Rambouillet. Navenek bylo prezentováno jako snaha zachránit mír, ve skutečnosti byly Jugoslávii předloženy podmínky, které by nemohl žádný suverénní stát přijmout – byly tvrdší než podmínky dohodnuté po následné pro Američany vítězné válce. Šlo zejména o přístup vojsk NATO na celé státní území Jugoslávie. Před světovou veřejností však byl tehdy tento požadavek americké strany zatajen.

Mediální ohlas
K zajímavým okolnostem račackého incidentu patří bezesporu i jeho mediální ohlas. Zdá se totiž, jako by média byla proti zřejmě předem připravené propagandistické akci buď bezbranná, nebo neschopná plnit svou službu vůči veřejnosti. O českých médiích to platí bez výjimky. Přestože byla již od počátku k dispozici ve francouzštině i v angličtině hodnověrná svědectví zpochybňující oficiální verzi, k českému čtenáři se nic takového nedostalo.

V tehdejší Mladé frontě dnes byl například bezprostředně po incidentu citován americký generál John Drewienkiewicz, podle něhož Srbové opět porušili příměří. Ve skutečnosti šlo o reakci na zastřelení tří srbských policistů, což se v týchž novinách sice objevilo, leč o pár dní později. Jindy byl citován jiný generál, který rozmlouval srbské vyšetřující soudkyni návštěvu Račaku s ozbrojeným doprovodem, z formulace článku mohl čtenář získat dojem, že to je neslýchaná provokace, když se Srbové vůbec snaží na svém státním území vyšetřovat smrt několika desítek lidí.

Se zajímavým příkladem zavádějící interpretace jsem se setkal na anglickojazyčné Wikipedii. (Mimochodem je poměrně zajímavé porovnat interpretaci na různých jazykových verzích: anglická, albánská a chorvatská se drží verze masakru, srbská, ruská, francouzská a polská tuto verzi popírají, nebo jsou k ní velmi skeptičtí.) Text na anglické Wikipedii se zabývá i zmíněnou metodou zjišťování stop střelného prachu na lidském těle, kterou použili srbští lékaři a která je nejzávažnějším argumentem pro tvrzení, že mrtví v Račaku nebyli civilisté, nýbrž ozbrojenci padlí v boji. Podle textu na Wikipedii je prý použitá metoda nespolehlivá. Zjištění mohou být falešně negativní, nebo naopak falešně pozitivní, používá se však dosud v zemích, které si nemohou dovolit modernější metody. U této informace je uveden dokonce odkaz na odborný kriminalistický článek.

Způsob, jakým asi vcelku správné informace podány, se snaží navodit dojem, že přítomnost střelného prachu na rukou obětí není podstatná. Pokud ovšem platí, co zde bylo o dané kriminalistické metodě řečeno, pak je třeba se ptát: Přece jen je alespoň vysoká pravděpodobnost, že zjištění má určitou vypovídací hodnotu, proč tedy finští lékaři tuto metodu nepoužili? Nebo proč nepoužili ony modernější metody, které se používají v zemích, jež si to mohou dovolit?

Dotazoval jsem se mimochodem na zmíněnou metodu jistého českého znalce v oboru soudního lékařství, který mi řekl naprosto jednoznačně s odvoláním na vlastní zkušenosti z praktických experimentů: „Pokud někdo má na dlaních střelný prach, znamená to, že musel sám střílet nebo se dotýkat zbraně, z níž se v tu chvíli střílelo.“

Na základě veřejně dostupných informací se zdá nanejvýš pravděpodobné, že k žádné hromadné popravě civilistů nedošlo. V takovém případě je prakticky jisté, že o tom americká strana věděla. Pokud to tak je, pak odvedl Walker sice dobrou práci ovšem jinou než, jaká mu byla uložena před očima světové veřejnosti. Nelze samozřejmě tvrdit, že by v Kosovu nedocházelo v devadesátých letech ke vraždám albánských civilistů, ostatně i srbská strana to dnes připouští. Nicméně račacký incident byl se vší pravděpodobností zinscenovanou záležitostí a jeho účelem bylo, aby poskytl věrohodnou záminku k válce. Doufejme, že historikové v budoucnu dokážou přinést objektivní a věcné informace o těchto událostech?

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Ibrahim Rugova Sobota, 24.Března 2012, 18:37:1

v prosinci 2000 (Der Spiegel 50.2000):
"Srbů se nikdo ptát nebude, jejich souhlas nikdo nepotřebuje, musí přijmout rozhodnutí mezinárodního společenství. ... Je pochopitelné, že všichni Albánci by chtěli žít v témže státu. Vidíme takovou integraci ale teprve v rámci sjednocené Evropy. Nemohu přirozeně vyloučit, že se jednoho dne ukážou také jiné alternativy - možná právě také sjednocení s Albánií.
...
NATO musí v Kosovu zůstat navždy. ... NATO je ... naše soukromá armáda."

To byl ten tzv. "umírněný".

Mirza Hadžič - Praha 5

Sobota, 24.Března 2012, 23:00:8

Teorie spiknutí mají bohužel tuhý kořínek, obzvlášť pokud tam lze vypozorovat americkou armádu. Uvedu ale několik faktů které autor pozapomněl. "Historický kontext" který popisuje začíná uprostřed bojů albánské domobrany (UCK) a srbské armády (ale především ozbrojených srbských polovojenských band, které se přesunuli po válce v Bosně na Kosovo. Co v kontextu chybí je i základní otázka: kde se konflikt na Kosovu vůbec vzal? Byla to totiž už čtvrtá (!) válka kterou od roku 1991 fašistická skupina kolem Miloševiče rozpoutala. Po Slovinsku, Chorvatsku a Bosně. V těchto válkách srbští fašisté spáchali nejděsivější myslitelné zločiny, "korunované" genocidou (!). Představa kosovských občanů o vlastní budoucnosti, po přesunu těchto vojenských, ale hlavně nevojenských ozbrojených band z Chorvatska a Bosny na území Kosova, byla celkem jednoznačná. Račak není tedy nějaká "přelomová" událost, hodná bádání a vyšetřování, jak by se mohlo zdát z tohoto článku. Byl to jen další z nekonečné řady zločinů srbské armády a polovojenských oddílů, rozsahem bohužel nijak výjimečný. Těžko hádat proč zrovna tato událost roztočila kolečka NATO, snad proto že západní obecenstvo bylo už unaveno z desetiletého sledování zubožených lidských ostatků v TV zpravodajství.
U podobných "analýz" mě překvapuje ještě jedna věc: Račak (Srebrenica, Sarajevo, Vukovar,...) nejsou na Sri Lance, je to asi 500 km vzdušní čárou z Brna. Co bránilo autorovi, místo citování radio Bělehradu, Chomského a podobných absurdit, zajet na několik dní autem na samotné místo, a promluvit z rodinami pozůstalých? Kdyby mě podobná témata a související spiklenecké teorie fascinovaly tak jako autora, určitě bych to udělal. Samozřejmě, existuje možnost že CIA zaplatila všem rodinám miliony dolarů, aby místo pravdy o svých příbuzných autorovi jen opakovali propagandu State Departmentu, že?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

jazyk je výmluvný Neděle, 25.Března 2012, 08:23:9

albánská domobrana - srbské polovojenské bandy, srbští fašisté ...

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 25.Března 2012, 10:51:33

Pan Kopecký má pravdu pane Hadžiči, vaše polemika je pochopitelně příliš subjektivní. Navíc nasazování psí hlavy Srbům přiřazením termínu "fašismus" je třeba v případu konfliktu s Chorvaty dosti nešťastné, ovzláště potom, co si Srbové právě s chorvatskými fašisty užili ve II.světové. V případě rozbití Jugoslávie konflikt neřešili žádní andílci, a to ani na jedné straně. Problém jako hrom byl ale v tom, že k soudu byli povětšině hnáni jen členové jedné ze stran konfliktu, další, kteří měli na svědomí minimálně stejně životů, byli a někteří ještě jsou, v přízni západních politiků. Takhle si ale většina z nás mezinárodní právo nepředstavuje. Co se týká samotného Kosova, jestliže na území suverenního státu se národnostní menšina rozhodne pro odtržení jeho části, jedná se velmi závažný precedens. Takto by se mohly hranice jednotlivých zemí měnit dle posunu menšin každoročně. Nepřál bych Němcům, aby se jim rozhodla turecká menšina vyhlásit odtržení třeba Durynska, protože většina jeho obyvatel by byli Turci. I když by si to za svůj podíl na jugoslávském konfliktu a uznání Kosova velmi zasloužili. Tady u nás jsme na tohle dost citliví, protože ještě žije hodně pamětníků Heim ins Reich. A co se týká Račaku, tak těm pamětníkům jen tak z paměti nevymizí Gliwice. A jen tak pro upřesnění - které rodiny pozůstalých má autor článku navštívit? Kosovských Albánců, nebo Srbů? Co se týká vyhnaných z Kosova, tam se nemusím ptát, tam je to jen jeden z těchto národů. Kosovští Albánci to nejsou.

Mirza Hadžič - Praha 5

Neděle, 25.Března 2012, 14:54:16

Pane Ševčíku, vaše polemika utíká od nepopiratelné, a mnoha dokumenty prokázané skutečnosti k relativizaci zločinu ("konflikt neřešili žádní andílci") a zase jen nesmyslným teoriím spiknutí (" byli povětšině hnáni [v Haagu] jen členové jedné ze stran konfliktu"). Proč by mezinárodní soud OSN, složený z nejlepších právníků od Japonska po Argentinu, včetně České Republiky, měl zájem nasazovat někomu "psí hlavu"? Má k tomu jakoukoli možnost, když ke každému zločinu (skutečným, nikoli "transplantacím orgánů" z Práva) tuny audiovizuálních důkazů a hodiny svědectví, a když procesy sleduji občané na balkánských veřejnoprávních prostředcích? Ohledně samotného Kosova: pokud by se Srbsko od roku 1991 nevytvořilo "image", takové jaké si vytvořilo, např. popravou pacientů vytažených z vukovarské nemocníce v Chorvatsku, nebo genocidou v Srebrenici (Bosna), jistě by těžko někoho napadlo řešit kosovskou otázku vojenský, zvenčí. Volba tehdejších čelních politiků zemí NATO, včetně Václava Havla a Václava Klause byla prostá: buď rychlou intervencí NATO zabrání likvidaci ne-srbského obyvatelstva na Kosovu a genocidu (a jméno "Miloševič" tehdy už poskytovalo záruku takového vývoje), nebo Kosovo přenechat Darwinistickému osudu, a následně třeba finančně přispět nadacím, které tam postaví "memoriál" desetitisícům do země zahrabaných civilistů. Není těžké uhodnout kterou možnost tehdy zvolil Havel, a kterou upřednostňoval Václav Klaus.

Ohledně terminologie a slova "fašizmus": pokud byla srbská armáda a polovojenské formace odsouzeny za genocidu v Srebrenici, soudem zřízeným OSN, a jsou doložené i koncentrační tábory (Omarska, Keraterm) ve stylu 2. světové války, jakým přívlastkem byste vy sám takový režim označil? Demokratický? Občanský? Humanistický? Odkaz na ustašovský chorvatský fašistický režim z 2. světové války je pravdivý, nicméně asi tak relevantní jako obhajoba vraždy německého turisty na Václaváku, poukazem na Lidice.

Nový kosovský stát je založený na občanském principu a srbové a další národy mají své představitele v státních médiích a pochopitelně, i v parlamentu. Podtrhováním etnického pozadí konfliktu (Albánci - Srbové, Chorvati - Srbové) jen podporujete Miloševičevo anti-občanské vidění Balkánu, a právě to byl samotný spouštěcí mechanizmus nedávných válek. Na takovou optiku mnoho lidí, zejména intelektuálů, nepřistupuje a to ani v Srbsku. Možná by vás překvapil fakt, že hlavní hrdina obrany 3 roky obléhaného a ostřelovaného Sarajeva, člověk který svým vojenským umem zabránil okupaci města a nepředstavitelný zločin který by v takovém případě hrozil, generál Jovan Divjak by sám etnický Srb, stejně jako mnoho dalších obránců tohoto města. To že dáváte přednost nejtemnějším démonům srbské politiky, v žádném případě nesvědčí o vaší úctě k Srbsku jak si asi myslíte.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

mediální válka ("image"!) Neděle, 25.Března 2012, 16:05:19

kterou Srbsko (ale na začátku vlastně celá Jugoslávie) evidentně prohrálo, pochopitelně nekončí. Vehementní útoky na Jiřího Dienstbiera se strany Kouchnera, které podpořil i Havel a další, byly symptomatické.

To, že vláda v Bělehradě nepřistoupila na podmínky MMF, Světové Banky a dalších představitelů avantgardy "mezinárodního společenství", hrálo v postoji Západu k rozpadající se Jugoslávii důležitou roli.

Role německé a rakouské diplomacie byla hanebná (a to nemluvím zdaleka jen o zbrojních dodávkách).
Otto Habsburský např. tuto "evropskou" linii narýsoval už dávno před rokem 1991. Havlovy názory tuto linii vzorně kopírovaly.

(Byl jsem pracovně v Chorvatsku (Vinkovci, Otočac, Gospič) v roce 1995 a v Bosně v letech 1995 a 1996 několikrát (Bihač, Vitez, Travnik, Jajce, Sarajevo, Tuzla, Mostar etc.) a pracoval předtím i potom s mnoha uprchlíky z Jugoslávie, Albánie aj., - Nemám ale opravdu nejmenší chuť na základě svých osobních zkušeností a zjištění vršit argumenty pro " v i n u " jedné ze "stran".)

--- Jen tolik mohu dnes s plným vědomím říci: to, čemu říkáte "občanský princip" kosovského státu - děkuji, nechci!
Třeba se ale moji i Vaši pravnuci dožijí toho, že Kosovo bude kulturní a vzkvétající zemí. O nic jiného přece koneckonců UCK nešlo, že?

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 25.Března 2012, 19:17:33

Pane Hažiči, vy jste ze mě ve svém zápalu schopen udělat fašistu. Pokud takto nakládáte s oponentny v diskusi, mohu se domnívat, že tím chcete nahradit chybějící argumenty. Věřte tomu, že jsem během 5 minut zde schopen uveřejnit obrovské kvantum odkazů z netu, které budou vaše chabé argumenty úspěšně vyvracet. Neboť vaše intepretace celého konfliktu v bývalé Jugoslávii je směsice propagandy protisrbských účastníků konfliktu, která nic objektivně nevypovídá o tom, kdo a jakou vinu na konfliktu nese. Argumenty o Kosovu přecházíte nějakými projevy o občanských principech mezi kosovskými Albánci a Srby. Co tedy o Kosovu píše Wikipedie, která je na Srby zatraceně ostrá : "V roce 1996 vznikla oficiálně albánská ozbrojená organizace Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která postupně zahájila ozbrojený odpor. Nejprve prováděla teroristické útoky proti policejním stanicím, úřadům a institucím, poté sváděla i drobné potyčky se srbskými policejními jednotkami. Její financování probíhalo zejména prostřednictvím organizovaného zločinu v evropských zemích, zejména obchodu s drogami a „bílým masem“.Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými jednotkami. Bělehrad nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard UÇK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan Miloševič zahájil vojenské akce. Jeho hlavním cílem bylo získání kontroly nad územími ovládanými UÇK, jež Kosovo etnicky čistila od nealbánského obyvatelstva." Co se týče role NATO a OSN v tomto konfliktu, snad se časem dočkáme odsouzení jejich role. Stejně jako v případě invaze do Iráku. Pro mě je aktivita V. Havla v souvislosti s bombardováním Jugoslávie ostudná. Já sám odsuzují válečné zločiny Srbů, stejně jako dalších stran konfliktu. Pod válečný kotel přikládali všichni, souzeni jsou ale jen jedni. Pokud spravedlnost neměří všem stejně, tak žádná není.

Mirza Hadžič - Praha 5

Neděle, 25.Března 2012, 20:20:51

Pane Ševčíku, "Pod válečný kotel přikládali všichni, souzeni jsou ale jen jedni" zpochybňujete nezávislost haagského tribunálu OSN, což lze považovat za opravdu nevšední argumentační směr, který nemá nic společného ani s oficiálními postoji srbské diplomacie.

Ohledně toho že z vás snad dělám "fašístu" - v žádném případě, vaše ideologické směřování je mi lhostejné, hodnotil jsem prokazatelně fašistický režim (podle vás a pana Kopeckého však neprokazatelně, mediálně zmanipulovaně a nedostatečně zdokumentovaně) S. Miloševiče.

Ohledně albánské UCK: věru nejsem mluvčí této armády, schvaluji však prozíravosti a ne-altruismu kterou, oproti např. Bosňanům prokázali občané Kosova. Racionalita založení UCK vyníka zejména v porovnaní s bývalým bosenským prezidentem Izetbegovičem, který možnost války se Srbskem vylučoval, s argumentem že "pro válku jsou nezbytné alespoň dvě strany konfliktu, my válčit ale nebudeme". V letech 1992 - 1995 taková "prozíravá" politika vedla k neexistenci bosenské armády na začátku konfliktu, desetitisícům civilních obětí (včetně soudně potvrzené genocidy) v Bosně a tříletém obklíčení a ostřelování hlavního města. Lidé na Kosovu tento vývoj v sousedství jistě dobře pochopili a vyvodili z toho jediné možné rozhodnutí: cílené ozbrojení občanů Kosova, a založení UCK. Pokud máte nějaké poznatky o zločinech UCK, takových který nemají původ v rádiu Bělehrad nebo v deníku Právo, neprodleně informujte haagský tribunál OSN který to nestraně vyšetří.

Daniel Veselý - Překladatel

Diky za clanek, ktery bych na DR veru necekal Pondělí, 26.Března 2012, 00:02:10

...Je jasné, že bylo třeba Jugoslávii rozbít coby "commie" anachronismus, aby byla přístupná neoliberálním reformám a Západ, hlavně US a Německo, vnitřních rozporů využilo a na utrpení Jugoslávců silně participovalo. Pohádky o zlým Srbovi jsou nesmysl...

Co se Racaku tyce, to je jasna false flag operace. Vzdyt Srbove nemeli vubec duvod takhle okatym zpusobem "mezinarodni komunitu" provokovat???Navic vetsi bordel delala UCK,. jak tvrdil napr. Dientsbier a britska parlamentni komise.

MMJ mise OBSE potvrdila (ac zjevne protisrbska), ze krome onoho "masakru" v Racaku k zadnym velkym nasilnostem TRI MESICE pred zahajenim bombardovani v oblasti nedochazelo. Naopak, bombardovani NATO uz druhy den spustilo nejvetsi etnickou cistku do te doby, kdy srbske paramilitaristicke jednotky pachaly zavazny zlociny, ale samozrejme ze i Zapadem tolerovany hrdlorezove z UCK.

Pan Hadzic je asi stejny znalec krize na Balkane jako Igor Blazevic - jsou to antisrbsti fanatici, s kterymi tezko mluvit. Co takhle chorvatskymi FASISTY uskutecnena genocida 700 000 Srbu a peklo v koncentraku Jasenova?Jak se to asi odrazilo na vztazich Srbu a Chorvatu? Pan Hadzic se zastava narkoteroristickeho US satelitu v Kosovu, kde je obri US zakladna Camp Bondsteel, kde udajne dochazelo/zi k muceni, zastava se kosovskych politickych spicek, kteri provadely valecny zlociny vcetne obchodu sdrogami...?

Ono se lehce zapomina na etnickou cistku v chorvatske Krajine a Zapadni Slavonii, kde bylo Gotovinou s primou US podporou z domovu vyhnano 200 000 lidi a zabito pres tisic civilistu vcetne zen a deti, ktere byly pri masakru v Srebrenici usetreni.

Co zlociny Nasira Orice proti srbskym civilistum, ktere vyvolaly odvetu proti Srebrenici?

Podle ICTY z cca 102 000 zabitych ve valce v letech 1992-95 bylo zabito temer 17 000 srbskych CIVILISTU. Na chorvatske a bosensko muslimske starne to bylo tusim 38 000 civilistu (pisu vsechno z hlavy, takze tam muzou byt chyby) Hadzice a dalsi vulgarni vykladace o zlem Srbovi tato fakta svedcici o konfliktu, kde neexistovala "cista" strana, kde se naopak zlocinu dopoustely vsechny strany konfliktu, zjevne nezajima...

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 26.Března 2012, 11:21:11

Pokud budete pane Hadžiči žonlovat libovolně s pojmy, vaše vyjádření pak bude nutno chápat demagogicky viz "hodnotil jsem prokazatelně fašistický režim (podle vás a pana Kopeckého však neprokazatelně, mediálně zmanipulovaně a nedostatečně zdokumentovaně) S. Miloševiče" Fašistický režim musí splňovat určité atributy /Fašismus uznává moc a sílu a je to jediný režim, který pokládá válku za dobro. Dalším znakem fašismu je silný nacionalismus./ Pak je možno v klidu říci, že tomuto je mnohem blíže současná vláda v Kosovu, než tehdejší Miloševičova. Co se týče "prozíravosti" UCK, jejich tehdy budoucí bojovníci věděli o tom, že se stane Miloševič presidentem Srbska už v roce 1989, kdy začali s ozbrojeným odporem, což je opravdu možno nazvat "racionalitou". Již dříve se v Evropě jeden stát "prozíravě bránil" proti napadnutí od jiných tím, že je ne-altruisticky preventivně napadl první.
Co se týká Haagského kvazi-tribunálu, tím bych se vůbec neoháněl. Už kvůli jeho nelegitimitě, dále pak pro jeho zřejmou podjatost. Například absurdně požaduje pro V. Šešelja 28 let vězení, a na druhé straně soud osvobodil Nasera Oriće, který je zodpovědný za smrt více než 3 000 srbských civilistů v oblasti Srebrenice, dále Ramuše Haradinaje, nebo pak Dražena Erdemoviće, který se přiznal k vraždám nejméně 70 lidí. Ti byli odsouzeni k trestu, který ani nestojí za zmínku. Ale to je Haagský soud, který se řídí rozdílnými kriterii. Co pak asi dodat k prohlášení del Ponteové, když se ve svém interview pro italskou La Stampu přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Vše se dá logicky shrnout do konstatování, že hlavním posláním ICTY je přepsat nedávnou historii Balkánu ve prospěch vítězů. Tohle nevidět, na to už musí být nějaké klapky na očích! Shrnuto – pokud se Kosovští Albánci a nebo Chorváté budou dále opájet lží, že jejich válka se Srby byla ušlechtilým bojem za obranu vlasti, a Srbům bude vtloukán do hlavy princip viny, je celé ICTY k ničemu. Už jsem to psal, pokud se měřítko spravedlnosti použije jen pro někoho, pak to není spravedlnost.

Mirza Hadžič - Praha 5

Pondělí, 26.Března 2012, 12:46:46

Pane Ševčíku, ano, na Kosovu existovala, snad odjakživa albánská nacionalistická hnutí žádající samostatnost nebo (ještě více okrajově) připojení k Albánii. Skutečným politickým představitelem s absolutní podporou občanů Kosova ovšem byl Ibrahim Rugova, intelektuál odmítající jakékoliv násilí a žádající právo Albánců na školy v mateřštině a podobné samozřejmosti. Jeho zatčení Miloševičem, kdy před kamerami státní bělehradské TV (sesterská redakce onoho bělehradkého rádia) musel číst z podstrčeného papíru režimní propagandu, jako "vzkaz" občanům Kosova. Není tedy ani trochu divné že se místo umírněného Rugovy, ke slovu dostal mnohem radikálnější Hasim Thaci. Ostatně, opakoval se podobný scénář z Chorvatska, kde umírněného socialistu Račana, před hrozbou (naplněnou) útoku ze Srbska, nahradili občané krajně pravicovým Franjo Tuďmanem. Stejný model zažila ještě předtím napadené Slovinsko, kde Kučana nahradil "jestřáb" Janša.
Pokud se vám tribunál OSN nezdá, můžete se osobně obrátit na české zastupitele, soudce a žalobce kteří tam pracují. Jistě budou překvapeni že pouštějí na svobodu notorické vrahy anebo odsuzují zcela nevinné osoby,
Diskusi kterou tady vedeme považuji za příliš dlouhou a víceméně zbytečnou, pro sebe ji tedy ukončuji, víc ani nemám co bych dodal.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 27.Března 2012, 12:02:27

Přesto, že nemáte co dodat, je od vás milé, že jste projevil značný myšlenkový posun od "albánské domobrany (UCK)" po "mnohem radikálnější Hasim Thaci". Sice mi ještě vnucujete výrazy, které by mě ani nenapadly, ani jsem je nepsal " anebo odsuzují zcela nevinné osoby", ale je to posun. Ono totiž to, že v konfliktu nebyli na jedné straně andělé a na druhé čerti a že "prozíravou politiku" s vyzbojením armád všech stran ještě před konfliktem prováděli i ti "andělé" není až tak těžké zjistit. Stačí číst : http://cs.wikipedia.org/wiki/Válka_v_Jugoslávii

Sdílet

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.