Asi po měsíci jsem trávil celou sobotu i celou neděli doma. Jen v sobotu jsem krátce vyběhnul do našeho Alberta pro noviny a cigarety a v neděli večer jsem u Míče vypil dvě malé filtrované desítky. Měl jsem docela štěstí, zdržel bych se nejspíš i delší dobu, ale fanoušci hokejové Komety unaveni sobotním úspěchem na Kladně, měli na televizoru nejen ztlumený zvuk, ale dnes i obraz, a na výsledek ruských prezidentských voleb, vzhledem k mizerným kurzům tuzemských sázkařů, si nikdo z nich nevsadil, takže jsem se šel na čtyřiadvacítku dívat domů.

Mělo to švih, jaký by měl mít každý večerní program o víkendu. Nechyběly mužné slzy ani holky nahoře bez. A k tomu ta čísla! O tom se ve střední Evropě může zdát nanejvýš Maďarům, jenže Orbánovi se tolik štěstí nelepí na paty. Zatímco Putin je takový ruský Franta Kocourek, který zdolá každou horu, porazí v páce libovolné zvíře a s neomezenou kapacitou dechu najde na dně kteréhokoliv z ruských moří historický předmět, Orbánovi utíkají, jak psali v neděli večer na internetu, už i spisovatelé do Kanady.

Mimochodem jsou na tom naši bývalý sousedé o něco lépe než my, zatímco za velkou louži od nich prchá elita, tentokrát v osobě Akoze Kertésze, od nás odcházejí slabší. Je sympatické, když se silnější postaví za slabší a udělají důležité gesto a nenechají v tom ty, kteří si už žádné gesta nemůžou dovolit, protože jim může jít o krk.

Ale zpět domů, doslova. V sobotu byl Český lev, několik nominací získal film Václava Havla Odcházení. Nějak se mi to nezdálo, mám ten film rád, ale jak může soutěžit tvůrčí tečka jednoho z nejdůležitějších českých intelektuálů dvacátého století (mám-li to nějak ohraničit) s běžným kinematografickým sběrem za poslední rok? To moc nedává smysl. V nejlepším slova smyslu se nejedná o film, to že něco promítají v kinech, hrají v tom herci a trvá to kolem hodiny a půl, přece automaticky neznamená, že je to film. A k tomu okolnosti a osobnost tvůrce, a pak cena za scénář... Bohužel to nevypadá na odcházení této pochybné soutěže.

Smysl samozřejmě mělo prohlášení Martina Marečka o hlavním sponzorovi a jeho neodpovědnosti za vlastnictví. Odcházení Václava Havla měli poslat do Ameriky na Oskary. Nejspíš by tam Havlův film nevyhrál, ale mohl by překvapit znuděné americké tvůrce, kterým nemá smysl donekonečna v zelených umělohmotných krabicích posílat naše neuměle natočené verze jejich příběhů. Ameriku překvapme pohledem i formou, jinak než myslí oni. Odcházení by mohlo u akademiků vzbudit otázku, jestli je nutné se vyjadřovat ke světu jen v intencích, jak to letos předvedl Sacha Cohen. Nejspíš by jim rozsypaný popel Kim-Čong-ila na červeném koberci, to byl Cohenův přidaný situační humor k těm dvěma vojačkám, z nichž jedna prý je z Prievidze, připadal lepší, než Havlova myslící koláž, ale Nebela nemohla v Hollywoodu zachránit ani Neckářova Půlnoční.

V tento okamžik už nemá smysl zastírat, že když jsem o víkendu doma, pokouším se vyplnit čas především sledováním televize a bezbřehým brouzdáním po internetu. Na rozdíl od Miloše Čermáka neobjevím nikdy nic nového, despoticky tluču do klávesnice pořád stejné adresy a vyskakuje dokola stejný obsah. Především, když sobotu přeženu se spánkem, celou noc na neděli bdím, ale zato editoři českých deníků se buď někde veselí, anebo jsem jim jedno. Kolem třetí ráno už nevystačím ani s ekonomikou a něco nového se snažím zjistit v rubrikách hobby, zahrádky nebo náš venkov. Silné příběhy jsou, ale tak nějak furt dokola. Tuto noc ani srážka vlaků u polského Krakova nevyřadila z titulního místa filmové ceny, to se ovšem potom Polákům nelze divit, že když něčemu nerozumí, řeknou: to je jak český film, samozřejmě vyslovují jinak a v polštině.

Nedělního Moravce jsem viděl od prosince, kdy nepřerušil debatu ve chvíli, kdy přišla potvrzená zpráva o úmrtí prezidenta, jen proto, že měl s Nečasem rozkecanou debatu o aeroholdingu, poprvé. Karel Schwarzenberg žoviálně prohlásil, že jednou určitě odejde z vlády, což znamenalo v momentě, kdy se stane prezidentem nebo přijde Sobotka a jeho lidé, ale média dramaticky domýšlela, že kníže to s Evropou myslí vážně, a neuspěje-li, bouchne dveřmi. Na Kavčích Horách i ve Strakovce, kde jistě televize běží od rána do večera, jako u mě o víkendu, když jsem doma, všichni rozuměli, že myslivec z honu neodchází dokud si pořádně nezastřílí.

Ještě dva, tři pořady o vaření a jeden film pro pamětníky, když jsem se vrátil od Míče, měl Putin v Čečensku 99,82%, žádný bookmaker se do takového risku nepoloží, vzal jsem mobil, bundu, klíče a šel ještě do hospody. Ale nebylo to ono, takové trhání hospoda, televize a znova hospoda nedělají psychice dobře. Naštěstí příští víkend má být krásně, vezmu deku, magneťák a vyrazím na brněnskou přehradu, ledy tají, tak uvidíme.