Koupit si týdeník Reflex znamená nevšední dobrodružství — pokaždé si můžete ozkoušet, jak hluboko ještě může žurnalistika klesnout a jak špatně se dá dělat. Jeden by si myslel, že pomyslného dna dosáhl tento „společenský týdeník“ za Pavla Šafra, který jej změnil z povrchního tlachání pro mainstreamovou střední vrstvu, která považuje agresivní konformismus J. X. Doležala za „alternativu“, v prvoplánovou pravicovou agitku, v jakousi Naší pravdu pro odrostlé a nenávistné japíky. Když ovšem Šafr příznačně korunoval své putovně šéfredaktorské dílo v českých médiích odchodem do Blesku, Reflex se nezlepšil, ba možno-li, ještě zhoršil. V osobě Ivana Hamšíka vystřídal pravičáka s trochou nápadu a fantazie pravičák bez myšlenky a vtipu. Vypovídá-li časopis o svých čtenářích, říká současná podoba Reflexu o svých odběratelích dvě hodně smutná slova: Snesou všechno.

Že má redakce o inteligenci svých čtenářů hodně nízké mínění, prokázala otištěním článku Dušana Šrámka Zaostřeno na Randáka. Ne snad proto, že autor prezentuje kritický pohled na bývalého šéfa rozvědky, který proslul několika pozoruhodnými odhaleními (např. Topolánkovy dovolené v Toskánsku). I když je třístránkový článek naprosto jednostranný a nenapadne jej ani v náznaku zapochybovat nad svou hlavní tezí, ani tím se v posledku nevymyká z běžného standardu české žurnalistiky.

To, co překvapí, je fakt, že autor ve svém článku zcela nezakrytě dělá PR pochybné iniciativě Vaše svoboda zřízené podivnou advokátní kanceláří. „Pokud skutečně dostojí svému záměru, nelze takovou občanskou iniciativu než uvítat. Tragédií je, že by to měl být především stát, a ne nějaká soukromá aktivita, kdo by měl Randákovi a jeho praktikám utnout tipec,“ chválí Šrámek aktivitu Vaší svobody a zároveň uzavírá svůj článek. To, že mezi klienty oné kanceláře patří českomonacký kmotr Rittig nám už autor nenapíše. Vzhledem k datu vydání nestačil mafiozní „občanskou iniciativu“ pochválit ani za její poslední výkon: zveřejnění fotek ze sledování poslance. Publikuje takové věci iniciativa, kterou „nelze než uvítat“?

Většinu článku tvoří halabala poskládaný přehled Randákovy činnosti — ty, které nepatří mezi milionkrát přemleté, jsou sepsané tak nedbale, že poukazují na to, že je autor patrně ani nezvládl přepsat do trochu novinářské češtiny. A tak zde vystupuje mimo jiné „osoba Randák“ — podklady pro pana Šrámka patrně zpracovával někdo, kdo je z bezpečáckého prostředí nebo je jinak socializovaný do policejní hantýrky.

Člověku nemusí být nijak sympatický Karel Randák, aby po přečtení prvoplánového mafiánského kompra v prestižním „společenském týdeníku“ nepocítil jistou úzkost. Od „iniciativy“ kmotrovské advokátní kanceláře přebírají novináři i soupis espézetek aut Randáka a jeho údajných spolupracovníků — buď se stal Reflex interním mafiánským bulletinem, který má varovat případné objekty sledování, anebo to má zastrašovací funkci.

Autor těchto řádek patřil k těm, kteří vždy považovali korupci za druhotný problém, do značné míry zastírající podstatnější, politické boje. Odmítali jsme se soustředit na privátní rozkrádačky v situaci, kdy hrozí organizované a státem posvěcené rozchvácení vysokého školství, zdravotnictví a sociální ochrany. Možná jsme ale udělali trochu chybu a byli podobně jednostranní jako jiní, kteří považovali korupci za hlavní problém. Možná v této zemi skutečně nelze oddělit politické od mafiánského, třídní od zločinného. Lze například skutečně pouze „věcně kritizovat“ školné a další reformy vysokých škol v situaci, kdy víme, že budou znamenat především příspěvek pro soukromé pračky na diplomy — v situaci, kdy prezident dává milost usvědčené korupčníci z jedné této pračky, zatímco premiér a ministr školství posílají své oblíbené úřednice do druhé? Možná nám skutečně nebudou stačit měsíce neústupnosti či týdny neklidu a bude potřeba je propojit s nějakou Gorilou.