Deník Referendum Domov

Tak by se dal shrnout komentář Kateřiny Konečné, ve kterém napadla všechny ty, kteří upozornili na nehoráznost, která se minulý týden odehrála ve sněmovně. Poslanci tam, především díky hlasům KSČM a ODS odsouhlasili zrušení poplatků za vypouštění jedů do ovzduší.

Osobně se paní poslankyni vůbec nedivím, taky by mě naštvalo, kdyby někdo upozornil na to, že strana s heslem „Jiní o lidech, my s lidmi“ umožní průmyslu zdarma zamořovat ovzduší a náklady za vzniklé škody, odhadnuté Evropskou agenturou pro životní prostředí na 150 miliard, nechá zaplatit daňové poplatníky. Stávající poplatky představují jen promile skutečných nákladů za znečišťování, a proto bylo logické, že vládní návrh počítal s jejich navýšením. Místo toho však přišel naprostý opak.

Hysterická reakce poslankyně, která v duchu dobrých tradic své strany osočila všechny kritiky ze lží a polopravd, je tudíž pochopitelná. Škoda jen, že ty lži a polopravdy neuvedla. Naproti tomu uvedla jednu prokazatelnou lež vlastní. „Dobře věd í (míní Greenpeace a Hnutí Duha), že média jim pomáhají zvyšovat jejich vliv, na základě kterého si mohou říci o více peněz.“ Nařčení, že Greenpeace si na základě svého vlivu někomu říká o peníze je jednoduše nehorázná lež. Greenpeace nikdy nepřijímalo a nepřijímá žádné peníze od státu, firem a nadací s nimi spojených, z grantů atd. Jediným zdrojem financí jsou individuální neanonymní dárci. Obvykle přispívají pravidelně měsíčně drobnou částkou v řádu stokorun (v ČR je dárců asi 16tis., celosvětově tři miliony). Nejabsurdnější na obvinění je však skutečnost, že přichází od poslankyně strany, která nemá problém za nějaký ten milión vyjednávat o podpoře či nepodpoře zákona (viz aféra jejího stranického kolegy Dolejše).

Věcných argumentů je v textu paní poslankyně poskrovnu, vlastně je jeden. „A že pokud chceme skutečně zlepšovat stav ovzduší v České republice, musíme zpřísňovat emisní limity a následně dobře kontrolovat jejich dodržování, nikoliv zvyšovat poplatky.“ Zapomněla jen dodat, že již delší dobu lze v Česku například prostřednictvím integrovaných povolení požadovat přísnější limity nebo nejlepší dostupné technologie. Nejenže se tak neděje nyní, ale navíc zpřísnění limitů, předepsané evropskou směrnicí na rok 2016, začne v ČR díky vyjednaným/vylobbovaným výjimkám u energetiky a tepláren platit o čtyři respektive šest let později. To, kdo a jak často bude limity kontrolovat a jaké za jejich porušení budou sankce, je ve hvězdách. I podprůměrný věštec obeznámený s českou politickou realitou, patrně správně odhadne, komu co bude padat na hlavu.