Akademické svobody a samosprávu vysokých škol studenti spolu s pedagogy vydobyli před dvěma desetiletími jako díl na obnovených svobodách celé společnosti. Za svobodné považujeme vysoké školy tehdy, rozhoduje-li akademická obec s patřičným zastoupením studentů, vyučujících i vědeckých pracovníků o všech důležitých otázkách školy demokraticky a nezávisle na politických a ekonomických tlacích zvenku. Současná vláda prosazovanými změnami vysokoškolských zákonů tyto svobody zásadně ohrožuje.

Nehájíme status quo veřejných vysokých škol — známe jako akademická obec jejich stav lépe než jakýkoli státní úředník či politik, který změny chystá. Není však alarmující, že k oběma věcným záměrům zákonů zaujaly Rada vysokých škol, Česká konference rektorů a drtivá většina akademických senátů odmítavá stanoviska? Proto nejenže oba oktrojované záměry odmítáme, ale rovnou zdůrazňujeme: problém návrhů nevězí v detailech a formulacích, které by snad lépe podal či vysvětlil chytřejší ministr. Ne. Odmítáme ideový základ vysokoškolských reforem, jejich cíle i způsob prosazování.

Ministerští reformátoři věří, že tržní princip a manažerské řízení jsou nadřazeny ostatním organizačním principům společenských institucí. Odtud je už jen krok ke zkratkovitému pojímání vzdělání jako zboží, které si snad studenti ochmatají, poválí a koupí nebo nechají být a které pak prodají v podobě své kvalifikace na trhu práce.