Byl jsem na brněnské přehradě, konkrétně na nudistické pláži na Sokoláku, kde se proháněly bruslařky a bruslaři, pochopitelně oblečeni až hanba, když mi zazvonil telefon a na displeji se objevilo dobře známé „Grizzly“. To je přezdívka, kterou jsem dal režisérovi Břetislavu Rychlíkovi, když mi vyprávěl, jak se v polovině osmdesátých let s hercem mnoha poloh Jánem Sedalem prali v Kanadě s medvědy, aby ubránili horskou chatu, ve které pobývali. Vyšel o tom prý i článek (ale Břéťa ho nemůže najít!) ve vancouverském večerníku, jmenovalo se to: Udatní Čechoslováci. Tehdy jsem mu řekl, že mu prostě neuvěřím všechno, od té doby se už spolu zase bavíme, přezdívka ovšem zůstala.

Mobil jsem nejprve nevzal, protože jsem zrovna na nudapláži Sokoláku zkoušel citrónky, to je když se nohy roztáhnou, aby se po obloučku znovu spojily. Nechtěl jsem se ovšem dostat do problémů, vrátil jsem se na molo, kde v létě přistávají parníky, sundal půjčené brusle a vytočil Břéťu. Čekal jsem, že budeme chvíli konverzovat polsky nebo chorvatsky, podle toho, odkud se Břéťa vrátil, kam se chystá, začalo to ale pěkně česky a rázně.

Břéťa a jeho žena Monika dostali někdy na konci roku 2011 formulář, vypadalo to jako standartní dotazník Českého statistického úřadu, který podnikatelé vyplňují každý rok. A protože žijeme v době, v jaké žijeme, tak i režiséři a režisérky jsou podnikatelé, a proto to Rychlíkovi vyplnili a odeslali, konečně tak činí každý rok. Pár týdnů nato začaly chodit faktury, taky od podnikatele, nikoliv však režiséra, ale umělce zcela jiného kalibru.

Jmenuje se Lukáš Jurenka, bydlí v jihomoravských Valticích, ačkoliv podle jeho chování ho nejspíš čekají Valdice a tímto způsobem vylamuje z lidí peníze. Podvod je to starý a osvědčený. Pošle se formulář, který vypadá jako oficiální formulář ČSÚ, ale je to jen zařazení do nepotřebného katalogu, o čemž vyplňovatel nemá páru, a pak ho tedy čeká placení služby, kterou si nejen neobjednal, ale o níž neměl ani nejmenší tušení.

Ještě jsem pořádně nerozmrznul a už jsem věděl, že Jurenka to přepísknul, a že si na něj Břéťa bude stěžovat tam i onde, možná o něm natočí dokumentární film, rozhodně to bude zítra v novinách a ještě dnes v televizi. A začínalo mi být Jurenky trošku líto. V životě každého podvodníka jsou vzestupy a pády, s tím se musí počítat, ale kdo mohl tušit, že zrovna Jurenku z Valtic potká osud a narazí na Břetislava Rychlíka? Toho Rychlíka, který si máloco nechá líbit, a když se zakousne, tak se jen tak nepustí.

Jak pravil Grizzly, tak se i stalo. Případ podivné firmy RES a Jurenky byl náhle ve všech médiích, Rychlík edukativně vysvětloval, jak se to s věcí mělo, a protože náhodou potkal i brněnského primátora, tak nezbylo tomu nic jiného, než se o Jurenkovi zmínit i na pravidelné tiskové konferenci. Předpokládám, že případ Jurenka tento týden otevřou na svém plénu nejprve čeští poslanci, po nich pak přirozeně poslanci v Bruselu. A až se o Jurenkovi bude mluvit v Bílém domě mezi čtyřma očima, Jurenka pozná, že jen tak si nemůže každý z Podluží zkoušet vystřelit z bojovného Horňáka.

Podobné podvody, za jakými možná právě nyní stojí Jurenka z Valtic, u nás existují léta, policisté je odkládají v domnění, že se na to nepřijde a nezhorší si statistiku, kterou si naopak naženou, když odhalí méně sofistikované zločiny, třeba chlápka, co v opilosti vykrade trafiku. Díky lidem, kteří otravují, když děláte své první citrónky na Sokoláku, je šance, že Jurenkové se polepší, zmoudří a začnou obchodovat s vínem nebo vozit turisty po památkách Lednicko-valtického areálu.

Jak se Břéťa dozvěděl na valtické radnici, kam volal hned, jak se vrátil s případem Jurenka ze Strakovky, ten Valtičan je dobrovolný hasič a má rád přírodu. Na požárnickém serveru si prý, říkal Grizzly, dokonce stěžuje, že letos ještě nehořelo. No, tak právě, pane Jurenko, začalo.