O novou palachovskou interpretaci

Mladou frontu DNES a Josefa Mašína předvídal už v polovině devadesátých let Karel Kosík: „Kdo se obětoval, vystavuje se i po smrti nebezpečí, že potomci zpochybní jeho čin jako marnost nebo si jej přivlastní a přizpůsobí svým partikulárním účelům.“

Peichler_2010

Patrik Eichler

23.01.2012 08:00

Sloupky DR

PONDĚLÍ
• Alena Zemančíková
• Patrik Eichler
• Petr Minařík
• Ivan Štampach

ÚTERÝ
• Jan Miessler
• Jiří Pehe
• Jiří Silný
• Ondřej Vaculík

STŘEDA
• Eduard Chmelár
• Fabiano Golgo
• František Kostlán
• Saša Uhlová

ČTVRTEK
• Lukáš Jelínek
• Jan Májíček
• Roman Sikora
• Matěj Stropnický

PÁTEK
• Oto Novotný
• Jakub Patočka
• Pavel Šaradín
• Tomáš Tožička

Mladá fronta DNES získala krátký rozhovor s Josefem Mašínem. Postupem vlastním bulvárnímu tisku z něj pak vytvořila senzaci. Několik Mašínových vět na palachovské téma proměnila v obsáhlý článek na titulní straně svého sobotního vydání. Mašínovo jméno vidíme v titulku článku. Vprostřed textu je jeho foto s krátkým citátem. V textu Mašín vystupuje jako společenská autorita, charakterizován je coby odbojář.

Mašín autoritativně tvrdí, že Palach byl „labilním mladým člověkem ve stavu duševní deprese“. Byl „zklamaný ve svých představách o svém ideálu, v tomto případě o Sovětském svazu“. A případy sebeupálení z politických důvodů se podle něj „podivuhodně nacházejí v zemích mimo oblast západních civilizací“.

Usvědčit Josefa Mašína z neznalosti je snadné. Jakub Jareš, historik z Archivu Univerzity Karlovy, v článku upozorňuje na policejní posudek z května 1969, podle kterého Palach nebyl depresivní ani labilní. Dodat můžeme, že Palach v Sovětském svazu dvakrát osobně byl. Viděl jeho nuzotu i politický systém. A těžko si tak myslet, že šlo o jeho ideál. Za zmínku stojí, že v Československu se jen začátkem roku 1969 o upálení pokusilo skoro třicet lidí a že případy sebeupálení coby politického protestu se objevily i v Polsku, Maďarsku nebo východním Německu.

Josef Mašín se tedy ve svých základních tezích o Palachovi zjevně mýlí. Mladá fronta DNES ovšem může z jeho chybných tvrzení vyrobit bulvární titulek, představit ho coby odbojáře a společenskou autoritu a zároveň nechat nesouhlasné stanovisko říci arcibiskupa Dominika Duku. Palacha je podle MF Dnes možné buď odmítnou (Mašín), nebo ho coby symbolickou postavu předat domácím katolíkům (Duka).

Spor o Palacha – symbol, do nějž svou slabou novinařinou v sobotu vstoupila MF Dnes, nicméně existuje. V posledních dnech o Palachovi různě psali třeba František Bublan, Pavel Bělobrádek nebo Zbyněk Petráček. Nové texty se v čase připomínek Palachova činu, smrti a pohřbu objevují každoročně. Měly by ale, a ty zásadnější dokonce musejí, využívat materiál, který je dnes k palachovskému tématu sebraný. Nejde přitom jen o novinové komentáře nebo v lepším případě dosud vyšlé filozofické či teologické eseje. Nutná je i znalost historických a uměnovědných studií a sebraných dokumentů.

Sáhnout je přitom kam. Existuje obsáhlý sborník Jan Palach ’69. Komukoli je v několika jazycích dostupná webová stránka janpalach.cz/janpalach.eu  se základním historickým výkladem a řadou připojených dokumentů, filmů i rozhlasových nahrávek. Novou palachovskou interpretaci na základě takto sebraného materiálu napsat lze a je to i žádoucí. Ono psaní bude ale ještě nějaký čas trvat.

Mladé frontě DNES odpověděl už v polovině devadesátých let filosof Karel Kosík. V eseji Marnost oběti? tehdy napsal: „Kdo se obětoval, vystavuje se i po smrti nebezpečí, že potomci zpochybní jeho čin jako marnost nebo si jej přivlastní a přizpůsobí svým partikulárním účelům.“

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Michala Benešová - polonistka

Oslyšet Palacha Pondělí, 23.Ledna 2012, 19:26:30

Mašínova neznalost základních faktů (nebo neschopnost/neochota si je náležitě interpretovat?) je samozřejmě poněkud na obtíž snaze vnímat ho jako věrohodného mluvčího "protikomunistického odboje" (jak by možná MF Dnes chtěla...). Nicméně: na Mašínovo tvrzení "V zemích západních civilizací sebeupálení nebylo nikdy společensky přijatelné, nebylo ani předmětem veřejné pozornosti. Tento čin neodpovídá morálním hodnotám civilizovaných zemí..." bychom podle mého názoru neměli tak úplně argumentovat poukazem na jiné příklady sebezapálení známé z evropského prostředí. Že je Mašín nezná (jak si lze jeho slova interpretovat), je věc do trochu jiné debaty.

Zásadnější problém totiž leží v této Mašínově formulaci (pokud s ní někdo z redaktorů ještě nějak svérázně nežongloval): "Nepovažuji za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů..." Uvažovat o Palachově oběti jako o "oslavovaném činu sebezmrzačení", který je/údajně má být "příkladem mládeži", je totiž zásadně chybné. Palachův čin byl navýsost singulární, nebyl určen k "nápodobě", "opakování" ani ničemu podobnému. Jan Zajíc a další na to ostatně doplatili už dostatečně... Podobné otázky (další oblíbenou je: mělo to vůbec smysl, za cenu takové bolesti? nebo: jak Palachova sebevražda přispěla k pádu komunismu?) jsou jen výrazem naší bezradnosti nad Palachovou obětí. Palachův čin byl výzvou každému z nás, kterou si je třeba přeložit do našeho vlastního každodenního života. Palacha nelze opakovat a nemůže tudíž být příkladem čemukoli. Nejméně ze všeho je pak Palachova oběť výzvou k "oslavám sebezmrzačení".
Signifikantní je ostatně i Mašínův dovětek „z jakýchkoli důvodů“... Má snad být lepším příkladem dnešní mládeži jeho ostentativní rezignace na snahu o jakékoli pochopení oněch „důvodů“?

Mně osobně není Mašínovo chápání "odboje proti okupantům" blízké takřka ničím. Jeho výklad Palachova činu – navíc faktograficky nepodložený – považuji ale za skandální. Ladislav Hejdánek psal o Palachově činu jako o "způsobu, jak v jednom okamžiku nepřeslechnutelně oslovit co nejvíc lidí". Palach byl pak v tomto chápání tlumočníkem výzvy pro svědomí každého z nás. Jeho čin si žádal vyložení, resp. doplnění naší vlastní aktivitou, aby teprve pak mohl být vůbec pochopen – a abychom teprve pak na něj mohli náležitě reagovat. Že Josef Mašín Palachovo oslovení možná oslyšel, to je jedna věc. Že nám místo toho nabízí urážející obraz psychicky chorého zoufalce (v mé interpretaci jeho slov), to už je věc závažnější. Mašín si Palachovu oběť nijak nevykládá ani si ji nepřikládá na svoji vlastní životní zkušenost. On ji jednoduše a šmahem shazuje ze stolu.

A ještě k jedné zvláštní kontaminaci v Mašínově uvažování dochází: jeho slova o Palachově psychické labilitě – alespoň mně – vyznívají tak, jako by tím zároveň na Palacha svalovala vinu za to, že jeho upálení nic v reálné politicko-společenské rovině nezměnilo. Palachovu výzvu nemusíme poslouchat, byl to přeci člověk nemocný a zoufalý... Tady ale nelze vinit Palacha, tady musíme vinit sami sebe. Navíc a mimo jiné tento způsob uvažování upomíná na náš (nejen) dnešní problém s vymezím/“definováním“ sféry osobní/soukromé a sféry veřejné – a s tím, kam chceme různé činy, nejen ten Palachův, zařadit, resp. v jakém kontextu je číst.

A jde-li o novou palachovskou interpretaci... Leží nám v hlavě, nechme ji ještě chvíli zrát... Upřímně jsem si myslela, že kniha, kterou Patrik zmiňuje, alespoň trochu vyvrátí pohledy podobné Mašínovu. Nejspíš ale potřebujeme ještě chvíli šířit zejména onen historický aj. „materiál, který je dnes k palachovskému tématu sebraný“.

P.S. K textům (nejen) Pavla Belobrádka i jiným: jak vlastně chceme s Palachem „naložit“, když se ještě pořád nedokážeme zbavit onoho podivného patetického tónu, jakým o Janu Palachovi častokrát (a tak nějak jakoby automaticky) mluvíme...?

Patrik Eichler - novinář, Praha

Pondělí, 23.Ledna 2012, 20:03:35

Díky!

Jakub Grombíř - brno

? Úterý, 24.Ledna 2012, 00:04:5

Rozumím tomu správně, že symbolem západní civilizace má být podřezávání svázaných zajatců?

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 24.Ledna 2012, 13:50:59

Příliš mnoho času věnováno výroku loupežného vraha. Jeho mozek není stejně schopen jiného, než animálního, primitivního vnímání světa, které se nejlépe realizuje válečnickým postojem. Filosofové, sociálně cítící lidé atd., jsou pro něj jen takovým balastem společnosti. Kdyby mohl, jistě by popsal, jak by s nimi zametl. Navíc by chtěl být oslavován minimálně jako Palach. Časem a hlavně tím, jak je u nás pravicí adorován, v něm vzrůstá pocit jeho vyjímečnosti, který zřejmě rychle přehlušil možné výčitky svědomí z vražd nevinných lidí. Je to asi tak stejné, jako nedávné výpovědí nacistickým zločinců v seriálu "Kolaborovali s nacisty". Teď je dokonce tenhle darebák v ČR arbitrem ve věci Palacha. Je mi z toho opravdu zle!

Stanislav Hošek - Český těšín

Z MÉHO BLOGU Středa, 25.Ledna 2012, 15:48:25

Mašín v rozhovoru po MF DNES, se otřel o památku Palacha, kterou si v ČR někteří lidé připomínají 19. ledna. Prý o něm řekl, že to nebyl hrdina, ale psychicky labilní mladík. Jeho čin byl údajně nesmyslný a neuvážený. Nakonec měl mnohonásobný vrah a mnoholetý žoldák tu drzost, aby nás ještě všechny poučil slovy, cituji: „Nepovažuji za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů." I když se oprostím od jakékoliv ideologie, čin Palacha byl, je a zůstane navždy nadčasovým, jako symbol nesouhlasu s kteroukoliv vojenskou agresí a fakticky jakýmkoliv násilím. Sice to není čin tradičně Západní, ale spíše Orientální, leč právě proto tím víc v současném globalizujícím se světě vnímaný a uznávaný. V naší Abendlandské zprzněné morálce pak doslova věčným mementem. Ve srovnání s tím jsou činy Mašínů pouho pouhou jednou epizodkou z milionu podobných, z každé občanské války, v níž vždycky teprve vítěz hodnotí její smysl. Jelikož ale v občanských válkách není nikdy definitivních vítězů, navěky bude chování Mašínovců pro jedny zhovadilým činem a pro druhé terorismem povýšeným na odboj. Osobně o činu Mašínů nemám ochotu se vyjadřovat, jako o konání jakékoliv party sprostých násilníků. Každý zločinec si totiž dovede svůj čin nějak zdůvodňovat, naprostá většina se cítí nevinná a některé typy, jako třeba Mašíni, ho dokonce považují za zásluhu, která má být odměněna. Při tom nejsou nic jiného, než psychopati. Jejich narušené osobnosti nakonec dokazuje i poslední, alespoň doufám že poslední, veřejný počin Mašína, který už vnímám jako ubožácky zlobnou závist, že Palach je hrdinou v očích většiny a on pořád pouze a pouhopouhým vrahem, dokonce u mnohem větší části obyvatel naší země, o němž svět navíc nikdy vědět nebude, protože vrahy neobdivuje. Nepsal bych vůbec o tomto projevu psychopata, pokud by mne neděsilo chování novinářů MF DNES. Poskytnutí prostoru Mašínovi není totiž jenom patolízalstvím k současné vládě. Hnusný je jejich mlčenlivý souhlas s názorem že sebevrah je špatným příkladem pro mladé, zatím co mnohonásobný vrah a profesionální, žoldák, čti zabiják, vzorem.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.