Našemu světu vládnou ekonomové a finančníci, kteří sami nedokáží dohlédnou důsledky svého konání. Namísto zdravého rozumu a osobní svobody volíme často návrat ke stádnosti. A namísto spravedlnosti nasloucháme se vší vážností advokátským plkům, které mají za cíl pokroutit hodnoty, k nimž se - zatím ještě pořád - vztahujeme. Říkáme tomu všemu (a mnohému dalšímu) civilizace. Jsme na ni začasté hrdi. Ba dokonce se najdou mezi námi tací, kteří jsou ochotni tvrdit, že právě naše civilizace je nejlepší ze stávajících, že naše kultura je nadřazena ostatním.

Byli to ekonomičtí a finanční odborníci, kteří způsobili současnou krizi, jejíž konec je v nedohlednu. A jsou to ekonomičtí a finanční odborníci, kteří se tu krizi nyní snaží vyřešit. Politici jim s důvěrou naslouchají a my znovu tyto politiky volíme. Agentury, které určují úspěšnost, či neúspěšnost těch kterých ekonomicko-finančních jevů, víckrát selhaly a tuto krizi spoluzavinily. A jsou to ekonomové, finančníci i politici, kteří těmto agenturám stále naslouchají, protože se obávají změny ohodnocení svých zemí či firem.

Je to důsledek těžké civilizační choroby: naší neschopnosti používat zdravý rozum spojené s  přílišnou důvěrou v odborníky jako takové. Každý z odborníků, vědců i lidí z praxe, se zvláště během posledního století stále více specializoval, okruh jeho zájmu se neustále zužoval, smrskával do specializace v rámci specializace, v rámci speciálního oboru. Měl proto čím dál menší možnosti zasazovat věci svého zkoumání do širších souvislostí.