Česká a moravská pole jsou od včerejška kromě dešťové vody promáčena také půl milionem litrů mléka, které zde z cisteren vylili zemědělci na protest vůči jeho nízkým výkupním cenám. Mluvčí ministerstva zemědělství se stihl vyjádřit ještě než se mléko vsáklo, že podobné protestní akce řešit složitou situaci nepomáhají. Šéf Agrární komory Veleba zase kontroval, že se jedná o gesto čirého zoufalství ze situace, v níž ministerstvo zemědělství hraje roli leda tak nezúčastněného pozorovatele.

V polích včera skončilo zhruba 7 % tuzemské denní produkce mléka. Leckoho se televizní záběry na mrhání potravinou nepříjemně dotkly a proto se mnohokrát ozvalo, že tohle teatrální plýtvání opravdu nic neřeší. Jistě. Nepřinutí politiky, aby se konečně začali zabývat silou, kterou obchodní řetězce vládnou svým dodavatelům bez ohledu na jejich výrobní náklady. Určitě nepřinutí ministerstvo zemědělství k větší aktivitě, než jsou neurčité sliby, které následně stejně neplní. A rozhodně nepřinutí řetězce, aby zvýšily výkupní ceny tak, aby zemědělci nedodávali své produkty s trvalou ztrátou. Proč by také měly? Trh je přece trh.

Rozlitým mlékem ovšem zemědělci vyřešili jednu věc docela dobře: konečně i za ostatní vysvětlili stručně a jednoduše veřejnosti, že prodávat za ceny diktované obchodními molochy je v podstatě totéž jako nalít mléko do kanálu. Ti chytřejší si už odvodí, že daleko nejmazanější strategií zemědělce na současném trhu by bylo na dojení zapomenout, své krávy rovnou vybít a najít si nějaké slušné zaměstnání.

Svou symbolickou akcí farmáři možná nezáměrně, avšak záslužně podtrhli, že trh dávno nefunguje racionálně jako v horších učebnicích ekonomie. Vylilo se půl milionu litrů mléka a o daný počet krabic či lahví jich mělo být v obchodech méně. Byl však dnes ráno slyšet křik dětí, které nedostaly svou pravidelnou dávku? Nebyl. Velkoobchodníci si je seženou kdekoliv a nestane se, že by chybělo. Neprodáš za cenu, kterou my určíme? Táhni si k čertu a lij si mléko, kam chceš. Však on nám ho vždycky někdo prodá. To samé koneckonců nedávno slyšeli protestující pekaři z úst mluvčího jednoho z řetězců krabic na okrajích měst: „Budeme se asi muset poohlédnout po pekařích z jiných zemí.“ Mléko ani nezdražilo o 7 %, jak by se snad slušelo na učebnicovém trhu, když ho bylo o 7 % méně. Jak by také mohlo, když výsledná cena neodráží ani náklady na vyprodukování tržního statku.

S obchodníky akce zemědělců samozřejmě nehne. Pravděpodobně nezmění ani přístup spotřebitelů, kteří rádi za všechno platí co nejméně a pod jednou střechou s dětským koutkem. Mohla by ale v čase ekonomické krize přivést alespoň částečně k rozumu politiky, kteří ve dne v noci přemýšlejí, jak ušetřit, aby zbylo na stavby dálnic: přestat vyplácet zemědělcům dotace, které jim umožňují přežít výkupní ceny pod hranicí nákladů i slušnosti, a posvítit si na řetězce. Ideologie volného trhu bez regulací už je beztak stejně přežitá.