Zatímco filmový recenzent zpravodajského serveru Aktuálně.cz Kamil Fila dumal nad tím, zda je celovečerní prvotina režiséra Zdeňka Jiráského Poupata sociálně realistický film nebo ne, úřad práce v Sokolově a sociální odbor městského úřadu v Chodově konaly.

Filmaři totiž několika desítkám nezaměstnaných komparsistů z Vřesové, kde se snímek natáčel, vyplatili honorář v řádu několika stovek. Ti ale tento přivýdělek oficiálně nenahlásili, nějaký anonym je nabonzoval a oni kvůli tomu teď nedostanou tři měsíce dávky ani podporu. V řádu několika tisíc.

„To je absurdní. Vůbec nechápu, jak je to možné. Zvlášť když si zahráli ve filmu, který pojednává vlastně o nich - o lidech na dně společnosti,“ citoval server iDnes.cz mluvčí producenta filmu Helenu Hejčovou. Reakce je to pochopitelná, filmaři vlastně neúmyslně přivedli chudáky na mizinu. Na záležitost isamotné ovšem nic nepochopitelného není.

Znalci zákonů profesora Parkinsona si již dávno museli všimnout, že česká státní správa čím dál víc trpí Parkinsonovou nemocí. Přeloženo do češtiny: úřady, které by tu měly být kvůli lidem, se čím dál víc chovají, jako kdyby tu byly kvůli dodržování litery zákona - bez ohledu na lidi. Jak už ve dvacátých letech ve svém průkopnickém díle prokázal česko-německý analytik byrokracie Franz Kafka, toto degenerativní onemocnění může mít potenciálně smrtelné následky.

Sokolovský okres je v tomto ohledu zřejmě místo, kde zítra již znamená včera. Svého času nám právě odtud přišla domů doporučeným dopisem složenka na dvě koruny, protože jsme při výpočtu jakési daně zapomněli zaokrouhlit částku na desítky nahoru. Hádám, že kdybychom obratem nezaplatili, už nás dávno nahánějí exekutoři. Tím, že z nás ouřad vypáčil ony dvě koruny, ale bylo učiněno zadost předpisům, bez ohledu na třicet čtyři koruny poštovného a pár drobných za obálku, papír, inkoust a opotřebení příslušného úředního činitele. Celý proces byl z byrokratického hlediska v naprostém pořádku.

Vrátíme-li se k nezaměstnaným filmovým poupatům, sokolovské úřady - zcela v souladu se zákonem - ušetří státu možná až několik set tisíc korun. Komparsisty z Vřesové, miniaturní obce se čtyřmi paneláky, čtyřicetiprocentní nezaměstnaností a impozantním výhledem na stejnojmenný palivový kombinát, to má zřejmě motivovat k tomu, aby se naučili přežít zimu za použití fotosyntézy. Budou to mít těžké, v lednu, únoru a březnu bývá sluníčka málo.

Možná si tedy najdou nějaký jiný způsob přežití. Jaký? Pracovníci chodovského sociálního odboru a sokolovského pracovního úřadu můžou třikrát hádat.

Původním smyslem sociálky a pracáku měla být zřejmě pomoc lidem, kteří mají problémy, se kterými si nedokážou poradit. Fungování českých úřadů obecně a těch sokolovských obzvlášť lidem problémy naopak vytváří. Možná námět na další film ve stylu západočeského realismu? Režisér Jiráský by ho měl ale raději natočit někde v zahraničí.