„Flákači zneužívající dávky nemohou počítat s pomocí státu!“, hřímal 3. prosince dle informací médií na ideové konferenci ODS premiér Nečas. Úderné, jasné, populistické heslo, které může oslovit lidi na pravici i na levici. Vždyť proti němu nelze nic namítat. Člověk zneužívající sociální systém by z něho měl být logicky eliminován a přednost by měli dostat skutečně potřební. O tom není sporu. Kdo by nesouhlasil?

Snad by se slušelo přidat jen malý dovětek. Nezaměstnanost se v této zemi znovu objevila již pár měsíců po sametové revoluci a spolu s ní se zrodily i úřady práce a další místa určená pro výplatu různých sociálních podpor. Žil tento stát následných více jak dvacet let v úplném bezvládí? Nebyli zde žádní ministři práce a sociálních věcí, kteří by si měli „brát na paškál“ i to, zda jsou podpory v nezaměstnanosti a různé sociální dávky vypláceny skutečně potřebným osobám? Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo po celou dobu zavřené a mimo provoz?

A kdo jej řídil od září 2006 do května 2009? Světě div se, jistý Petr Nečas. Že by nezvedený dvojník současného premiéra, k němuž a k jehož pracovním výsledkům se nyní ani on ani jeho strana raději nehlásí? Nebo šlo v premiérově projevu na ideové konferenci vlastní strany zároveň o velmi razantní, leč skrytý projev sebekritiky?

Nechci se nyní zaobírat konkrétními metodami, jak lze ověřit, zda si například uchazeč o práci skutečně hledá zaměstnání, či zda si jen chodí každý měsíc pro razítko v průkazu nezaměstnaného, aby nepozbyl sociálních dávek. Různé prověřovací mechanismy opravdu existují (třebaže, jak to tak v životě chodí, žádný bohužel nebývá stoprocentně neprůstřelný). Vědí o nich léta i sami úředníci ÚP a jiných institucí. Otázkou je, nakolik efektivně tyto prostředky využívají, jak jsou motivováni svým zaměstnavatelem, a to i finančně, aby oddělili zrno od plev, a zda jsou dosavadní metody účinné, anebo je třeba přijít ještě s jinými, které by výrazněji zamezily zneužívání státních či obecních podpor těmi, kteří si je z morálního hlediska nezaslouží a pouze parazitují na systému.

Po celý život se ale domnívám, že nežli se  člověk pustí do nápravy svého okolí, měl by nejprve začít sám u sebe. I v tomto etickém stanovisku se možná s mnohými shodnu.

Nechám-li nyní stranou neupřímnou snahu pana premiéra i celé jeho vládní party o boj s všude prostupující korupcí (jak se rozcházejí slova a skutky našich vládních stran a jejich představitelů, bylo možné vidět poměrně nedávno na hlasování o zákonu o veřejných zakázkách, který publicista a bývalý představitel OF Jan Štern výstižně označil vítězstvím sil mafiánského kapitalismu) a opomenu-li mezi řádky jasně skryté úsilí bojovými výroky na adresu domnělých či reálných parazitů sociálního systému odvést pozornost od rozkrádání tohoto státu ve velkém, musím doplnit jediné: Státní podporu (a tedy peníze nás, daňových poplatníků) by měli pozbýt nejen všichni flákači zneužívající sociální systém, ale i flákači na místech nejvyšších, zcela neřešící klíčové problémy tohoto státu či svého resortu. A to se týká i pana Nečase. Pokud bude důsledný a v souladu se svými výroky začne u sebe, vrátí naší státní pokladně své mzdové ohodnocení ministra práce a sociálních věcí za údobí let 2006—2009, čímž prokáže, že svá slova o flákačích míní skutečně vážně.