Žádní flákači si nezasluhují státní podporu

Petr Nečas, který byl od září 2006 do května 2009 ministrem práce a sociálních věcí v první a druhé vládě Mirka Topolánka, by měl vrátit své výplaty. Neboť nechal bez účinných změn systém, na kterém prý parazitují flákači. Jistě proto, že sám nic nedělal.

„Flákači zneužívající dávky nemohou počítat s pomocí státu!“, hřímal 3. prosince dle informací médií na ideové konferenci ODS premiér Nečas. Úderné, jasné, populistické heslo, které může oslovit lidi na pravici i na levici. Vždyť proti němu nelze nic namítat. Člověk zneužívající sociální systém by z něho měl být logicky eliminován a přednost by měli dostat skutečně potřební. O tom není sporu. Kdo by nesouhlasil?

Snad by se slušelo přidat jen malý dovětek. Nezaměstnanost se v této zemi znovu objevila již pár měsíců po sametové revoluci a spolu s ní se zrodily i úřady práce a další místa určená pro výplatu různých sociálních podpor. Žil tento stát následných více jak dvacet let v úplném bezvládí? Nebyli zde žádní ministři práce a sociálních věcí, kteří by si měli „brát na paškál“ i to, zda jsou podpory v nezaměstnanosti a různé sociální dávky vypláceny skutečně potřebným osobám? Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo po celou dobu zavřené a mimo provoz?

A kdo jej řídil od září 2006 do května 2009? Světě div se, jistý Petr Nečas. Že by nezvedený dvojník současného premiéra, k němuž a k jehož pracovním výsledkům se nyní ani on ani jeho strana raději nehlásí? Nebo šlo v premiérově projevu na ideové konferenci vlastní strany zároveň o velmi razantní, leč skrytý projev sebekritiky?

Nechci se nyní zaobírat konkrétními metodami, jak lze ověřit, zda si například uchazeč o práci skutečně hledá zaměstnání, či zda si jen chodí každý měsíc pro razítko v průkazu nezaměstnaného, aby nepozbyl sociálních dávek. Různé prověřovací mechanismy opravdu existují (třebaže, jak to tak v životě chodí, žádný bohužel nebývá stoprocentně neprůstřelný). Vědí o nich léta i sami úředníci ÚP a jiných institucí. Otázkou je, nakolik efektivně tyto prostředky využívají, jak jsou motivováni svým zaměstnavatelem, a to i finančně, aby oddělili zrno od plev, a zda jsou dosavadní metody účinné, anebo je třeba přijít ještě s jinými, které by výrazněji zamezily zneužívání státních či obecních podpor těmi, kteří si je z morálního hlediska nezaslouží a pouze parazitují na systému.

Po celý život se ale domnívám, že nežli se člověk pustí do nápravy svého okolí, měl by nejprve začít sám u sebe. I v tomto etickém stanovisku se možná s mnohými shodnu.


Nechám-li nyní stranou neupřímnou snahu pana premiéra i celé jeho vládní party o boj s všude prostupující korupcí (jak se rozcházejí slova a skutky našich vládních stran a jejich představitelů, bylo možné vidět poměrně nedávno na hlasování o zákonu o veřejných zakázkách, který publicista a bývalý představitel OF Jan Štern výstižně označil vítězstvím sil mafiánského kapitalismu) a opomenu-li mezi řádky jasně skryté úsilí bojovými výroky na adresu domnělých či reálných parazitů sociálního systému odvést pozornost od rozkrádání tohoto státu ve velkém, musím doplnit jediné: Státní podporu (a tedy peníze nás, daňových poplatníků) by měli pozbýt nejen všichni flákači zneužívající sociální systém, ale i flákači na místech nejvyšších, zcela neřešící klíčové problémy tohoto státu či svého resortu. A to se týká i pana Nečase. Pokud bude důsledný a v souladu se svými výroky začne u sebe, vrátí naší státní pokladně své mzdové ohodnocení ministra práce a sociálních věcí za údobí let 2006–2009, čímž prokáže, že svá slova o flákačích míní skutečně vážně.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.