Amatérská ekonomika

Čeští římskokatoličtí biskupové v čele s předsedou České biskupské konference a ve shodě s reprezentanty dalších církví podporují protagonisty neoliberální ekonomické a morální zkázy.

Když rostou dluhy, zdá se správné je platit a když to jinak nejde, zavést úsporná opatření. Děje se to tak v soukromí a jeví se to jako potřebné i v životě států. Proto škrty ve veřejných rozpočtech označované jako reformy mohou být odůvodňovány slušností. Kdo by mohl vládě vyčítat, že chce zbavit stát břemene a uchránit jej od rizik spojených se zadlužením.

Je však možná i islandská cesta. V této zemi vyvolala neoliberální ekonomická politika vlnu mohutných demonstrací požadujících demisi vlády. 20. ledna 2009 policie rozehnala dva tisíce demonstrantů slzným plynem (islandská policie ho použila poprvé po 60 letech). O den později demonstranti napadli vajíčky a sněhovými koulemi před úřadem vlády premiéra Haardeho. Ten pak 23. ledna oznámil, že se v květnu uskuteční předčasné volby. Vše vyvrcholilo 26. ledna rozkolem ve vládní koalici a demisí vlády. Islandská vláda se tak stala první na světě, která padla kvůli globální krizi finančních trhů, dosavadní premiér byl postaven před soud a státní dluh, zejména neodůvodněné lichvářské úroky, byl vystaven kritice a důkladnému prozkoumání.

Mohlo by se zdát, že k tématu dluhů by měl veřejně promlouvat odborník. Jenže když slyším ekonomy, i renomované, ověnčené významnými vědeckými cenami, tak se dovídám protichůdné popisy, opačná hodnocení a rozporné recepty na řešení. Podporuje to mé dávné přesvědčení, že v humanitních oborech není naprostá nepředpojatost možná. Badatel ve vědách o člověku jako člověk není distancován od situace, jíž popisuje, analyzuje a hodnotí. Historik svým selektivním a nepřiznaně hodnotícím popisem historie historii spoluutváří. Sociolog je součástí společnosti, která je jeho „předmětem“. Religionista má takový nebo onaký vztah k náboženství a ateista není o nic více neutrální než člověk náboženský. Ekonomové dovedou své osobní preference podložit čísly, ale nejsou apolitičtí. Pak ovšem mám právo se k ekonomickým otázkám vyjadřovat prostě proto, že jsem občan. Nikdo nezpochybňuje právo občana mluvit do politiky a nevyžaduje se politologická kvalifikace.

Mé amatérské, ovšem občanské hodnocení hospodářské situace mi říká, že úsporná opatření toho druhu, jaká vehementně prosazuje současná vládní koalice, nemohou vést ke zlepšení situace. Často jen administrativním zvýšením cen (růstem nepřímé daně), dále přímou daní neúměrně vysokou pro velkou část lidí s nízkými příjmy nepochybně snižuje koupěschopnost. Pokud lidé méně kupují, bude se méně prodávat a méně produkovat. Při nižší výrobě a nižším objemu služeb budou klesat mzdy a tím koupěschopnost ještě poklesne. Nebo se bude propouštět, což bude mít stejný efekt, ale ještě to zatíží stát, který je povinen nezaměstnaným i po současných drastických škrtech platit nezaměstnaným obligatorní dávky. Při nižší produkci budou podniky odvádět méně daní a bude méně prostředků na vyrovnávání dluhu. Jako ekonomickému laikovi, který si jen troufá přemýšlet, mi připadá, že vládní škrtformy situaci spíš zhorší, nezlepší.

Nikdo neumí tak vstoupit do mysli jiného, aby přesvědčivě všem ukázal motivaci. Neposoudíme, jsou-li rozhodující činitelé vládní ekonomické politiky zaslepeni ideologií a postupují bona fide, nebo jsou to cynici, kteří dobře vědí, že peníze berou těm, kdo dluh neudělali a kompenzují nulovou daň pro finanční ústavy a chybějící zdanění hazardu. Jinými slovy vědomě zvyšují příjmy bohatým a okrádají chudší.

Jako spoluzakladatel, člen, a v prvních měsících i mluvčí ProAltu patřím sice, jak jsem se tento týden dověděl, k extremistické organizaci, ale v internetových diskusích trvale krotím rozlícené diskutující, kteří posílají členy vlády, zejména ministra financí na šibenici, nebo aspoň podle islandského vzoru do žaláře, a říkám jim: nevěšte je, nevolte je.

Domnívám se, že mohu aspoň hypoteticky a jako podnět k dalšímu rozhovoru vyslovit domněnku o účinnosti, lépe řečeno neúčinnosti vládních ekonomických opatření, i když ve vládě sedí inženýři ekonomie a další specialisté tvoří její odborné zázemí. Mohu tyto odborníky přehlédnout nebo nebrat smrtelně vážně, když i nesrovnatelně renomovanější profesoři ekonomie a laureáti významných cen říkají spíše své rozmanité názory než (ve skutečnosti neexistující) holá fakta.

K ekonomickým otázkám si smím jako občan dovolit vzít slovo nejen pro smělé odhady ekonomické účinnosti a pro ještě smělejší odhady motivace aktérů. Mohu to udělat i proto, že jde o etické otázky. I když morálku svědomí přenechám vnitřnímu posouzení každého jednotlivce, je tu na očích pro veřejné posouzení ještě, zvlášť u osob veřejně činných, takřečená morálka odpovědnosti.

Jednou z morálních autorit vedle vynikajících osobností, vedle univerzit a možná některých umělců je církev. Přesněji řečeno jsou to různé náboženské autority dnešního názorově pestrého světa. Nezpochybnitelné instituce a osobnosti vyslovují nad systémem, který uměle na troskách přirozeného civilizačního rozvoje konstruuje dnešní neoliberální vládní klika, ostré odsouzení. Papež Jan Pavel II., jemuž při jeho bolestivém konci pozemského údělu v roce 2005 mnozí vyslovovali respekt a účast, byl a je zcela ignorován jako ostrý kritik dnešního systému. Dovolil si kritiku, ač neměl ekonomické vzdělání, protože posuzoval soulad systému s člověkem, s lidskou bytostí, s naší lidskou důstojností a našimi oprávněnými zájmy.

Tento papež ve své encyklice Laborem exercens (1978) mimo jiné říká: Křesťanská tradice nikdy nehájila toto právo [na vlastnictví] jako absolutní a neporušitelnou zásadu. Naopak, vždycky je chápala v nejširší souvislosti společného práva všech na užívání bohatství celého stvoření: právo na soukromé vlastnictví je podřízeno právu na společné užívání, všeobecnému určení statků. - Mimoto vlastnictví podle učení církve nikdy nebylo chápáno tak, aby mohlo být společenským protikladem práce. Jak už bylo na těchto stránkách vzpomenuto, nabývá se vlastnictví především proto prací, aby práci sloužilo. To se týká zvlášť vlastnictví výrobních prostředků. Pokládat je izolovaně za zvláštní souhrn majetku a pak je ve formě "kapitálu" stavět do protikladu k práci, aby práce sloužila vykořisťování, se příčí samotné povaze těchto prostředků a jejich vlastnění. Nesmějí být vlastněny proti práci ani nesmějí být vlastněny pro vlastnění, protože jediný opravdový důvod k jejich vlastnění – jak soukromému, tak i veřejnému či kolektivnímu – je, aby sloužily práci. A dále: aby touto službou umožňovaly uskutečnění první zásady tohoto řádu, totiž zásady, že statky jsou určeny pro všechny a že všichni mají právo je užívat. Z tohoto hlediska, a tedy s ohledem na lidskou práci a na všeobecný přístup k bohatství určenému pro člověka, není vyloučeno, za příslušných podmínek, rovněž zespolečenštění výrobních prostředků.

Čeští římskokatoličtí biskupové v čele s předsedou České biskupské konference (ve shodě s reprezentanty dalších církví) podporují protagonisty neoliberální ekonomické a morální zkázy, skandálně jim poskytují prostor k šíření antikristovské ideologie síly a moci tím, že je nechají promlouvat na církevních shromážděních, které mají sloužit Bohu, a ne Mamonu jako symbolu Božího protivníka. Staví se ostře proti výrokům minulého, ale i současného papeže. Ale s politováním uznám, že i v této sféře, totiž v církevní politice a diplomacii jsem amatérem.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Hanuš Karlach - Brno

Podotýkám, Pondělí, 28.Listopadu 2011, 14:38:53

že na jaře příštího roku vyjde u nás česky kniha mnichovského kardinála Reinharda Marxe "Kapitál" o sociálním učení církve, o soudobém neoliberalismu, o krizi tržního hospodářství a tak dál. Text vesměs pozitivní k tomu, co jste tu uvedl (včetně nejenom oné jedné encykliky) , de facto nikoliv příliš pozitivní k současným postojům českého katolického kléru.

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvě poznámky. Pondělí, 28.Listopadu 2011, 17:41:5

Nepočetná, leč pevně semknutá a dokonce jednotným jazykem mluvící, vrstva globálních „investorů“ velice dobře ví, že tisícinásobná většina ostatních proti nim není schopna se spojit ke společnému odporu. Proto si dělá prakticky, co chce. Po staletých zkušenostech navíc také ví, kolik si toho vůči zbytku světa může dovolit, aby se ten nezvedl k živelnému vzdoru. Dokud se v globálním světě nenajde nová „třída“, jakou byli kupříkladu měšťané v dobách tradiční vlády aristokracie, s vysokou pravděpodobností se nic nezmění. Nejhorší na tom je, že ani netuším, kde ji v současnosti hledat.
Pokud se týká citátu Jana Pavla II., je až oprášením Marxe. Jsou to ale jen slova, slova, slova. Bohužel, církev pod jeho vedením nic v tom punktu nového nepředvedla.

Petrasek Milan - penzista

A já doporučuji , Pondělí, 28.Listopadu 2011, 18:07:29

v knize K.Skalického - Po cestách angažované teologie -náhlédnout do kapitoly Teologie demokratického kapitalismu. Jde o desetiletí staré a platné úvahy o reálných možnostech. Nelze zapomenout, že konzervativismus je církvi existenční nutností a zároveň hrozbou. Postmoderní chápání svobody - vše je možné - tudíž i liberalizace katolických anachroních dogmat by mohli mít pro Vatikán stejný odstředivý dopad jako perestrojka pro SSSR.

Martin Pleva - pedagog, Brno

A ejhle, Pondělí, 28.Listopadu 2011, 21:32:8

křesťané vycházející z historického materialismu (Marxova) přece jenom existují.
Děkuji prof. Štampachovi za pokání, jež učinil napsáním tohoto článku.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 28.Listopadu 2011, 22:13:49

Pod svými články nediskutuji. Žádám pana Plevu, aby neutajoval svou adresu a umožnil mi odpovědět.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Prof. Štampachu, Úterý, 29.Listopadu 2011, 21:53:40

mou adresu přece znáte - diskutovali jsme spolu takto před 14 dny.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 4.Prosince 2011, 09:04:12

Přečetla jsem si v literárkách článek kardidála Vlka ' Restituční pohádky a argumenty
http://www.literarky.cz/domov/politika/7024-restituni-pohadky-a-argumenty 'a hned jsem dostala chuť připsat pod článek svůj názor. Jenže po přečtení nepříliš inteligentních reakcí, které už pod článkem připojeny byly, mě ta chuť zase přešla. Potom mě napadlo napsat svůj názor na DR.
Myslím si, že je zbytečné přít se o to, zda církev má či nemá na majetek právo. Veškeré právo má totiž časovou platnost. Legitimita všech zákonů plyne z toho, zda je lidé uznávají. Existují-li vůbec nějaké věčné zákony, rozhodně do nich nepatří právo na majetek.
Pokud jde o následujících slova:
"v dnešní době, kdy naše společnost potřebuje stálé připomínání a přinášení duchovních hodnot, potřebuje církev prostředky, aby jednak byla nezávislá, jak to předpokládá Ústava, a aby měla možnost vyvíjet svou činnost i k prospěchu dnešní společnosti, kde kultura mezilidských vztahů (viz parlamentní diskuse, poměry v rodinách, sobectví politiků, korupce atd.) je skoro na nule"
Mě opravdu udivuje, že k přinášení duchovních hodnot církev nutně potřebuje obrovský majetek. Copak nelze přinášet duchovní hodnoty levněji? Proti sobectví politiků chce římskokatolická církev bojovat penězi? To není moc dobrý nápad.
Když se kardinál odvolává na potřebu prostředků, aby církev byla nezávislá, jak je to v ústavě, proč my občané nemáme mít k dispozici také hmotné prostředky, abychom byli nezávislí? Proč naopak na nás občany (kteří konec konců vždy všechno zaplatí) má být uvaleno splácení všemožných dluhů a proč mají být zkrácena naše práva plynoucí ze sociálního státu?
V živé paměti mám ještě první vlnu restitucí, tedy navracení budov. Na to mají totiž dosti neblahé vzpomínky uživatelé těch budov, kteří je vlastníma rukama museli vyklízet, aby pak zjistili, že církev si k jejich osídlení povolala několik mnichů z ciziny.
Nakonec chci napsat, že církev opravdu měla šanci v polistopadové době uspět se svou nabídkou duchovních hodnot, po nichž v našich zemích dlouho byla poptávka, a to dokonce i u těch, od nichž by to nejméně čekala. Ale svými nekomromisními snahami o majetkové narovnání tuto šanci zcela promarnila.

Petrasek Milan - penzista

Na neoliberální trh s morálkou zatáhli Vlka Klausovi politici Neděle, 4.Prosince 2011, 11:52:43

Paní Hájková, považuji za marné pokušení očekávat od administrátorů katolické církve a zástupců zájmu státu Vatikán schopnost objektivní společenské kritiky. Úsilí o materielní zajištění vedla a vede církevní instituce k machiavelisticky koncipované akceptaci politického mainstremu jakéhokoliv zbarvení. Nadřízený pana Vlka pan Ratzinger tuhle opět podtrhl: forma křesťanské víry v existenci boha je uzavřený systém, který nepřipouští pochybnosti. Církev pouze nabízí společnosti své tradiční morální hodnoty a dogma, které mají v některých epochách i vysokou cenu. A dnes i tržní.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

zbytečné nálepky kardinála Vlka Úterý, 6.Prosince 2011, 15:06:39

pamí Hájková, pan kardinál Vlk mne ve zmíněném článku z literárek také osočil, že stejně jako L. Procházková také ideologizuji místo abych ctil právo.
Kritici nároků katolické církve dostali nálepku, že se jedná o myšlenkovou dílnu KSČM. Problém je v tom, že právo lze nahlížet z hlediska jeho kontinuity a legitimity a také z hlediska historického hoidnocení (jestli to je ideologické, je otázka - myslím že já ideologickou obsesí netrpím).
Z obojího pohledu si ale myslím, že PRÁVNÍ nárok církve na restituce (!) je sporný. Mimochodem i proto jde církev na dohodu se státem a nikoliv na restituční spory. Doložit to lze i právními stanovisky, které byly tlumočeny i v té zmiňované parlamentní komisi v minulém volebním období. I tito právni dostali náleku "komunističtí" - asi že studovali za minulého režimu. Ale to asi většina právníku středního a staršího věku.
Je-li vyjádření pana kardinála utilitární (zájem ekonomicky sanovat církev před odlukou od státu je logický), nechť každý posoudí sám.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 6.Prosince 2011, 16:57:18

Kdybychom byli státem, kde je takové procento praktikujících katolíků jako třeba v Polsku, tak člověk ani nemukne, že se jim má toho tolik vracet. Ale u nás?

Petrasek Milan - penzista

Nedomnívám se, Úterý, 6.Prosince 2011, 19:17:58

že oprávněnost snahy církve obohacovat se na neoliberálním tržišti lze doložit procenty pobožných občanů. Kultivovaná církev usiluje o co nevyšší státní podporu - tedy společnosti - a o co nejnižší nutnost konkurovat v prostoru ziskové činnosti. Ta pouze diskredituje a degraduje její vlastní roli - péče o spiritualitu.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co je liberální ? Úterý, 6.Prosince 2011, 20:07:15

myslím, že financování církví prostřednictvím daňových asignací je poměrně liberální princip - a církve to raději odmítají (tuší že by takto získali mnohem méně).Tedy o ekonomický liberalismus asi primérně nejde.

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Buďme hrdí na svůj extremismus! Středa, 7.Prosince 2011, 07:05:26

Navrhuji založit třeba Stranu lidového extremismu v mezích zákona.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Extrémismus Čtvrtek, 8.Prosince 2011, 05:12:47

Možná je mírným extrémistou v mezích zákona už ten, kdo nevěří v oficiální dogma o věčnosti kapitalismu a posvátnosti tržního hospodářství nebo soukromého vlastnictví. V dnešní době je to něco jako dříve bylo kacířství. Víra se totiž přesunula z oblasti tradičních náboženství úplně jinam. Například dnes existuje ve Spojených státech obrovské množství nejrůznějších náboženství a kdokoliv si může založit novou církev. Každý může hlásat jakýkoliv nesmysl, ale oficiálně všichni bez rozdílu musí mít povinně jedinou víru : v nezrušitelný dokument - americkou ústavu, včetně politicko-ekonomického systému, který je na ní založen. Jinak mohou být nařčeni z extrémismu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.