V tisku se objevily výtky ohledně diplomové práce současného ministra školství. Byl bych vcelku tolerantní k obsahu, už vzhledem k tomu, že byla napsána v roce 1994. Dnes jsou požadavky přísnější a odevzdat takovou práci by si člověk nemohl dovolit. Alespoň na seriózní vysoké škole. Na druhé straně obrovskou chybou je, že práce pravděpodobně nesplňovala formální požadavky, například neměla poznámkový aparát.

Současné diplomové práce na internetu už nalezneme, i když ne ze všech škol. Ale je skutečně jediným řešením to, že se musí zveřejňovat všechny práce a nejlépe i zpětně. Podivných diplomových prací se jistě objeví v budoucnosti mnoho, i těch nedořešených případů, o nichž jsme si mohli přečíst v novinách, je celá řada. Počínaje plzeňskými právy, brněnským primátorem konče.

Zveřejňování závěrečných prací je důležité, ukazuje to na kvalitu vysoké školy, pedagogů i autorů samotných. Od dob antického Řecka navíc víme, že kvalita literárního — divadelního díla — se zvýšila spolu s možností kritiky. Jakmile dostalo dílo písemnou podobu, projevilo se to i na kvalitě. Tento důvod by mohl mít vliv i na kvalitu našeho vysokého školství.

Když už jsme u té inspirace. Týden překvapení si zažila Praha. Nečekaný pád koalice by mohl být příkladem pro vládu. Jak se poměrně rychle dá změnit vše, co vypadá jisté. Nová pražská koalice vzniká s posvěcením premiéra Nečase, a to je dobře. Sám by se mohl o něco podobného pokusit. I když, jak sdělil pan prezident, přišel by třeba o nejlepšího polistopadového ministra školství.

Musím pochválit Lidové noviny. Minulý týden totiž otiskly zprávu o tom, že Jakub Horák z agentury TBWA nabízel služby hnutí ANO2011. Když jeho nabídka nebyla přijata, v Hospodářských novinách publikoval kritický článek o nynějších protikorupčních aktivitách Andreje Babiše. Nepochybně šlo o mstu. Lidové noviny s ním přestaly spolupracovat. Myslím si, že právě takových zpráv potřebujeme více. Všelijakých dohod se nedopouštějí pouze politici, ale i někteří novináři či editoři. Marketingový specialista Andreji Babišovi mj. napsal „Jsem synovec Honzy Rumla (pro představu své politické orientace).“ To je, myslím, zajímavá orientace, protože Jan Ruml byl v politice vším. Členem ODS, Unie svobody i Strany zelených. Jde tedy o prostředí pražské pravicové inteligence, se vším dobrým i špatným, co k tomu patří.

Na jednom serveru se k tomu případu objevilo tvrzení: „V minulosti se několikrát zjistilo, že za novinovými komentáři expertů mohou být všelijaké zájmy. Dlouho byl třeba za nezávislého politologa označován Lukáš Jelínek, člen ČSSD, který pracuje v její komisi politických analýz. Z jiného nezávislého politologa Jana Kubáčka se zase přes noc stal šéf poradců předsedy VV Radka Johna.“ Mohli bychom přidat i další jména, třeba Petra Sokola či Ladislava Mrklase z ODS. Ale to přeci nejde srovnávat. Já si mnohem raději přečtu komentář od straníka, který mi umožní nahlédnout na věci jinou optikou či vidět je v jiných souvislostech, než od nezávislého novináře, třeba Karla Steigerwalda. Bohužel číst jeho texty je naprosto zbytečné, má jedno jediné téma. Případ Jakuba Horáka je ale naprosto jiný. V každém případě je třeba jej zařadit do čítanky či encyklopedie polistopadových dějin českých médií. Jako odstrašující případ.