Touha vidět oběšence

V posledním čísle týdeníku Respekt vyšel velký profilový článek o Gustávu Husákovi s dvojsmyslným titulkem Prezident, který měl viset. Vypovídá to mnohé o prestižním českém týdeníku i o schopnosti jeho redaktorů chápat minulost.

Na obálce posledního čísla Respektu čteme na adresu Gustáva Husáka palcový titulek: Prezident, který měl viset. Co o sobě říká tímto sloganem týdeník, který se ve svém redakčním rukopisu snaží spojovat přímočarost s nadsázkou?

Působí to, jako kdyby se Respekt rozhodl konkurovat Reflexu. Nemůže či nechce si ovšem dovolit stejnou míru sprostoty vůči živým, a proto obrací o to větší agresi vůči mrtvým. Skandalizující, černobílé vidění se rozhodl obrátit k minulosti, emotivně mobilizovat nás nemají, jako v případě Reflexu, „muslimská hrozba“ či feministické, ekologické a jiné levičácké nebezpečí. Emočně angažovat a řešit otázky života a smrti máme u příležitosti výročí.

Odepřeli nám krev
Samozřejmě, slova o věšení lze brát jako nadsázku či dvojsmysl (Husák „měl viset“ i v tom smyslu, že se stal obětí politického procesu v padesátých letech). Jenže komentář Marka Švehly, končící výrokem, že si Husák „nezasloužil tu klidnou smrt v ústraní, jaká ho potkala v listopadu 1991“ dovysvětluje titulek až příliš jasně. Ani komentář, ani životopisný profil Petra Třešňáka nedávají prostor pro jiné vysvětlení, než je to, které se nabízí: Husák si podle nich zasloužil popravu. Respekt tím začal připomínat týdeník Republika neblahé paměti. I tam se ostatně nejmrazivější výroky kamuflovaly jako nadsázka či dvojsmysl – vzpomeňme na humoristickou rubriku poslance Krejsy. Něco se řeklo, zároveň jako by neřeklo, ale už to bylo venku…

Jakkoli to autoři nikde nerozvádějí, jejich heslo je možná dosud nejjasnějším a nejmrazivějším překladem hesel vyrovnání s minulostí či nedokončené revoluce do konkrétního jazyka. Žádné zdržovačky s pravdou a láskou, tady se to říká natvrdo: chtěli jsme vidět krev – anebo aspoň předsmrtné křeče, tělo zmítající se v oprátce. Naší frustraci bylo upřeno kompenzační násilí. Nebylo nám dovoleno zabít nenáviděného otce, jehož patriarchální figura s tvrdými rysy na nás shlížela z každé školní třídy, z každého úřadu. Nechali jsme jej zemřít přirozenou smrtí, naše strázně s jeho autoritou nebyly vykoupeny jeho utrpením. I proto budeme nejspíše navždy agresivními neurotiky, odepřenou popravu budeme kompenzovat agresí ke všemu, co bychom mohli vnímat jako nepřátelské.

Vláda našinců
Patrně nejčastější figurou antikomunistů je symetrizace nacismu a komunismu. Ta pro ně má lokalizační funkci – přiřazuje komunismus na správné dějinné místo, bok po boku odsouzené a nepřijatelné ideologie nacistů. V komentáři Marka Švehly má tato symetrizace nezastupitelné místo – a zároveň až groteskní rozměry. Normalizační Husák je pro autora článku „vůdcem kolaborantského režimu, jakýmsi druhým protektorem vyslaným tentokrát nikoli z Berlína, ale z Moskvy“.

Moskva nebo Berlín, nacistický protektorát nebo normalizace, statisíce mrtvých a režim teroru či režim mnohem omezenějšího útlaku, který zavraždil několik jednotlivců – vše je jedno, vše se slije v obrazu neomezeného Zla. Zatímco některé zločiny stalinismu či maoismu srovnání s nacistickými zločiny snesou (což nijak neospravedlňuje paušální srovnávání nacismu a „komunismu“), srovnání nacistického protektorátu a husákovské normalizace je ve svém důsledku tak neuvěřitelnou bagatelizací prvního z nich, že nad tím zůstává až rozum stát. Zapomněl snad autor na genocidu českých Židů a Romů, na masakr Lidic a hromadné popravy odpůrců?

Stálo by jen za poznámku na okraj, že autor článku nepochopil význam slova protektor, jímž šermuje. Protektory za druhé světové války byli říšští Němci, vyslaní k dohledu nad „vůdci kolaborantského režimu“, nikoli tito „vůdci“. Možná jde jen o drobné historické opomenutí, které by znamenalo pouze to, že redaktoři Respektu nevědí, co mluví (což je mezi českými novináři situace natolik běžné, že nedává smysl se nad ní pozastavovat). Možná ale, že toto opomenutí bylo symptomatické – Husák je v textech vnímán jako „cizí“ i v tom smyslu, že se připomíná jeho snaha připojit za druhé světové války Slovensko k SSSR a normalizační režim se absurdně vydává za „realizaci“ tohoto jeho snu“.

Tímto odkazem k „cizosti“ Husáka text navazuje na autory nediskutovanou, ale velmi podstatnou součást české „paměti Husáka“: Husák jako první (a poslední) Slovák, který se stal československým prezidentem, Husák jako „cizák“, který vládl „našincům“, Husák podezřelý z jakési „dvojí loajality“, pojmenované posléze lakonicky slovem „penězovod“. Husák je v tomto smyslu objektem české xenofobie, neschopnosti skutečně sdílet stát s někým jiným (aktuálně s Romy). V tomto smyslu by možná bylo zajímavé prozkoumat podobnosti a rozdíly mezi vnímáním Husáka a vnímáním Františka Josefa I. Zdá se, že zde přístup k normalizačnímu prezidentovi nasedal na dopředu známé stereotypy.

Velikost politika
Husák nezůstal cizí pro všechny; například Jan Stern věnoval jeho památce jednu ze svých knih. V jiném svém díle, Mystice Západu, poskytl Stern zajímavý klíč, jak Husákovi rozumět: označil nástup normalizace za „racionální zločin“, za záchranu před horšími pohromami. Nepopsal Stern náhodou tímto pojmem opravdovou politickou práci? „Já národ z téhle katastrofy vysvobodím, i kdyby mi za to měl naplivat do obličeje,“ cituje Respekt Husáka sledujícího vpád sovětských tanků. Nejsou toto slova hodná velkého politika, slova, která manifestují etiku zodpovědnosti?

Místem pro tázání by byl právě terén vytvořený otázkou „záchrany před katastrofou“: Skutečně nemohla normalizace vypadat ještě mnohem hůře? Skutečně bylo tak nemyslitelné, zejména z dobové perspektivy, mnohem horší podání politických procesů, než k jakému za Husáka došlo? A naopak – mohl skutečně Husák pod dozorem z Moskvy a tlakem domácích konzervativců zachránit více? Respekt si ovšem otázky neklade – normalizace byla prostě čiré zlo. Namísto přemýšlení o konkrétní povaze režimu a možnostech jeho aktéra Petr Třešňák ve svém článku moralizuje a psychologizuje – a to ještě velmi zvláštním způsobem. Hlavní, opakovanou výtkou vůči Husákovi se stane tvrzení, že nepomohl svým přátelům a bývalým spojencům. Jako kdyby pomáhat z titulu funkce přátelům či lidem, kteří se o mně zasloužili, představovalo normu. Ptejme se po povaze té normy – není náhodou přesně toto morální zdroj tolik kritizovaného klientelismu a korupce?

Autorův přístup při sledování této normy je navíc lehce bizarní: „Pro celý Husákův život je charakteristická lhostejnost k těm, kdo mu předtím pomohli… Byl to farář, kdo Husákova otce kdysi přesvědčil, ať dá nadaného syna na studia, Husákem řízená Státní bezpečnost ale už v roce 1945 bez milosti pronásleduje a zatýká kněze.“ Všimněme si, článek neargumentuje, že represálie kněží v dané době byly neoprávněné či tvrdé. Argumentuje, že Husák měl cítit vděk vůči kněžím, neboť mu jeden kdysi pomohl – a že právě to mělo ovlivnit jeho rozhodování v době, kdy se Slovensko očišťovalo od dědictví režimu, který nikoli náhodou vstoupil do dějin po přezdívkou „farská republika“. Neměl stíhat opory klerofašistického státu (a být kritizován, pokud toho zneužil k represím vůči nevinným kněžím), měl si vzpomenout, kdo mu kdysi pomohl. Já na bráchu…

Husák je líčen jako chladný, neosobní – ale nemají právě takoví být představitelé neosobních institucí? Ty zde přece nejsou od pomáhání kamarádům. Možná i proto, že tuto jánabráchistickou představu svým životem Husák tak důsledně neguje, cítí naši dnešní novináři takovou potřebu na něj dvacet let po jeho smrti naplivat a demonstrovat u příležitostí jeho výročí svou potlačenou agresivitu. Snad by měli být s takovým odstupem i oni schopni něčeho víc.


Týdeník Respekt se často a rád staví do role bojovníka se zdejší agresivitou ve veřejném prostoru, s xenofobií a kulturou klientelismu. Patří k médiím, která vnímají jejich projevy jako důsledek defektů stále (nejspíš navždy) mladé a nezralé demokracie, jako dědictví zlé minulosti. Možná by se jeho redaktoři měli propříště zamyslet nad tím, zda větší vliv než minulost nemá na reprodukci těchto tří fenoménů způsob, jakým o minulosti média typu Respekt píší.

A co si myslíte vy? Diskuse (67 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Rudolf Převrátil - překladatel a publicista

K roli Husáka v našich dějinách Čtvrtek, 10.Listopadu 2011, 16:10:1

Gustáv Husák pro mne je (a zůstane) velkou postavou českých a slovenských politických dějin 20. století. Byť postavou kontroverzní, ale jiné se našich dějinách ani nevyskytují. Pokud jde o katolické kněze, Husák si na toto téma možná hodně popovídal s biskupem Jánem Vojtaššákem, když u téhož stolu drali peří v leopoldovské věznici. Pokud jde o příslušné pány z Respektu a Reflexu, trpaslíci prostě mívají ve zvyku plivat na hroby lidí, kterým nesahají ani po kotníky.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 10.Listopadu 2011, 17:27:26

Realita revolucí je bohužel taková, že revolucionář má před sebou tři cesty: Buď ho zabijí jeho nepřátelé nebo ho popraví jeho vlastní soudruzi po vítězné revoluci nebo se stane nenáviděným aparátčíkem. Gustáv Husák o vlásek unikl těm prvním dvěma cestám, aby ho nakonec neminula ta třetí. My lidé soudíme člověka podle jeho skutků, protože jeho úmysly neznáme. Ať ho soudí, kdo si na to troufá. Mně byla na něm sympatická jedna věc: Ačkoliv byl několik let vězněn de facto od vlastních lidí, nevzdal se svého přesvědčení.

Oto Novotný - politický analytik

Trochu silné kafe Pátek, 11.Listopadu 2011, 15:11:11

„Já národ z téhle katastrofy vysvobodím, i kdyby mi za to měl naplivat do obličeje,“ cituje Respekt Husáka sledujícího vpád sovětských tanků. Nejsou toto slova hodná velkého politika, slova, která manifestují etiku zodpovědnosti?"

Ano, odhlédneme-li od toho, že to řekl zrovna Gustav Husák….. Nevím, mám, ale pocit, že touto provokativní otázkou tu pan Slačálek vyťal políček všem osmašedesátníkům, kterým „husákův režim“ za normalizace dost znepříjemňoval život. Jistě že to mohlo být horší (nepadaly rozsudky smrti), ale že by šlo o nějaké „vysvobození z katastrofy“ či „manifestaci etiky zodpovědnosti“, to je přece jen silné kafe. A není to zrovna dobrá argumentace proti antikomunistickému zplošťování osobnosti Husáka a proti „symetrizaci nacismu a komunismu“. Husák nečelil nějakému urputnému tlaku Moskvy na velké procesy (které snad údajně požadoval Bilak), a ke kterým by možná sáhla tzv. „dělnicko-rolnická vláda“. Husák velmi rychle přesvědčil Sověty (a zdá se, že to nebylo tak nesnadné), že u nás znovu legitimizuje sovětský typ komunismu, aniž by ty velké procesy musely být. „Aby to bylo horší“, to si nemohla dovolit nová komunistická moc u nás, ani v Moskvě i z mezinárodního hlediska.

erik tabery - Šéfredaktor Respektu

Prosba Pátek, 11.Listopadu 2011, 16:20:37

Děkuji panu Slačálkovi za to, že mě upozornil na šokující informaci. V této zemi vychází ještě nějaký druhý Respekt, který napsal, že Gustáv Husák měl v roce 1989 viset. Hned poběžím do trafiky a budu ten časopis hledat. Nepochybně totiž nemohl myslet náš Respekt, který psal o hrozbě oběšením v padesátých letech.
Pokud myslel Respekt, kde působím, tak mám trochu obavy o zrak pana Slačálka. Tím to ale nebude. Zřejmě jde o nekonečnou touhu odhalovat ten zločinný tisk, který pořád chce někomu ubližovat. A nejlépe levici.
Možná by stálo za úvahu, proč by týdeník, který je proti trestu smrti, psal, že má někdo viset. Ano, GH byla tragická postava našich dějin a má na svědomí hrůzné činy. Zřejmě měl i stanout před soudem, ale o věšení není vůbec řeč.
Ještě více mě ale zaujala logika, že bychom měli Husákovi vlastně poděkovat za to, že nás jen znormalizoval, protože mohl přijít někdo horší. Ještě poděkujme Stalinovi, protože i místo něj tu mohl být ještě někdo horší.
Pan Slačálek je zajímavý autor, ale tady jasně dokládá, kam člověka zavede zaslepený ideologický boj. Touha vymezit se proti nepříteli (v jeho očích), jej dovede k závěrům, které podle mě původně nezastával.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 11.Listopadu 2011, 16:53:58

Mrs.Tabery, napsal jste krásnou úvahu - kam člověka zavede zaslepený ideologický boj. Necítíte se vy sám při své práci tímto ohrožen? Já jsem kdysi Respekt četl téměř pravidelně. Po čase se z nezávislého periodika stal plátek, který až příliš ochotně začal vykreslovat svět v souladu s politikou pravice. To by ani snad ještě nebylo nejhorší, prostě redaktoři chtěli své cítění předat čtenářům. Sklouzlo to však z novinářské práce do propagandistické a to už není moc čtivé. Já vás chápu. Chleba je třeba a jak kdysi napsal K.Kryl - "když strach máš, že se nenajíš, jak osej hlavou kývej a jestli něčí chleba jíš, tak jeho píseň zpívej".
Možná, kdyby jste měl dost peněz a mohl si vydávat sám své noviny, jejich úroveň i zaměření by byly lepší.
K vaší kritice O.Slačálka ještě toto. Dopředu se omlouvám, protože si nejsem jistý, ale mám dojem, že zrovna v Respektu jsem kdysi četl článek o E.Háchovi, kde byla jeho obhajoba ve smyslu - obětoval se pro vlast, mohl přijít někdo horší -.

erik tabery - Šéfredaktor Respektu

Pátek, 11.Listopadu 2011, 17:01:59

Vážený pane Ševčíku, musel byste mi pomoci v tom, abych pochopil, co to znamená "vykreslovat svět v souladu s politikou pravice". Už tu jednou na to téma proběhla diskuse a doteď mi to nikdo neukázal. Možná mi pomůžete Vy. Pokud bych měl peníze na vydávání časopisu, vydával bych ho úplně stejně jako dnes. Těžko čekat, že by šéfredaktor vedl týdeník jinak.
Jsem rád, že zmiňujete Háchu. I on je muž se svou odpovědností. Jeho situace je ale přeci jen o poznání jiná. Už jen tím, jak se ke své funkci dostal, jak se osobně choval atd.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 11.Listopadu 2011, 17:34:28

"Odpůrci a kritici Respektu však někdy vyčítají nedostatečnou objektivitu a příliš výrazný příklon k liberálnímu názorovému proudu nebo nedostatečnou úroveň některých odborněji či techničtěji zaměřených článků." Zdroj Wikipedie. Já bych spíše napsal neoliberálnímu. Svůj časopis by jste jistě vedl jinak, o tom nepochybujete ani vy sám. Neboť pak jen jako novinář na volné noze, finančně nezávislý na své práci, můžete napsat co si opravdu myslíte. Vlastníci velkého kapitálu jsou příliš pragmatičtí na to, aby financovali něco, co by ohrožovalo jejich majetek.

erik tabery - Šéfredaktor Respektu

Pátek, 11.Listopadu 2011, 17:53:51

Mě s dovolením nezajímá, co se píše na Wikipedii. Tam se píše hodně věcí. Spíše tedy slýchávám kritiku opačnou, ale to je jedno. Jaké jsou Vaše argumenty? Pokud jde o svobodu psaní, tak se v tomto pletete. Kdybych byl majitel, bral bych více ohled na ekonomický úspěch, takže bych byl omezenější. Jako šéfredaktor ale mám (pravda, není to asi moc v jiných titulech) narostou svobodu. Takže děkuji za optání, ale situaci bych neměnil.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 11.Listopadu 2011, 19:15:27

Máte jen naprostou svobodu zaměstnance.

Petrasek Milan - penzista

Jde o kvalitu svobody jak pana Taberyho, tak jeho zaměstnavatele Pátek, 11.Listopadu 2011, 19:21:4

a tím o svobodu využívání nekalých kalných příměrů, které cílí z čistě komerčních záměrů na podněcování rostoucí agresivity frustrovaných občanů . Počet oslovených takto koncipovanou první stránkou časopisu narůstá. A tak vlastně přeji panu Taberymu méně svobody. Ale pouze v omezování vašeho ohledu na ekonomický úspěch zaměstnavatelem, pane Tabery.

Martin Profant - Praha 7

Otázka pro Rudolfa Převrátila Pátek, 11.Listopadu 2011, 19:35:42

Chápu tvrzení, že Gustav Husák byl velká osoba našich dějin. V jistém smyslu reprezentoval mnoho z duchovní situace země - a to nepíšu zrovna rád.
Ale pokud pomineme jeho životní kapitolu spojenou s SNP, proč by se mu měl kdokoliv obdivovat, proč by vedle něj měl být kdokoliv trpaslík?
Určitou strategii odpovědi nabídl Ota Novotný. Přícházely v úvahu i horší varianty. Nikoliv dělnicko-rolnická vláda s hypotetickými monstrprocesy, ta byla v době, kdy Husák odstavil Dubčeka už passe, ale byla tu ohavnosti jako domovina. Ale dokonce i kdybych v ty horší varianty dokázal uvěřit - proč, když právě to se Moskvě rozhodně nehodilo - zbývá mi na historickou velikost Husáka pořád jen jeho snaživá schopnost být užitečným loutkovým vládcem.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 11.Listopadu 2011, 20:49:3

Tak mě napadá, že bychom mohli rovnou hlasovat, komu víc vadí Husák a komu Hácha a nezdržovat se diskusemi.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 11.Listopadu 2011, 21:28:23

Ona totiž ta jména jsou symboly určitých epoch, což má samo o sobě vypovídací hodnotu.

Filip Outrata - Praha

Pátek, 11.Listopadu 2011, 23:17:33

Myslím, že nejde zdaleka jen o historickou osobu GH, ale spíš, jak upozornila paní Hájková, o symbol.
Psychologický postřeh O. Slačálka je podle mě výstižný, ze strany Respektu může jit o jistou rituální popravu vlastní minulosti, a o stejně rituální sebeutvrzování. Je ovšem otázka, zda na druhé straně nemůže docházet k stejně rituální idealizaci husákovské normalizace, coby negativu dnešního marasmu. Ani jedno s historií nemá mnoho společného.

Myslím, že v článku jsou nepřesnosti, pokud vím např. Husák pomohl po válce některým politikům Hlinkovy strany (např. otci J. Čarnogurského).
Já na Husákovi nemohu neobdivovat např. nezlomnost, s níž snášel výslechy v 50. letech - nic nikdy nepřiznal, nebo okamžitě odvolal. Byl to jistě člověk posedlý mocí, moc se mu stala osudnou - poté, co ji získal, se sám stal jejím zajatcem.
A ještě ke srovnání s Háchou - jistě byly rozdílné jejich pohnutky, na jedné straně člověk, který byl do funkce víceméně dotlačen, na druhé straně ten, kdo po moci toužil - ale nekryli ve výsledku oba zločiny režimu, jemuž dávali tvář?

Martin Profant - Praha 7

Hlasovat o tom, kdo mi vadí :-) Pátek, 11.Listopadu 2011, 23:39:12

Nechtěl bych hlasovat o tom, jestli mi víc vadí Hácha nebo Husák. Abych pravdu řekl, jsou mi oba dost lhostejní, smutné figury,které možná měly upřimnou víru, že se pro něco obětovaly. Oběma lze poskytnout nejvýše milosrdné zapomnění a nepříliš významné místo v učebnicích dějepisu.
Vadí mi snaha, dělat z Husáka něco víc, než byl. Pokud se opravdu pokoušel v roce 1969 zachránit maximum možného, pak žalostně selhal, protože jeho normalizační režim postupně podvázal jakýkoliv výhled.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Sobota, 12.Listopadu 2011, 08:30:40

Pan Profant už se zdržel hlasování, jak vidím. Takže je nestranný. Já nejsem. Mně z pochopitelných důvodů vadí daleko víc Hácha než Husák. Přiznám se rovnou, že o Háchovi toho příliš nevím. Možná že měl jako člověk své dobré stránky, ale to je pro mě vedlejší. Já je oba beru, jak už jsem řekla, jako symboly epoch. Člověk se musí rozhodnout, zda mu vadí více fašismus nebo "komunismus", pokud tak chcete nazývat období 1948-1989. Čekat, že dějiny vydají "samy od sebe" nějaké svědectví, z něhož bychom mohli vyvodit nestranně něco objektivního, je nesmyslné. To poučení totiž vyvozují pro sebe vždycky nějaké politické skupiny. Neustálé rozpitvávání dějin na kousky a hledání nových "převratných" důkazů o tom, že všechno bylo jinak, nevede totiž k žádné pozitivní budoucnosti. Máme jen dvě možnosti, pokud chceme zůstat národem: Buďto nějakým způsobem navázat na ideu národa a ideu Československa, jaké kdysi existovaly, byť bez Slovenska, protože s tím už nic nenaděláme (ale konec konců bez Podkarpatské Rusi jsme se dřív taky obešli celkem dobře), přičemž dobu komunismu brát (pochopitelně ne bez kritiky) jako integrální součást vývoje národa, nikoliv jako něco cizího - anebo: Zapomenout, že nějaké dějiny existovaly, nemluvit o nich více a začít od nuly. Ta druhá možnost je patrně jen těžko uskutečnitelná, ta první možnost - tedy navázat na ideu - znamená přestat se sympatiemi k Háchovi, obdivem k císaři pánu a monarchii, přestat vyznamenávat Mašíny, přestat vykopávat mrtvoly a válečné sekery, přiznat si, že komunismus nebyl u nás žádným marginálním jevem a že se zapsal nikoliv jen tragédiemi, ale i něčím pozitivním. Kritiku ovšem nikomu neupírám. Nemůžeme ji nikomu zakazovat. Ale každý by se měl nad tím zamyslet, co vlastně dělá a čemu napomáhá.
Třetí cesta, kterou jsem naznačila výše, a kterou jsme už, zdá se, nastoupili, ale ještě je čas se vrátit, je totiž cestou do pekel, abych se vyjádřila v poslední době oblíbeným rčením. V tom případě ovšem přestaneme být národem. Podotýkám, že do národa počítám všechny, kdo se do něj chtějí počítat. Nikoho nevylučuji. Dějiny jsou totiž vždycky dějinami národními a jako takové jsou součástí světových dějin. Dá se na ně nahlížet také jako na dějiny třídních bojů, jako to dělal Marx. Ale rozhodně nejsou dějinami žádných komunit (co to vlastně je?), za jakou jsou Češi v poslední době považováni. Komunity totiž žádné dějiny nemají. A já nemám chuť započítávat se do nějaké komunity a starat se o její soudržnost, aby tato nevykazovala trhliny. Komunita totiž nemá ducha. Národy sice nejsou věčné - předpokládám, že jednou zaniknou, ale ještě to bude dost dlouhou dobu trvat. Pochybuji, že budou nahrazeny nějakými bezduchými komunitami. Jedině planetární jednotou, pokud budou mít lidé to štěstí k něčemu takovému jednou dospět.

Martin Profant - Praha 7

Vážená paní Hájková, Sobota, 12.Listopadu 2011, 09:57:43

volba mezi Háchou a Husákem není volba mezi fašismem a komunismem, ale mezi dvěma muži, kteří v určitém okamžiku volili kolaboraci jako menší zlo. Symetrie situace neznamená symetrii nacismu a komunismu.
Ale když už bych Husáka s někým srovnával, tak spíše s Kádárem - a obávám se, že by to srovnání nevyznělo v Husákův prospěch.
A co se vřazení let 1948 - 1989 do dějin týká - o to přeci jde. Pak musím přestat říkat,on byl dobrý, protože byl komunista (anebo on byl špatný,protože byl komunista , to je táž chybná figura), ale on udělal to a to. V Husákově případě např. odtrhl fatálně KSČ od šance překonat propast mezi komunisty a zbytkem československé společnosti, díky svému úsilí ostabilizaci za každou cenu přivedl tuto stranu do sklerotického stavu a ona pak - na rozdíl od polské, německé či maďarské komunistické strany - nedokázala politicky jednat v revoluci roku 1989.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Profante Sobota, 12.Listopadu 2011, 10:57:31

Já Husáka nechci nijak ospravedlňovat, ale pravda je, že v roce 1989 už byl starý a možná i trochu senilní. Že se komunistická strana v r. 1989 ukázala celkově jako neschopná, to je také pravda, ale nevím, jestli za to mohl jen Husák. Polská, německá a maďarská komunistická strana možná dokázaly tehdy politicky jednat lépe, ale jsou ty státy na tom dnes lépe, než my? Já se nechci s nikým hádat ani nikomu svůj názor vnucovat. Každý ví, že nejsem nestranný člověk, protože jsem tady v DR o sobě už něco napsala. Říkám jen to, co považuji za svou povinnost říkat a upozorňovat na to. Ať si to každý přebere sám. Myslím, že levice by měla v dnešní době víc držet pohromadě a čelit tak tomu, co se na nás valí. A myslím si, že český národ vždy byl více méně levicový a středolevicový. Ale teď si to nějak neuvědomuje. Zapomněl na to.

Martin Profant - Praha 7

Vážená paní Hájková, Sobota, 12.Listopadu 2011, 11:26:56

nechtěl jsem soudit duševní stav Gustava Husáka v roce 1989. Mám na mysli činy obratného mocenského manipulátora Husáka,kterému se podařilo blokovat nutné změny jak v komunistické straně, tak v její strategii po celá osmdesátá léta. Zablokování generační obměny "kádrů", potlačené frakční diskuse alespoň na úrovni stranické veřejnosti, likvidace i velmi krotkého Souboru opatření počátkem osmdesátých let.
Ostatně nechci Husáka vůbec soudit. Pokládám za absurdní úvahy o tom, zda měl v roce 1989 viset -ostatně to by ani nebyly úvahy o Husákovi, ale úvahy o charakteru Sametové revoluce -ale právě tak nevidím důvod, proč ho považovat v posledních dvaadvaceti letech jeho života za osobnost, které by kdokoliv "nesahal po kotníky". Přeji mu klidnou smrt, které se mu dostalo a milosrdné zapomnění.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 12.Listopadu 2011, 12:53:21

Jsem rád za to, že se Respekt pozvolna posunul, aniž by ho k tomu vedla nějaká konkrétní politická síla. Že od spíše naivního obdivu k současným pořádkům přešel k více kritickému odstupu. Jeho redaktoři, nebo aspoň někteří z nich, jsou vnímaví a pružně reagují na skutečnost. Ten titulek jim asi ujel, jeho dvojznačnost v kontextu se závěrem článku se nabízí. Jsem rád, že nás pan Tabery ujistil, že to tak nemysleli.

Možná by se do Respektu vedle toho, co už tam je, vešly i články podobné tomuto skvělému textu od Ondřeje Slačálka.

Slačálek mne už před léty, kdy poprvé spolupracoval s Novým Prostorem, pozval ke spolupráci a já jsem to rád přijal. Pak jsem sledoval jeho myšlení, bylo pro mne vždycky zajímavé i diskutabilní. Sám jsem osciloval mezi radikalitou a umírněností a Ondřej, smím-li mu takhle říkat, byl a je pro mne vlastně obrazem mého radikálního já a toho jsem se asi trochu obával. Jeho poslední texty ukazují taky určitý posun. Možná to není zrovna posun. Myslím, že jeho politické přesvědčení má pramen v čemsi, co bych trochu banálně nazval humanitou nebo humanismem. A dřív možná někdy byl tento pramen a politické teze někdy pro zněly divoce a nebezpečně. Ale několik posledních Slačálkových textů, i tento o reakci Respektu na Husákovo výročí, mi ukázali, že naše myšlení a hodnocení je si blíž, než jsem si myslel. Je lépe vidět ty humanistické kořeny jeho myšlení.

Stanislav Hošek - Český těšín

S trochou do mlýna. Sobota, 12.Listopadu 2011, 20:00:27

Poctivými historiky by měl být G. H. srovnáván skutečně s Kádárem, v tom má Pan Profant pravdu, jakož i v tom že by z tohoto srovnání nevyšel kladně. Sám jsem mu po nehorázném odkopnutí Svobody z funkce prezidenta napsal, že se natolik vyčerpal ambicemi dosáhnout nejvyšší funkce v zemi, že už nemá sil na pokračování v kursu alespoň možné demokratizace ve straně, nadtož v zemi zemi. Pan Profant pak ale píše o německé, maďarské a polské „komunistické straně“, oproti nimž prý Husák nedokázal politicky jednat, To už nevím, o čem mluví. Ani v jedné ze jmenovaných stran totiž neexistovala komunistická strana. Zato v ČSSR ano. Snad právě proto jedině v ČR ještě dodneška existuje.
Jakékoliv hodnocení politiků tak složitého a v konečném pohledu tragického osudu, jaký byl Husákův, si nemá troufat povrchní a ještě k tomu ideologií ovládaný publicista. Přiznám se, že bych se ke čtení takového textu ani nesnížil. Opravdovou snahu o analýzu bych si ale docela rád přečetl.

Jiri_edy_zajic_detail-men_

Jiří Zajíc - publicista a pedagog, Praha 4

Několik poznámek Neděle, 13.Listopadu 2011, 00:17:13

1) Texty Ondřeje Slačálka si tady v Deníku Referendum docela s chutí čtu. Tenhle se mu ale moc nepovedl. Erik Tabery mu právem vytýká, že Respekt obviňuje z něčeho, co se při poctivém čtení z ústředního článku Petra Třešňáka s titulkem "Prezident, který měl viset" nedá vyčíst ani náhodou. Tenhle článek je totiž docela solidní práce opírající se o historická fakta. To se sice nedá říct o článku Marka Švehly - který Slačálek zneužije k tomu, aby Respektu podsunul zlé úmysly. Švehlův článek o Husákovi je skutečně příliš zjednodušující ideologický pamfletík. Ale to rozhodně neplatí o článku Třešňákovu. Proto je Slačálkovo obvinění nespravedlivé.

2) Gustáv Husák je jistě tragická a nejednoduchá osobnost, na kterou se nevystačí s několika prvoplánovými recepty. Tady jen přidám osobní svědectví svého dlouholetého duchovního vůdce františkána P. Aloise Moce OFM, který byl s Husákem zavřený. Podle něj se Husák choval statečně a celkově aristokraticky; osobně pak P. Mocovi prohlásil (když zjistil, že je kněz): "Kdybych já byl u moci, také bych vás zavíral."

3) Debata o tom, v čem je komunismus a nacismus "stejný" a v čem se liší, by byla jistě nadmíru užitečná (místo dosud drtivě převládajících "soubojů", které si vystačí s několika nálepkami).
Nejen pro "vypořádání se s minulostí", ale hlavně kvůli naší přítomnosti si potřebujeme tu "nitrosvětskou utopii" (jak komunismus trefně nazval jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století Karl Rahner) pořádně rozebrat. Dosud totiž - byť v rouše neoliberalismu - zásadně ovlivňuje naše životy.

4) Musím potvrdit, že mezi určitými skupinami (podstatně v nich byli zastoupeni vězňové 50. let - např. kolem tajného biskup Felixe M. Davídka nebo mezi některými skauty) byla po srpnu 1968 velmi živá obava, že se chystají tvrdé represe, kdy "nás budou vyvážet na Sibiř". Husákovo přesvědčení, že je nutné takové podobě pookupačního vývoje zabránit i za cenu těžkých kompromisů, není tedy tak "falešné", jak se to mnohým jeví dneska.
To nic nemění na tom, že normalizace - tak je proběhla - je temnou etapou našich dějin, protože v ní bylo osobní prospěchářství doprovázené lží a lhostejností k idálům povýšeno na nejrozumnější životní směřování. Dnes z toho sklízíme "bohaté žně".

5) Osobně k tomu dodávám, že ačkoliv byl Gustáv Husák na opačné straně barikády, než kde jsem byl v 70. a 80. letech já a moji přátelé, musím se značným smutkem konstatovat, že na rozdíl od naprosté většiny těch, kteří dnes zasedají v PS, jsem si ho aspoň trochu mohl lidsky vážit.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Zajíci Neděle, 13.Listopadu 2011, 06:55:59

Zatímco chápu, proč někteří lidé chybně ztotožňují komunismus s fašismem - totiž kvůli přímému násilí, jež vyvinuly systémy, které se k nim hlásily - naprosto nechápu, proč vy komunismus ztotožňujete s neoliberalismem. Neoliberalismus je podle mě totiž spíš fašismus. Jenže bez fyzického násilí a bez rasismu. Prostě slabí jedinci budou likvidováni ekonomicky.

Martin Profant - Praha 7

Stanislavu Hoškovi Neděle, 13.Listopadu 2011, 10:11:57

Psal jsem o KSČ, která nedokázala v roce 1989 politicky jednat. Nikoliv o Husákovi. A v roce 1989 pokud vím polská, (východo)německá a maďarská komunistická strana (bez ohledu k tradičním názvům) existovaly. A sehrály v průběhu mocenských změn mnohem aktivnější a důstojnější úlohu než KSČ. Tu ať chci nebo nechci charakterisuje absurdní represe v Palachovu týdnu na začátku roku a Mohorytův kuhlhandl na konci. A že ty ostatní komunistické strany pochopily včas politické výhody změny jména? To svědčí spíše o jejich schopnosti jednat politicky než proti ní.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Zajícovi Neděle, 13.Listopadu 2011, 10:19:12

Ano, také pamatuji zakopávání kroniky a dalších materiálů skautského oddílu -ani už nevím,jestli to byl šedesátý devátý, nebo až začátek sedmdesátého. Ale podobné obavy -osobně si myslím, že pokud by okupační moc považovala variantu "Sibiř" za vhodnou, servilnost místního papaláše by to nezvrátila - by mohly odůvodnit jednání v letech 1969 - 1973, nikoliv to,že se normalizace prolongovala na dalších patnáct let a skončila v rezistenci vůči perestrojce.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 13.Listopadu 2011, 10:23:46

Jirko, s většinou toho, co píšeš, souhlasím. Podobně jako paní Hájková, nechápu ztotožnění neoliberalismu s komunismem. Jistě by se našly shody, např. materialistické pojetí člověka a to asi souvisí se zmiňovanou nitrosvětskou utopií. Ale ani to není stoprocentní. Zatímco pro klasiky neoliberalismu je člověk bytost čistě biologická a ekonomická, Marx takové pojeté označoval jako vulgární resp. mechanistický materialismus a, zejména ve svém raném (více hegelovském) období, nabízel komplexní antropologii. Má pojetí člověka, který je schopen vůči přírodě a socioekonomickým procesům získat a realizovat svobodu.

Ale nezávisle na tom, neoliberalismus dnes realizovaný globálně v praxi formulovali zcela nezávisle na Marxovi i na upadlých podobách komunistické ideologie v teorii lidé jako Milton Friedmann, Friedrich Hayek, Ludwig von Mises a v praxi Margaret Thatcher nebo Augusto Pinochet.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Myslím, že bychom se měli vyvarovat trivializací a karikování Pondělí, 14.Listopadu 2011, 00:16:41

jak Husáka, tak normalizace - viz např. nedávná anketa mezi mladými humanitními vědci, z níž čpí všechny ty stereotypy (včetně proslaveného francouzáka s Brežněvem...:)).

Souhlasím s těmi, kteří zde upozorňují, že Husák byl složitou - a jistě tragickou osobností. Jeho tragika spočívala asi nejvíc v tom, že sice možná dosáhl jakési osobní satiskfakce za léta věznění a že "zkonsolidoval" Pražským jarem rozkmitaný režim sovětského typu, ale zaplatil za to naprostou samotou a na konci své kariéry viděl, že to, co budoval, se hroutí. Husák přispěl k diskreditaci socialistických myšlenek víc než celá Svobodná Evropa s Hlasem Ameriky dohoromady. Přitom chtěl socialismus před (dubčekovskou) "erozí" zachránit!

Ale i ta normalizace nebyla jen černá a měla svá pozitiva. Na jedné straně zásahy proti kultuře byly zbytečně tvrdé (a mj. zde bych viděl kořen "pravicovosti" dnešních umělců a intelektuálů atd. - je ale třeba uvážit, že to byla reakce na jejich zase neobvykle čilou politickou proreformní angažovanost v 60. letech). Na druhé straně byla 70. a zčásti ještě i 80. léta dobou značného růstu životní úrovně a sociálního rozvoje (včetně jistot, o jakých se nám dnes může jenom zdát). Myslím, že naopak zde zase tkví kořen lidové oblíbenosti dobových seriálů jako Nemocnice, ale i toho majora Zemana. To se nevylučuje s morálním marasmem, do něhož tehdy společnost upadla. Zkrátka, paradox na paradox...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Plevo, Pondělí, 14.Listopadu 2011, 05:08:5

paradox na paradox, to jste vyjádřil docela dobře. Paradoxem je i to, že listopadová revoluce byla pro mnoho lidí prostě pokračováním předchozí revoluce (socialistické), tedy snaha o její skutečné a opravdové naplnění a zároveň byla paradoxně i kontrarevolucí - tedy obyčejnou negací předchozího vývoje a snahou o návrat ke kapitalismu ze strany některých osob. Bohužel se to při samotné revoluci často nepozná, kdo je vlastně kdo. A pro mnoho lidí je teno paradox těžko pochopitelný.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 14.Listopadu 2011, 05:49:19

Nerada bych však někomu křivdila a přisuzovala mu nějaké úmysly - většina lidí nechtěla ani bořit ani nastolovat jiné řády. Chtěli prostě změnu a to je pochopitelné.

Petrasek Milan - penzista

Co by možná trochu přispělo k zostření pohledu Pondělí, 14.Listopadu 2011, 10:52:9

při srovnávání etiky mainstreamu obou období, zaštítěné
dnes i včera elitou, která mainstreamu zprostředkovává rozdílně zmanipulované základní hodnoty demokratického režimu - lidských práv.
Pro lidské plémě totiž platí prastarý, pokusy potvrzený sociální vzorec, že dominantní většina není schopna vzdorovat síle mainstreamu pramnenícího z názoru jakkoliv legální většiny. Co je ale vždy otázkou je schopnost aktivizace vzdoru zbytkové menšiny.
Tudíž popravdě nejde o selhání společnosti, ale pouze části zbytkové menšiny - zastánců kapitalismu s lidskou tváří, která nebyla a není schopna se vyznat v úskalí neoliberalismu a hájit demokratický režim před Klausismem.
Srovnávání lstivosti režimů Husákismu a Klausismu tak pouze nabízí poznání forem snah ovlivňování mainstreamu mocenskou elitou, ale neuvolňuje prostor koncepcím vzdoru.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Husák Pondělí, 14.Listopadu 2011, 11:54:49

Pro mě je Gustáv Husák lidským symbolem poplivání sebe sama. Nejprve získal popularitu svou proreformní rétorikou, kterou pak cynicky odhodil ve prospěch "reálné" politiky. Moc se mi nezamlouvají formulace typu, že si bylo možno Husáka lidsky vážit. Nevím, čeho bych si měl na něm vážit? Že byl vzdělanější než nenáviděný Biľak? Tím je jeho historická úloha o to smutnější.

Odmítám také nesmyslnou paralelu mezi Háchou a Husákem. Stačí si přečíst Pasákovu háchovskou monografii. Ta protektorátní doba byla dobou otevřeného teroru a neskutečné brutality. Cožpak se za normalizace popravovali předsedové vlád? Vyhlazovaly vesnice? Cožpak sověti hrozili vybombardováním Prahy? Chci říct, že Hácha byl v mnohem obtížnější situaci než Husák - tam šlo doslova o bytí a nebytí (navíc Hácha byl prezidentem před ustavením Protektorátu, okupační režim ho takříkajíc "zdědil" a využil). U Husáka šlo spíš o to, zda "být u toho" - osobně zřejmě mnoho neriskoval.

Neoliberalismus či kapitalismus bych do toho v tuto chvíli nepletl. Domnívám se totiž, že radikální levice se musí od husákovské éry distancovat mnohem tvrději, důsledněji a méně ideologicky než pravice. Vždyť - co bylo na normalizaci levicového? Byla vítězstvím principu naprostého falšování skutečnosti, vítězstvím Systému nad člověkem. Ten současný marasmus má přece kořeny zde. A ve jménech některých politiků či žurnalistů nebo byznysmenů má i evidentní personální kontinuitu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 14.Listopadu 2011, 12:29:31

Hodnocení Husáka je vždy poznamenáno, jako u všeho, optikou pohledu. Jiný bude pohled u lidí, kteří žili v minulém režimu déle, jiný u mladých, kteří třeba minulý režim nezažili, nebo jej prožili jako děti, ještě nevnímající politiku. A zase jiný u lidí, kteří kromě minulého režimu, pamatují ještě ten předcházející. I srovnávání Husáka a Háchy musí zákonitě kulhat, každý z nich presidentoval v jiné době. Zajímavé pro sametově revoluční Čechy může být třeba to, jak se s Husákem vypořádali na Slovensku. Pohřeb, kterého se zůčastnili někteří členové porevoluční slovenské vlády i bývalí disidenti. To bylo v době, kdy v Čechách soudili první mocné bývalého režimu. Na rozdíl od nás ani jeho současné hodnocení není zásadně negativní.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Pondělí, 14.Listopadu 2011, 16:18:37

Ona je to stále stejná rozprávka se stále stejnými figurami. Ano, životní úroveň se mezi léty 1969 a 1989 zvýšila a byl tu určitý standard sociálních jistot. Neřekl bych, že takový, o jakém se nám dnes může jen zdát, to je trochu pohled poznamenaný pravicovým viděním, které redukuje jistoty jen na vyplácení dávek, ale budiž.
Jde o to, zda ten rozvoj odpovídal možnostem země. Dovolím si říct, že nikoliv, ještě pamatuji spor o odstranění zastaralých strategických cílů, forem řízení atd. počátkem osmdesátých let a následnou mocenskou fixaci nevyhovujícího status quo.
Ale - a to je podstatné: Husák je symbolickou figurou normalizace, rozhodně ale není vyjádřením tvořivých sil československého lidu dotčených dvaceti let. I kdybych přistoupil na Vaše ekonomicistní zplošťování skutečnosti, ona ta zbytečná tvrdost zásahu nemířila jen proti umělcům, ale proti inteligenci, včetně té technické, dokonce bych řekl, že umělci byli postižení spíše méně. Statisíce vysoce kvalifikovaných lidí vyhnaných do emigrace anebo zbavených možnosti svojí kvalifikaci realizovat - to už je zatraceně nákladný výdaj z hlediska konkurenceschopnosti země za to, že genseka děla ten a nikoliv onen stranický pupík (protože v Husákově politice po roce 1973, kdy byly dokončeny čístky v posledních významných institucích, už vykazatelně o nic jiného nešlo).

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Naprostý souhlas s M. Profantem Pondělí, 14.Listopadu 2011, 16:45:34

Zejména podtrhuji větu: "Jde o to, zda ten rozvoj odpovídal možnostem země. Dovolím si říct, že nikoliv (...)". O tom jsem také přesvědčen: budovatelská propaganda vytvořila optický klam hospodářského vzestupu, viz Menzelův film "Kdo hledá zlaté dno" (mimochodem ten film mám rád:)). On skutečně jakýsi existoval, ale byl to vzestup tak trochu papundeklový. Leccos se flikovalo a zejm. v 2. pol. 80. let vzniklo pár filmů, jež skrytě nebo méně skrytě vypovídají o celkové deziluzi a cynismu ve společnosti. Dost častý je např. motiv ekologické devastace krajiny, technokratického vedení apod.

Lidé v té době žili, tvořili, ale pro řadu z nich to bylo v jistém smyslu ztracené dvacetiletí...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pánové, jedno z největších nebezpečí je, když se intelektuál odcizí lidu Pondělí, 14.Listopadu 2011, 22:06:43

Samozřejmě že vzdělaný člověk bude vnímat na prvním místě to, že nemohl číst Kunderu atd., který byl vystrnaděn do zahraničí, až se z něj stak světoobčan a posléze spíše francouzský než český spisovatel, atd. atp.

Ale neměli bychom se dopouštět havlovské chyby a pohrdat "dělnickou třídou" (už o tom zde byla v jiné diskusi řeč) a jejími "materiálními hodnotami". Zásadně ovšem odmítám, že bych byl ekonomický redukcionista nebo ekonomista, jak se mi snaží podsunout M. Profant, jen proto, že jsem si dovolil upozornit na ekonomickou základnu, což pravda mnohým intelektuálům - jak jsem se mohl nedávno v jiné diskusi přesvědčit - jaksi z podstaty věci nevoní. Pokud by někdo o významu "základny" pochyboval, nechť si občas poslechne zprávy. Zaručeně v nich něco uslyší o hospodářské krizi, nulovém růstu a nevyzpytatelných trzích. A taky o úsporách, jež jako první vždy smrtelně zasáhnou kulturu, (humanitní) vědu atd., tedy právě doménu intelektuálů. Ostatně, kdyby byl dnešní systém tak úspěšný v podpoře porodnosti jako Husák, nemuseli bychom vůbec řešit důchodovou reformu a všechny neoliberální lahůdky s ní spojené.

Hovořit o konkurenceschopnosti v prostředí socialistické ekonomiky sovětského typu je nesmyslné a směšné. Technici a praktičtí odborníci vůbec byli naprosto tolerováni, pokud drželi v politických otázkách pusu. Samozřejmě že mnoho z nich i tak emigrovalo, zpravidla šli ale za lepším bydlem (což jim nezazlívám).
Celkově ale nelze než uznat, že sociálněekonomický rozvoj země BYL na zhruba na úrovni možností doby a zejména systému jako takového (tedy sovětského modelu v našich podmínkách). Že se tento systém vyčerpal a zejm. v 80. letech se začala stále zřetelněji ukazovat i jeho odvrácená tvář, včetně morální devastace společnosti, o tom jistě také není pochyb.

A obdiv k Husákovi? Ten necítím, ale myslím, že je možné pozitivně hodnotit dvě věci: ano, Husák bránil Biľakům a jiným hovadům chopit se vesla; a za druhé nikdy nešel v nenávisti až hrob. Když si přiťukával s novopečeným ministrem J.Čarnogurským, kterého předtím věznil, popřál mu hodně úspěchů a rozšafně se zeptal: Čo robí tato? Ostatně, do tohoto kontextu zapadá i Husákův briskní, elegantní a naprosto situaci chápající odchod z Hradu právě v prosinci 1989. Želám socialistickú a mierovú budúcnosť našej krajine, zněla jeho posledná státnická slova, jež - ať se tomu sebevíc bráníme - zůstávají mementem.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Pondělí, 14.Listopadu 2011, 22:49:25

Víte, par let jsem potkával vynikajícího neurochirurga, pana profesora Starého. Nemohl vykonávat své povolání. Pracoval jsem chvíli jako brigádník - jakési banální kádrové problémy, krátkodobý zádrhel - a tu nekvalifikovanou práci se mnou dělali shodou okolností dva lidé s titulem ing.
Tak nevím, jak mám rozumět tomu, jak to myslíte s tím, že praktičtí odborníci byli tolerováni.
A co se toho Vašeho ekoomismu týče, máte pravdu, omlouvám se. Vy jen pohrdáte lidmi a domníváte se, že existují jakési masy, kterým jde v prvé řadě o hmotnou životní úroveň. Jestli jsem si z reálného socialismu odnesl nějakou pozitivní zkušenost, pak to, že deprivace z elementární nesvobody a omezení přístupu ke kulturním statkům se opravdu netýká jen nějaké hrstky intelektuálů. Pro jedny to byl Kundera, pro jiného stouni, třetí opisoval Bondyho.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profantovi Pondělí, 14.Listopadu 2011, 23:44:2

Odborníci: Zřejmě šlo o případy, pro které platí druhá polovina příslušné věty z mého předcházejícího příspěvku: nedrželi pusu... Což samozřejmě v žádném případě (!) nemyslím ve významu "dobře jim tak", normalizační lámání charakterů bylo odporné a je třeba je příkře odsoudit.

Nevím, z čeho usuzujete, že někým pohrdám. Lidé nejsou (zpravidla) masa, ale jsou také konzumenti, i když samozřejmě nejen chlebem živ je člověk, to jsem nikdy nepopíral. Pokud měl někdo libri prohibiti apod. doma nakoupené ještě z 60. let, nikdo mu nebránil, aby si v nich po večerech četl místo Muže na radnici... Kulturní a intelektuální zaostávání za světem bylo zřejmé, jenže i zde bychom asi měli vidět kontext: stranický aparát se intelektuálů bál, nevěřil jim, protože v jeho očích právě intelektuálové mohli za spuštění obrodného - z normalizačního hlediska tedy krizového vývoje 60. let. Ty věci jsou zkrátka asi mnohem víc provázané, než se na první pohled zdá.

Ale víte, co mi připadá nejzajímavější a nejsmutnější zároveň? Jak slabých výkonů byli čeští intelektuálové po r. 1989 schopní, zejm. to platí o řadě disidentů. Za všechny promluvila v době radarové kauzy pěkně pobolševicku J. Šiklová, když prohlásila: Raději se budu mýlit s Bushem než mít pravdu s Putinem.
(Jistě, existují výjimky, viz velikáni Kosík, Machovec aj.).

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 00:34:11

Zkuste si ten výrok Jiřiny Šiklové najít a pak suďte. Či ještě lépe se pak JŠ omluvte. Vůbec bych doporučil nejprve o věcech něco vědět, než o nich budete suverénně hovořit, zkuste si třeba přečíst Pelce než budete pronášet ta moudra o čtení po večerech. A co se týče toho, zda se režim bál intelektuálů - to je přece absurdní paušalizace, normalizaci na Karlovce či v Akademii provozovali právě intelektuálové, kteří pak snaživě drželi Husákovi a jeho skvadře, protože se báli o své poctivou bezcharakterností vydobyté posty.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Martinu Plevovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 11:28:51

"(...) když se intelektuál odcizí lidu (...)" - Co je to za hnusnou rétoriku? Jsem zděšen, zmaten, pohoršen!

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Kritika současnosti a nekritický přístup k Husákovi a normalizaci Úterý, 15.Listopadu 2011, 12:19:3

Na textech v DR si cením kritického přístupu k současnosti, k současné pravicové vládě i ke spíše pravicově orientovaným médiím, typu Respekt či Reflex. Jejich často oprávněná kritika ovšem některé autory, v tomto případě kolegu Slačálka přivede k tomu, že nekriticky píše o Husákovi jako velikém politikovi, kterého potom dokonce dává za vzor politikům současným. Nad tím jásá Rudolf Převrátil. Myslím, že kritika současnosti by měla být doprovázena kritikou minulosti. Husák byl tragický politik. Přesvědčený komunista, vězněný v 50.letech, úspěšně usiloval o federalizaci Ćeskoslovenska, stal se hlavním strůjcem politiky normalizace, na které lze akceptovat jen pokus o sociální stát. Pronásledování odpůrců režimu nebylo tak tvrdé jako v 50. letech, ale StB pracovala na plné obrátky a užívala špinavé prostředky pro ovládání a lámání odpůrců režimu. Pokud tohle neví levicoví intelektuálové, tak jsou jen hlásnou troubou těch příslušníků komunistické strany, kteří nostalgicky vzpomínají na starý režím a faktičtí spojenci těch, kteří budují neoliberální "demokracii" po vzoru normalizace. Husák je tragická postava, která chtěla jít cestou kompromisů, ale fakticky se stal pouze vazalem autoritativního sovětského režimu a našich konzervativních ne-reformovatelných komunistů. Levicoví intelektuálové budou autentičtí, když kritiku současnosti doplní kritikou minulosti a nebudou si ji malovat na růžovo.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 15.Listopadu 2011, 13:35:27

Pane Šimso, obvykle s Vámi souhlasím. Tento souhlas je ideový a ještě také jaksi rodinný, protiože tam je už dávné souznění, už od šedesátých let s Vašim (nemýlím-li se) otcem. Vy snad na tuto malou osobní tradici navazujete a proto bych povětšinpu souhlas jaksi předem předpokládal.

To, co jste však v posledním příspěvku napsal o Slačálkovi, je prostě skandální lež. Nazval bych to skromně omylem, ale jeho článek tady máte Vy a máme ho i my ostatní před očima, nelze zapomenout, jak to tam je. Je na první pohled zřejmé, že píšete nepravdu. Slačálek nenapsal ani nic podobného tomu, že Husák je velký politik a že by mohl být vzorem pro současné politiky!

Pokud se bude mezi lidmi, kterým společně jde o kritiku poměrů a nastolení poměrů spravedlivějšáích postupovat tak, jak jste to předvedl v posledním příspěvku, tak bude pravice triumfovat.

Zajímalo by mne, proč někteří křesťané, a není jich málo, automaticky předem předpokládají, že např. marxista se musí nostalgicky ohlížet po minulém režimu? Proč to předpokládají tak silně, že i když ten marxista explicite minulý režim kritizuje (a v případech některých starších kritizoval už tehdy, např. Jaroslav Šabata), nevidí to, nechtějí to vidět, preferují svou apriorní vizi před fakty a prořád si melou svoje. To opravdu nejste schopni dialogu?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Odpověd panu Štampachovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 16:25:56

Pane Štampachu, také s Vámi obvykle souhlasím. Ale nevím, proč jste mě tak silně nařkl ze lži. V příspěvku kolegy Slačálka mě vyprovokovala tato věta: "Nejsou toto slova hodná velkého politika, slova, která manifestují etiku zodpovědnosti?". Také se tam kolega Slačálek ptá, zda mohl Husák zachránit oproti tlaku z Moskvy a domácím konzervativcům více, než zachránil.

Vůbec si nemyslím, že se musí marxisté jen nostalgicky ohlížet po starém režimu, naopak, zajímaví jsou ti marxisté, kteří se po něm neohlížejí, ale vyhlížejí něco nového, např. kolegové Slačálek, Hauser či Hrubec. Proto je se zájmem sleduji a čtu. Nicméně se občas v jejich textech setkám s tím, co jsem popsal výše. Docházím k tomu, že křesťané a marxisté mohou spolu sdílet podobnou kriticko-společenskou perspektivu, ale otevřenost k dialogu musí být oboustranná.

Myslím, že jste můj předchozí příspěvek četl jinak, než jsem ho myslel.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

ještě jeden citát Úterý, 15.Listopadu 2011, 16:31:5

ten vzor pro naše politiky: "Možná i proto, že tuto jánabráchistickou představu svým životem Husák tak důsledně neguje, cítí naši dnešní novináři takovou potřebu na něj dvacet let po jeho smrti naplivat".

Martin Pleva - pedagog, Brno

R. Kandovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 16:39:11

Ano, je to tak trochu žižkovsky záměrně provokativní figura. Možná vás vyděsilo to, že zavání frazeologií minulého režimu, ba dokonce i stalinismu.
Pokud ale vrátíme slovům jejich původní smysl (právě vy jste za to Žižka chválil), pak na té formulaci nic tak hrůzostrašného není. (Je ovšem pravda, že některým slovům - alespoň dle mého mínění - už nejde původní, "nezkažený" smysl vrátit, o tom se v létě rozvinula možná nejdelší diskuse na DR vůbec.)

Lid se nemůže mýlit v to smyslu, že je suverénem, podstatou demokracie je víra v lid (že to dnes zní tak divně, je plodem letité "antikolektivistické" pravicové propagandy). Kdyby lid byli hlupáci, pak bychom museli usilovat o platonský stát, v němž by vládli moudří filozofové. To se mohlo líbit tak Josefu II., ale soudím, že je to nepřijatelné pro levicového intelektuála současnosti. Ano, podstatou demokracie a ze strany intelekutálů také projevem ctnosti zvané pokora je takový pohled na společnost, který nevyvyšuje profesora KU nad řidiče tramvaje nebo klempíře. Každý má svou zkušenost a na jejím základě svůj názor - a všechny tyto velmi rozmanité způsoby vnímání reality jsou legitimní a jsou si rovnocenné. Měli bychom si vzájemně více naslouchat a pracovat na takovém obrazu minulosti, který do sebe pojme co nejvíce různých subjektivních pamětí.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profantovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 17:08:50

Nejsem si jistý, jestli máte zájem o seriózní diskusi se mnou. Ale přece jen zareaguji.

J. Šiklové se omlouvat nemusím, protože jsem její výrok slyšel v jedné televizní debatě na vlastní uši. Ostatně, na lidech, jako je ona, M. Uhde nebo J. Jirásková mi vůbec nevadí jejich ztřeštěná politická angažovanost za stalinismu (ta se dá pochopit a vysvětlit nezralým mládím), ale to, že z ní nevyvodili náležité poučení. Resp. jejich poučení je velmi povrchní. Když byl minulý režim špatný, pak všechno opačné a protikladné je automaticky dobré. Proto tito lidé nejsou schopni postřehnout dnešní "druhou normalizaci".
Jaký je to rozdíl oproti M. Kunderovi, který poučení vyvodil takové, že je třeba být ostržitý proti jakékoli moc a jakýmkoli ideologiím! (Jistě, u něj je to na můj vkus až příliš postmoderně cynické...) Proto se může Kundera smát pisálkům z Respektu: že jsem donášel (což samozřejmě není jisté, ale připusťme to teď) - no a? Vy se podobně hovadsky chováte i dnes, v demokracii a po všech těch historických zkušenostech!

Pokud jde o Pelce, nevím, co jste tím chtěl říct. Myslíte, že většina tehdejší čs. mládeže žila jako jeho Olin? Žil jste snad tak vy? A jakou to má souvislost s mou poznámkou o večerní četbě jako alternativě normalizačních seriálů?

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi: Ach, ti prohnilí intelektuálové Úterý, 15.Listopadu 2011, 17:19:2

Vážím si Vaší víry v demokracii, bylo by však hezké, kdybyste pro její obhajobu neužíval vnitřně rozporné argumenty:
a) Buď můžete vyšoupnout intelektuály mimo lid, mohou se "odcizit lidu" (protože jsou prohnilí a odtrženi od třídních, národních či jiných kořenů,z nichž vyrostli a kterými je lid živil), pak ale není možný pohled, který by srovnával -ve smyslu "glajchšaltoval" - řidiče tramvaje a profesora KU. Vylučování určitých skupin z lidu není v moderních dějinách neobvyklá strategie, revoluční francouzský lid vyloučil šlechtu, antisemité konce 19. století židy a spolu s nimi také "kosmopolitní intelektuály." Bylo to efektivní,tak se to ujalo -meziváleční čeští fašisti,nacisti a nakonec komunisti, všichni věděli, že najdou lůzu, která jim bude tleskat za proskribci intošů.
b) Anebo jsou intelektuálové součást lidu, pak se mu nemohou dost dobře odcizit.

Potíž je v tom, že demokracie je vláda lidu, nikoliv "víra v lid". Lid se může, tak jako každý jiný suverén, šeredně mýlit. Pokud už demokracie vyžaduje určitou víru, pak tu, že tyto omyly lze ve svobodné diskusi odhalovat a vyvolávat tak snahu o jejich nápravu.
Jinak, profesor KU a řidič tramvaje jsou si rovni co do svých práv a co do váhy svého hlasu jakožto občanů.
V mnohém jiném si rovni nejsou, díky bohu. Nechtěl bych jet v tramvaji, kterou by řídil kterýkoliv z těch profesoru KU, které znám. Pravděpodobně se to žádný z nich neučil, jsou většinou roztržití a vzhledem k jejich věku (někteří jsou i starší než já :-) mají nejspíš mnohem delší reakční dobu než průměrný pražský řidič tramvaje.
Naopak si raději nechám operovat srdce od příslušného profesora medicíny než od řidiče tramvaje. A raději si nechám vysvětlit demografické a ekonomické souvislosti možných rizik vývoje důchodového systému v ČR od profesora sociologie, ba dokonce i ekonomie (to píši přes předsudky k této disciplíně, získané jejím někdejším studiem) než od zběhlého inženýra chemie, toho času politika.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Profante, Úterý, 15.Listopadu 2011, 17:33:36

a věříte, že i strojník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále? :-)

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 15.Listopadu 2011, 17:41:8

Pane Šimso, ať dělám, co dělám, nečtu v tom, co připomínáte z článku, Slačálkovo přihlášení k Husákově velikosti a k roli vzoru, ale nechci cést polemiku pro polemiku, tak si dovoílím za sebe tuto větev debaty uzavřít.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové a Martinovi Plevovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 18:07:18

Paní Evo,
proč bych nevěřil? Já znám i jednoho profesora, jen ne UK, ale MU, co umí řídit tramvaj :-) Jde o to,že si toho strojníka budu po profesní stránce vážit podle toho, jak mu šlapou svěřené stroje.

Martinovi Plevovi
Vkládali jsme příspěvek současně, proto jsem na Váš nezareagoval. A bylo by neslušné neodpovědět na osobní otázku.

Ano, žil jsem v mnohém velmi podobně jako Olin. Až pár specifik souvisejících s rozdílem mezi severočeskými sídlišti a Prahou - zdevastovaná hodnota erotických vztahu náležela spíše severu. Zatímco alkohol, drogy, zbytečné riskování atd., v tom už je to stejné.
Ale ten pocit,že není kam směřovat, proč dospět, a z toho plynoucí sebedestrukce, která se paradoxně zastavovala jen před muzikou - to byla široce sdílená záležitost mé generace. Určitě nejen její intelektuálské části. A jestli někteří tu muziku rozšířili o psaní něčeho, co nemělo šanci na vydání a jiní o studium knih, které tehdejší společnost odmítala uznat za hodny respektu - to byla stejně nespolečenská záležitost jako ta muzika.
Jenomže to zároveň byla subkultura či subkultury,které se dost dravě prali zachování toho svého - samizdat, pašované desky,domácí překlady, to všechno nebyla jen záležitost malé loužičky chartistického disentu. To, že člověk mohl za návštěvu burzy (místa, kde se prodávaly a hlavně směňovaly desky) vyletět ze školy (včetně učiliště), nemá smysl připomínat z hlediska přiblblé represivity minulého režimu, ale právě pro kontrast s Vaším pasivním "mohli si číst... místo sledování Majora Zemana".

A k té Jiřině Šikové. Byl bych v pokušení s Vámi souhlasit, když mluvíte o její ztřeštěnosti, ale jen tehdy, kdybych věděl, že se jí to donese ( byla by nuda ji pomlouvat za jejími zády) a s dodatkem, že umí být dodnes ztřešťená se charmem.
Ale znovu, poslechněte si tu debatu a sledujte kontext a hlavně - přečtěte si od ní něco, určitě najdete lidi, kteří jsou dobrými reprezentanty té stupidní figury odmítnutí a přitakání, kterou popisujete, ale JŠ se do toho nevejde ani omylem.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

M. Plevovi Úterý, 15.Listopadu 2011, 19:53:20

Pokud jste to napsal jako provokativní figuru, tak to beru. Ale jinak je mi bližší argumentace M. Profanta, je mi líto.

Martin Pleva - pedagog, Brno

M. Profantovi: Děkuji za velmi relevantní námitku Úterý, 15.Listopadu 2011, 23:15:58

Intelektuálové do lidu samozřejmě patří - jinak by se mu nemohli odcizit, z toho pojmu přece zřetelně vyplývá, že odcizit se může někdo jen něčemu nebo někomu, k čemu / ke komu dříve patřil...
Myslel jsem to tedy tak, že pokud se intelektuálové začnou povyšovat nad "obyčejné lidi" a pokud začnou uvažovat i intencích - my světu rozumíme, my jsme vzdělaní, kdežto názory plebsu nás nemusejí zajímat, pro ten jsou leda tak dobré ty soap operas, ať už kapitalistické, nebo reálsocialistické, tedy pokud takto začnou intelektuálové uvažovat, sami se vydělují z lidu (občanstva) svým elitářstvím. Takoví intelektuálové svět nespasí ani mu nepomohou.

Možná mi řeknete, že se vlamuju do otevřených dveří a že výše popsané nikdo nedělá. Já mám ale pocit - a právě na diskusích o minulém režimu, zejména pak normalizaci, se to projevuje nejvíc - že si tady umělecká a intelektuální sféra a běžní občané moc nerozumějí. Jedni o voze - potlačování tvůrčí, názorové atd. svobody, druzí o koze - sociální jistoty atd. Já jsem se pokusil oba pohledy trošku propojit.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Olin Husák Středa, 16.Listopadu 2011, 04:10:43

Dětí ráje je dnes o to více

O co méně je sociálních jistot

O co silnější je pocit bezmoci

Nebo ne ?

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Odcizení lidu? Středa, 16.Listopadu 2011, 05:19:46

Kdysi dávno, když ještě lid byl pouze fyzicky pracující a spíš takový ten venkovsky-folklórní, opravdu intelektuálové asi stáli nad ním, ale dnes do něj patří (většinou). Jistě to závisí i na ekonomickém a politickém postavení daného člověka, tedy nakolik se liší od převážné části společnosti. Ale tady odkážu na sociology (třeba Kellera a jeho teorii tří sociálních světů). A co se týče odcizení nějaké skupiny lidí (kdo se komu odcizil), to není jednoduché. Lid nemusí mít totiž automaticky lepší vlastnosti, než příslušníci takzvané elity (ani obráceně, pochopitelně), tedy těžko můžeme po někom chtít, aby se kohokoliv jiného držel. Pokud má skupina lidí držet pohromadě, musí k tomu mít důvod, musí mít myšlenku, která bude mít dostatečnou sílu, aby je pohromadě udržela. Pokud nebude, skupina se rozpadne. Tak u národa to mohou být třeba jeho dějiny a kultura, pokud to lidi dostatečně oslovuje. Pokud ale ne, tak smůla. Nikdo jim to nevnutí.
Badiou staví svou teorii na vztahu k dějinné události. Taková událost totiž různé lidi sjednocuje na základě dobrovolnosti a zakládá nové společenství lidí "věrných události".

Martin Pleva - pedagog, Brno

Velmi správně, paní Evo Středa, 16.Listopadu 2011, 10:27:31

Ale jak by mohla lidi (občany) sjednocovat společná historie, když by se na ni určité skupiny dívaly diametrálně odlišně?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Středa, 16.Listopadu 2011, 11:49:17

Tož je otázka, nakolik může být interpretace dějin konsenzuální půdou. Snad by mohl panovat základní konsenzus alespoň v tom rozlišení kritického přístupu a ideologizace... (ale to načrtávám nyní jen tak chvatně). Dějiny nejsou supertextem, který tu stojí "před" námi a který pozvolna odkrýváme, nýbrž střetáváním různých interpretací, poctivě promýšlených, jsou vyjednáváním...

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Kando, Středa, 16.Listopadu 2011, 17:26:50

to jste řekl trefně, že jsou dějiny vyjednáváním. Myslím, že tady na stránkách DR už se začalo vyjednávat o dějinách. Totiž vyjasňováním různých postojů a názorů.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Plevo, Středa, 16.Listopadu 2011, 17:29:14

to je důležitý problém - najít nějakou shodu. Těžko asi najdou shodu všichni se všemi, ale nějaký názorový průnik se snad najde. Aspoň levice by něco najít mohla. Je nutné si postoje k historickým událostem postupně vyjasňovat, jak už jsem napsala panu Kandovi. Větší názorová shoda bude asi panovat u různých menších skupin lidí.
Je sice docela dobře možné se s kýmkoliv shodnout (pokud druhý na to přistoupí) na obecně humanistickém principu: Nedělej jiným to, co nechceš, aby dělali oni tobě. Já si však myslím, že potřebujeme ještě něco navíc - právě z kultury a historie. Někomu to možná připadá zbytečné, ale mně přijde smysluplnější bavit se tady spíš o takových věcech, než o ekonomii, které lidé málo rozumějí, ale rozebírají totéž pořád dokola.
Když si vezmete předválečnou dobu, tak bylo hodně dějinných událostí, ke kterým měl národ stejný vztah. A dokonce i komunisté, kteří se jinak dost ostře odlišovali. Neříkám, že se máme k tomu všemu prostě jen vrátit, protože doba je teď úplně jiná. Uvádím to jen jako příklad. Někdejší Československo stálo od svého počátku na idejích, odkazujících k historii (třeba na 28.říjnu, národním obrození a české reformaci). Vím, že to pak kritizoval V. Bělohradský, že idea státu byla tehdy postavena špatně, protože se s ní nemohli ztotožnit sudetští Němci. Dnes jsou sice Němci pryč, ale ideje jsou taky pryč. Shodneme se ještě méně, než dřív, protože mezitím proběhlo množství událostí, které vše zkomplikovaly. Ale diskuse o tom mi připadá důležitá, abychom navzájem věděli, na čem jsme.

Boris Valníček - vědecký pracovník vv

zrušit 40 let historie Středa, 16.Listopadu 2011, 23:42:12

Tohle plivání na těch 40 let naší socialistické historie je už únavné v době,kdy naše novodobá historie vede do slepé uličky.Asi by bylo opravdu nejlepší těch 40 let zrušit a raději energii věnovat hledání východiska ze současnosti.Ale ono to plivání na minulost je daleko jednodušší,než se v té současnosti vyznat a hlavně přiznat,že nikam nevede ,což negramotný lid už pochopil,ale někteří "inteligenti "dosud tápou.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Čtvrtek, 17.Listopadu 2011, 11:59:44

Paní Hájková, myšlenka o dějinách jako vyjednávání je pěkná, ale bohužel není moje; "ukradl" jsem ji z chytrých knih.

Pane Valníčku, plivání na 40 let naší socialistické historie je dětinské gesto hodné Jirky Mádla a Marthy Issové:)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 17.Listopadu 2011, 12:25:23

Nemohu než znovu odkázat na článek J. Silného a zejména jeho závěrečná slova: "takový způsob zacházení s historií diktatur není nic jiného než příprava diktatury nové". Ještě že v tomhle ohledu na tom nejsme tak, jako ti Maďaři.
Nechápu ani, proč si musíme z našich daní platit nějaký Ústav pro studium totalitních režimů, když u nás existují normální veřejné archivy. K čemu nám je, když Ústav vybádá, že Kundera někoho udal. Nakonec se ukáže, že ani není jisté, zda je to vůbec pravda. A i kdyby to pravda byla, co z toho plyne? Ovlivní to nějak naši budoucnost? Copak někdo není schopen pochopit, že člověk se v průběhu svého života mění? Že někdo mohl být v padesátých letech přesvědčený komunista a o dvacet let později někým úplně jiným? Vždyť dnešní doba se mění tak závratně rychle a informace o skutečnosti jsou tak těžko prověřitelné, že člověk dnes ani není schopen si vystačit se stejným názorem po celý život. A pokud si s ním někdo vystačí (jako třeba ten Husák), tak je stejně kritizován právě za to, protože přitom nebral ohledy na nic a na nikoho, což se pochopitelně jeví jako nelidské.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi - bude to dlouhé Čtvrtek, 17.Listopadu 2011, 13:59:40

Vážený a milý kolego,

obávám se, že se nevlamujete do otevřených dveří, ale že se pokoušíte projít zdí. Zdí předsudku, kterou sám stavíte. Hovoříte o intelektuálech a umělcích, kteří se vyvyšují a kteří se odcizili lidu – protože oni přikládají rozhodují váhu otázkám umělecké a názorové svobody, zatímco „běžní občané“ hovoří o „sociálním jistotám atd.“
Dichotomie elity a běžného či řadového občana je ale předsudečný konstrukt, který sdílíte s ideologickou výbavou neoliberalismu. Díky Bohu - a to v něj nevěřím – se takto konstruovaný běžný občan vyskytuje jen v této ideologii a potom ve výsledcích výzkumů veřejného mínění. V těch, protože fungují jako sada postupu, které stvrzují předpoklady do nich původně vložené.
Jinak se setkáváme s rozmanitostí, která se do podobné dichotomie nedá stlačit.
Nedávno jste v kterési diskusi hájil odpudivé jednání skupiny sociálně demokratických politiků v souvislosti s Šluknovem a Rumburkem – Foldyny, Křečka,Vaňhové. Použil tutéž dichotomickou figuru, ČSSD nestačí k vítězství hlasy intelektuálů, ale potřebuje oslovit běžné lidi (tady cituji po paměti, ale myslím, že smysl jsem zachoval). Ve snaze odstranit nebezpečí povýšenosti a odtrženosti intelektuálů vůči lidu jste instaloval nadřazenost stranického aparátčíka, vybaveného vševědoucností získanou četbou produkce STEMU (kterou mu ostatně obvykle musí přežvýkat Ota Novotný, aby si pak mohl rvát šediny nad tím, jak to aparátčík pochopil :-) Nepodezírám vás, že byste po ustanovení takové nadřazenosti toužil, ale on k ní koncept řadového občana svádí s téměř neodvratnou silou.
Nepíšete o intelektuálech hezky - ohavná slovanská neřest sebemrskačství, řekl by Turgeněv -, zkuste se ale zamyslet nad tím, proč by kavárenské intošské žvanění mělo vytvářet hlubší či významnější přehradu než konzumerismus povýšený na smysl života u metrosexuálů či paniček z dobré společnosti, rozdíl náboženské víry či nevíry anebo rozdíl mezi těmi, kteří pracují pro důstojnou obživu a těmi, kteří nemají čas pracovat, protože musí vydělávat.
Ty ostatní jmenované rozdíly a tisíce jiných můžeme celkem konsensuálně ponechat soukromí jednotlivých občanů. Někdy nás to může rozčilovat, ale vesměs uznáváme, že jiné řešení plodí nestvůry. Zákony proti přepychu v dějinách vždy spolehlivě zplodily plémě závistivých donašečů, pašeráků a vyděračů, sotva však zlepšení mravů. Jestliže ovšem považujeme obvykle za žádoucí, aby bylo soukromou záležitostí každého, zda je katolík, ateista či novopohan, u intelektuálů by nám podobné řešení asi příliš nezdálo.
Být intelektuálem je totiž z podstaty věci veřejná role. Člověk může být odborníkem v určité oblasti,může to být třeba vzdělaný správní úředník, kterému projde rukama denně nezbytně spousta informací, které stejně vzdělaný intelektuál nezná. A přece nebude intelektuál, protože ten se k tomu, o čem píše (mluví atd.) staví kriticky a tuto kritiku sděluje veřejnosti. Nemůže a nesmí se přitom nechat omezovat jiným, sebevíce bohulibým zájmem – od komunistického: „Máš pravdu soudruhu, ale podívej, komu tvoje kritika slouží“ přes otázky bezpečnosti státu až po potřebu nadchnout lidi pro nejméně špatné z možných řešení. Intelektuál nemůže svojí kritiku limitovat tím, že by případná jednomyslnost o nějaké historické události stmelila národ. To by bral svůj chleba nadarmo. Někteří věří jako Kant, že role lze střídat – mohu v soukromí používat veřejný rozum (tedy obracet se k veřejnosti s kritikou), zatímco v roli úředníka, kněze či stranického aparátčíka musí respektovat účel své práce, který určuje daná instituce.
Mimochodem proto potřebuje intelektuál společenské uznání čili úctu. Nemá katedru či kazatelnu, která by jeho projev autorizovala, nese vždy na trh svojí osobnost. To v jistém smyslu omezuje jeho případnou prodejnost.
Můžeme diskutovat o tom, zda je v dnešní společnosti ještě vůbec pro roli intelektuálů místo, zda se dnes spolehlivě neprojevují jen jedním citelným způsobem. Totiž tím, jak se jich nedostává. Ale neponižujme je na komplement k „běžnému občanovi“

Ad dějiny:
To, co nás znervózňuje na diskusi o minulém režimu, není hledání historické pravdy, ale vzdor osobních, individuálních vzpomínání (pamětí) proti utilitárnímu přivlastňování si obrazu této nedávné minulosti. Mezi těmito obrazy dominují dva: agresivní obraz vytvořený ideologickým antikomunismem a nostalgický obraz komunistické sebeobhajoby. Oba paradoxně pracují s několika neuvěřitelnými předsudky: Posouzení období od roku 1948 do roku 1989 musí vycházet z předpokladu monolitičnosti režimu; Klíčový spor o minulost je spor mezi hodnotou svobody a hodnotou sociálních jistot.
Oběma ideologickým obrazům z utilitárních důvodů vyhovuje polarita. Diskuse se vede podle zásady: „Když nejsi s námi, tak jsi proti nám.“ a ti, které nejde zařadit, se demaskují jako obzvláště rafinovaný či naopak nevědomý příznivec protivné strany. Paměť společenství je nahrazována soukromými skupinovými obrazy, které usilují o její okupaci.
Dějiny jsou jedna z forem kolektivní paměti. Ani v době největší slávy historické vědy to nebyla paměť výsadní. Dějinám vždy konkuroval mýtus, epos, legenda a umění, které vytváří své vlastní obrazy minulosti. Pro politické společnosti měly dějiny od antiky proti těm ostatním formám určitou atraktivitu, která spočívala a spočívá v jejich formě. Jedná se rozumovou rozpravu, která s pomocí jasně vymezovaných a uznávaných postupů provádí kritické zkoumání pramenů paměti, aby dospěla k výpovědím, které jsou poměřovány kriteriem správnosti a pravdivosti.
Takový normativní požadavek na vytváření historické paměti nedokáže potlačit konflikty o minulosti. Protestantské, katolické, české a německé dějiny husitství a ještě více „období temna“ (nebo české barokní kultury, tady dodnes chybí i nepříznakové označení) se za první republiky nejen ostře lišily, ale stávaly se centry vyjadřování politických sporů. Přesto tato konfliktní pluralita neničila možnost kolektivní národní paměti, protože pravidla vytváření dějinných výpovědí si vynucovala společnou půdu. Ritualizovala, kanalizovala a obrušovala politické ostří sporu.
Nemůžeme vyjednávat o dějinách posledních šedesáti let a nemůžeme pamětníky nutit, aby se pak vzdali svých osobních vzpomínek ve prospěch dohodnutého, konvenčního obrazu minulosti. Stejně jako nemůžeme vyjednávat o tom, kolik je dvě a dvě a pak žádat, aby všichni ve jménu národního smíru uznali, že pět.
Můžeme jen kritizovat ideologické obrazy minulosti a chránit prostor, ve kterém vzniknou díla, která nám - a to i pamětníkům – umožní vidět nedávnou minulost s větším odstupem, otevřeností a vstřícnosti.
Jde to. Četl jsem např. nedávno článek Jana Mervarta: Dialektika konkretního v zrcadle sporů mezi aparátem ÚV KSČ a kulturní obcí (in: Myslitel Karel Kosík, ed. M. Hrubec, M. Pauza, J. Zumr, Praha 2011) a najednou se přede mnou otevřel nový vhled do porozumění kousku minulosti. Společnost, jejíž vrcholné mocenské aparáty diskutují o významu filosofické, čtenáři bez odborné průpravy nepříliš přístupné knihy.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Názorové rozdíly Čtvrtek, 17.Listopadu 2011, 15:01:25

Názory na dějinné události (někdy kupodivu i velmi vzdálené) patří do celkové politické orientace člověka, čili jak se dřív říkalo - světového názoru. V dřívějších dobách, tedy před začátkem novověku, bylo takovou důležitou součástí světového názoru náboženství. To se pak v moderní době od politických názorů úplně odpojilo a stalo se tak daleko menším zdrojem konfliktů, než bylo dřív. Dnes už nás náboženství nerozděluje, ale rozdělují nás jednak samotné politické názory, jednak historie, která se k nim váže.
Nedávno jsem četla, že nějací američtí psychologové na základě vědeckého výzkumu zjistili, že pro partnerský vztah muže a ženy jsou politické názory zcela zásadní. Samozřejmě ne úplně do detailů, ale rozhodně základní vymezení - tedy levice x pravice. Mělo by se jít s pravdou ven hned na začátku vztahu a vyjasnit si to. Pochopitelně, že někomu rozdíly vadí méně, někomu více, takže je klidně možné, aby manželství uzavřeli členové opozičních stran. V těch dávných dobách také měli někteří lidé vztah k náboženství hlubší a někteří vlažnější (bylo jim to vcelku jedno).

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profante, Čtvrtek, 17.Listopadu 2011, 22:14:2

nejsem žádný nepřítel intelektuálů, pokud za intelektuála budeme považovat člověka, který má vyšší než průměrné vzdělání a přemýšlí o světě (víc než o stavu své peněženky, jak zlí jazykové říkají:)), pak se za něj snad můžu považovat taky. Jen myslím, že je dobré být právě k sobě kritický - proto jsem zdánlivě tak přísný.

Všechny velké změny se ale v dějinách odehrály jen tak, že se k aktivitě pohnuli i neintelektuálové (viz listopad 1989). Proto myslím, že nechceme-li zemřít ve stejném nebo ještě horším lumpenkapitalismu, než v jakém dnes žijeme, je velmi dobré a užitečné hledat mosty mezi "intelektuály" a "lidem obecným". Jedním ze způsobů je snaha porozumět si v pohledu na dějiny, zvláště ty nejnovější.

A ještě k tomu Šluknovsku: Nehájil jsem Foldynu, Křečka a Vaňhovou, hájil jsem spíš Sobotku před výtkami za to, že se vůči výstřelkům svých kolegů rázněji nepostavil. Poukazoval jsem na to, že "lid obecný" je skrz naskrz prolezlý protiromským rasismem (samozřejmě můžeme dodat a tísíckrát podtrhnout bohužel) a ČSSD na to musí brát ohled. Pokud by totiž ztratila podporu lidí, kteří mají jinak často levicové hodnoty, leč v případě Romů jsou poblblí předsudky a propagandou, vydláždila by jen cestu k moci pravici, která - "pod pláštíkem boje proti cikánskému neřádu" - uvalí právě na obyčejné lidi ještě tvrdší břemeno útisku a zapráská jim nad hlavami ještě nemilosrdnější knutou (v tomto smyslu se myslím vyjádřil p. Ševčík). Takže myslím, že je dobře, že jste to téma sem vnesl, protože se týká toho, o čem zde diskutujeme. Cesty lidu a intelektuálů se právě v této otázce rozešly takřka tragicky a překonat odcizení neznamená samozřejmě, že bychom anticiganismu měli vycházet nějakými úlitbami vstříc, ale musíme přemýšlet, jak zde obnovit a vůbec navázat dialog.

Martin Profant - Praha 7

Chápu Pátek, 18.Listopadu 2011, 08:24:28

A kdyby politici Výmarské republiky měli jen trochu pochopení pro německý "lid obecný" a jeho antisemitismus, zakázali židovské profesury na universitách, zavedli numerus clausis ve vyšší státní správě a postavili pár hygienicky vedených pracovních táborů - ne snad, že by dělali koncese antisemitismu, ale aby "obnovili a navázali dialog" - mohli jsme si ušetřit nacismus. A hlavně Židi by na tom byli líp. Co je trocha obvyklého útlaku proti Osvětimi?
Odmítám se k "lidu obecnému" chovat jako k hovádku, které je nutné manipulovat z pozice lepšího vědění či s navazovat s ním dialog.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Aha Pátek, 18.Listopadu 2011, 15:04:8

takže budete jen opakovat, že rasismus je nehumánní zlo, a mezitím vám před očima lid obecný zvolí Vandase.
Dialog je třeba vést o všem, právě o těch problémech, které jsou nejpalčivější a pro které si běžní občané často hledají nesprávné, leč o to oblíbenější rasistické vysvětlení.

A navíc, teď si odporujete vy - byli tedy obvyčejní Němci hovádka nebo ne? Pokud by nebyli, neměly by přece vámi "doporučované" úlitby žádný smysl. Pokud by byli, pak by neměly smysl taky, protože demagog Hitler by ve schopnosti manipulovat všechny ty, co by nabízeli jen slabý čaj, dalece přetrumfnul.

Martin Profant - Praha 7

Ale ne Pátek, 18.Listopadu 2011, 17:20:26

Vážený kolego,

to nejsou mnou doporučované ulitby, to je jen aplikace Vaší interpretace pozice ČSSD na rok 1933 v Německu. A máte pravdu, Centrum tehdy nemohlo konkurovat NSDAP v antisemitské a antidemokratické demagogii. A ČSSD dnes sice možná může, ale neměla by konkurovat nikoliv Vandasovi (to je tragikomická záležitost), ale Nečasovi v demagogické stigmatizaci "příjemců sociálních dávek", zvláště těch romských.
A tady je také klíč - sociální demokracie, která spolupracuje na interpretaci sociálního státu jako obtěžování pracovitých, a proto úspěšných a movitých, osobami práce se štítícími, se potom nemůže divit, že proti vyskočí "romský problém".
A abych se vrátil k tomu Sobotkovu projevu, on mluvil o Šluknovsku a integrační problémy zúžil na problém vzdělání Romů, obecně opravdu nejdůležitější, ale v tomto konkrétním případě okrajový. Tady se jednalo o očekávané (vládě v letech 2002 - 2006 známé a právě ji pod koberec zametené) důsledky chybně nastavené sociální politiky v oblasti bydlení a nesmyslného přenesení řady asistenčních povinností na malé obce - které s k nim nemohou vydržovat kvalifikovaný aparát a nemohou řešit okamžitý výkyv. Opět pokud ty kompetence přímo nebyly přeneseny v letech 1998 - 2006, pak už tehdy byly způsobené problémy známé.
Takže pro případný dialog bych doporučil následující východiska:

a) Zkrotit populistickou tendenci zahrávat si s rasismem ve vlastní ČSSD. Jak jste řekl, skutečné fašistické demagogii sociální demokracie konkurovat nemůže, spíš ji to posílí ("Vidíte, i socani to museli uznat"), zato ji to u mnoha lidí, zdaleka ne jen intelektuálů, ji to škodí.

b) Definovat konečně svojí vlastní sociální politiku, která se vrátí k tomu, že část sociálních služeb funguje lépe pokud je veřejná a že se všem, kromě zanedbatelné výjimky pěti procent nejbohatších (kterým do zároveň nijak neublíží), vyplatí mít předplacenou pomoc v nemoci, v případné nouzi a podporu ve stáří.

c) Důsledně a na číslech ukazovat, že dnešní rozpočtové problémy nemohly nikdy vyvolat sociální dávky,vzhledem ke svému rozsahu. Vlastně to, co udělal Ondra Lánský, jenom více do hloubky ( u něj některá čísla plavou, ale to není výtka, neměl na ně zdroje ani aparát).

d) Konkrétně kritizovat sociální politiku bydlení - proč dnes vynášejí ubytovny jako ta v Rumburku násobně víc než pronájmy luxusních bytů, proč jsou nájmy v Chánově o padesát procent vyšší než ve zbytku Mostu. Opět to jsou docela jednoduché počty.

e) Přiznat, že jsem obcím hodili na krk něco, co by mohl zvládnout leda stát. To eskaluje "romský problém"od základních škol, přes bydlení až po odpovědnost za osoby zbavené svéprávnosti.

Pochybuji, že by z těchto východisek nebylo možné oslovit rozumnou a dostatečně velkou část voličů. Jen to chce odvahu a ochotu pracovat; nejsem si jist, zda se obého dnešní ČSSD dostává.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Profante, ano! Sobota, 19.Listopadu 2011, 00:17:15

S tím, co píšete prakticky, zcela souhlasím - a pokud vím, připravují sociální demokraté novou verzi svého programu sociální politiky, takže by nebylo od věci jim to napsat nebo říct. Budete-li mít zájem, podepíšu se pod nějaký takový případný návrh taky a rád.

Ale dnešní rasismus bují už tak strašlivě, že by skutečně nebylo vhodné a moudré, kdyby ČSSD začala být vnímána jako "strana procikánská" (toho by se naše bulvární - což jsou skoro všecka - média chytla, jéjej!). Víme přece oba, že ČSSD v úkolu vyřešit romský problém MOŽNÁ selže, pravice však v něm selže zcela URČITĚ. Takže bych spíš doporučoval pracovat, ale tolik o tom nemluvit a zároveň postupně a pomalu měnit smýšlení lidí (což je spíše na nás - nerasistech jako občanech) tím, že budeme upozorňovat na pozitivní příklady a neudržitelnost rasistických paušalizací.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.