Zahnívající partokracie
Jiří PehePodle týdeníku The Economist je ČR partokracií. Politické strany se zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá korupcí.
Podle prestižního týdeníku The Economist je Česká republika zahnívající partokracií. Politické strany se už v 90. letech zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá enormní korupcí. O tom vypovídají podle týdeníku nejen různé studie vypracované nezávislými odborníky v České republice, ale i pravidelné průzkumy Transparency International.
The Economist připomněl, že v loňských volbách voliči vytrestali dvě největší strany, občanské a sociální demokraty, ale tento výprask uštědřený „dinosaurům“ nakonec moc nepomohl, protože nové strany, TOP 09 a Věci veřejné, do zkorumpovaného systému rychle zapadly.
Dalo by se říci, že je to věcný popis situace u nás. Přesto se někteří komentátoři ošívají.
Martin Zvěřina v Lidových novinách Zvěřina ironizuje různé průzkumy a pohledy zvenčí coby jakousi „žebříčkologii“. Pohled zvenčí na Českou republiku může být prý poučný, ale také pobaví. Do kontrastu se zdrcující kritikou britského týdeníku staví „index prosperity“ z dílny institutu Legatum, podle něhož je Česká republika naopak hodnocena poměrně dobře, na 26. místě ze 110 hodnocených zemí.
Chce se dodat, že když už se český pravicový deník zmíní o „indexu prosperity“, je typické, že raději nerozvádí, že na prvních příčkách se umístily skandinávské země, které všechny mají vyspělé sociální státy. Uvádí sice, že se Česká republika umístila před Itálií, ale „zapomene“ dodat, že před Českou republikou jsou ratingovými agenturami pošramocené Portugalsko a Španělsko.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=14728
Cituji:
"Odstranit peníze z politiky je poměrně transparentní (i když ne snadná) záležitost: stačí jediný ústavní paragraf, např. následujícího znění:
„Žádná osoba, společnost nebo obchodní zájem, domácí či cizí, nesmí poskytnout finanční podporu, přímo či nepřímo, kterémukoliv kandidátu na státní politickou pozici, nebo poskytnout peníze na podporu či opozici jakékoliv politické kampani na státní úrovni. Bez ohledu na jiné články ústavy, příspěvky na kampaň politických kandidátů nejsou formou svobodného projevu a jejich garance zákonem je vyloučena.“"
Milan Zelený se domnívá, že k ideálu demokracie se přiblížíme oslabením moci politických stran (oslabením zastupitelské demokracie) a současným posílením účasti občanů (posílením přímé nebo též autentické demokracie). V závěru uvádí pět podstatných zásad, jejichž přijetí by nastartovalo změnu.