Zahnívající partokracie

Jiří Pehe

Podle týdeníku The Economist je ČR partokracií. Politické strany se zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá korupcí.

Podle prestižního týdeníku The Economist je Česká republika zahnívající partokracií. Politické strany se už v 90. letech zmocnily demokratického procesu, politici zneužívají demokratický systém ve svůj prospěch, země je prolezlá enormní korupcí. O tom vypovídají podle týdeníku nejen různé studie vypracované nezávislými odborníky v České republice, ale i pravidelné průzkumy Transparency International.

The Economist připomněl, že v loňských volbách voliči vytrestali dvě největší strany, občanské a sociální demokraty, ale tento výprask uštědřený „dinosaurům“ nakonec moc nepomohl, protože nové strany, TOP 09 a Věci veřejné, do zkorumpovaného systému rychle zapadly.

Dalo by se říci, že je to věcný popis situace u nás. Přesto se někteří komentátoři ošívají.

Martin Zvěřina v Lidových novinách Zvěřina ironizuje různé průzkumy a pohledy zvenčí coby jakousi „žebříčkologii“. Pohled zvenčí na Českou republiku může být prý poučný, ale také pobaví. Do kontrastu se zdrcující kritikou britského týdeníku staví „index prosperity“ z dílny institutu Legatum, podle něhož je Česká republika naopak hodnocena poměrně dobře, na 26. místě ze 110 hodnocených zemí.

Chce se dodat, že když už se český pravicový deník zmíní o „indexu prosperity“, je typické, že raději nerozvádí, že na prvních příčkách se umístily skandinávské země, které všechny mají vyspělé sociální státy. Uvádí sice, že se Česká republika umístila před Itálií, ale „zapomene“ dodat, že před Českou republikou jsou ratingovými agenturami pošramocené Portugalsko a Španělsko.

×
Diskuse
SH
November 8, 2011 v 17.50
ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE JE SKUTEČNĚ UŽ NA ODPIS.
Jsou dva stěžejní důvody krize zastupitelské demokracie. Prvním je, že svrchovaný nositel moci – veřejnost - se volbami absolutně vzdává veškerého dalšího vlivu na politiku. Druhým pak fakt, že soutěž politických stran v politickém prostoru je bitkou o moc a ne pouze soutěží o správu věcí veřejných. Nemá pravdu klasik, že v demokraciích je souboj o moc již dávno vyřešen. Je jenom zakamuflován a to dokonce vědomě tak, aby nebylo vidět skutečné persóny moci. Jedinou reálnou mocí jsou totiž pořád ještě naakumulované hromady peněz a když ony nestačí ke korupci viditelných reprezentantů moci, nastoupí vždycky zase zbraně, poslední to argument nejen krále, ale i dnešního panstva.
November 8, 2011 v 18.58
K pojetí demokracie
mi připadá mimořádně zajímavý blog Milana Zeleného s názvem Demokracie není na prodej. Peníze do politiky nepatří.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=14728
Cituji:
"Odstranit peníze z politiky je poměrně transparentní (i když ne snadná) záležitost: stačí jediný ústavní paragraf, např. následujícího znění:
„Žádná osoba, společnost nebo obchodní zájem, domácí či cizí, nesmí poskytnout finanční podporu, přímo či nepřímo, kterémukoliv kandidátu na státní politickou pozici, nebo poskytnout peníze na podporu či opozici jakékoliv politické kampani na státní úrovni. Bez ohledu na jiné články ústavy, příspěvky na kampaň politických kandidátů nejsou formou svobodného projevu a jejich garance zákonem je vyloučena.“"
Milan Zelený se domnívá, že k ideálu demokracie se přiblížíme oslabením moci politických stran (oslabením zastupitelské demokracie) a současným posílením účasti občanů (posílením přímé nebo též autentické demokracie). V závěru uvádí pět podstatných zásad, jejichž přijetí by nastartovalo změnu.