Premiéry a představení tvůrčí platformy BocaLocaLab v režii Jiřího Adámka bývají událostí pro divadelní fajnšmekry. Ovšem jen pro ty ne zcela zatížené konvencí tradičního činoherního divadla. Na soubor upozornila před několika lety úspěšná inscenace Tiká, tiká politika, kterou ještě hrávali v holešovickém Alfredu ve dvoře. Posléze se prezentování výstupů jejich práce přeneslo do Roxy NoD v Dlouhé ulici. Soubor pracuje projektově a dlouho se na další inscenaci připravuje. Zatím poslední premiéra Evropané se odehrála v květnu 2008.

V centru pozornosti BocaLocaLab stojí především jazyk. Ve svých inscenacích ho destruují, rozbíjejí na kousky a znovu skládají často do nevšedních významů. Tím se jim také daří vylomit jazyk z oblastí všednosti a objevovat jeho původní, většinou skrytou sílu. Představení BocaLocaLab připomínají svou kompozicí operu, ale poměrně netradiční a mluvenou. Jsou vždy pečlivě prokomponovaná. Střídají se sóla i sborové party.

Často se zde využívají také moderní technologie. Sám Jiří Adámek žánr platformy označuje za Théatre Musical. Zvláštností platformy je také to, že se svými představeními otevřeně zabývá soudobými politickými problémy. Čímž se značně odlišuje od běžné české divadelní produkce, a od té experimentální, zahleděné většinou pouze do světa své imaginace problematiky uměleckých postupů, zcela.

V sobotu a v neděli 23. a 24. ledna BocaLocaLab uvede v Roxy NoD premiéru svého dalšího projektu Teritorium o zabydlování osobního teritoria věcmi a předměty, zálibami, zvyky. Teritoria, z něhož je často tak těžké vykročit k někomu jinému. Tentokrát kladli důraz na rozvíjení tématu skrze herecké improvizace na dané téma. Inscenace se opírá o bodový scénář, vedle toho je však otevřena novým impulsům a volným improvizacím, stejně jako návratům motivů, které herci objevovali v průběhu zkoušení.

V inscenaci vystoupí Pavol Smolárik, Anna Synková, Daniel Šváb, Ivana Uhlířová, Petr Vančura. Scénu a kostýmy navrhla Kristýna Täubelová, na inscenaci pohybově spolupracovala Zuzana Sýkorová, dramaturgem byla Martina Musilová.

Režisér inscenace Jiří Adámek Deníku Referendum odpověděl na několik otázek.

Působí to dojmem, že po politických tématech se v Teritoriu orientujete spíš na intimnější oblasti života. Je tomu tak?

Ano, je tomu tak, i když se různé spojitosti mezi předchozími Evropany a Teritoriem dají nalézt. Změnila se ale doba, i za ten krátký čas. Jako součást komentářů ke dvaceti letům od revoluce se ozývalo: chcete-li udělat něco s českou politikou, podívejte se do nejbližšího zrcadla, neboli začněte od sebe. Naše choreografka tvrdí, že rok 2010 je spíše rokem intuice a emocí než racionality. Říkalo si to o obrácení pozornosti k sobě a do sebe.

Jak dlouho se inscenace zkoušela?

Dalo by se říci, že víc jak rok a stejně není hotovo. Začalo to laboratorním projektem s jednou herečkou, Aničkou Synkovou. Na jeho základě vznikl nápad na společný celovečerní kus. A teď, po dvouměsíční pauze po dvouměsíčním zkoušení, pracujeme zase na různých změnách.

Pozorujete vy sám nějaké inovace, obměny stylu, které Teritorium oproti předchozím inscenacím přináší? Co bylo pro vás v rámci přípravy nové?

To asi není otázka na mě, ale spíše na vnímavé diváky, kteří sledují moji tvorbu. Pro mě bylo hlavně nové, že jsem se více nechal překvapovat. Spoustu věcí je jinak, když ustoupíte z výsostné pozice režiséra-autora a necháte naplno zaznít osobnosti herců, z nichž je každý jiný.