Gilad Šalit je tedy konečně doma, zpátky v Izraeli. Voják vězněný pět let v Gaze nemusel nakonec, jak napovídaly první informace, trávit měsíce v internaci v Egyptě. Ke své rodině se vrátil hned v úterý 17. října poté, co jej ozbrojenci Hamásu předali egyptským pohraničníkům a tito následně izraelské armádě. V průběhu dopoledne byl Šalit převezen do vojenského komplexu u kibucu Karem Šalom, a pak helikoptérou na základu Tel Nof v centrálním Izraeli — za premiérem Netanjahuem (vzácně se usmívajícím), ministrem Barakem (dobře naloženým) a za svou rodinou (prostě štastnou).

V průběhu úterka rovněž dorazily na hranice Západního břehu a pásma Gazy transporty převážející první ze 477 Palestinců, kteří mají být podle dohody Izraele a Hamásu propuštěni. Celkově jich má být 1024. Zbylých 550 opustí izraelská vězení v příštích týdnech.

Dnes oslavují jak stoupenci obdivuhodné kampaně a blízcí Šalitovy rodiny, jež žila posledních 16 měsíců v protestním stanu v Jeruzalémě, tak i lidé na mohutném shromáždění v Gaze. Na Západním břehu byl dokonce vyhlášen třídenní svátek.

Je ale co oslavovat i z pohledu vnějšího pozorovatele?

Oběť či oběti?

Někdejší desátník, dnes rotný Šalit byl ve svých devatenácti letech unesen nejspíše příslušníky Saladinových brigád, jedné z malých palestinských bojůvek v Gaze, za jejichž skutek převzalo odpovědnost hnutí Hamás, v pásmu vládnoucí. Šalit byl unesen v pravém vyznamu slova - unesen, nikoliv zajat. Toho dne, 25. června 2006, pronikli palestinští ozbrojenci na nesporně izraelské území (shodou okolností u zmiňovaného Karem Šalomu), zaútočili na vojenské stanoviště, a Šalita, jenž útok přežil, odvlekli do Gazy.

I když se připustí výklad, že Šalit je příslušníkem — řekněme — nepřátelské armády, která je v jiné části Palestiny okupační silou, nelze se termínu únos vyhnout. Vojákovi byl po celých pět let upírán status válečného zajatce a z něj plynoucí práva dle Ženevských konvencí, návštěvy červeného kříže i možnost kontaktovat blízké, až na tři dopisy, jedno DVD a jednu audionahrávku. Za jeho propuštění pak byla požadována protihodnota, byť ne v penězích.

Je dobře, že je Gilad Šalit konečně na svobodě, a nejen z humanitárních pohnutek. Ať už se člověk dívá na otázku práva, viny či účelu/prostředků v izraelsko-palestinském konfliktu jakkoliv, snad uzná, že uvedený přístup k právům jednotlivce situaci dále jen komplikuje.

Co však ti zbývající? Nemám teď na mysli přímo těch 1024 Palestinců, jež mají být za Šalita vyměněny. Míním všechny Palestince, kteří podstupují internaci v Izraeli.

Podle předsedy Klubu vězněných na Západním běhu Kvadury Faríse bylo před probíhající výměnou v izraelských vězeních a detenčních centrech zadržováno na 5500 Palestinců. Podle izraelských zdrojů je jich pak něco přes 4000.

Ano, jsou mezi nimi i tací, jež těžko z našeho pohledu označit jinak než jako vrahy a teroristy. I na seznamu nyní propouštěných najdeme Násira Jatajmu, odsouzeného za bombový útok na hotel v Netanji (30 mrtvých), Valída Andžase, který spolupřipravoval útok na kavárnu v Jeruzalémě (11 mrtvých) či Medha Šaracha a Fádího Džábu, jež nesou vinu za odpálení nálože v autobusu v Haifě (17 mrtvých). Většinu z první vlny 447 propuštěných však netvoří teroristé jako uvedená čtveřice. Jde o palestinské bojovníky nebo organizátory odboje.

Jak ukazuje komplentní soupis jmen, byli příslušní lidé odsouzeni k vysokým trestům. Ve většině případů se tak stalo za účast na tom, co někteří komentátoři vnímají jako legitimní boj proti okupantovi, jiní jako odsudku hodnou a s násilím spojenou činnost, jež ničemu dobrému nepřispívá. Ne však za chladnokrevné vraždy, jejichž oběti mají tak nevinně civilní tváře, jak se rozhodly připomenout třeba Lidové noviny. A navíc: stále jsou tu ti „ostatní“.

Jsou jich tisícovky

Oněch 447 jmen z první vlny vyměněných si nadiktoval přímo Hamás. Totožnost 550 dalších si mají určit samy izraelské úřady. Bude záhodno sledovat, o koho vlastně půjde — soudě dle předchozích, podobně koncipovaných výměn se totiž nepropouští ve druhé vlně teroristé ani bojovníci, ale Palestinci, kteří tvoří mezi vězni příslušného národa v Izraeli nejvýraznější skupinu: lidé zatčení za účast na protiizraelských protestech, mladíci, kteří se provinili házením kamení, či osoby posbírané izraelskými vojáky při zátazích na skutečné nebo domnělé narušitele pořádku na Západním břehu.