O užitečnosti Jiřího Paroubka

Odchod Jiřího Paroubka z ČSSD je dobrou zprávou jak pro něj, tak pro sociální demokracii. Jeho nová strana může sice být nakonec propadák, ale rozhodně má potenciál.

Rozhodnutí bývalého předsedy sociální demokracie a premiéra Jiřího Paroubka opustit řady ČSSD a založit novou stranu Národní socialisté – levice 21. století (Lev 21), která nejspíš pohltí Českou stranu národně socialistickou 2005 (ČSNS 2005), už vyvolalo očekávanou vlnu kritických, občas sarkastických reakcí. Paroubkův nový politický projekt si nicméně zaslouží serióznější analýzu než tu, kterou nabízejí některá média.

Můžeme začít tím, že Paroubkův odchod z ČSSD je dobrou zprávou jak pro něj, tak pro ČSSD. Paroubek je příliš výrazná a politická svérázná osobnost na to, aby mohl dlouhodobě působit jako řadový poslanec ve straně, kterou dříve vedl. Je to typ politika, který potřebuje stát v čele, těžko by se dokázal novému vedení sociální demokracie podřídit. To by působilo ČSSD, beztak zmítané vnitřními spory mezi „sobotkovci“ a „haškovci“, jen problémy.

ČSSD bez Paroubka bude mít poněkud „civilnější“ podobu, bude více orientovaná na tradiční sociálně-demokratický program a ideje, a bude záležet jen na ní, zda dokáže tento nový image přetavit do volebních zisků. Mnohé bude záležet na tom, zda se výše zmíněný konflikt mezi dvěma stranickými křídly podaří „upozadit“.

S Paroubkem odchází z ČSSD určitý politický styl. Ten je často kritizován v médiích poněkud zjednodušeně jako nabubřelý, papalášský nebo arogantní, ve skutečnosti je to prostě jistý typ „silové“ politiky. Ačkoliv se po volbách v roce 2010 ujala interpretace, že právě Paroubkův styl stál ČSSD mnoho hlasů, ve skutečnosti nevíme, kolik hlasů jí zároveň přinesl. V části české společnosti je totiž po politicích Paroubkova ražení poptávka, protože zejména jistý segment levicových voličů chce slyšet na adresu vládní koalice silná a jasná slova.

Je škoda, že neexistuje praktický žádný výzkum, který by ukázal, kolik hlasů Paroubek v čele ČSSD ubral komunistům. Současný nárůst preferencí komunistů může koneckonců být právě i důsledkem odchodu Paroubka z čela ČSSD. Bylo by zajímavé s pomocí nějakého průzkumu zjistit, do jaké míry může být pravdivá teze, že zatímco současná Sobotkova ČSSD zřejmě přilákala zpět hlasy části středových voličů, zejména těch, kteří v roce 2010 odešli k Věcem veřejným nebo opustili zelené a lidovce, KSČM si „vzala zpět“ voliče, které odlákal Paroubek.

Opoziční rétorika, která zaznívá z řad současné ČSSD, se těmto voličům jeví jako příliš nevýrazná. Navíc existuje nepochybně i skupina levicových voličů, kteří si sice přejí agresivnější politiku vůči vládní koalici, ale nechtějí volit komunisty. I ty má Paroubek šanci v čele nové formace oslovit.

Paroubkova nová politická formace proto směřuje, jak se zdá z různých vyjádření, vcelku logicky do politického prostoru mezi sociální demokracií a komunisty. Navíc pro umírněné středové voliče je Paroubkův politický styl, pokud se nezmění, nejspíš příliš „rabiátský“.

Problémem Paroubkovy nové formace ovšem bude, že prostor na levici, kam se zřejmě chce zařadit, je už z větší části okupován Solidaritou Jany Bobošíkové a Stranou práv občanů Zemanovci. Na rozdíl od těchto dvou uskupení ovšem může Lev 21 oslovit, i zásluhou Paroubka ve svém čele, určitý segment komunistických voličů.

Navíc Lev 21 se bude pokoušet o zatím v praxi netestovaný politický experiment: kombinaci jistého typu národovectví s jasnou proevpropskou orientací. Zatímco Solidarita Jany Bobošíkové je protievropská, populistická a nacionalistická, Lev 21 bude zřejmě usilovat a nějakou mírnější formu „národovectví“, proevpropských postojů a strukturované levicové politiky.

Paroubkův experiment se samozřejmě nemusí zdařit. Každopádně pokud by dokázala nová strana „odloupnout“ část komunistických voličů i jistý segment sociálně demokratického voličstva, vyznávajícího silovou politiku, a zároveň oslabit Solidaritu, popřípadě Zemanovce, mohla by svým způsobem pročistit poměry na levici. Kdyby se probojovala do Poslanecké sněmovny, byla by nakonec pro ČSSD mnohem přijatelnějším koaličním partnerem než právě Solidarita, Zemanovci nebo komunisti.

Je také otázkou, do jaké míry přežije Paroubkův odchod z ČSSD politická rivalita mezi Paroubkem a Zemanem. Jakkoliv konflikt mezi Paroubkem a Zemanem byl jistě i střetem dvou velmi silných osobností, byl zároveň i soubojem o ČSSD. O tu nyní ve vztazích mezi Paroubkem a Zemanem půjde až na druhém místě. Ve světle Paroubkových vstřícných gest k Zemanovi z poslední doby (podpora pro Zemanovo případné prezidentství) se zdá, že přinejmenším Paroubek by se nebránil užší spolupráci se Zemanovci. Spojení Lev 21 a Zemanovců by přitom asi oslovilo řadu voličů nalevo od ČSSD.

Paroubkova iniciativa může být nakonec z různých důvodů propadák, ale má nepochybně politický potenciál. Bude nepochybně velkým testem Paroubkových skutečných politických schopností, protože, má-li uspět, bude vyžadovat nejenom silná slova na adresu vlády, ale také značnou schopnost ukázat voličům, v čem přesně se Lev 21 liší od ČSSD, v čem od Solidarity i Zemanovců, a v čem od komunistů.

Bude-li chtít Paroubek pomýšlet v případě volebního úspěchu i na vstup do vlády, nemůže zároveň spálit všechny mosty k ČSSD, která příští vládu nejspíš povede. Paroubek tak bude muset přidat ke své silové politice i značnou dávku diplomacie, která jeho projekt hned od začátku neodsoudí k nulovému koaličnímu potenciálu.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Oto Novotný - politický analytik

Úterý, 11.Října 2011, 11:16:45

Snaha smířit nějakou formu „národovectví“ a „proevropských postojů“. O to se může Paroubek snažit, nicméně to je velmi těžký a spíše neřešitelný úkol. Tohle se snažila dělat i ČSSD za Paroubka – nebýt přehnaně europtimistická a zohledňovat rezervované postoje svých voličů k EU a české zájmy. Tohle nebude fungovat. Spíše se dá očekávat akcentace národních zájmů – v souvislosti s tzv.. Benešovými dekrety se Paroubek de facto přidal na stranu Klause, který odmítl evropskou Listinu práv v důsledku údajného rizika, že by umožnila hromadný návrat majetku bývalým sudetským Němcům. Takto si pohrával s antiněmeckými resentimenty českého národa, nikoli asi proto, že by jej osobně ovládaly, ale že je vyčetl z průzkumů veřejného mínění.

Otázka otevřeného spojenectví Paroubka a Zemana je jen otázkou času. Dojde k němu ale jen tehdy, pokud se ukáže, že individuálně vedené útoky od SPOZ a Paroubkových nársoc na ČSSD tuto stranu neoslabují. Testem budou krajské a senátní volby příští rok. Paroubek vyslal Zemanovi signál (Zeman for President!), který jej velmi potěšil, a který vytváří příhodnou atmosféru pro „vše odpuštěno“. Ve své knize sice Paroubek Zemana různě haní, ale události zjevně předběhly rozpoložení jeho mysli, když pasáže o Zemanovi psal. Paroubek dokáže změnit taktiku ze dne na den. Včerejší nepřítel, je dnes přítel.

Zásadně mylná je každá úvaha, že štěpení na levici, které už začalo vznikem SPOZ
a pokračuje Paroubkovými nársoc (tlačí se tam i Suverenita) zmnoží její sílu. To by tady musela existovat dohoda o vzájemném neútočení a zaměření veškerého levicového potenciálu proti vládě. Ani Zeman, ani Paroubek však primárně nezískávají voliče kritikou vlády, a to bude platit i v budoucnu. U Zemana je tato kritika vyloženě vlažná a u Paroubka postupně vychladne. Oběma expředsedům se totiž budou plést pod nohama dvě protikladné strategie – na jedné straně nutnost hrát si na opozici, na straně druhé hledat cestu k současným koaličním stranám jako případným budoucím spojencům pro jejich osobní mocenské zájmy. Ty budou vyslyšeny, ale pouze pokud splní úkol – oslabit sociální demokracii. Nebude to tedy primárně vláda, vůči které se budou Zeman s Paroubkem vymezovat, ale sociální demokracie. A to může jen oslabit, rozhodně ne posílit levici.

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Středa, 12.Října 2011, 02:18:55

Myslím, že Paroubkova slova na adresu pravice byla vždycky silná, nikoliv ale jasná. Tím myslím, že mechaničnost jeho opozice (vše, co udělá pravice, je špatně) převažovala nad principielností (programovostí).

Jinak: LEV 21 podle vzoru TOP 09? Paroubku, vy jste vůl, napadlo mě v první chvíli. Na druhou stranu si říkám, že to bude docela legrace. LEV versus TOP.

A k otázce "experimentu kombinace jistého typu národovectví s jasnou proevpropskou orientací": zrovna jsem četl starší rozhovor s Janem Kellerem (Tvar 10/2010), cituji otázku a odpověď:

Tvar: Lze se vůbec s globalizovaným kapitálem "utkat" na národní úrovni?
Keller: Národní státy, především ty trpasličí našeho typu, nemají žádnou šanci. To je ten hlavní důvod, proč jsem přesvědčeným stoupencem sjednocení Evropy. Ne proto, že bych měl iluze o úřednících v Bruselu, ale proto, že to je minimální platforma, na které se lze pokusit čelit nájezdům globalizovaného kapitálu. I když mám ke způsobu, jakým Evropa funguje, spoustu výhrad, jinou takovou platformu nikde nevidím.

Jako jediná možná obrana národních států proti globálnímu kapitálu mi zmíněná syntéza přijde zcela logická. Otázka je, jestli ji takhle bude pojímat i LEV 21.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pro pana Novotného... Středa, 12.Října 2011, 09:45:20

Myslím, že ve vašem textu Parobek a Zeman splývají v jedno. Mezi nimi je ale podle mě velký rozdíl. Zemanova současná motivace pro účast v politice je destruktivní a mstivá. On nechce uspět. Chce škodit. Parobkova motivace je méně patologická. On chce uspět.

Boris Valníček - vědecký pracovník vv

Špatně uvařená bramboračka Středa, 12.Října 2011, 17:18:59

Pan Paroubek se určitě nesmazatelně zapsal do historie české sociální demokracie ,především volební kampaní k minulým volbám-najmout pro levicovou kampaň kapitalistickou agenturu z USA je jistě revoluční tah.Ty volby podle toho také dopadly.Jeho snaha o opětný vstup do politiky přes nár.soc.je stejně bizarní a myslím,že jediný důvod,který ho k tomu vede,je neotřesitelná snaha dobýt se k moci,kterou ochutnal během svého předsednictví.Jeho osobní extempore s rozvodem a novou mladicí do toho všeho vhodně zapadá.Tak by se dalo pokračovat.Ovšem podstatnější je něco jiného:v poslední době se zdálo,že situace ve státě se poněkud zjednodušuje,pokud jde o soustavu politických stran-ty se různě znemožňovaly a otvírala se možnost koncentrace voličů na levici,zejména k ČSSD.Současný vývoj ale při stálé malé politické gramotnosti voličů opět vede k tříštění zájmů a názorů a další nové strany,t.j.bobošíkovci,zemanovci a paroubkovci k tomu budou vydatně napomáhat,takže konečný efekt se začíná opět ztrácet v mlhách.Nejlépe situaci vyjádřil pan Jandák v pondělním Právu,když napsal "koho jste,přátelé volili?Pravici?Tak co si teď stěžujete?Máte co jste chtěli.Levice jste se báli a pravice si došlápla i na vás.Teď už je pozdě lkát,že jste netušili,že vás něco podobného potká."
V podstatě jde o jediné:že si voliči musí uvědomit,že volba pravice-ať té nebo makové-je volba blahobytu pro bohaté ,kdežto volba levice je volba slušného života pro všechny.Toto jednoduché volební heslo by mělo být ve štítu zdejší levice,bez dalších zbytečných slibů a řečí.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 14.Listopadu 2011, 17:14:22


Tatáž agentura pomáhala ČSSD předtím při grandiózním vítězství v krajských volbách.

Jako jsem přínos agentury nepřeceňoval v roce 2008, tak nejdu do opačného extrému po r. 2010.

Existují i faktory, které žádná agentura neovlivní - zvlášť když se jí pod nohy plete snaživý amatér ...

Protivník měl také podobnou agenturu - a je vítězství ODS jejím vítězstvím?

ale ten závěr je, pane Valníček, naprosto přesný ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.