Michal Hašek, a s ním nejspíš i ti, co jej zvolili prvním místopředsedou ČSSD, soudí, že působení Miroslava Kalouska v Nečasově vládě a na ministerstvu financí si zaslouží ocenění — dokonce mezinárodní. Názor je to legitimní a jistě argumentačně podložený. Pan Hašek by se sotva hlásil k „proslulým“ Čechům, Moravanům a Slezanům typu Radovana Krejčíře nebo Viktora Koženého. Předpokládejme, že fandí pouze těm, s nimiž se cítí být na jedné lodi.

Zmatení však mohou být ti, co se do Haškovy gratulace „nejlepšímu ministru financí postkomunistické Evropy“ — vida, jak se nám s těmi „premianty“ roztrhl zrovna letos pytel, vždyť Josef Dobeš je zase podle prezidenta „nejlepší ministr školství všech dob“ — domnívali, že sociální demokraté jsou ostrými kritiky Kalouskových škrtů, hloupých reforem a souvisejícího štěpení společnosti.

Dá se snad předpokládat, že je v ČSSD skupina nakloněná pokračování politiky (nebo alespoň její části, třeba daňové či penzijní) koalice ODS, TOP 09 a VV? Pokud ano, doufám, že jen výrazně menšinová. Nicméně voliči by se to měli, dejme tomu formou stanoviska reprezentativního partajního orgánu (např. ústředního výkonného výboru) ke Kalouskově zámořské medaili, včas dozvědět.

V opačném případě může hrozit rozčarování, které přišlo v souvislosti s odsouhlaseným pronájmem nemocnice v Novém Jičíně Chrenkově společnosti Agel. ČSSD před volbami brojila proti privatizacím a pronájmům krajských nemocnic. V novojičínském případě ale otočila. Jistě, existují k tomu určitě dobré důvody. Na pronájem tlačí město (spravované rovněž sociálními demokraty), souhlasí s ním pravicová opozice (ta na něm pracovala již v předešlém volebním období) i KSČM, která je s ČSSD v krajské koalici. Ostatně byl to prý komunistický radní pro zdravotnictví, komu se nepodařilo vyjednat se zdravotními pojišťovnami pokračování špitálu v dosavadním aranžmá.

Přesto zde zůstává otázka, jak vážně to ČSSD myslí s předvolebními sliby. Naprosto rozumné bylo zřeknutí se „třináctých důchodů“. Co se dá dělat s nemocnicemi, ale třeba i se zdravotními poplatky? Není čestnější říct: Zdravotnická zařízení privatizovat nebudeme, ale část (zhruba třetinu) jich můžeme pronajmout; poplatky zrušíme tam a tam a zachováme tam a tam…? Vím, není to tak úderné, přesnost někdy rozmlžuje rozdávané závazky. Každopádně je ale podobný přístup serioznější. Nyní můžeme jen čekat, kolik dalších hejtmanů se ve zdravotnické politice postaví zásadovosti předsedy oranžových Bohuslava Sobotky.

Drobnou náplastí na severomoravskou šlamastyku pak může být vysoká pravděpodobnost, že Jaroslav Palas už příště kandidátku do krajských voleb nepovede. Už jen kvůli jeho nevypočitatelnosti, zpupnosti a nevysvětleným majetkovým poměrům…

A ještě jeden stín na sociálně demokratické politice zmiňme. Plakát zpravující občany, že sociální demokraté nehlasují pro reformy Nečasovy vlády, nemohl v Poslanecké sněmovně nikdo přehlédnout. Nemůžu se přesto zbavit dojmu, že houževnatá opoziční politika vypadá jinak.

Čekal jsem, že se u řečnického pultu bude střídat jeden levicový poslanec za druhým. Že každý nahlas vysvětlí, proč hlasuje proti. Mimo jiné šlo šikovnou obstrukční taktikou zařídit, aby se reformní legislativou — je-li tak špatná, jak opozice tvrdí — nemohl řídit státní rozpočet na rok 2012. Nestalo se. Asi proto, že vystavovat cedulky a plakáty dá méně práce. Nebo snad máme brát vážně slova jednoho poslance za ČSSD, podle kterého je nejvyšší čas, aby lidé za pravicové vlády poznali, jaké to je „rýt držkou v zemi“? Strategie „čím hůř, tím líp“ by Lidovému domu neseděla…

To, co o sociální demokracii sdělují média, nikdy sama ČSSD zcela neovlivní. Riziko falešného mediální obrazu hrozí kdykoli a komukoli. Co se však učinit dá, je jasná, srozumitelná, netaktizující práce poslanců a dalších zastupitelů. Tu si totiž může volič ověřit na vlastní oči, ať už v parlamentu, nebo na úrovni krajské samosprávy.

A komu podobné úvahy připadají jako plané tlachání kavárenského mudrlanta, nechť prolistuje průzkumy stranických preferencí z posledních měsíců. ČSSD v nich nenabírá tempo, to jen její pravicová konkurence zpomaluje a odpadává. KSČM sice také netrhá rekordy a i její relativní posilování souvisí s úbytkem sympatií k ODS, TOP 09 a VV, nicméně jeden rozdíl mezi levicovými aktéry tu je: zatímco komunisté mohou (jakkoli nezaslouženě) těžit z image strany bezmála revoluční, sociální demokraté si musejí své výsledky tradičně tvrdě odpracovat. Stačí několik zaváhání, několik chybných kroků nebo zmatených výroků a ČSSD může svůj potenciál trestuhodně promrhat.