Četl jsem předběžnou pozvánku na letošní konferenci Fóra 2000. Kdysi to bývaly zajímavé akce. V programu jsem objevil nabídku, která mě rozesmála: v úterý 11. října bude na Žofíně uspřádán panel Sladká voda a mezinárodní právo: jak zabránit budoucím konfliktům o tento nejvzácnější zdroj. Jediným účastníkem panelu je zatím Bedřich Moldan. Panel se koná ve spolupráci s firmou Coca-Cola Česká republika. Lepšího kozla pro tuhle zahradu těžko najít. Nemám zajisté na mysli pana Moldana.

Vlastně to ani není překvapivé. Fórum 2000 je spojeno se jménem Václava Havla, známého bojovníka proti mafiánskému kapitalismu, autora nezapomenutelné eseje o životě v pravdě. Konference Fóra 2000 jsou sponzorovány japonskou Sasakawa Peace Foundation, kterou kdysi založil Sasakawa Ryaichi, o kterém se můžeme dočíst, že to byl válečný zločinec, mafián a podporovatel Moonovy sekty. Činnost nadace je ovšem zaměřena na samé ušlechtilé věci. Ostatně také knihovna Václava Havla, financovaná podnikatelem Bakalou, soudně potvrzeným gaunerem a sponzorem současné koaliční vlády mafiánského kapitalismu, je nesporně ušlechtilý podnik. Nabízí se hned několik klasických myšlenek vhodných pro takovou situaci:

A) Peníze nepáchnout (císař Vespasianus)

B) Není možné ani vhodné rozlišovat špinavé a čisté peníze (Václav Klaus)

C) Je vhodné a možné získávat si přátele s pomocí bezbožného mamonu (Ježíš Kristus)

Takže vlastní není třeba se pozastavovat nad tím, když firma, které se provinila pronásledováním odborů, zneužíváním dětské práce, rasistickou diskriminací a bezohledným vyčerpáváním vodních zdrojů chudých komunit, má tu drzost prezentovat se jako podporovatelka práva na vodu. Drzost mocných opravdu dnes není nedostatkovým zbožím.

Zvlášť velké problémy má firma CC v Indii. V sedmdesátých letech minulého století byla dokonce na několik let vykázána, protože odmítla sdělit přesné složení značkového nápoje. S nástupem liberalizace indického trhu se však vrátila. V roce 2003 zase čelila společně s firmou Pepsi Cola, s kterou obhospodařují devadesát pět procent indického trhu s nealkoholickými nápoji, obvinění z vysokého obsahu pesticidů. Vláda státu Kerala v roce 2006 dokonce zakázala prodej, ale nejvyšší soud rozhodnutí zvrátil. Ve stejném státě vláda obviňuje firmu z ničení zdrojů pitné vody, kterým se firma proviňuje na mnoha místech. V  Mehdiganj poblíž města Varanasi za jedenáct let, co tu působí továrna na stáčení limonád, poklesla úroveň spodní vody téměř o osm metrů. Světoznámá ekologická aktivistka Vandana Shiva zjistila, že na výrobu jednoho litru nápoje se spotřebuje v průměru devět litrů vody. Firma sama tvrdí, že je to „jen“ něco přes tři litry. Podrobné informace o chování firmy v Indii jsou např. na stránkách India Resource Center.

Ve firemních análech lze najít i další špinavosti. Například spolupráci s nacistickým Německem po celou dobu války. Protože v té době nemohla firma dovážet z USA substance nutné pro výrobu tradičního nápoje, byla pro německý trh vyvinuta nová značka Fanta. Zároveň ale firma byla hlavním dodavatelem nápojů pro americkou armádu a s jejím postupem v Evropě dobývala i firma své nové trhy. Tomu se říká vyváženost.

V Guatemale a Kolumbii čelila firma opakovaně obviněním, že v jejích továrnách dochází k vraždám, znásilňování a mučení dělníků a dělnic angažujících se v odborech. V kolumbijském případě nezávislá vyšetřovací skupina v roce 2004 zjistila, že došlo k 179 závažným porušením lidských práv zaměstnanců firmy, včetně devíti vražd. V závodech se v součinnosti s managementem pohybovali příslušníci paramilitárních jednotek a zastrašovali zaměstnance. Firma samozřejmě všechna obvinění odmítla a žaloby před americkými soudy byly zamítnuty pro místní nepříslušnost. O případu pojednává kanadský dokumentární film The Coca Cola Case.

Vedle takových skutečností se jeví jako bezvýznamná lapálie nekorektní obchodní praktiky, z kterých je firma často obviňována. Např. když nic netušícím zákazníkům začala prodávat balenou kohoutkovou vodu. Ale ve skutečnosti je porušování dobrých mravů a obchodního práva v úzké souvislosti s porušováním lidských práv. Příčina je společná: zisk. Co nejvíc zisku. Všechno ostatní je podružné, v „americkém způsobu života“, jehož je červenobílá značka prominentním symbolem.

Řada kritiků také upozorňuje na závažná zdravotní rizika ohrožující pravidelné konzumenty globální hnědé limonády. Od jednoho z vysokých manažerů české pobočky firmy jsem slyšel, jak přátelům radí, aby „to“ rozhodně nepili, že to opravdu, ale opravdu není zdravé. Člověk ovšem nemusí dělat jen zdravé věci, a je nás spousta, co moc zdravě nežijeme. Proto si myslím, že ty důvody proč „to“ nepít, na které upozorňuje tento článek, jsou důležitější. K bojkotu firemních produktů vyzývají např. britská Národní unie studentů, největší britská odborová centrála UNISON i americké odborové svazy, sdružení Evropských mladých socialistů ECOSY, Michiganská universita a New York University atd. atp.

Pro ty, kdo si nejsou jisti, co vlastně nepít, zde je seznam firemních značek: Almdudler, Aquarius, Bonaqua, Burn, Cappy, Coca-Cola, Fanta, Kinley, Krest, Lift, Mezzo Mix, Minute Maid, Nestea, Powerade, Qoo, Sprite

Podrobnější informace

Killercoke.org

blip.tv

Klaus Werner, Hans Weiss: Das neue Schwarzbuch Markenfirman. Die Machenschaften der Weltkonzerne, ISBN 3548368476

Mark Pendergrast: For God Country and Coca Cola