Jen zřídka si „otvírák“, tedy hlavní článek na titulní straně hlavního sešitu sobotních novin, zaslouží pozornost z hlediska (dez-)orientace, ale tentokrát ano. Lenka Zlámalová píše o schválení tzv. důchodové reformy v poslanecké sněmovně. Ale jak píše… Začíná nadšenou větou o tom, že „Češi si budou moci poprvé po roce 1989 sami rozhodnout o svém důchodu“. Srovnání čistě státní penze s tou zčásti komerční Zlámalové vychází, jako kdyby měla provizi od penzijních fondů: státní důchod bude „patrně nižší“, ale kdo vstoupí do tzv. druhého pilíře, bude „dostávat od státu i z fondu“. O rizicích nic, jen dál v článku obecné tvrzení, že případné rozhodnutí je „na desítky let a nikdo neumí říct, co se bude dít na finančních trzích, jak bude hospodařit stát ani jak se konkrétnímu člověku bude měnit plat“. Podle návrhu zákona se přitom lidé nad 35 let budou muset rozhodnout do konce příštího roku a jednou provždy, bez jakékoliv možnosti další změny. Ve sloupku věnovaném stejnému tématu chválí Zlámalová současnou vládu — „tři nedůvěrou spojené vládní strany“ si prý už teď mohou říct, že něco dokázaly, přímo „dvě nejpodstatnější věci, které se od Nečase čekaly“ (tedy reformy zdravotní a důchodová). Kdo by snad pochyboval, toho má přesvědčit „ratingová agentura S & P, která díky reformě zvýšila rating a snížila úroky z dluhů“.

V anketě s otázkou „Budete odvádět část svého sociálního pojištění do fondů?“ jsou překvapivě dva ze šesti respondentů zelení. Kdyby tu možnost měl, Martin Bursík by podle svého tvrzení opt-out využil. Naproti tomu Ondřej Liška ho považuje za nebezpečný a určitě ho nevyužije — v obojím se shoduje s autorem Dezorientace, mimochodem.