Řádné volby budeme mít až příští rok na podzim. Volit se bude do krajských zastupitelstev a senátu. Podle toho také vypadá politická scéna. Některé strany hledají nosná témata, moc jich už volných není. V každém případě pozorovatelé vidí prázdný prostor v oblasti nacionálně-populistické či protievropské. Jak se často píše, právě sem se posunuje okruh spolupracovníků kolem prezidenta Václava Klause. Indicií existuje pro toto tvrzení dost.

Minulý víkend se na severu Čech uskutečnila řada protestních akcí, které byly namířeny proti tzv. nepřizpůsobivým občanům, jak se o Romech mluví. Výjimečná byla intenzita těchto protestů, které budou pokračovat opět o víkendu. Iniciativy se ujímá přejmenovaná Dělnická strana, tentokrát sociální spravedlnosti. V demonstracích, jak víme, se spojily nejrůznější síly, od běžných občanů reprezentovaných v médiích maminkami s kočárky až po příznivce krajní pravice. Vůbec nechci spojovat obsah prvního odstavce s tím, o čem píšu nyní. Nicméně určitý společenský pohyb v české společnosti přece cítíme.

Mnozí, včetně ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, varují před plíživým „náckovstvím“, kterému se ustupuje, respektive jeho vyznavači si troufají stále více a více. Proto je obrana před Ladislavem Bátorou tak důležitá. Právě politická legitimizace lidí, jako je pan Bátora, možná dnes nacionální scénu dynamizuje a ta neklid v severních Čechách využívá pro svůj prospěch.

Včera některé servery zveřejnily fotografii bílého lovce s puškou, jak pózuje nad ležícím černouškem. Není zřejmé, zda je mrtvý, nebo smrt pouze předstírá, ale to je vcelku jedno. Fotografii jsem objevil na zpravodajské stránce tyden.cz, samozřejmě se pod ní rozvinula bohatá diskuse. Autor, který se představil jako Sajrajt, dodal: „Pane lovče, nechcete zavítat na přátelskou návštěvu do Šluknovského výběžku?“ Spoludiskutér Petr petr doplnil: „Takové lovce bychom potřebovali i v Evropě. Tady by se pár stovek střelců taky uživilo. Je čas skoncovat s multikulturní společností a je fajn že se s tím už začlo.“

Člověk se při čtení těchto řádků zděsí, co je kdo schopen napsat. Vulgarita je všudypřítomná. Čeští fotbalisté taktak remizovali se slabým Skotskem 2:2. Jak se psalo, první gól jsme dali břichem Jaroslava Plašila, druhý z penalty po teatrálním pádu Jana Rezka. Remíza s ostudou. To, že česká reprezentace neprožívá nejskvělejší období, je zřejmé. Trenér se netěší mezi fanoušky popularitě, ale, jak víme z Ruska, existují skutečně tragické události. Hraje se špatně, ale to neopravňuje bývalého českého reprezentanta Radka Druláka k tomu, aby se vyjadřoval v médiích tímto způsobem: „Na co tam ten Bílek sedí? Buď tomu nerozumí a ať jde do p****e.“ Manažer reprezentace Vladimír Šmicer taková slova vidí téměř „na kriminál“….

Ještě že tomu v subsaharské Africe nerozumějí. Proč? Nedávnou jsem hovořil s kolegou, který tu část kolem Ghany navštívil. Všude znají Českou republiku, ale jen a jen zásluhou fotbalu. Petra Čecha zná skoro každý. Je to mimořádné populární sport, který otevírá cestu diplomacii.

Nám tu pomalu končí léto, lidé se vrátili z dovolených. Máme ve funkci nejlepšího ministra školství, Vít Bárta je bystrý a skutečný homo politicus. ČSSD chce mimořádnou schůzi o Řebíčkovi a Vondrovi. To zas bude podzim.