Zrovna jsem dostával od šéfredaktora vyčiněno za věcnou chybu ve zprávě o soudu s Dělnickou stranou, jenž začal minulé pondělí. Napsal jsem, že už v pondělí „bude možná po ní“. A rovnou do titulku. Trapas. Soud na základě vládního návrhu rozhodně neměl přijít s verdiktem za jeden den, samozřejmě se to potáhne. Těkám očima po jeho kanceláři a hle, v novinách na stole se skví článek o tom, že v Praze dostal vyhazov řidič tramvaje, který v kabině vystavoval šálu s nápisem Dělnická strana.

Ejhle. Nebyl jsem v tom sám. Šéfové Dopravního podniku na tom byli podobně. V pondělí začal soud s Dělnickou stranou, v úterý letěl tramvaják za šálu. Oni si na Dopravním podniku mysleli to samé, co já. Totiž že ta strana hájí tak pitomé a ošklivé zájmy, že to zrušení bude, než bys řekl švec. Už si ani v úterý nepřečetli noviny a brali to za hotovou věc. Tu máš šálu a běž.

Bodejť. To by tak hrálo, aby si tramvajáci dělali z kabiny výkladní skříň. V pracovní době a za peníze Dopravního podniku. Dělat reklamu straně zralé na zrušení, protože velká a holohlavá část jejich členské základy jezdí o víkendu hopsat na koncerty neonacistických kapel a sem tam někoho zmlátí. To by taky za chvíli mohli tramvajáci v kabině prodávat Amway, mít před volbami vystavenu Bémovu minibustu z kočičího zlata nebo transparent podporující Spartu proti Baníku.

Ne že by mi toho vyhozeného tramvajáka bylo moc líto. Jeho sympatie ke straně, která s dělníky má společné leda to, že náckové jimi většinou v lepším případě jsou, mi sympatické nejsou vůbec. Ale zas na druhou stranu, je krize a tramvaják třeba musí živit děti. A tu hlavu může mít plešatou od přírody a ne od strojku. Třeba tu šálu našel a vystavil ji, aby si jí někde na zastávce mohl všimnout původní majitel.

Vždyť tramvaje jsou těch výstavek plné. To vždycky žasnu, koho má Dopravní podnik v oblibě. Na jednom voze Depeche Mode, na druhém voze ODS. Depešáci volí ódées? Nebo tuhle, na jednom voze Avatar, na druhém nová Klausova kniha. Měl by si ji kmen Na´vi přečíst, aby viděl, v jakém žije bludu? A vevnitř už je to úplný chaos. Normální hypertext. Ale tramvaják, ten musí být čistý. Modrou kamizolu na sobě a kabinu dokonale prázdnou.

Přitom to by byly služby! Kdyby všichni v kancelářích, za přepážkami, v kabinách tramvají, za pulty a na svém těle mohli vyjadřovat své preference, nejen politické. Vždy mi Dopravní podnik zlidští, když do metra usedne po šichtě unavený mladík, tramvaják či autobusák a jde slyšet kravál z jeho sluchátek. Vida, pán rád punk. To musí mít rodiče radost. Hned se člověk do MHD víc těší.

Věděli bychom hned, s kým máme tu čest, a ostatní by to věděli o nás. Co já vím, kdo mě obsluhuje teď, v ošklivých a nicneříkajících firemních dresech. Hned by bylo jasné, kdo je kdo. Obsluha v Tescu s trikem Orlíku? Nashledanou, zkusím Kaufland. Značková kravata KSČM s třešničkou? Tak to ne, holenku. Snad tedy Hypernova? Dobře, Metallica mi tak nevadí, dvacet deka šunky, prosím. Poslední album je sice bída, ale co?

Ten vyhozený řidič by mi hypoteticky udělal službu. Kdybych viděl přijíždět jeho tramvaj s šálou Dělnické strany, počkal bych si na další. Přece se nenechám vézt někým, kdo podporuje nácky. Pěkně bych si vyčkal na nějakého řidiče s mně sympatickou preferencí. Nevýhoda je jen jedna. Možná by se člověk do hospody, na nákup, k holiči, do autoservisu či k lékaři utrmácel k smrti, než by vylučovací metodou našel ty vhodné. Navíc by nikdy nemusela jet žádná světonázorově sympatická tramvaj. Ba co hůř, taky by nemuseli obsloužit, odbavit či odvézt na oplátku jeho.