Srbská tisková agentura TANJUG v pondělí informovala o návštěvě prezidenta Borise Tadiće v České republice. Tadić byl přijat se státními poctami v letním sídle české hlavy státu Václava Klause na zámku v Lánech. Srbský prezidentský pár předal tomu českému umělecké dary odkazující na středověkou srbskou státnost. Hostitelský pár ve své rezidenci vystavil fotografie z návštěvy meziválečného jugoslávského krále Aleksandra Karadjordjeviće i text spojenecké Malé dohody z počátku dvacátých let dvacátého století.

Srbský prezident a jeho žena do pamětní knihy napsali: „Ve jménu velkého přátelství našeho národa a ve jménu naší budoucnosti a ve vzpomínce na velkého Tomáše Masaryka. Za Česko a Srbsko.“

Český prezident po rozhovoru se svým srbským protějškem řekl, že „by Evropská unie neměla klást Srbsku podmínky, které neplatily pro další země — kandidáty členství“ . „Srbsku na této cestě poskytneme plnou pomoc,“ doplnil ještě. Tadić pak odpověděl, že Srbsko stojí o členství v Evropské unii. Je mu ale jasné, že to bude možné až po dokončení její vnitřní reformy. A zopakoval, že pokud bude prezidentem, Srbsko „nikdy neuzná Kosovo a Metohiji“.

Diplomatická vyjádření obou hlav států bychom mohli citovat ještě několik odstavců. Ve stejný den ale druhá srbská tisková agentura, BETA, publikovala zprávu pod názvem „Český letecký přepravce ČSA končí lety do Bělehradu“. Podle ní ČSA s koncem října ukončí lety do několika destinací (Bělehradu, Curychu, Boloni, Marseille, Benátek a Bordeaux). Nejvíce podle BETY rozhodnutí postihne cestující do Bělehradu a Boloni, protože tato města nemají s Prahou alternativní přímé letecké spojení. BETA ve zprávě také napsala, že ČSA takto pokračují v úsporných opatřeních a v rušení těch linek, které vykazují ztráty.

Dotázán na ulici, jistě by leckdo řekl, že s balkánskými státy udržujeme tradičně dobré vztahy. Měli jsme rádi J. B. Tita, protože v létě osmašedesát přijel do Prahy. Do Chorvatska jezdíváme na dovolenou. Bělehrad leckdo podporoval před dvanácti lety při bombardování tehdejší svazové Jugoslávie.

Jak se ale ukazuje, přímé letecké spojení mezi hlavními městy dvou států s tradičně dobrými vztahy není státním zájmem České republiky. Kdyby to tak bylo, jistě by česká vláda zvládla přesvědčit národního leteckého přepravce, aby linku nerušil. Tím spíše, že podle dostupných zpráv patří 92 % akcií ČSA stále ještě České republice. Že podle čtrnáct dní staré tiskové zprávy „do a z Bělehradu cestovalo v loňském roce s Českými aeroliniemi bezmála 40 tisíc zákazníků, o 56 % více než o rok dříve“. A že linka do Bělehradu je jedinou linkou mezi hlavními městy, kterou nyní ČSA ruší.

Zeptal jsem se tiskového oddělení ČSA, zda vědí, jak se média v pondělí dozvěděla, že dojde ke zrušení linky mezi Prahou a Bělehradem. Zda to oznámili tiskovou zprávou nebo třeba jen odpovídali na novinářský dotaz. Tiskové oddělení během celého dne neodpovědělo. Předpokládejme tedy obvyklé. Na ministerstvu zahraničí nikoho nenapadlo, aby ČSA sdělil, že linku nemají rušit, protože je to český státní zájem (pokud tedy je). V ČSA nikoho nenapadlo zeptat se na ministerstvu zahraničí, zda tu třeba zrovna nebude srbský prezident, a zprávu o zrušení linky by tak bylo lepší publikovat někdy jindy. Řečeno s A. J. Liehmem, ono totiž v této zemi nikdy nikoho nic nezajímá a nikdy nikoho nic nenapadá.

Kdyby k souběhu návštěvy hlavy státu a oznámení o konci letecké linky mezi dvěma hlavními městy došlo třeba v šedesátých letech, šlo by o událost výsostně symbolickou. Partnerovi bychom tím hrubě oznamovali, že naše tradičně dobré vztahy na nějaký čas odkládáme k ledu. Dnes snad, doufejme, jde více o nedostatek taktu, představivosti a skutečné úvahy o státních zájmech České republiky.