Praha je moje máma
Fabiano GolgoČasto kritizujeme i to, co milujeme. A tak se všechny chyby, které Češi a česká společnost mají, mohou autorovi zdát sice místy hrozné, ale jakmile vyjede za hranice, začne se mu stýskat. A uvědomí si, kde je doma.
Už patnáct let několikrát ročně dostávám požadavky na rozhovor od různých brazilských rádií, časopisů nebo novin o tom, co se děje v České republice. Musel jsem např. vysvětlovat okolnosti stavby proticikánské zdi v Ústí nad Labem, nebo pouliční nepokoje antiglobalistů během konference MMF, výroky Václava Havla a v poslední době často i Václava Klause, byť se jednalo třeba o jeho slabost na pera.
Před pár dny mi jeden Čech, který se usadil v Brazílii a naučil se portugalsky napsal, že poté, co po několik let sledoval mou kritiku české společnosti, byl velmi překvapen, když zaslechl na jednom z brazilských rádií rozhovor se mnou a přečetl několik mých článků v portugalštině, že zatímco v češtině označuji Čechy za rasisty a kritizuji „nacistický” systém speciálních škol pro Romy, v portugalštině se snažím Brazilcům spíše vysvětlit, že žít s Cigány je občas velice složité...