Někdy se vlastní ucho diví, co vlastní ústa musejí vyslovit. Například takovou banalitu, že násilné řešení situací, které si žádné násilí nevyžadují, je vždy špatné. Jsou to právě ona ústa, kterými nás obdařil Stvořitel, abychom se alespoň pokusili takové situace řešit vzájemnou domluvou. Člověk si přesto, co svět světem stojí, často neodpustí tuto fázi vynechat a namísto výhod, které s sebou nese diskuse, vezme do rukou kyj.

Neexistuje doslova nic, co by mohlo ospravedlnit či omluvit napadení druhých lidí mačetami a obušky a jejich posekání a zmlácení, jak se to stalo nedávno v Novém Boru. Takový násilný akt by snad mohl (ale nemusel) mít nějaký smysl při sebeobraně, což ovšem nebyl tento případ. Nejsem nijak krvežíznivý, ale ti, co vzali do rukou mačety a obušky a šli druhé pobít, by měli za zdmi kriminálu pobýt hodně dlouho, aby dostatečně zchladli. Společnost proti takovým lidem nemá jinou ochranu a veškerá prevence bohužel selhává.

Důvodem k útoku prý byly předchozí urážky mladých návštěvníků herny (non-stopu s automaty) a jejich následné vyhnání z místnosti. Když pomineme další banální sdělení, že u hracích automatů nemá patnáctiletý mladík co pohledávat, toto není dostatečný důvod k násilnému napadení kohokoli a není to nic, co by se dalo interpretovat jako „hospodská rvačka“. Šlo možná o život, určitě o zdraví. A, protože účty si v Novém boru vyřizovali Romové, je dobré říci, že takové neadekvátní řešení, daleko přesahující starobabylonské „oko za oko, zub za zub…,“ neodpovídá ničemu v romské tradici.

Proč je vůbec nutné takovou samozřejmost opakovat? Protože se najdou lidé, kteří se něco takového snaží omlouvat, i lidé, kteří takových úletů jednotlivců zneužijí proti druhým, v tomto případě proti Romům jako celku.

Předseda novoborského Česko-romského sdružení Štefan Gorol odsoudil ozbrojené romské útočníky, řekl, že s jejich činem nesouhlasí a nabídl se, že pachatele pomůže dopadnout. Přitom ovšem udělal i tu chybu, že se ale pokusil tento zlehčit tvrzením, že velký podíl na něm má servírka a další hosté baru, kteří jednomu z mladíků podle jedné ze svědkyň nadávali že „je špinavej, že smrdí a má proto odejít z baru.“

Tato část jeho prohlášení byla nešťastná. Mohl vědět, že proti sobě popudí tu část veřejnosti, která si z informací vybírá selektivně pouze to, co se jí hodí. Tito lidé velmi ochotně „přehlédli“, že pan Gorol s tímto násilnickým činem nesouhlasí, a šíří prostřednictvím internetu lži, že se pachatelů zastává.

Pan Gorol tak nechtěně napomohl rostoucímu počtu tzv. anticiganistů, kteří vždy a za každých okolností házejí všechny Romy do jednoho pytle. Oblíbeným soustem těchto lidí je ponoukání, že Romové si mají mezi sebou udělat pořádek, jakoby za počínání některého z Romů byli odpovědní jiní Romové, kteří dotyčného třeba ani neznají.

Začíná tu opět páchnout kolektivistický duch minulého století.

Dopad zmíněného činu tedy nelze v žádném případě zlehčovat. Můžeme se ovšem pokusit pátrat po příčinách - nikoli jen onoho konkrétního případu, ale vůbec snahy o násilné řešení situací, v nichž by stačilo požít slovo. Pochopení by nám mohlo usnadnit hledat a nalézat takové řešení, které by mohlo propříště počet podobných útoků snížit.

Celkové příčiny se jednorázovým zamyšlením nedobereme, jelikož ta bude, jako vždy u společenských jevů, mnohem složitější než se na první pohled jeví. Z obecného pohledu zde nejspíš hraje roli náš příliš tolerantní přístup k násilníkům všeho druhu, respektive směšně nízké tresty za kruté zločiny. Ovšem i  nedostatečná prevence a pomoc lidem na okraji, aby se nedali na dráhu zločinu, či těm, kteří se již do života z kriminálu vracejí. Velkou roli zde hraje ignorantství státu vůči nejchudším lidem, včetně zvyšování daně z přidané hodnoty i na základní potraviny, kteří mnohdy nevidí jiný způsob řešení vlastní situace, než v drobné kriminalitě.

A může za to jistě i rozšířené opovrhování občanskou společností, respektive občanskými sdruženími, které se věnují prevenci či pomoci. Až na výjimky, které polykají peníze ostatním a sami nic nedělají, tato sdružení dělají svou práci mnohem lépe než stát. Důvod je zřejmý: působí zde lidé, kteří nejsou vyhořelí a daná problematika je zajímá, berou ji za svou, nikoli jako pouhé zaměstnání. A dokáží to také mnohem levněji než stát, protože na rozdíl od něj nemusejí platit rozsáhlou administrativu (nadbytečné státní úředníky) a mnoho dobré práce odvedou i dobrovolníci zdarma. Paušalizující ignoranti napříč společností, kteří o této práci nevědí vůbec nic, ovšem směrem k lidem z těchto sdružení pokřikují: „Vraťte mi moje peníze (peníze daňového poplatníka) a začněte se živit poctivě.“

Začíná tu opět páchnout duch nesolidarity divokého kapitalismu devatenáctého století.

Zkusme se tedy podívat blíže alespoň na jednu z hlavních příčin.

Pan Gorol i Občanská část Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny vyjádřili oprávněnou obavu z extremistů i již zmíněné paušalizace, která naší společností prorůstá jako mor. I radní jednoznačně odsoudili útok mačetami a požadují spravedlivé potrestání všech viníků. Zároveň však razantně odmítají jakékoliv násilné protiakce a paušalizování. Vyjádření soudržnosti a nepodpory násilí je podle radních správné, ale zároveň se ptají:

„Proč se to děje jen v případech kdy iniciátory násilí jsou Romové? Proč tomu nebylo tak v kauze Červěňákových z Nýrska, kdy rodinu napadla dvojice baseballovou pálkou? A nebo v případu v Krtech na Rakovnicku, kde byla vhozena do domu romské rodiny zápalná láhev?“

A právě v tom podle mne spočívá podstata věci. Společenská atmosféra se již po nějakou dobu posunuje směrem k extremismu. Házet všechny Romy do jednoho pytle už je naprosto běžné, argumenty plynoucí z paušalizace jsou přijímány podstatnou částí společnosti bez námitek, promýšlení věcí vytlačuje neochvějná a nezpochybnitelná „pravda“, daná předem.

Všichni ti Čunkové, Janáčkové, Jezerští, Řápkové, Antlové (senátor za ČSSD), Lebedové (senátor za ČSSD) Doubravové, Dobešové (ministr školství, který na svůj úřad dosadil nacionalistického šovinistu Bátoru), Hájkové a mnoho dalších prošlapávali cestu této „přijatelnosti“ svou hloupostí, zevšeobecňováním či rovnou xenofobními a rasistickými výroky. Další politici je bránili, policie je nevyšetřovala, soudy je osvobozovaly, mainstreamová média většinou mlčela či je rovnou chválila.

Jejich dnešní následovníci již promlouvají ke svým voličům v atmosféře, v níž si s policií či soudy už nemusejí dělat žádné starosti. Co se dříve jevilo jako nevhodné nebo rovnou nemyslitelné, je dnes bráno jako běžné. Čím dál více lidí schvaluje akce neonacistů a dalších rasistů, namířených proti Romům (a migrantům), kteří nikomu nic neprovedli - letos například v Novém Bydžově, v Krupce či v Brně. Ministerstvo vnitra a policie se namísto boje proti extremismu věnují boji proti odpůrcům krajně pravicového extremismu a proti Romům. Sdružení ROMEA kvůli této proměně přerušilo s ministerstvem vnitra spolupráci.

Situace zašla již tak daleko, že se začíná posouvat i myšlení některých Romů. Georg Soros v rozhovoru pro Respekt nedávno řekl: „Po dvaceti letech mého angažmá je zjevné, že existuje řešení: vzdělat Romy a vytvořit novou romskou elitu, která by neztratila svou romskou identitu. Zatím vzdělaní Romové přebírají kulturu většinové společnosti, a nedaří se proto zlomit nepřátelské předsudky vůči jejich kultuře.“

Určitě se to týká jen několika jednotlivců, nikoli všech vzdělaných Romů, ale najdou se mezi nimi lidé, kteří o svou identitu přišli. Jde o Romy, kteří jsou při první příležitosti ochotni vlézt co možno nejrychleji do pozadí kdejakého českého fašounka, bez ohledu na cokoli dalšího. Tak tomu bylo i v novoborském případě, na internetu, na Facebooku v různých skupinách, se našli Romové, kteří jen bezduše opakovali argumenty anticiganistů, aniž by se zamysleli nad souvislostmi a aniž by jim řekli: „Přestaňte paušalizovat.“

Tito lidé naopak - opět zcela spolehlivě - mlčí, když jsou Romové napadeni, aby si náhodou u svých ultrakonzervativních přítelíčků z facebooku nezadali. Ukazuje se tak, že George Soros má pravdu a že dokáže dobře své bohaté zkušenosti promítnout do praxe.

Nedivím se tomu, že Štefan Gorol i radní mají obavy z extremismu a paušalizování. Ti, kteří vzali mačety a obušky do rukou a šli si takto nesmyslně vyřizovat účty, extremistům, anticiganistům i paušalizátorům nahráli obloučkem na smeč. Dalo by se říci, že novoborští romští útočníci během chvíle výrazně poškodili neúnavnou práci mnoha lidí, kteří dělají proti extremistům a proti paušalizování vše, co je v jejich silách.

I proto je dobře, že se tentokrát iniciativy v podobě demonstrace za větší bezpečí ve městě nechopili neonacisti a další rasisti, ale ženy z Nového Boru, matky, které se bojí o své děti. Ty sice nejsou tímto případem bezprostředně ohroženy, ale při případných nepokojích by to už mohlo být naopak. Někdo musí mít rozum, takže do Nového boru míří poděkování organizátorkám této akce.

A co z toho všeho plyne? Je třeba se od bezduchého plácání (na všech stranách) vrátit ke společnému promýšlení věcí, které umožní společenskou soudržnost a dobré soužití. Jak toho v současné situaci docílit, nevím. Je ovšem třeba začít o tom diskutovat.