Kůrovec mozkový

Celý západní svět je nakažen parazitem iracionality, extrémní polarizace a vzájemné nedůvěry. Pouhých dvacet let po údajném „konci historie“ v podobě definitivního vítězství jednoho společensko-ekonomického systému stojíme v bodu zásadního zlomu.

Viděno z perspektivy českého léta 2011 by se mohlo zdát, že hlavním světovým problémem je kalamita způsobená lýkožroutem v částech Šumavy. Ve skutečnosti je hlavním problémem celosvětová kalamita v lidském myšlení, která přerůstá do nové globální krize.

Jakási pandemie civilizačního „kůrovce“ útočí na pomyslný neokortex celých národů a zatemňuje racionální uvažování. Zejména v západní civilizaci prudce narůstají úzkost a nejistota.

Lidský rozum se sice v polovině 19. století pyšně osvobodil od Boha, ale už začátkem 20. století se objevily příznaky jeho vážného onemocnění. Náboženství nezastavitelného Pokroku skrze lidský rozum zplodilo jako první velký symbol nové éry nepotopitelný Titanic, který se docela symbolicky vzápětí potopil.

Nákaza ovšem neskončila na dně oceánu a propukla naplno v podobě 1. světové války. Lidstvo se  ovšem nikterak nepoučilo. Celé století se neslo ve znamení snah nastolit „dokonalá“ společenská uspořádání. Hodně se přitom „kácelo“, mozkového kůrovce jsme se ale stejně nezbavili.

Po roce 1989 pro změnu převládlo mínění, že nejlepší je nechat toho co možná nejvíc v neviditelných rukou Trhu. I ten ovšem v roce 2008 narazil plnou parou do ledovce, který před tím téměř nikdo neviděl. Titanic industriální civilizace, poháněný neregulovaným globálním kapitalismem, se od té doby povážlivě naklání.

Je přitom příznačné, že v civilizaci založené údajně na vládě Rozumu nikdo ani přesně neví, jestli se včas podařilo uzavřít kritické množství vodotěsných komor, a zda se z těch zaplavených kdy podaří vyčerpat vodu, takže je možné, že ve skutečnosti už jdeme, stejně jako Titanic, ke dnu.

Kalamita „kůrovce mozkového“ se projevuje stále větší neschopností řešit problémy hledáním rozumných kompromisů, takže světovou finanční krizí počínaje a bojem o správný přístup k šumavskému lýkožroutovi konče, jsme svědky extrémů: jedni jsou pro masové kácení, druzí by to nechali vyhnít; jedni jdou na věc s ozbrojenci a technikou, druzí se přivazují ke stromům.

Všichni jsou skálopevně přesvědčeni o své pravdě, všichni se tudíž zaštiťují vědou, jak se dnes sluší a patří. Jak je ale možné, že může být stoprocentně vědecké jak kácet, tak nekácet?

Vědou se prý stala i ekonomie, jakkoliv téměř žádný ekonom nedokázal předpovědět krach z roku 2008, a i od té doby, bez jakékoliv známky pokory, se nám nabízí řada „jedině pravdivých“ (neboť prý vědeckých) ekonomických teorií, které do úmoru omílají v médiích jejich zastánci.

Během nedávné krize okolo navýšení amerického státního dluhu měl tento druh kůrovce mozkového hotové žně, stejně jako je už nějakou dobu zažívá v Evropě při snahách „řešit“ krizi eurozóny. Proti sobě všude stojí nesmiřitelné tábory majitelů pravd, politika je zcela polarizovaná. Jedni by nejraději káceli, druzí by to nechali vyhnít.

Pokřikují na sebe v médiích, dělají si naschvály v parlamentech, a mozkový kůrovec se šíří dál. Mezitím roste napětí, nejistota i nenávist.

Jak známo, v takových okamžicích vždy sílí nutkání hledat jednoduchá řešení, padají silná slova, hledají se dalekosáhlé konspirace, nemocná společnost hnědne. Občas to nějaký šílenec nevydrží, a svoji „pravdu“ vystřílí do těl ostatních.

Současná situace je zlomová. V lepším případě je neschopnost se rozumně dohodnout na tom, co s (globální) ekonomikou, co s evropskou integrací, co s dluhy, co se životním prostředím, co s přistěhovalci, jen výrazem dočasné nemoci lidského rozumu.

V horším případě lidský rozum prostě narazil na své konečné meze, neboť ve své pýše vytvořil ve vědě, technice, společnosti i hospodářství příliš mnoho „proměnných“, které ve své úhrnné komplexitě přesahují jeho reálné schopnosti je kontrolovat.

V závislosti na tom, z kterého výše zmíněného úhlu se na situaci díváme, budeme buď doufat, že údajně „nepokořitelný“ lidský rozum nakonec vše nějak vyřeší, nebo je naopak téměř jisté, že brzy narazíme do dalšího ledovce, tentokrát mnohem většího, než byl ten v roce 2008.

Přičemž tentokrát už budou zbytečné diskuse o tom, zda se Titanic nakonec potopí, protože „neviditelné“ ruce světového Trhu už nebudou schopné vysát ze zprivatizovaných (neboť na moci peněz zcela závislých) politických reprezentací států obrovité „záchranné“ balíčky. Není totiž už z čeho brát. Pomyslné pumpy přestávají fungovat.

Začíná proto vládnout hysterie. Snahy „proškrtat“ se k uspokojivým řešením se podobají snahám „vykácet“ kůrovce. Bohužel stejně malou naději na úspěch dávají různé projevy „rozhořčených“, kteří se „přivazují“ k náměstím svých hlavních měst a požadují Změnu.

Industriální civilizace, která vznikla s nástupem racionalismu v době osvícenství, se ještě může zachránit snad jen v případě, že ti „kácející“ a ti „uvázaní ke stromům“ si společně sednou a budou hledat skutečně rozumná, dlouhodobá řešení dnešních problémů.

Jenže jak ukazuje i malý český příklad, toho už je málokdo schopen. Trh má jenom jeden rozum, zvaný Sobectví, a ten mu velí stavět lyžařské areály, lanovky, turistické atrakce a vodní světy. Nedotknutelné stromy jsou mu na obtíž, zvlášť když se i ony dají pokácené dobře prodat. Kůrovec je dobrá záminka.

Odpůrci této privatizace posledních zbytků veřejného prostoru pro změnu nemíní ustoupit ani o píď, mnozí z nich začínají odmítat jak trh, tak demokracii, protože ta už je podle nich také zprivatizovaná, a představuje nikoliv vládu lidu, ale vládu peněz. Není o čem a proč diskutovat, zbývá se jen přivázat ke stromům.

Celý západní svět je nakažen tímto podivným parazitem iracionality, extrémní polarizace a vzájemné nedůvěry. Pouhých dvacet let po údajném „konci historie“ v podobě definitivního vítězství jednoho společensko-ekonomického systému stojíme v bodu zásadního zlomu.

Historie zatím neskončila, ale evidentně končí jedna celá éra. Otázkou je, co ji nahradí, a zda se to tentokrát obejde bez celosvětového konfliktu.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Jan Černý - Brno

Děkuji, Středa, 10.Srpna 2011, 15:09:44

velmi hezký sloupek. Jen s jednou věcí musím nesouhlasit: text sugeruje, že ti, kteří blokují kácení stromů na Šumavě, tvoří jakousi symetrickou protiváhu nerozumu a nekomunikace na straně kácející moci, ba dokonce patří do jakéhosi tábora odmítačů demokracie. Tak tomu ovšem není - situace není symetrická, určuje ji asymetrie moci, v případě národního parku Šumava kácející stromy bez udělení potřebných výjimek. Blokáda kácení je zoufalým pokusem zabránit nelegálnímu kácení a obnovit dialog o tom, jak je třeba na Šumavě při ochraně lesa postupovat - správa národního parku nemá žádný dlouhodobý management lesa, postupuje se zmatečně, nesoustavně, s každým novým ředitelem jinak.

Blokádníky pak už vůbec nelze přiřadit k nějakým vzývačům Změny a generálním kritikům kapitalismu či dokonce demokracie. Z mé zkušenosti mezi nimi převažují lidé na způsob "havlovské inteligence", čtenáři Respektu, morální kritikové korupce. Chápu, že ve Vašem textu jde o symbolické vymezení dvou táborů, nikoliv o detaily, ale tohle není úplně detail: blokáda, jakkoliv je krajním činem, dialog ve skutečnosti nastoluje - jen díky ní se nějaký dialog o Šumavě v médiích vede; a jejím konečným cílem je skutečný dialog "uvnitř" Šumavy, mezi všemi zúčastněnými stranami. Jeho samozřejmou podmínkou je ukončení nebo přerušení kácení, od počátku nelegálního.

Je to myslím jeden z postupů neoliberální moci - navozovat takovou skutečnost, v níž dialog a demokratické hledání konsensu nejsou (běžnými prostředky) možné. Reformy jsou "nutné", jinak zbankrotujeme, rozhodují o nich ratingové agentury, nikoliv občané. Kácení je "nutné", rozhoduje o něm kůrovec, nikoliv člověk. Blokáda (a možná i lidé na španělských náměstích - tamější situaci ovšem znám velmi povrchně) jsou pokusem vrátit do hry prvek demokratické vůle, politického rozhodování, svobodného jednání.

Při tomto pokusu, a v tom s Vámi souhlasím, by se slabší strana sporu neměla nechat uhranout od té silnější a neměla by přejímat její nedemokratické postupy. Nemám pocit, že by k tomu v případě blokování kácení na Šumavě docházelo.

A zvláštní specialitou neoliberální moci je pak předstírání dialogu a tunelování demokracie při zachování jejích formálních struktur – sem patří např. ministr Heger předstírající dialog s demonstranty v době, kdy Sněmovna schvaluje silově a bez diskuse zásadní změny ve zdravotnictví, proti nimž se demonstruje. Je také úkolem blokádníků na Šumavě a obecně pak všech protestujících proti zvůli moci, dohlédnout na to, aby dialog byl skutečným dialogem, nenechat se oklamat. Ale ani přitom nesmějí sklouznout k postupům nedemokratickým, samozřejmě.

Vladimír Nindel - Praha

Fědí fšechno! Středa, 10.Srpna 2011, 15:31:17

Opět skvělý článek, pane řediteli.
Přesto si dovoluji navrhnout drobné vylepšení jeho šestnáctého odstavce:
"Neviditelné" ruce Trhu nebudou schopné vymačkat ze zprivatizovaných politických reprezentací "záchranné" balíčky (vycházím z toho, že ruce, i ty neviditelné, spíš něco vymačkávají než vysávají).
Také bych mohl podotknout, že se neučí o neviditelných rukách, ale o Neviditelné ruce - ta Ruka je jen jedna, Trh není mnohoruký, nýbrž jen a jedině Jednoruký, podobně jako byl Kyklop jednooký - to bychom ovšem zabrousili příliš daleko do mytologie a teologie a předbíhali bychom...
Ale teď už vážně.
Bylo možné označit osoby odpovědné za potopení nepotopitelného Titaniku?
Potopil by se nepotopitelný Titanik i bez nich či by se nepotopitelný Titanik bez nich nepotopil?
Došlo by ke katastrofě, kdyby byl na místě nešťastného kapitána někdo jiný a kdyby na něj jisté osoby, které měly jisté zájmy (doufám, že si to pamatuji správně), nevyvíjely nátlak?
Závěr zní, že i téměř nepotopitelné plavidlo, zkonstruované podle nejlepších lidských znalostí, lze špatným rozhodováním potopit.
S ekonomikou je to ovšem jiné.
Abychom to vysvětlili, musíme zprvu rozlišovat mezi ekonomistikou a ekonomystikou, ekonomismem a ekonomysticismem.
Jedna ze základních ekonomistických tezí praví, že neoliberální ekonomové rozumějí všemu. Světový Duch se v nich našel, dějiny v nich došly svého naplnění. Neoliberální ekonomové totiž porozuměli i tomu, že Trhu nelze rozumět.
Ekonomická loď se plaví, aniž by dokonce i neoliberální ekonomové, kteří vědí všechno, věděli kam. Může se také potápět, a to dokonce i tehdy, když neoliberální ekonomové vůbec nezasahují do jejího řízení!
Ekonomiku nelze potopit, ekonomika se může potopit jedině sama.
Jelikož Tomu nelze rozumět, neoliberální ekonomové, politici a další nemohou činit špatná rozhodnutí a za nic neodpovídají.
Neviditelná ruka řídí fše, včetně neoliberálních ekonomů, žádný rozpor ekonomystické teze s výše uvedenou tezí ekonomistickou pochopitelně neexistuje a otázka, kde se skrývá Rozum, je jednou provždy zodpovězena a je nerozumné ji klást.

Stanislav Hošek - Český těšín

Je pořád kde brát. Sobota, 13.Srpna 2011, 12:32:54

Když Chruščovův ÚV vyhlásil trend vyrovnávání ekonomik zemí sovětského bloku, rozčilil jsem tajemníka našeho okresního výboru strany tvrzením, že naplnění tohoto nejvyššího stranického úkolu není vůbec těžké. Stačí, když všichni klesneme na úroveň Mongolska. Vzpomněl jsem si na to, když jsem si u autora přečetl, že už není kde brát. JE!!! My, lidé rovnostářského myšlení vidíme, že většina majetku, bohatství a kapitálu je v rukou nemoha a těm je možné ho vzít. Naopak zastánci hypotézy o mnohaletém mejdanu Západu, vidí další možnost k braní v prosazení životní úrovně zemí z dolní části bohatosti světa.
Současnost je skutečně přelomová. Vzniká opět v dějinách situace, v níž se rozhoduje o tom, kolik toho budou muset světovládci povolit ostatní veřejnosti, aby si opět na delší čas udrželi svou nadvládu. Při posledním lidovém vzepětí, pokoušejícím se zbavit se nadvládců, vymyslela si světová elita zastupitelskou demokracii se svým údajně všeobecným, rovným a přímým hlasovacím právem ve svobodných volbách. Přeloženo do lidštiny, světapanstvo si muselo začít vydržovat jakési reprezentanty své skutečné moci v podobě politické moci parlamentů, vlád a soudů. Tento systém se pomalu, leč jistě hroutí zásluhou obrovského rozvoje komunikačních technologií, všeobecné vzdělanosti lidí a prvních zřetelných náznaků nejen omezenosti lidského rozumu, ale především konečnosti planetárních zdrojů. Co bude dál, to je oč tu běží.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Budoucnost Západu Sobota, 13.Srpna 2011, 14:38:37

Občané takové Indie a Číny jsou na tom celkem vzato hůře než my, jak po stránce materiálního zabezpečení, tak lidských práv a dalších věcí. Ale patrně se jim zdá, že mají před sebou vzestup, a proto jsou mnohem optimističtější. Možná také víc svých starostí přenechávají osudu. Žádná hysterie a nedůvěra tam nepanuje. Kdežto my se sice ještě máme relativně dobře, ale před sebou máme sestup. Člověk by neřekl, jak je výhled do budoucna důležitý! My teď v podstatě žijeme, jako by žádná budoucnost neexistovala. A ona také celkem vzato neexistuje! Totiž existuje, ale pouze v našich hlavách. Jenže my si v těch svých hlavách už neumíme pozitivní budoucnost vykouzlit. Nějak jsme ztratili tu schopnost.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A ještě něco. Sobota, 13.Srpna 2011, 14:59:11

Je známo, že když se člověk dostane do úzkých, mobilizuje v sobě všechny své nejlepší síly. Takže žádný strach...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.