V létě mívá člověk víc času na přemýšlení z odstupu. Pozoruji dění politické z větší vzdálenosti a čtu různé materiály. Mrazení z překotného vývoje věcí neustává, spíše zesiluje. Naše sněmovna stále zasedá, prohlášení našich představitelů a destrukce všeho, co tady dosud kulhavě, ale ještě stále fungovalo, pokračuje mílovými kroky. Je jasné, že se tak neděje jenom u nás, „šoková terapie“ je realizována v Řecku, Portugalsku, Španělsku, všude kde se objeví krize, kterou připravili ti, kdo z ní dnes mají opět prospěch. Srazit lidi na kolena není dobré řešení a povstávají potom jenom další problémy a další krize. Je absurdní rétorika Václava Klause a jeho blízkých, kteří bojují s EU, protože je podle nich příliš socialistická. Podle posledních výroků komise a jednotlivých aktérů je spíše čím dál víc neoliberální. K proměně dochází, aniž jsme si toho pořádně všimli.

Je stále více zřejmé, že se i naši političtí představitelé rozhodli učinit z nás novou laboratoř friedmanovského neoliberalismu, tentokrát ve středu Evropy, ačkoli u nás je dluh nejnižší a stoupá díky špatné politice vlády této i předchozí, kde byl Miroslav Kalousek rovněž odpovědným ministrem. Naplňuje se tak program Václava Klause, který se od devadesátých let k Friedmanovi hlásil a jedině tuto cestu vyznával. Právě on se osypával alergií, kdykoli by někdo jen naznačil, že bychom měli jít vlastní cestou a ne kopírovat vzory u kterých je jasně vidět, jakou zkázu společnosti, ve které se aplikovaly přinesly. Dnes ve sněmovně naplňují tyto programy konečně bez překážek. Sto osmnáct poslanců k tomu stačí. Miroslav Topolánek by to udělal také, ale měl tu „smůlu“, že neměl dost poslanců a tak nemohl tyto programy uskutečnit. Když slýcháme výroky Kalouska o stálém zvyšování DPH, když vidíme překotné schvalování zdravotnických reforem a  změn všech možných zákonů, máme pocit, že se ocitáme v nějakém šíleném světě, kde vládne manipulace, lži a násilí malé většiny, které se maskuje demokracií.