"Všechny vyspělé evropské ekonomiky mají poměrně vysokou celkovou daňovou zátěž, všechny používají progresivního zdanění, žádná nejde cestou nízkých rovných daní.
A žádná si evidentně nemyslí, že nejlepší cestou k prosperitě je zadusit domácí spotřebu s pomocí vysokého DPH a neuváženého škrtání i tam, kde by se vyplatilo spíše investovat do prorůstových opatření."

První věta je pravdivá - druhá je zmatená a nesmyslná ...

Trefné! Až mi to připomělo písničku od Dobeše (ani první ani druhý ve vládě), který zachytil i odpověď, proč tomu tak je:

"Je to tím, že dobytek je hloupý a právě proto mívá svoje roupy.
Kdyby četl magazíny, noviny, nedělal by už takové kraviny,
s rozesmátou tlamou bral by žrádlo a nikdy by mi ani nenapadlo.
R: Zum zum zum zum, že mi to nejde do kebule, zum,.."
http://www.pixy.cz/downloads/zpevniky/ZPEVNIK_dobes.pdf str.26
(ale tím vůbec nechci křivdit zvířatům)

Není ztrátou energie hledat nějaké plusy nebo mínusy v neoliberalních ekonomických teoriích? Tyto přece nejsou koncipovány pro prosperitu národů, ale pro úzkou špičku, to je přece nade vší pochybnost. Všichni ti ekonomičtí kašpárci, kteří pro své pány vymýšlejí různé křivky a podobné nástroje pro zamlžení skutečné podstaty se už ani moc nenamáhají. Většina obyvatelstva není zaplaťbůh ekonomicky vzdělaná a média jim oči neotevřou. Takže je to jak ve středověku, kašpárci používají svoji latinu, které obyvatelstvo nerozumí a páni si mnou spokojeně ruce. Horší už je to, že i někteří politici ČSSD, místo aby si dali tu práci a ekonomice věnovali nějaký ten čas, tyhle nesmysly přebírají. A zase znovu - levice potřebuje své ekonomy, své školy, kde by se mimo fantazií Friedmana a von Hayeka učila skutečná ekonomie. Co je platné, že levicový politik vypadá třeba jako filmová hvězda a hlas má jako Caruso, když o ekonomii ví prd. Jak asi pak obstojí v debatě s neoliberálem, který mele své poučky a křivky? Přitom by stačila aspoň základní povědomost o ekonomii a musel by jej na hlavu porazit. Ale na to je třeba stále učit se, učit se, učit se ........

Hayek není nějaký vládnoucí hlavní proud - ani na té pravici.

Stejně jako Lavoie a postkeynesovsko-neomarxistická syntéza (navazující i na klasickou ekonomii nejen na Marxe a Keynese a obsahující i neoricardiánský "subsměr") je menšinový proud na levici, je Hayek a "rakušané" menšinový směr na pravici.

Hlavní proud je dnes víceméně mix neoklasiky, s kapitálem kolaborujícího neokeynesovství a Friedmanova monetarismu -

... ani směr ekonomie "strany nabídky" není považován za mainstream ...

Dovolil bych si lehce nesouhlasit, k naší smůle to není směs neoklasiky neokeynesovství říznuté Friedmanem, je to bohužel velmi destilovaný Friedman. Já si ani nedovedu představit, že by šlo udělat nějakou směs Keynese s Friedmanem, vždyť Friedman vše postavil na popření Keynese. Takže dle mého názoru je pro neoliberály jasně dominující Friedmanova ekonomická teorie, ta ovšem zčásti vychází právě z Hayeka. Pro laiky - Keynes - důležitá role státu, regulace trhů atd. Friedman - strategie "volného trhu", tzv. šoková terapie - privatizace, deregulace/liberizace/ cen , snížení státních výdajů /jeho ekonomické teorie prvně aplikoval Pinochet, pak další jihoameričtí diktátoři, dále Jelcin, dnes se je snaží přes všeobecný odpor aplikovat MMF a SB/.

Tak ony by se našly některé společné rysy monetaristů a
keynesovců - hlavně to, že oba směry sázejí (na rozdíl od rakušanů) na makroekonomii, až na to, že keynesovec přece jen dá přednost fiskálnímu impulsu, aby povzbudil poptávku nebo ekonomiku a výši příjmů nějak reguluje, kdežto monetarista spíš tiskne peníze (opravdové money-proper ne ty bankovní), ale je-li skutečně ortodoxně friedmannovský, tak ty peníze tam posílá v paušálních dávkách podle toho, kolik je dlouhodobě o inflaci očištěný růst produktu - a to by teoreticky měl dělat i kdyby trakaře padaly, pořád pryč ...

no, oni stejně praktičtí politici nedělají to, cp jim jejich směry doporučují, ale mají namixováno podle citu to, co se jim jeví jako nutnost v dané chvíli ...

... kdyby byl politik skutečně hayekovec, tak by zakázal vkladem nekryté peníze z bank (ex nihilo, out of air) a úvěrovou expanzi z nich vygenerovanou nebo by dokonce obnovil krytí reálnou komoditou ...

tady aspoň vidíte, že politická ekonomie je pro prakticky svět silných lidí Moci celkem okrajový fenomén ...

Myslím, že problém není v tom, jak jsou ekonomicky gramotní politici toho či onoho politického proudu - Jirka Havel nebo Mládek jsou rozhodně jak teoreticky, tak zkušeností s tvorbou ekonomické politiky vybaveni podstatně lépe než Kalousek, Nečas či Kocourek. Rozbory ekonomických souvislostí vývoje důchodů, jak je prezentuje Špidla (jako představitel týmu),jsou podány s odbornou kulturou,o které se Drábkovi ani nesní.
Potíž je spíše ve faktu, že veřejný diskurs - a zvláště mainstreamová media - ovládlo velmi zjednodušené a stupidizované vyprávění o "správném ekonomickém postoji". Nechtěl bych ho spojovat s Friedmanem, toto vyprávění se má k Friedmanovým textům jako proslov politruka na PŠM ( pro mladší -politické školení mužstva) k Německé ideologii.
Stálo by za to vědět, kolik českých novinářů z těch, kteří pravidelně píší o ekonomických záležitostech ví,že Lafferova křivka je exaktně nepodložená a neprokazatelná hypotéza, nikoliv empiricky stanovená zákonitost. Bylo by to snažší, kdyby ti novináři ten stupidní ekonomický příběh používali, protože by za to byli placeni, to by je šlo alespoň uplácet ve prospěch druhé strany. Ale oni tu "pravicovou ekonomickou doktrínu" používají, protože je pro ně pochopitelná a dokážou s její pomocí snadno napsat komentář.
Ale aby to nevypadalo,že ekonomickou kultivovanost představitelů ČSSD přeceňuji - je jeden sociálně demokratický politik, který opakovaně píše o nutnosti zastávat realistickou a odpovědnou hospodářskou politiku - ne, že by si to myslel, z myšlení ho nepodezírám,ale že to říkají lidé, se kterými chodí na golf a squosh a se kterými sedává ve správních radách kraje. Prostě on by se ten nobilitovaný dobrák rád vyjadřoval jazykem "lepší společnosti". Bohužel v té strane získává on a jemu podobní stále větší slovo.

Souhlasim s panem Profantem, obvzlášť trefná je poslední část jeho příspěvku. Je to bohužel tak, z některých politiků a poslanců ČSSD se stali "páni" a v "lepší společnosti" se cítí rozhodně lépe, než mezi "sockami". Ti jsou pak jednou z hlavních příčin, proč 40 % lidí nevolí. Vinu za svoje členy ovšem má vedení ČSSD, to si musí udělat pořádek. Je třeba jednou provždy rozseknout dvojvládí Sobotka-Hašek.

by bylo jistě přínosné, leč je to zcela nereálné. Haškovci jsou ve straně příliš silní a drží kraje. Sobotka si nemůže dovolit vyhlásit jim válku. Na druhé straně je pravda, že s Haškem se levicová politika moc dělat nedá...

Vědět, kdy něco rozseknout je politické umění - Alexandr mohl dodnes rozplétat gordický uzel a bůhví, co by dělal Šalamoun, kdyby tenkrát obě ty mámy vydržely s nervama.
Rozseknout dvojvládí Sobotka-Hašek jde a možná to bude nezbytné a možná také překvapivě snadné - otázka je, k čemu. Ono nejde o to, jestli ti či oni drží kraje, ale že se od sebe dramaticky vzdálily postoje lidí v centru ČSSD a ve vedení krajských organizací. A to bez ohledu na to, jestli ten který kraj drží Haškovci či Sobotkovci. Zacelit tuhle trhlinu bude pro ČSSD hodně těžké, ale pokud k tomu bude potřeba sekání - čili chirurgický řez, aby se pak mohlo sešívat - byla by politikova věta: "Nemohu si dovolit válku, protože bych nemusel vyhrát" ostudná.
Mimochodem, obávám se, že dělení ČSSD na Haškovce a Sobotkovce zakrývá jiné, důležitější dělení - na ty zkorumpované a ty ostatní. A toto dělení rozhodně nevede po stejné linii - pokud v těch zkorumpovaných není plichta, pak bych se dokonce obával, že Sobotkův tábor v této oblasti mírně vede. A překročí-li se určitá míra korupce, pak se opravdu "levicová politika moc dělat nedá..."

Jaká je doopravdy ekonomická teorie, která dnes vládne světu? Co přesně je zač to učení, které pravicoví politici prosazují tak důrazně, že se zažralo do mysli i většině současných politiků levicových? Na čem je založena ta politika, kterou dnes dělá prakticky každý, kdo má sebemenší šanci dosáhnout na podíl na moci?

Pravicoví reformátoři se při snižování daní rádi ohánějí Lafferovou křivkou, a jejich levicoví kritici občas poukážou na to, že Lafferova křivka je hypotéza, kterou Laffer nikdy ani pořádně nedokázal, natož aby exaktně odvodil, jak přesně jeho křivka vypadá. Není ale hlavní problém v tom, že milovníci Lafferovy křivky na ni ve skutečnosti naprosto kašlou?

Laffer si kladl otázku, jak vysoká sazba daně je nejlepší pro státní pokladnu. Okamžitě si odpověděl, že nulová to nebude, tak by se nevybralo nic. Pak se podíval na sazbu 100% a usoudil, že ta by do státní pokladny nepřinesla také nic. Logika je jednoduchá a věrohodná, když lidem vezmete všechno, buď utečou, nebo umřou hlady, rozhodně rychle přestanou vytvářet cokoliv, co by jim bylo možné vzít. Je pravda, že přístup ministra Drábka k zaměstnancům zpochybňuje, že tomuto Lafferovu argumentu věří; jakkoliv problematická je analogie státu a firmy, v pravicových kruzích, tuším, oblíbená, přinejmenším z Lafferova pohledu lze, myslím, najít výraznou analogii mezi tím, jak stát vybírá daně od občanů a jak si kapitalista ve firmě přivlastňuje nadhodnotu vytvořenou zaměstnanci. Laffer z jednoduchého pohledu na krajní sazby daně, 0 a 100%, a z prosté zkušenosti, že některé sazby mezi 0 a 100 vedou k tomu, že se něco vybere, odvozuje, že výběr daně bude nejvyšší pro nějakou sazbu někde mezi 0 a 100, že závislost vybraných daní na daňové sazbě vypadá jako křivka, která běží z nuly při 0% do nuly při 100% a někde mezi tím má maximum.

Z matematického hlediska je Lafferova argumentace slabá, schází důkaz, že Lafferova křivka je vůbec spojitá, natož že maximum má právě jedno, ale v tom problém nebude. Skutečnou podobu Lafferovy křivky lze buďto odvodit z důkladné ekonomické teorie nebo určit pokusně. Předpokládáme-li nejjednodušší tvar, prostý kopec, jde zejména o to, kde leží vrchol kopce, kde je vzestupný svah, a kde svah sestupný. Leží-li současná sazba daně ještě na vzestupném svahu, zvýšením sazby výběr daně vzroste a snížením klesne, zatímco na svahu sestupném tomu bude naopak. Co dělá pravice? S bojovým pokřikem „Lafferova křivka!‟ sníží daň, výběr daně prudce klesne, což znamená, že jsme na vzestupném svahu, ale pravicoví politici daň nezvýší, nejdou se sazbou nahoru tak dlouho, dokud výběr nepřestane růst, naopak zvolají znovu „Lafferova křivka!‟ a nadále snižují daň. Vycházejí ti lidé skutečně z Lafferovy hypotézy? Vědí oni vůbec, co to Lafferova křivka je?

Důsledným uplatněním Lafferovy hypotézy by byla teorie popisující Lafferovu hyperplochu, závislost celkového výběru daní na sazbách různých druhů daně, funkce více proměnných. Taková teorie by jednoduše zahrnula i daňovou progresi tím, že mezi proměnnými by byly sazby pro jednotlivé příjmové kategorie. Teorii by bylo nutné poctivě porovnat s praxí, experimentování s daňovou soustavou, poslední dobou oblíbená hra našich politiků, by se muselo řídit osvědčenými matematickými algoritmy hledání maxima funkcí. Výsledkem by byla daňová soustava ideální pro vysoký výběr daní a při té příležitosti by se ukázalo, zda výši vybraných daní prospívá vysoká DPH na knihy, jak velká DPH na potraviny a léky je nejpřínosnější pro státní kasu nebo zda je pro výběr daní nejlepší daň z příjmu progresivní, degresivní nebo rovná. Takto vědecky vytvořenou daňovou soustavu by měli pravicoví politici prosazovat a hájit jako nejlepší na světě, protože vysoký finanční výnos ukazuje na vysokou kvalitu a stát jako firma prosperuje. Levicovým politikům by příslušelo uvažovat o snížení některých daní, protože z levicového pohledu stát není firma, jejímž hlavním, ne-li jediným účelem je vydělávat, důležitá je kvalita života, a stát má daně vybírat proto, aby zajistil všechny služby, které od něj občané potřebují, jakmile vybere dost na tyto služby, nemusí vybírat víc.

Nezdá se, že by pravicová politika skutečně stavěla na Lafferově domněnce. Na čem to ve skutečnosti staví?

Myslel jsem si, že na Friedmanovi a Hayekovi, ale tady čtu, že Friedman by tiskl peníze tempem, jakým roste ekonomika, a Hayek by zakázal nekryté úvěry. Copak to nějaký politik dělá? Z čeho vychází to, co provádějí?

Ve skutečnosti státy žádné peníze netisknou, zcela se vzdaly kontroly nad svou měnou, předaly ji centrální bance, která je v našem případě aspoň polostátní (ale stejně mi není jasné, komu v tom případě patří její zisky) a třeba v USA nebo Švýcarsku úplně soukromá. Nevím, jestli to správně chápu, nechce se mi tomu vůbec věřit, ale zdá se, že stát, když chce dát do oběhu nové bankovky, nevytiskne je, ale půjčí si je od centrální banky, ještě k tomu na úrok. Všechny peníze tak do ekonomiky přicházejí ve spojení s dluhem a rozdíl mezi emisí peněz centrální bankou a poskytováním nekrytých úvěrů bankami komerčními je jen jako mezi výběrem z bankomatu a placením kartou. Jestli někdy byly v oběhu peníze nespojené s dluhem, ať už z doby, kdy měna byla krytá zlatem, nebo snad z nějakých bájných časů, kdy se Friedmanovi obdivovatelé skutečně řídili Friedmanem, už dávno skončily na kontech bankovních manažerů, dnes všechno, čím platíme, někdo dluží nějaké bance.

Účtováním úroků banky vytvářejí požadavek na přísun peněz do ekonomiky, požadují peníze, které zatím jaksi nikde nejsou. Teoreticky by si měli půjčovat podnikatelé na investice a s pomocí investic vyrobit takové hodnoty, že jejich prodejem vydělají na splacení půjčky i s úroky, a ještě jim zbude. K tomu ovšem musí někdo někde mít ty peníze, za které vytvořené hodnoty nakoupí. Podnikatel musí vytvářet hodnoty rychleji, než banka úročí úvěr, a peněz v oběhu musí přibývat stejně rychle, jako vznikají skutečné hodnoty — je třeba tisknout peníze tempem růstu hospodářství, přesně podle Friedmana. Když se to neděje, mělo by se to projevit deflací, ale to by se nesměly peníze do ekonomiky dostávat podvodem, z nekrytých úvěrů. Tím, že banky mohou půjčovat neexistující peníze, mají moc zakrývat deflaci, ba dokonce vyvolávat inflaci, a to naprosto nezávisle na jakýchkoliv opatřeních centrální banky, která se tváří, jako že inflaci hlídá. Proto by se nekryté úvěry měly zakázat, přesně podle Hayeka. „Technická‟ změna tisku peněz státem na nekrytý úvěr od centrální banky je současném systému jen třešničkou na dortu, posledním hřebíčkem do rakve státu. Není čím splácet dluhy, kromě peněz, které si vypůjčil a někde někomu dluží někdo jiný, splácení dluhů se mění v hru Černého Petra. Komu zůstane v ruce Černý Petr nesplatitelného dluhu, skončí v rukou exekutora. Když se to stane bance, vezme si od ní Černého Petra stát. Když se stát náhodou rozhodne přihodit do oběhu trochu své měny, rovnou si sám tiskne Černého Petra.

Dopustili jsme, aby naši, celosvětově naši, nejen naši čeští, politici vytvořili systém, který naprosto nevyhnutelně vede státy do dluhové pasti. Ani jsme si nevšimli, kdy a jak to udělali. Z jakých oni to při tom vycházejí ekonomických teorií? Mají to podloženo výtvorem nějakého šílence? Anebo skutečně vycházejí ze svých oblíbenců, Friedmana a Hayeka, a dělají schválně to, co je podle těchto ekonomů špatné? Jde o nebetyčnou hloupost, nebo o promyšlený plán na likvidaci národních států, na odbourání demokracie, exekuci států a přesun veškeré moci do rukou správních rad bank a ratingových agentur?

A jak dlouho si to ještě necháme líbit?

ten nulový výběr při stoprocentním zdanění nebude proto, že by lidé buď umřeli hlady anebo utekli, ale jak to kdysi trefně vyjádřil někdejší ministr hospodářství V. Dlouhy, "protože budu realizovat hospodářský výsledek jinými prostředky než je zisk".
Řidič, limuzina a další auta, kuchař, bydlení etc., které poskytovala Sazka Hušákovi, to nebyly zdaněné požitky, ale odpisy z daní. USA má z doby nejvyššího zdanění bohatých rozvinutý systém nadací, svěřeneckých fondu a dalších forem, jak vyvést "hospodářský výsledek" mimo daně. Radikální snížení daní v nejvyšším příjmovém pásmu se pak projevilo zvýšením výběru, protože platit daně nebylo náhle dražší - či o mnoho dražší - než provozování části takových oklik.
Kapitalismus by mohl fungovat -Max Weber, od kterého toto tvrzení beru, psal optimisticky "funguje" -pokud se jedná o racionální systém, ve kterém má zisk informativní funkci - firma je úspěšná, protože vytváří zisk, ergo ji důvěřuji (poskytuji ji úvěr, kupuji její akcie, uzavírám s ní smlouvy apd.), nevytváří dlouhodobě zisk, nevěřím ji, ztrácí partnery a kontrakty, krachuje. Bez této jednoduché a dnes neexistující funkce zisku neexistuje žádná motivace platit daně (t.j. zveřejnit dobrý hospodářský výsledek jako zisk).

To s těmi daněmi je přece naprosto naivní. Zrovna v USA klesaly i stoupaly výběry daní v případech kdy se daně zvyšovaly i snižovaly. Je to mnohem složitější, než nějaká hloupá křivka.
V době, kdy může takřka každý větší soukromník podnikat přes daňové ráje, snižovaní daní nepomůže, pokud se nebude limitně blížit nule. Potřebuje to systémové řešení, kterému se ovšem politici pod tlakem bankovní a průmyslové loby brání.
A Socialisté si místo tohoto tématu našli Tobinovo daň, což není špatné, ale měl by to být až další krok. Kdyby se podařilo zastavit daňové úniky přes daňové ráje, je český rozpočet v přebytku.
A totéž platí o výmluvách na to, že si bohatí budou hledat možnosti dalších úniků. Pokud dokážeme budovat aparát na kontrolu chudiny pro pár stovek, proč to neudělat ve stejném měřítku, když jde o miliardy? Protože bohatí na rozdíl od chudáků platí prebendy politickým stranám?

Schválně jsem se vyhnul úvahám o daňových únicích a daňových rájích, abych Lafferův argument, že při sto procentní dani se nevybere nic, nezamlžil. Pravda, Laffer (nebo aspoň heslo Wikipedie věnované jeho křivce) se narozdíl ode mne nesoustředí na možnou smrt hlady, ale na demotivaci: kdo by měl odevzdat úplně všechno, co vydělá, nemá důvod vydělávat. Smrt hladem nehrozí, pokud lze odejít do lesů a uživit se lovem a sběrem plodů, nebo je k dispozici volná půda, na které si mohou lidé zakládat malá hospodářství a vypěstovat vše, co potřebují k životu. Uvnitř civilizace se při sto procentní dani dá přežít, pokud zůstanou daňové odpočty, které pokryjí náklady na přežití, nebo pokud bude možné náklady na přežití vyúčtovat a od základu daně odečíst; každý pak bude vydělávat právě na své životní náklady, respektive do výše paušálního odpočtu, nikdo se ani nepokusí vydělat víc, protože by z takového výdělku stejně nic neměl. Nijak to nezávisí na možnosti vydělat víc na černo nebo se vyhnout placení daně jiným špinavým trikem, Lafferova hypotéza říká, že příliš vysoká sazba daně zadusí hospodářství natolik, že i bez daňových úniků bude celkově vybraná suma nižší než při nižší sazbě.

Omlouvám se, že jsem si argumentaci zjednodušil — a ve výsledku zatemnil — zkratkou o smrti hladem. Už vůbec jsem do toho patrně neměl tahat možnost útěku, ta odkazuje na daňové ráje.

Daňové ráje a daňové úniky s Lafferovou křivkou nesouvisí. Lafferova křivka má část vzestupnou a část sestupnou, a pravicoví politici nám soustavně argumentují existencí té sestupné části Lafferovy křivky pro snižování daní, usnadňování daňových úniků a závod s daňovými ráji, kdo bude mít sazbu daně nižší (aspoň pro bohaté, někdo chod státu zaplatit musí). Pokles výběru daně po snížení sazby přitom jasně ukazuje, že jsme na vzestupné části Lafferovy křivky, a když chceme výběr daně zvýšit, musíme zvýšit sazbu.

Už zase tu asi žvaním příliš ze široka a zatemňuji to podstatné:

Praktická neoliberální politika se zdá být v rozporu s ekonomickými teoriemi, na které se odvolává. Existuje nějaká neoliberální ekonomická teorie, která hlásá pravý opak všeho, co učili klasikové neoliberály hojně vzývaní? Je možné, že neoliberálové systematicky ničí světové hospodářství v dobré víře, že mu pomáhají? Nebo žádná teorie, ze které by mohla vycházet taková víra, neexistuje, a je tedy jisté, že neoliberálové vycházejí z teorií těch lidí, které uctívají, a že zcela vědomě a záměrně pracují na likvidaci států?

Ono to s těmi americkými poměry z doby před čtvrt stoletím možná naivní, ale je to jeden z efektů, který se po prvním snížení daní v USA dostavil a právě na něm byla postavena hypotéza Lafferovy křivky. A mně šlo o zdůraznění té nahodilosti - bez relativně malé, extrémně bohaté skupiny, která v určitých letech mimořádně expandovala a která byla tehdy zdaněna opravdu masivně by se o podobné interpretaci ani nedalo uvažovat. A ona ta vazba vytvoření Lafferovy hypotézy na určitou situaci ukazuje ještě jeden důležitý motiv - téměř abstinenční zdanění nejvyšších příjmů nedusilo nijak investice ani motivaci k nim, to by snad mohlo fungovat na úrovni živnostníků, ale tam se zátěž tehdy nijak dramaticky neměnila.
Strategie daňových rájů se masivně prosadila o něco později a je společensky mnohem nebezpečnější než ty předchozí formy uniku. Tobinova daň má řešit trochu složitější problém, zrovna tohle by omezila spíše méně. Nejsem si jist, zda si lze v tomto případě vůbec vystačit s pouze fiskálním řešením, ale to by bylo na dlouhou rozpravu.

Panu Macháčkovi
Politici nikdy nevychází z teorií těch ekonomů, o nichž hlásají, že jsou to ti moudří. Používají je jen k legitimizaci svých rozhodnutí a v nejlepším případě jako orientační vodítko při koncepční práci. Obecně díky bohu, ekonomie si svojí nevědeckost kompenzuje rigidností a dogmatičností systémů.
Ad
"Pokles výběru daně po snížení sazby přitom jasně ukazuje, že jsme na vzestupné části Lafferovy křivky ..." - jasně to ukazuje jen za předpokladu, že věřím v tak jednoduchou závislost, jakou vyjadřuje Lafferova křivka - také to může znamenat, že schopnost státu zajistit výběr daní a ochota obyvatel platit klesla tak hluboko, že vyberu méně ať dělám, co dělám.
Nepodezíral bych ani české, ani světové neoliberální papaláše, že by vědomě pracovali na likvidaci států a světového hospodářství - oni prostě hrabou pod sebe a usilují o to, nerozlobit ty, kterých se bojí. A vycházejí z hlubokého lidského přesvědčení, že to nebude mít zase tak katastrofické následky, a kdyby, že oni z toho nějak vybruslí. Nedémonizujme je a nechoveje se k nim elitářsky, jsou to lidé jako my.

Tištení peněz :

peníze se samozřejmě netisknou - operuje se na volném trhu, protože když Emitor (emisní cedulová banka) nakupuje cenné papíry, tak vpouští peníze do koloběhu a on není běžným držitelem, pro kterého jsou peníze parametr.

Peněz je pak víc - a naopak, když Emitor cenné papíry, které má, prodává, tak Emitor dostane peníze od subjektů, drží je u sebe, v oběhu jich je méně.

Emitor je mimo Systém, je to Subjekt-Exogen