Donedávna jsem spolupracoval na projektu, který měl za cíl vytvořit hru, jež bude během příštího roku distribuována mezi tisíce českých škol a měla by napomoci žákům uvědomit si klady přijímání jinakosti. Měl jsem tedy příležitost dostat se do bližšího kontaktu s generací, které se ve Spojených státech přezdívá Millenials (kvůli dospívání v období překonání milénia). Po čtrnácti letech spojitého kulturně antropologického pozorování českého chování mohu jasně vidět nový fenomén hlubokého oddělení generací, ke kterému nedošlo pravděpodobně od šedesátých let.

Dříve byli mladí nuceni, i když nepřímo, poslouchat zprávy (například při večeři), trávili více času ve společné místnosti s rodinou, a slyšeli tak alespoň něco o jiném světě a jiných zájmech, než jsou ty jejich. Husákovy děti a jejich první potomstvo žili ve světě, kde byl kompromis nutný, mimo jiné, protože měli kolem sebe různé typy lidí a neměli na výběr, zda se nimi budou stýkat, nebo ne. Teď, si ti mladší mohou na internetu vybrat svůj kmen a žít výhradně s těmi, kteří mají stejné myšlení a názory.

Například donedávna rodiče věděli, kdo je Pikaču(uuuuu!) protože jejich děti bohužel koukaly na animované pohádky v sobotu ráno — avšak dnes si na internetu sami najdou, na co se chtějí dívat a rodiče často vůbec nevědí, co mají jejich potomci za animované hrdiny.

Ta kulturní separace měla jako vedlejší efekt to, že pocit předchozí generace, že musí akceptovat různorodost, neboť je to součást života, už vymizel a ta nejmladší generace se v rámci svých kmenů radikalizuje.

Je alarmující, jak je ta současná generace lidí pod dvacet let homofobní. Nadávka „buzerant“ je pravděpodobně jedna z nejpoužívanějších. Samozřejmě ne vždy to má co do činění s homosexualitou, protože tohle slovo má v různých situacích spoustu významů. Kromě toho je ještě důležitější, že mladí gayové zažívají paradoxně větší svobodu, ale i větší represi zároveň.