Trochu toho socialismu

Pokud víc lidí z generace, která se začíná prodírat k ekonomickému rozhodování ve firmách a k politickému rozhodování v zastupitelstvech a ve sněmovně, bude věřit na potřebu aspoň trošky socialismu, byť by ta představa měla k levici daleko, nejsme tak ztraceni.

V příležitostném rozhovoru s mladým člověkem, který by mohl být dědicem havlovských idejí a čtenářem Respektu a který se věnuje ekologické architektuře ve spolupráci se stavebními firmami, zazněla chvála americké podnikavosti a pracovitosti. Už jsem se obával, že budu muset přátelskou náladu narušit polemickou poznámkou, když přišla i kritika poměrů v USA, kde můj diskusní partner pobýval. Popsal naši středoevropskou situaci tak, že u nás to cítíme trochu jinak než v Americe a že tady potřebujeme k té svobodné podnikavosti trochu toho socialismu. To mě zaujalo. Tento člověk byl asi v době listopadového zlomu školákem. Jeho o deset či patnáct let starší kolegové by se velmi zdráhali vyslovit něco takového, i kdyby bylo jasné, že je to řečeno s jistou lehkostí a nezávazností. Dnešní třicátníci, kteří se třeba úspěšně věnují byznysu, už se toho nebojí.

Předpokládám, že mému diskusnímu partnerovi nešlo o nějakou změnu v tomto směru. Jsme si jist, že ta troška socialismu je pro něj už v současné české pravicové politice. Takový socialismus ideově sídlí někde na rozhraní TOP09 a Zelených a rozhodně ne v levé části politického spektra. Ta zůstává v podezření. Je to spíš jakási danost, kterou je třeba ve zdejším civilizačním a kulturním kontextu respektovat, i když to není ekonomicky moc výhodné, protože větší náklady na pracovní sílu snižují konkurenceschopnost.

S potěšením jsem akceptoval tento drobný myšlenkový posun u generace, na které teď nejvíc záleží. Narážím na podobné symptomy změny i jinde. Je možné, že to nebyl jen individuální postřeh. Pokud víc lidí z generace, která se začíná prodírat k ekonomickému rozhodování ve firmách a k politickému rozhodování v zastupitelstvech a ve sněmovně, bude věřit na potřebu aspoň trošky socialismu, nejsme tak ztraceni. Socialismus se totiž ukazuje nikoli jako možná volba mezi jinými, nýbrž jako civilizační konstanta. Společnost postoupila od barbarství ke vzdělanosti, kultivovanosti, solidaritě, ohledům a péči o potřebné. Je možné tomu vzdorovat, je možné křičet a brzdit, ale civilizační rozvoj není snadné na dlouho zastavit.

Ti, kdo tuto konstantu chtějí z těla společnosti vyoperovat, se vracejí k barbarství. Zaštítěni domnělou svobodou popírají solidaritu. Staví svobodu proti solidaritě, i když tyto dva principy společenského života patří k sobě. Svoboda bez solidarity se mění v anarchii a ta v tyranii mimostátních mocenských center. Solidarita bez svobody končí v diktatuře, tyranii a despocii, v krajním případě v totalitním systému. Svým způsobem se protiklady setkávají. Domnělá diktatura proletariátu byla diktaturou sekretariátu nad proletariátem (a celou společností). Stát se tam redukoval ve prospěch Strany a jejího mocenského aparátu. Formální svoboda současného systému se ukazuje totalitní diktaturou anonymního kapitálu, který rovněž potřebuje odstranit státní struktury a nastolit přímou ekonomickou moc, která už nebude potřebovat politické zprostředkování.

Vychází nám to nakonec zajímavě. Strany současné vládní koalice dělají vše proto, aby socialismus zakódovaný do pilířů státního života minimalizovaly, ale podle všeho jim nezbude, než aby ho tam trochu nechaly, dokonce i v zájmu těch, jimž slouží. Ti potřebují sociální smír, který, co bychom si nalhávali, navzdory mohutným demonstracím a stávkám trvá. Potřebují, aby si zaměstnanci zachovali jistou kupní sílu. Ta kdyby příliš klesla, nepomohla by žádná opatření na zvýšení flexibility a schopnosti konkurovat asociálním novým ekonomickým mocnostem Jihu. Domnívám se, že Evropa nebude nikdy tak krutá jako Amerika, dnešní Čína a svým způsobem i Indie.

Sociální demokracie jako reálný protipól vládních stran, když se na ni podíváme v perspektivě uplynulých dvou desetiletí, nenašla sílu vzbouřit se proti diktatuře kapitálu. Opakuje mantry o trhu a opatrně k tomu přidává sociální opatření. Jistě by někdo mohl namítnout, že v době uplatňování sociálně demokratických vládních konceptů se sociální rozdíly tak dramaticky nezvětšovaly a že směr jednoho a druhého proudu české politiky je opačný. Jejich politika opravdu není paralelní, okolnosti ji nepřibližují, spíše se rozcházejí. Ale nakonec to vychází tak, že o české voliče od pádu komunistického režimu soupeří političtí služebníci kapitálu s troškou socialismu a sociálně demokratičtí stoupenci trošky socialismu jako mírné modifikace vlády vítězného kapitálu. Vypadá to na rozdíl spíše akcidentální než podstatný.

Sociální demokracie však má šanci. Kdyby si mezi starostmi o prostředky na stranický život a mezi personálními konflikty vzpomněla na obsáhlý dobře promyšlený dokument předložený jako programová vize na posledním sjezdu, mohl by se udělat významný krok vpřed. Oslabený sociální pilíř vedle pilíře demokratického a liberálního by se opět posílil a celá stavba státního života by byla stabilnější. Sociální demokracie by mohla vzít vážně to, co občas, i když zatím ne příliš hlasitě dává znát Ondřej Liška, že Strana zelených pod jeho vedením se chce posunout nalevo od středu. Mohla by si všimnout, že po emigraci radikální „křesťanské“ pravice do TOP09 získal u křesťanských demokratů silnou pozici její tradiční křesťansko-sociální program, i když kulturní konzervativismus zůstává zachován. Kdyby se tyto strany podařilo vytáhnout z propadliště dějin a uzavřít spojenectví, jakousi strategickou jednotu v taktické různosti, byl by tu koaliční potenciál a příjemně vypadající čísla předvolebních průzkumů o sociální demokracii by začala dávat nějaký smysl.

Ta troška socialismu je prostě civilizační princip. Jen jde o to, aby nebyl poprašek na neoliberálním těžkém tučném dortu. Mělo by jít o demokratizaci ekonomické sféry, o postavení pracovníků jako rovnocenných partnerů investorů, o posílení možnosti přímé účasti pracovníků na podnikání (tzv. akcionářství práce). Jde o to, aby ústavně zaručená sociální práva nebyla jen rétorikou a ostatní práva v návaznosti na to jen fikcí.

Možná opravdu stačí trochu socialismu a vedle něj trocha svobody a trocha právní a politické rovnosti. Může se to opřít o stále šířeji sdílenou zkušenost, že nejde o politický rozmar naivních nadšenců, ale konstantu současné vyspělé evropské civilizace. Pochopitelně by bylo třeba, aby se toto rozpoznání neomezilo jen na jednu zemi a aby přemohlo tendenci, již občanští demokraté občas za zavřenými dveřmi charakterizují jako svůj úkol zavést kapitalismus v Evropské unii. Kéž by nám došlo, co se stane se stáním a nadstátním evropským a západním kolosem, když se jeden ze tří pilířů veřejného života definitivně skácí.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Substance a akcidens Pondělí, 11.Července 2011, 18:19:24

Je ovšem otázka, zda sociálně demokratický projekt není akcidentální už sám o sobě. V podstatě jde vždy o idealistické úsilí reformovat kapitalismus, spoutat jeho divokou energii a dehumanizační tendence "řetězem" sociálních práv, ekonomických regulací apod. A Skandinávie nás učí, že je to možné. Podstata kapitalistické ekonomiky se tím ovšem nemění.

Kdyby se mělo jít k substanci problému, asi by bylo zapotřebí postavit se kriticky k tomu, co dává obsah trhu, tj. vlastnickým vztahům. Bolševický experiment nás právem děsí svými důsledky, byl si však vědom této podstaty problému.

Ale ono není třeba hned střílet z Aurory. Stačilo by, kdyby současná soc. dem. byla schopna předložit konkrétní alternativu - např. kdyby se zasadila o renesanci družstevního hospodaření (tj. kdyby vypracovala slušné legislativní návrhy). Kdyby - jak říká v jiné diskusi M. Profant - přestala chápat vzdělání jen jako součást konkurenceschopnosti. Nebo kdyby místo mantry hospodářského růstu hovořila o indexu lidského rozvoje.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

když se dají nohy na zem Pondělí, 11.Července 2011, 18:43:26

Vzdělání není "jen" součást konkurenceschopnosti ale "také" - v tom je právě ta absurdní dichotomie některých abstraktních debat. Přitom vzdělání je v realitě tzv. smíšený statek - tedy částečně soukromý, částečně veřejný - u různých oborů v různém poměru.
Tudíž se v něm promítá jak obecný zájem společnosti po vzestupu kulturnosti populace, ale samozřejmě tak i ten aspekt vzdělání jako investice do umístění na trhu práce. Aby se nememorovaly mantry na jedné ale ani na druhé straně.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Nohy na zemi Pondělí, 11.Července 2011, 18:56:11

Jak může být např. religionistika nebo literární věda - "také" - součástí konkurenceschopnosti?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

proč ne ? Pondělí, 11.Července 2011, 19:03:31

Neexistují naprosto ekonomicky neužitečné obory. Ty které se svým předmětem blíží ideologii či propagandě z toho nevyjímaje. Např. analýza náboženství přeci k mocenským mechanismům má docela blízko. proč myslíte že se v řadě zemí studuje islamistika ? Z lásky k Alláhovi nebo z nelásky k vepřovému?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pondělí, 11.Července 2011, 19:11:25

Takže analýza islámu pomůže ekonomické konkurenci země? A jak tuto ekonomickou konkurenceschopnost posílí např. monografie o Toyen? Prodejem v aukčních síních?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ovšem Pondělí, 11.Července 2011, 19:22:56

věřte či nevěřte, ale znalost kultury té či oné země minimálně docela slušně pomáhá obchodu - Nemluvě o politice získávání vnitřních spojenců - staré jak svět (už staří Římané...). Obchod s uměním už je jen zlomek toho všeho. Jistě že lze nad tím ohrnovat nos, ale proto to nepřestane existovat. Mluvil jsem o realitě ne o tom, jak by si to někdo třeba přál.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ekonomismus Pondělí, 11.Července 2011, 19:35:40

Ale pochopte, já právě tento "realismus" musím kritizovat - nemohu jinak. A to ne v duchu nějakých vzdušných zámků, naivních přání apod., ale proto, že jde ve skutečnosti o falšování reality, o pouhý ekonomismus, z kterého vzniká strašné dusno. Neohrnuji nad tím nos, mám z toho spíš úzkost.

Nevím, proč si ekonomové - a neberte to osobně - osobují právo nadřazovat ekonomiku nad vše ostatní a ještě tvrdit, že to je "realita", že tak to holt "funguje". To není fungování, to je diktát. To není realita, to je redukce reality.

A teď už osobně: nerozumím, proč akceptujete neoliberální status quo jako danost a kritiku či hledání alternativy hned přepíšete do žánru utopie nebo ji umenšíte na úroveň mladického snění.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

P.S. Pondělí, 11.Července 2011, 19:37:34

A ještě douška: domnívám se, že nereálné snění by spočívalo v tom, kdyby relevanci ekonomiky zpochybnil vůbec. Ale to nedělám. Jen prostě odmítám používat tu figuru nadřazení ekonomiky, abych v podstatě legitimizoval daný stav jako "realitu", s níž moc nenaděláme, protože tak to holt "funguje".

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ovšem averze k ekonomii opravdu škodí Pondělí, 11.Července 2011, 21:21:11

Alergie části levice na ekonomii je nepochopitelná - stačí říci, že nakonec dojde vždy na placení a že mají věci i rozměr investování a už lze slyšet litanie o jakémsi "ekonomismu", který kazí čistotu úmyslů obroditelů světa.
když nechcete odmítat relevanci ekonomie, tak to nedělejte.
Ekonomie není ani dobrá ani zlá, ta tu prostě je - netřeba ji nadřazovat, ale ani vymýtat jako nějaký neoliberální status. Když už jsme tu měli ten příklad vzdělání, tak to prostě smíšený statek je - to přeci není diktát "realismu" ani falšování reality, ale jendoduchý fakt.
Nebudte jak chiméričtí měsíčnané z výpravy Matěje Broučka do měsíce - - z pouhého krasoduštví a rosy na květech se žít opravdu nedá. Nebo si snad myslíte že např. zájem o studium sinologie roste protože se někdo chce kochat orientální kulturou ? Kdepak - prostě se ČLR stává ekonomickou velmocí.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Nejde o averzi Pondělí, 11.Července 2011, 22:34:19

Pane Dolejši, vy mi nerozumíte - asi se vyjadřuji nejasně anebo nečtete pozorně, nevim. Nepodsouvejte mi nějakou chiméričnost, krasodušství apod., to je zbytečné zesměšňování oponenta v diskusi a v mém případě je úplně mimo.

Ve svém prvním vstupu jsem přece naopak mluvil o konkrétních ekonomických aspektech soc. dem. projektu: trh, vlastnictví výrobních prostředků atd. A řekl jsem, že soc. dem. nejde dostatečně do podstaty problému.

Pokud chceme hledat platnou alternativu k totálnímu kapitalismu anebo formulovat jeho radikální kritiku, pak je třeba se popasovat právě s touto ekonomickou dimenzí. Já jsem přece naopak odpůrce těch "krasodušných" kritik kapitalismu, které se spokojují jen s tím, že vymýšlí nové pojmy apod.

Ekonomika není neoliberální status, to jsem přece takto neformuloval. Kritika neoliberalismu neznamená zrušení ekonomiky vůbec, to by byl nesmysl, ale zpochybnění toho, že určitý ekonomický model (kapitalistický) a určitá struktura vlastnických vztahů má rozhodovat o všem. Vždyť ten pojem konkurenceschopnost se dá uvažovat i jinak než striktně ekonomicky. A HDI není žádná chiméra - aspoň ne o nic menší než HDP.

(A z vývoje v Číně žádnou radost nemám - to jen tak mimochodem. Ale to by bylo na samostatnou diskusi.)

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

pane Dolejši, pane Kando Pondělí, 11.Července 2011, 22:51:30

Myslím, že mezi vámi dochází k určitému neporozumění, protože směšujete ekonomii, jakožto diskurz, který si nárokuje v duchu neoliberalismu být hegemonem, a ekonomiku, jakožto systém ekonomických vztahů, do nějž je opravdu zapojeno prakticky vše, včetně monografie o Toyen. Proto bych souhlasil s panem Dolejšem, že neexistují žádné ekonomicky neužitečné obory. Proti dominanci ekonomického diskurzu je však nepochybně třeba se vymezovat.
Jinak článek je velice inspirativní a povzbudivý. Naznačuje, že pomalu dochází k odklonu od falešné antinomie "BUĎ kapitalismus NEBO socialismus, TŘETÍ CESTY NENÍ."

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pane Kubíčku Pondělí, 11.Července 2011, 23:03:45

Ono nejde jen o dominanci ekonomického DISKURSU, nejde jen o "řeč". Neoliberální ekonomismus není jen určitá diskursivní operace, ale nárok na REÁLNOU dominanci ekonomiky ve všech sociálních sférách. Pozor: mluvím o dominanci, nikoli determinanci (či podmíněnosti). Totální kapitalismus, legitimizovaný ideologií neoliberalismu, se dobývá do skutečnosti samé.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane poslanče Dolejši, Pondělí, 11.Července 2011, 23:36:34

vraťte se k Marxovi: on přece odkrýval ekonomickou determinanci (všech) podstatných společenských jevů PRÁVĚ PROTO, aby lidi od diktátu ekonomických zájmů osvobodil.
Myslím, že na této platformě se můžete s R. Kandou sejít.

Ano, všechno má ekonomický rozměr, i hostie připravené k proměňování každý den v každém katolickém kostele něco stály. Ale NIC se nemusí řídit pouze ekonomickou logikou, některé oblasti spol. života (kultura, vzdělání) by se jí neměly řídit téměř vůbec. Ostatně, kdyby lidé uvažovali čistě ekonomicky, vůbec by se (v současné společnosti) "nerozmnožovali", nezakládali by rodiny. Ale jakou ekonomickou cenu má úsměv dítěte?

Zajímalo by mě (a soudím, že i další diskutující), zda souhlasíte s tím, že existují oblasti, které nelze smysluplně posuzovat dle ekonomických měřítek, tedy dle toho, zda a jak efektivně nakládají se zdroji (jedna z definic ekonomie = věda o alokaci zdrojů).

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

já tu averzi prostě vidím Úterý, 12.Července 2011, 11:27:52

myslím, že to docela trefil pan Kubíček - nezaměňujme to, že neoliberálové okupují diskurs a respejkt k reálnému významu komplexu ekonomických vztahů.
Ono osvobozování od ekonomie pak má skutečně dost chimerický charakter - to, že vzdělání je i investiční příležitost není o diktátu ale o realitě. Dítě se usmívá zadarmo, ale jeho výchova objetiivně má nějaké náklady. Atd.
Marx se určitě nechtěl zbavit ekonomie, ale jen určitého typu ekonomických vztahů - a stejně byl přitom obviněn z ekonomismu. Netřeba jít do podobných krajností.

Lepenka

Michal Špína - komparatista

popírači ekonomických vztahů? Úterý, 12.Července 2011, 13:14:5

Tak se, pane Dolejši, podívejte ještě jednou.

Když píšete, že "dítě se usmívá zadarmo, ale jeho výchova objetiivně má nějaké náklady", vlamujete se do otevřených dveří; myslíte si, že by to pan Pleva popíral?

Tady se mluvilo o něčem jiném, totiž o tom, že ekonomická hlediska nemají hrát prim při každém rozhodování -- pokládáme-li tedy za předmět ekonomie výrobu a spotřebu zboží a služeb, a ne v širším smyslu třeba lásku, zášť nebo dobro a zlo. (Ostatně Marx, 1844: "Předpokládáš-li člověka jako člověka a jeho vztah ke světu jako vztah lidský, pak můžeš směnit lásku jen za lásku, důvěru za důvěru atd.")

Čili nic proti ekonomii, ba naopak, dokud své vlastní hledisko -- je to totiž interpretativní aktivita -- neabsolutizuje. A to nedělají jen neoliberálové či kapitalisté. Neznám pozdního Marxe tak, abych mohl hodnotit, ale kusem jeho dědictví (byť mohlo jít o nepozorné čtení, "vulgarizaci", nebo o dědictví starší ekonomie?) bylo přesvědčení, že na světě bude dobře, pokud se na věc půjde ekonomicky, nastolí se určitý ekonomický systém, a tomu se podřídí vše ostatní. A tato odrůda scientismu vlastně přetrvává. Znárodňování před 60 i privatizace před 20lety -- obojí byl ekonomický diktát. -- Kdo ví, třeba by se při uvážení jiných dalo dojít k jiným výsledkům či vyhnout některým excesům.
Znovu opakuji: nejde o myšlení "buď -- anebo", čili nejde o averzi či o popření ekonomických vztahů, ale přemrštěných nároků ekonomie, která si pak hraje na teologii. (K níž jste vždy tak obezřetný.)

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane poslanče, Úterý, 12.Července 2011, 13:37:59

bohužel jste mi neodpověděl - takže ještě jednou: má smysl posuzovat svět a život (zvláště některé jeho oblasti) TAKÉ (nebo dokonce PŘEDEVŠÍM) dle jiných než ekonomických kritérií , anebo nemá? Měl pravdu V. Klaus, že o peníze jde VŽDY až NA PRVNÍM místě, nebo neměl?

S tím dítětem to byla demagogie - p. Špína vám to dobře vyložil.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

není podivnou teologií i averze k ekonomice ? Úterý, 12.Července 2011, 13:42:26

ovšem to předpokládá že na jakoukoliv zmínku o ekonomické motivaci a odpovědnosti, o úsilí o efektivnost a konkurenceschopnost nebude odpovídáno, že jde o absolutizaci ekonomie.
Zkusme se vnímat - do debaty (která se už poněkud cyklí) jsem vstoupil s tím, že vzdělání je smíšený satek, tedy že se z části jedná i o investici. Je tohle absolutuizace ekonome ?
Vy mluvíte o lásce, já o potřebě uhradit náklady a ekonomicmé motivaci - jedne o koze druhý o voze. Nedělejme z toho bramboračku. Když dojde na placení, tak to nehradím řečmi o kráse a dobru - o nic víc mně nejde. Pokud vadí tohle, tak skutečně vytěšnujeme abstrajktními mravokárnými řečmi věcnou ekonomiku do kouta. A i veřejné služby mají svou ekonomiku -nejde v nich jen o nějaké abstraktní dobro. To není jen interpretace, ale fakt.
P.S. pokud jsou demokraticky shcválené zákony diktátem, pak co navrhujete ? vykašlat se na normotvornou činnost, vždy když se to někomu znelíbí ? to se námk tu vrací klasické redukce právo jako vůle vládnoucí třídy, což je popření právního státu.

Martin Pleva - pedagog, Brno

p. Dolejšovi: Myslím, že se opravdu vlamujete do otevrřených dveří Úterý, 12.Července 2011, 14:11:39

Nikdo tady - a nikdo soudný na levici nepopírá význam ekonomie a zpravidla dokonce ani ekonomickou deteminaci zásadních společenských jevů. (Na pravici je to horší, viz V. Havel, o němž váš kolega Ransdorf trefně poznamenal, že "nikdy nepochopil dělnickou třídu" - nejen to, on soustavně o ekonomických souvislostech a příčinách jevů odmítá uvažovat!!).

Ale dnes přece v reálném životě, politice atd. nečelíme návalu "krasodušství", nýbrž naopak čelíme brutálnímu vpádu "neoliberálního" ekonomického diskurzu, jehož emblémem je heslo, že co se nedá výhodně zpeněžit, jako by neexistovalo, resp. nemělo žádnou jinou hodnotu.
Nám - mohu-li mluvit i za ostatní diskutující, jak jsem je pochopil - se prostě zdá, že vy se od tohoto ekonomistického, redukcionistického diskurzu bohužel příliš neodlišujete, že mu spíše sám podléháte.
Pokud to tak není, pak se vlastně shodujeme:)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jak rozptýlit zdání... Úterý, 12.Července 2011, 14:26:38

vlamoval bych se do otevřených dveří kdybych nepostřehl, že by se tu na ekonomické otázky dávaly také ekonomické odpovědi, kdyby se kromě ducha protestu cizelovala věcná a ekonomicky funkční řešení.
Když po tom volám, dočkal jsem se zatím podezření z podléhání mentalitě jakého si ekonomického diktátu. Ani inženýr ekonomie ale nemusí být takto ploskorozměrný. Jen otravně opakuji, že obcházením ekonomie (viz kauza financí do vzdělání) se prostě potřeby ekonomických odpovědí nezbavíme.
Neříkám, že nám hrozí plošná tsunami "krasoduštví" (pro většinu populace by to stejně nebylo jedlé), jen se z věcných a racionálních pozic přimlouvám za prevenci před rizikem příliš platonických projevů v této jistě potřebné výspě veřejného diskursu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Selhání ekonomů Úterý, 12.Července 2011, 17:49:38

A nezdá se vám, pane Dolejši, že od toho, aby byly vytvořeny reálné alternativy k současnému ekonomickému modelu, jste právě vy, ekonomové a politici?

My, religionisté, literární vědci, pedagogové či filozofové, jsme tu od toho, abychom formulovali fundamenty kritiky. A prosím, kritika není averze ani obcházení ekonomiky. Nemůžeme dělat práci za vás - kteří jste zpohodlněli natolik, že už ani nevnímáte rozpory reality a přijímáte systém, bez ohledu na jeho zjevné dehumanizační tendence.

Vždyť tohle je vaše selhání, ta neschopnost uvažovat jinak, než jak to tu předvádíte.

Ještě jednou si, prosím, přečtěte můj první vstup. Zdá se vám, že v něm obcházím ekonomiku? Podle mě je tomu přesně naopak! Tvrdím, že kritika současného systému nemůže být účinná bez schopnosti promýšlet jinak vlastnické vztahy a fungování trhu.

Jestli je toto obcházení ekonomiky, tak největší krasoduch byl Marx. Ten by se ostatně dnešní KSČM nejspíš vysmál jako suspektní straně, která se potácí mezi stalinismem a pragmatismem, schopným akceptovat neoliberální obraz světa.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ještě p. Dolejšovi Úterý, 12.Července 2011, 17:55:51

Promiňte mi tu ostrou dikci, to není míněno osobně, ale mám dojem, že diskuse se jako by točí ve vzájemném "nerozumění", a proto je třeba "přidat plyn".

Nebo máte dojem, že obcházením ekonomiky je idea družstevního hospodaření nebo projekt samosprávného socialismu? Že kritické výstupy I. Švihlíkové jsou obcházením ekonomiky?

Píšete: "Jen otravně opakuji, že obcházením ekonomie (viz kauza financí do vzdělání) se prostě potřeby ekonomických odpovědí nezbavíme." - Souhlasím, jenže nemám dojem, že by to kdokoli zpochybnil. Spíš jde o to, jaké ekonomické odpovědi očekáváme. Asi ne vulgární ekonomismus typu: sinologie se studuje proto, že se rozmáhá čínská ekonomika.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co je vulgární a co romantické ? Úterý, 12.Července 2011, 18:51:55

upřímně, opravdu si myslíte že mezi vzestupem ČLR jako ekonomické velmoci a růstem zájmu o sinologii není klíčová souvislost ? Takovému romantizujícímu "přidání plynu" bych moc nerozuměl - já tu souvislost mám za zjevnou.
Náměty typu co s družstevnictvím samozřejmě beru - ovšem na úrovni přílišné abstrakce mohou budit dojem že si někdo představuje svět jako jeden velký kolchoz (či síť kolchozů). A to jistě ne - forem podnikání bude jistě více, včetně různých globálních aliancí.
Prostě nestačí kritika, je třeba i práce na projektu, který by šel reálně zavádět. Tak chápu onu ekonomickou odpověď. Jinak kvituji případný detailní zájem o podobná témata - dodávám i onen problém vícezdrojového financování vzdělání - a to i v té souvislosti zvyšování konkurenceschopnosti.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

post scriptum Úterý, 12.Července 2011, 19:09:18

P.S. proč by měl být fundament kritiky vyhrazen jen literárním vědcům, pedagogům či religionistům a ostatní obory cosi nenárokují být regina scienciorum by to měly jen naplňovat?
Pokud vám přijde konkurenceschopnost (především na tu část vašeho příspěvku jsem reagoval) nefundamentální, tak to tu určitou pokornou inspiraci tou neoblíbenou ekonomií asi přeci jen chce.
Postátnění v minulých časech stonalo m.j. i na neschopnost prosadit se produktivitou práce a na potlačení ekonomické motivace. Po zkušenostech 20. století by prostě měly úvahy o společenské práci měly mít praktičtější povahu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Člověk na prvním místě, ne ekonomika Úterý, 12.Července 2011, 19:13:8

Tu souvislost nepopírám, ale nelze ji takto univerzalizovat - problém je právě v té paušalizaci; lidé se přece rozhodují různě na základě různých motivací. Jednoduše řečeno: Ekonomika a ekonomie jsou tu pro člověka - a ne naopak. Totiž měly by být, o to tu právě vedeme spor.

Tím "přidáním plynu" jsem měl na mysli jen tu mou zostřenou dikci. Nic víc. O síti kolchozů tu nikdo nemluvil. Zatím vidím spíš sít koncernů a ratingových agentur, které jsou schopny likvidovat ekonomiky celých států.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

snad se podaří průnik argumentů místo mimoběžnosti Úterý, 12.Července 2011, 20:30:56

nic proti didaktickému vyotření argumentace - např. jistě uznáte, že jsou souvislosti podstatné a méně podstatné - tahle o růstu globální síly ČLR je bez nějakého universalisování ta podstatná.
Pokud nemyslíte ono družstevnictví jako universalisování, tak máte pravdu že jste o tom v duchu jakési syndikalistické umanutosti
"principem všech principů" nepsal. Jinak myslím že není spor o to zda má být ekonomika užitečná, ale spíš o tom jak ? To je vůbec dost důležité slovíčko.
Příklad : Co bychom např. pro rozvoj družstevnictví měli udělat ? Jaké podstané normy na Svazu družstev opomíjejí či nedostatečně prosazují ? Na jaké praktické limity naráží různé kooperativy ve světě (abychom nemuseli absolvovat další cimrmanovské slepé uličky)?

Lepenka

Michal Špína - komparatista

bramboračka Úterý, 12.Července 2011, 20:57:31

Snad bylo lepší, že mi odpolední cesta vlakem zabránila vstupovat do nepříliš plodné diskuse. Asi nepřekvapí, že většinou souhlasím s panem Kandou. Nicméně pár poznámek:

Když jsem psal o absolutizaci ekonomických hledisek, nevystupoval jsem proti "každé zmínce o ekonomické motivaci" atd., ani proti tomu, že vzdělání může být také investicí. Ano, může. Je zbytečné se dál opakovat. Naopak na některé odpovědi se tu čeká.

Demokratické zákony a diktát: nezpochybňuju platnost těch zákonů, ale to neznamená, že nemůžu mluvit o diktátu coby nadřazení určitých hledisek nad jinými. Ochraňuje se trh, nikoli člověk, čeká se, jak zareagují trhy -- myslím, že to byl M. Škabraha, který navrhoval v takovýchto obratech vyměnit "trhy" za "bohy".

K VŠ oborům: on zájem stoupá skoro u všech takzvaně humanitních oborů, letos například u mého. Zajímala by mě tedy ta primárnost ekonomické motivace (kromě onoho vágního "vš musí mít každý")...

K bonmotu "Když dojde na placení, tak to nehradím řečmi o kráse a dobru" -- pochopitelně, jenže to platí i obráceně: když dojde na krásu a dobro, tak to nenahradíte penězma. Jestli jde panu Dolejšovi o tu první větu, pak mně o tu obousměrnost.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Července 2011, 09:10:36


jistě i liberálnější člen KSČM si cení Jana Wolkra de Prostějov a tak by pan Dolejš mohl svůj již zde uvedený výrok upravit po vzoru Wolkrovy sentence o smrti :

"Ekonomie není zlá ... je jen kusem života těžkého"

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ó Adonai! Neděle, 17.Července 2011, 11:12:8

Wolker je JIŘÍ, pane Tejkle, ne Jan. Nechci to skandalizovat, ale jako Prostějovák jsem se neudržel, to jistě chápete :)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 17.Července 2011, 15:51:6

jasněže chápu a velice, velice se omlouvám ...

pochopitelně Jiří ...

Stanislav Hošek - Český těšín

TROCHA SOCIALISMU UŽ TU BYLA. Pátek, 29.Července 2011, 18:49:43

Socialismus, čili onen pomyslný civilizační, spíše však humanitní princip v Evropě, už byl. Byl mimo jiné vynucen i faktem, že Evropa má celkově dva a půlkrát vyšší hustotu obyvatel, než USA. Řídká zalidněnost nového světa byla podle mého soudu prvotním předpokladem vzniku individualistického, tedy méně socializovaného společenství na Novém světě, kam na jeho počátcích utíkali především méně přizpůsobiví lidé z Evropy.
Socáldemokratismus až socialistická praxe v zemích Západní Evropy se mohla rozvíjet proto a jenom proto, že ekonomickým elitám těchto zemí reálně hrozilo zespolečenštění jejich bohatství a tedy ztráta všech jejích privilegií, ba nadřazenosti. Kdo tomu doposud nevěřil, musí se pomalu, leč jistě k tomuto přesvědčení dopracovat nyní, tedy v době absolutního vítězství odpůrců všech „kolektivismů“, kteří většině veřejnosti pomalu, leč jistě odnímají všechny její výdobytky z minulých dvou století.
Trocha socialismu podle mne stačit v budoucnu nebude. Regulace majetku, bohatství a kapitálu bude prostě nezbytná.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.