Trochu toho socialismu
Ivan ŠtampachPokud víc lidí z generace, která se začíná prodírat k ekonomickému rozhodování ve firmách a k politickému rozhodování v zastupitelstvech a ve sněmovně, bude věřit na potřebu aspoň trošky socialismu, byť by ta představa měla k levici daleko, nejsme tak ztraceni.
V příležitostném rozhovoru s mladým člověkem, který by mohl být dědicem havlovských idejí a čtenářem Respektu a který se věnuje ekologické architektuře ve spolupráci se stavebními firmami, zazněla chvála americké podnikavosti a pracovitosti. Už jsem se obával, že budu muset přátelskou náladu narušit polemickou poznámkou, když přišla i kritika poměrů v USA, kde můj diskusní partner pobýval. Popsal naši středoevropskou situaci tak, že u nás to cítíme trochu jinak než v Americe a že tady potřebujeme k té svobodné podnikavosti trochu toho socialismu. To mě zaujalo. Tento člověk byl asi v době listopadového zlomu školákem. Jeho o deset či patnáct let starší kolegové by se velmi zdráhali vyslovit něco takového, i kdyby bylo jasné, že je to řečeno s jistou lehkostí a nezávazností. Dnešní třicátníci, kteří se třeba úspěšně věnují byznysu, už se toho nebojí.
Předpokládám, že mému diskusnímu partnerovi nešlo o nějakou změnu v tomto směru. Jsme si jist, že ta troška socialismu je pro něj už v současné české pravicové politice. Takový socialismus ideově sídlí někde na rozhraní TOP09 a Zelených a rozhodně ne v levé části politického spektra. Ta zůstává v podezření. Je to spíš jakási danost, kterou je třeba ve zdejším civilizačním a kulturním kontextu respektovat, i když to není ekonomicky moc výhodné, protože větší náklady na pracovní sílu snižují konkurenceschopnost.
Kdyby se mělo jít k substanci problému, asi by bylo zapotřebí postavit se kriticky k tomu, co dává obsah trhu, tj. vlastnickým vztahům. Bolševický experiment nás právem děsí svými důsledky, byl si však vědom této podstaty problému.
Ale ono není třeba hned střílet z Aurory. Stačilo by, kdyby současná soc. dem. byla schopna předložit konkrétní alternativu - např. kdyby se zasadila o renesanci družstevního hospodaření (tj. kdyby vypracovala slušné legislativní návrhy). Kdyby - jak říká v jiné diskusi M. Profant - přestala chápat vzdělání jen jako součást konkurenceschopnosti. Nebo kdyby místo mantry hospodářského růstu hovořila o indexu lidského rozvoje.
Tudíž se v něm promítá jak obecný zájem společnosti po vzestupu kulturnosti populace, ale samozřejmě tak i ten aspekt vzdělání jako investice do umístění na trhu práce. Aby se nememorovaly mantry na jedné ale ani na druhé straně.
Nevím, proč si ekonomové - a neberte to osobně - osobují právo nadřazovat ekonomiku nad vše ostatní a ještě tvrdit, že to je "realita", že tak to holt "funguje". To není fungování, to je diktát. To není realita, to je redukce reality.
A teď už osobně: nerozumím, proč akceptujete neoliberální status quo jako danost a kritiku či hledání alternativy hned přepíšete do žánru utopie nebo ji umenšíte na úroveň mladického snění.
když nechcete odmítat relevanci ekonomie, tak to nedělejte.
Ekonomie není ani dobrá ani zlá, ta tu prostě je - netřeba ji nadřazovat, ale ani vymýtat jako nějaký neoliberální status. Když už jsme tu měli ten příklad vzdělání, tak to prostě smíšený statek je - to přeci není diktát "realismu" ani falšování reality, ale jendoduchý fakt.
Nebudte jak chiméričtí měsíčnané z výpravy Matěje Broučka do měsíce - - z pouhého krasoduštví a rosy na květech se žít opravdu nedá. Nebo si snad myslíte že např. zájem o studium sinologie roste protože se někdo chce kochat orientální kulturou ? Kdepak - prostě se ČLR stává ekonomickou velmocí.
Ve svém prvním vstupu jsem přece naopak mluvil o konkrétních ekonomických aspektech soc. dem. projektu: trh, vlastnictví výrobních prostředků atd. A řekl jsem, že soc. dem. nejde dostatečně do podstaty problému.
Pokud chceme hledat platnou alternativu k totálnímu kapitalismu anebo formulovat jeho radikální kritiku, pak je třeba se popasovat právě s touto ekonomickou dimenzí. Já jsem přece naopak odpůrce těch "krasodušných" kritik kapitalismu, které se spokojují jen s tím, že vymýšlí nové pojmy apod.
Ekonomika není neoliberální status, to jsem přece takto neformuloval. Kritika neoliberalismu neznamená zrušení ekonomiky vůbec, to by byl nesmysl, ale zpochybnění toho, že určitý ekonomický model (kapitalistický) a určitá struktura vlastnických vztahů má rozhodovat o všem. Vždyť ten pojem konkurenceschopnost se dá uvažovat i jinak než striktně ekonomicky. A HDI není žádná chiméra - aspoň ne o nic menší než HDP.
(A z vývoje v Číně žádnou radost nemám - to jen tak mimochodem. Ale to by bylo na samostatnou diskusi.)
Jinak článek je velice inspirativní a povzbudivý. Naznačuje, že pomalu dochází k odklonu od falešné antinomie "BUĎ kapitalismus NEBO socialismus, TŘETÍ CESTY NENÍ."
Myslím, že na této platformě se můžete s R. Kandou sejít.
Ano, všechno má ekonomický rozměr, i hostie připravené k proměňování každý den v každém katolickém kostele něco stály. Ale NIC se nemusí řídit pouze ekonomickou logikou, některé oblasti spol. života (kultura, vzdělání) by se jí neměly řídit téměř vůbec. Ostatně, kdyby lidé uvažovali čistě ekonomicky, vůbec by se (v současné společnosti) "nerozmnožovali", nezakládali by rodiny. Ale jakou ekonomickou cenu má úsměv dítěte?
Zajímalo by mě (a soudím, že i další diskutující), zda souhlasíte s tím, že existují oblasti, které nelze smysluplně posuzovat dle ekonomických měřítek, tedy dle toho, zda a jak efektivně nakládají se zdroji (jedna z definic ekonomie = věda o alokaci zdrojů).
Ono osvobozování od ekonomie pak má skutečně dost chimerický charakter - to, že vzdělání je i investiční příležitost není o diktátu ale o realitě. Dítě se usmívá zadarmo, ale jeho výchova objetiivně má nějaké náklady. Atd.
Marx se určitě nechtěl zbavit ekonomie, ale jen určitého typu ekonomických vztahů - a stejně byl přitom obviněn z ekonomismu. Netřeba jít do podobných krajností.
Když píšete, že "dítě se usmívá zadarmo, ale jeho výchova objetiivně má nějaké náklady", vlamujete se do otevřených dveří; myslíte si, že by to pan Pleva popíral?
Tady se mluvilo o něčem jiném, totiž o tom, že ekonomická hlediska nemají hrát prim při každém rozhodování -- pokládáme-li tedy za předmět ekonomie výrobu a spotřebu zboží a služeb, a ne v širším smyslu třeba lásku, zášť nebo dobro a zlo. (Ostatně Marx, 1844: "Předpokládáš-li člověka jako člověka a jeho vztah ke světu jako vztah lidský, pak můžeš směnit lásku jen za lásku, důvěru za důvěru atd.")
Čili nic proti ekonomii, ba naopak, dokud své vlastní hledisko -- je to totiž interpretativní aktivita -- neabsolutizuje. A to nedělají jen neoliberálové či kapitalisté. Neznám pozdního Marxe tak, abych mohl hodnotit, ale kusem jeho dědictví (byť mohlo jít o nepozorné čtení, "vulgarizaci", nebo o dědictví starší ekonomie?) bylo přesvědčení, že na světě bude dobře, pokud se na věc půjde ekonomicky, nastolí se určitý ekonomický systém, a tomu se podřídí vše ostatní. A tato odrůda scientismu vlastně přetrvává. Znárodňování před 60 i privatizace před 20lety -- obojí byl ekonomický diktát. -- Kdo ví, třeba by se při uvážení jiných dalo dojít k jiným výsledkům či vyhnout některým excesům.
Znovu opakuji: nejde o myšlení "buď -- anebo", čili nejde o averzi či o popření ekonomických vztahů, ale přemrštěných nároků ekonomie, která si pak hraje na teologii. (K níž jste vždy tak obezřetný.)
S tím dítětem to byla demagogie - p. Špína vám to dobře vyložil.
Zkusme se vnímat - do debaty (která se už poněkud cyklí) jsem vstoupil s tím, že vzdělání je smíšený satek, tedy že se z části jedná i o investici. Je tohle absolutuizace ekonome ?
Vy mluvíte o lásce, já o potřebě uhradit náklady a ekonomicmé motivaci - jedne o koze druhý o voze. Nedělejme z toho bramboračku. Když dojde na placení, tak to nehradím řečmi o kráse a dobru - o nic víc mně nejde. Pokud vadí tohle, tak skutečně vytěšnujeme abstrajktními mravokárnými řečmi věcnou ekonomiku do kouta. A i veřejné služby mají svou ekonomiku -nejde v nich jen o nějaké abstraktní dobro. To není jen interpretace, ale fakt.
P.S. pokud jsou demokraticky shcválené zákony diktátem, pak co navrhujete ? vykašlat se na normotvornou činnost, vždy když se to někomu znelíbí ? to se námk tu vrací klasické redukce právo jako vůle vládnoucí třídy, což je popření právního státu.
Ale dnes přece v reálném životě, politice atd. nečelíme návalu "krasodušství", nýbrž naopak čelíme brutálnímu vpádu "neoliberálního" ekonomického diskurzu, jehož emblémem je heslo, že co se nedá výhodně zpeněžit, jako by neexistovalo, resp. nemělo žádnou jinou hodnotu.
Nám - mohu-li mluvit i za ostatní diskutující, jak jsem je pochopil - se prostě zdá, že vy se od tohoto ekonomistického, redukcionistického diskurzu bohužel příliš neodlišujete, že mu spíše sám podléháte.
Pokud to tak není, pak se vlastně shodujeme:)
Když po tom volám, dočkal jsem se zatím podezření z podléhání mentalitě jakého si ekonomického diktátu. Ani inženýr ekonomie ale nemusí být takto ploskorozměrný. Jen otravně opakuji, že obcházením ekonomie (viz kauza financí do vzdělání) se prostě potřeby ekonomických odpovědí nezbavíme.
Neříkám, že nám hrozí plošná tsunami "krasoduštví" (pro většinu populace by to stejně nebylo jedlé), jen se z věcných a racionálních pozic přimlouvám za prevenci před rizikem příliš platonických projevů v této jistě potřebné výspě veřejného diskursu.
My, religionisté, literární vědci, pedagogové či filozofové, jsme tu od toho, abychom formulovali fundamenty kritiky. A prosím, kritika není averze ani obcházení ekonomiky. Nemůžeme dělat práci za vás - kteří jste zpohodlněli natolik, že už ani nevnímáte rozpory reality a přijímáte systém, bez ohledu na jeho zjevné dehumanizační tendence.
Vždyť tohle je vaše selhání, ta neschopnost uvažovat jinak, než jak to tu předvádíte.
Ještě jednou si, prosím, přečtěte můj první vstup. Zdá se vám, že v něm obcházím ekonomiku? Podle mě je tomu přesně naopak! Tvrdím, že kritika současného systému nemůže být účinná bez schopnosti promýšlet jinak vlastnické vztahy a fungování trhu.
Jestli je toto obcházení ekonomiky, tak největší krasoduch byl Marx. Ten by se ostatně dnešní KSČM nejspíš vysmál jako suspektní straně, která se potácí mezi stalinismem a pragmatismem, schopným akceptovat neoliberální obraz světa.
Nebo máte dojem, že obcházením ekonomiky je idea družstevního hospodaření nebo projekt samosprávného socialismu? Že kritické výstupy I. Švihlíkové jsou obcházením ekonomiky?
Píšete: "Jen otravně opakuji, že obcházením ekonomie (viz kauza financí do vzdělání) se prostě potřeby ekonomických odpovědí nezbavíme." - Souhlasím, jenže nemám dojem, že by to kdokoli zpochybnil. Spíš jde o to, jaké ekonomické odpovědi očekáváme. Asi ne vulgární ekonomismus typu: sinologie se studuje proto, že se rozmáhá čínská ekonomika.
Náměty typu co s družstevnictvím samozřejmě beru - ovšem na úrovni přílišné abstrakce mohou budit dojem že si někdo představuje svět jako jeden velký kolchoz (či síť kolchozů). A to jistě ne - forem podnikání bude jistě více, včetně různých globálních aliancí.
Prostě nestačí kritika, je třeba i práce na projektu, který by šel reálně zavádět. Tak chápu onu ekonomickou odpověď. Jinak kvituji případný detailní zájem o podobná témata - dodávám i onen problém vícezdrojového financování vzdělání - a to i v té souvislosti zvyšování konkurenceschopnosti.
Pokud vám přijde konkurenceschopnost (především na tu část vašeho příspěvku jsem reagoval) nefundamentální, tak to tu určitou pokornou inspiraci tou neoblíbenou ekonomií asi přeci jen chce.
Postátnění v minulých časech stonalo m.j. i na neschopnost prosadit se produktivitou práce a na potlačení ekonomické motivace. Po zkušenostech 20. století by prostě měly úvahy o společenské práci měly mít praktičtější povahu.
Tím "přidáním plynu" jsem měl na mysli jen tu mou zostřenou dikci. Nic víc. O síti kolchozů tu nikdo nemluvil. Zatím vidím spíš sít koncernů a ratingových agentur, které jsou schopny likvidovat ekonomiky celých států.
Pokud nemyslíte ono družstevnictví jako universalisování, tak máte pravdu že jste o tom v duchu jakési syndikalistické umanutosti
"principem všech principů" nepsal. Jinak myslím že není spor o to zda má být ekonomika užitečná, ale spíš o tom jak ? To je vůbec dost důležité slovíčko.
Příklad : Co bychom např. pro rozvoj družstevnictví měli udělat ? Jaké podstané normy na Svazu družstev opomíjejí či nedostatečně prosazují ? Na jaké praktické limity naráží různé kooperativy ve světě (abychom nemuseli absolvovat další cimrmanovské slepé uličky)?
Když jsem psal o absolutizaci ekonomických hledisek, nevystupoval jsem proti "každé zmínce o ekonomické motivaci" atd., ani proti tomu, že vzdělání může být také investicí. Ano, může. Je zbytečné se dál opakovat. Naopak na některé odpovědi se tu čeká.
Demokratické zákony a diktát: nezpochybňuju platnost těch zákonů, ale to neznamená, že nemůžu mluvit o diktátu coby nadřazení určitých hledisek nad jinými. Ochraňuje se trh, nikoli člověk, čeká se, jak zareagují trhy -- myslím, že to byl M. Škabraha, který navrhoval v takovýchto obratech vyměnit "trhy" za "bohy".
K VŠ oborům: on zájem stoupá skoro u všech takzvaně humanitních oborů, letos například u mého. Zajímala by mě tedy ta primárnost ekonomické motivace (kromě onoho vágního "vš musí mít každý")...
K bonmotu "Když dojde na placení, tak to nehradím řečmi o kráse a dobru" -- pochopitelně, jenže to platí i obráceně: když dojde na krásu a dobro, tak to nenahradíte penězma. Jestli jde panu Dolejšovi o tu první větu, pak mně o tu obousměrnost.
jistě i liberálnější člen KSČM si cení Jana Wolkra de Prostějov a tak by pan Dolejš mohl svůj již zde uvedený výrok upravit po vzoru Wolkrovy sentence o smrti :
"Ekonomie není zlá ... je jen kusem života těžkého"
pochopitelně Jiří ...
Socáldemokratismus až socialistická praxe v zemích Západní Evropy se mohla rozvíjet proto a jenom proto, že ekonomickým elitám těchto zemí reálně hrozilo zespolečenštění jejich bohatství a tedy ztráta všech jejích privilegií, ba nadřazenosti. Kdo tomu doposud nevěřil, musí se pomalu, leč jistě k tomuto přesvědčení dopracovat nyní, tedy v době absolutního vítězství odpůrců všech „kolektivismů“, kteří většině veřejnosti pomalu, leč jistě odnímají všechny její výdobytky z minulých dvou století.
Trocha socialismu podle mne stačit v budoucnu nebude. Regulace majetku, bohatství a kapitálu bude prostě nezbytná.