Je zítřek v našich rukou?

U příležitosti výročí narození Karla Kosíka rozvádí autor některé momenty filozofova eseje „Zítřek je v našich rukou“. Kosíkův text je totiž aktuální i s ohledem na dnešní debatu o alternativě, vizi a utopii.

V těchto dnech si připomínáme výročí narození filozofa Karla Kosíka (26. června 1926 – 21. února 2003). Rád bych v této souvislosti poukázal na některé inspirace, jež může přinést četba jediného Kosíkova textu – eseje „Zítřek je v našich rukou“, který vyšel v Literárních novinách (1/1958). Zdá se mi totiž, že esej má co říct i v kontextu aktuálních diskusí o alternativě, vizi a utopii.

Drobnomalba a perspektiva
Představa zítřka je pro mnohé spojena s utopií. Budoucnost neznáme, imago její možné podoby ukládáme do literárních děl, obrazů, ideologických projektů. Utopie nahlíží na zítřek jako na něco ne-přítomného, a zakládá tak mezi dneškem a zítřkem přeryv, diskontinuitu. O to pečlivěji však bývá obraz budoucnosti „namalován“. Kosík proto přirovnává utopisty k mistrům drobnomalby, kteří vytvářejí obraz sytých barev a spletitých detailů; jejich drobnomalba je hledáním odpovědí na otázky: Jak budou lidé žít v budoucnosti? Jakými technologiemi budou obklopeni? Bude existovat stát? Jakou povahu bude mít ekonomika? Tyto otázky jsou ve své konkrétnosti a nahodilosti nezodpověditelné. Proto drobnomalba nemůže být věrným obrazem budoucnosti (kterou nedokážeme nahlédnout v její detailní úplnosti), ale zůstává právě jen utopickou představou.

Marx je v tomto smyslu antiutopický, jak říká Kosík, „analyzuje současnost, aby v ní odhalil reálné síly, jež provedou převrat společenských poměrů. V tom je rozdíl Marxovy perspektivy od Campanellovy utopie“. Perspektiva nerozlučuje dnešek a zítřek, nýbrž hledá v přítomnosti zárodky budoucího. Je tu také rozdíl ideologický. Utopie spočívá na dichotomii dobra a zla, má manichejskou strukturu: dnešek je zlo, zítřek dobro. Perspektiva ovšem neuvažuje o dnešku jako o zlu, naopak nachází a interpretuje rozpory a krize, které představují trhliny v systému, a vidí je jako jakési světelné štěrbiny, průzory do budoucnosti.

Utopičnost totálního kapitalismu
Současný kapitalismus (který navrhuji nazývat kapitalismem totálním) je ve svých totalizujících nárocích utopický mimo jiné tím, jak interpretuje vlastní krizi. Neumí ji pojmout jinak, než jako momentální problém v totálním a „věčném“ tělese kapitalistické ekonomiky; jako přechodný výkyv, který je nutno vyřešit, aby v budoucnosti bylo lépe. Tak dochází k degradaci přítomnosti na pouhou prozatímnost, během níž je nutno přijmout bolestivá restriktivní opatření v ekonomice, abychom zachránili budoucnost svou a svých dětí. Rétorika utahování opasků i podoba vládních reforem má tento utopický ráz: dnešní askeze jakožto příslib zítřejší hojnosti.

Začátek devadesátých let byl plný sdíleného utopického očekávání: utáhneme si opasky, a tím pro sebe připravíme lepší budoucnost – vyšší životní úroveň, lepší vzdělání atd. Jenže ukázalo se, že budoucnost může být dneškem vytunelována, pokud už v dnešku nejsou založeny principy (například právní), na nichž má fungovat zítřek. Žádná „mimořádná opatření“ (například úsporná) nemohou být řešením. Znamenají jen to, že se dnešek propadne do chaosu a budoucnost se stane přeludem. Kosík píše: „Cílem života je život sám, nikoli představa budoucího, nikdy neprožitého života, byť byla sebekrásnější.“

Vize budoucnosti totálního kapitalismu se jeví jako jasná. Je jí naprostá expanze globalizovaného kapitálu a absolutizace trhu coby univerzálního konceptu fungování společnosti. Tato utopická vidina má za následek stále tíživější situaci dneška, počínaje sociálními nepokoji a konče ekologickou krizí.

Řecko je náš dnešek i zítřek
Řecká krize a především návrhy na její řešení, které k řešení vést nemohou, ukazují neschopnost současného systému chápat krizi jako symptom budoucího – a možná v tom je paradoxně naděje, protože systém tak prokazuje svou dlouhodobou neudržitelnost.

Máme před sebou fotografie událostí v Řecku. Jsou na ní demonstranti, proti nimž stojí policie. Je to obraz našeho dneška. Ale jsou v něm obsaženy symptomy zítřka, které možná ještě neumíme rozpoznávat. Proč lidé demonstrují, je, zdá se, nabíledni. Cítí se oklamáni a ohroženi, demonstrují za svou důstojnost. Už toto představuje zřejmý posun. V době vrcholné postmoderny by demonstrace za lidskou důstojnost byla nejspíš ironizována pro svůj směšný patos. Dnes se situace proměňuje a možná je to jedna z otázek, která bude formovat budoucnost. Objevuje se tu však ještě jedna otázka: koho brání policisté? Pokud brání demokracii, potom ve jménu čeho je potlačován démos? Není dnešní potlačování občanů symptomem jejich zítřejší politické revolty?

Nové politično se nezrodí z lůna politických stran, ty už dávno představují služebný subsystém totálně kapitalistického „supersystému“. Nové politično se rodí právě teď, před našima očima, na Islandu, ve Španělsku a v ulicích Athén, kde se kdysi zrodila demokracie.

Zítřek je v našich rukou do té míry, do jaké jsme schopni svou energii neklidu, nespokojenosti a kritiky přetavit v občanskou aktivitu, která ovlivňuje dnešek.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 5.Července 2011, 11:16:26


... v této přezrálé společnosti už nikdy žádné šetření nepomůže ...

Je to v jistém smyslu spíš naopak.

... jenom veřejné subvenční stimuly uspořádané tak, aby byly procesem společenského zhodnocování veřejných rozpočtů mohou ekonomiku rozpohybovat a veřejné rozpočty znovu naplnit ...

naopak dnešní tzv. šetření bude vyžadovat ještě větší šetření zítra ...

To bude celý efekt ...


Jsme na křižovatce.

Buď nekonečné nikdy nekončící zadlužování ...

... nebo TAK VELKÝ podíl veřejných rozpočtů na HDP ve vhodné struktuře daní a TAK EFEKTIVNĚ uspořádaný koloběh veřejných stimulů ... aby se tento koloběh veřejných stimulů SÁM stal zhodnocováním veřejných rozpočtů ...

Soukromý zisk reálnou výrobu ve Starém vyspělém, kapitálově saturovaném světě už není schopen zachránit, rozpumpovat ... a obnovit následně welfare state a veřejné zdroje ...

to bylo možné dříve - a podle mého názoru to je navždy pryč ...
... dílčí změna už nepomůže ...

Skandinávie a Island nejsou endemité, které nelze přesadit.

Je to Cesta ...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Cesta Úterý, 5.Července 2011, 12:04:48

Větu "naopak dnešní tzv. šetření bude vyžadovat ještě větší šetření zítra" podepisuji. Dny hojnosti se nedostaví, to je právě ta utopie.

"Šetření" je vlastně akcelerované vysávání veřejných financí do prostoru nadnárodních koncernů. Rétorika šetření je jen trik, vějička na "odpovědně myslící" občany. Zároveň si tím politické strany podřezávají větev pod vlastní zadnicí, neboť stále zmenšují pole vlastního rozhodování.

Cesta znamená zbavit se fatalismu, že existují nevratné procesy, že je vše "dáno". Naopak: souhlasím s tím, že stojíme na křižovatce.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Základní otázka podle mě ovšem zní: Úterý, 5.Července 2011, 23:24:48

Je VÍCE UTOPICKÉ (ve smyslu iluzorní, nerealistické) VĚŘIT V REFORMU KAPITALISMU, ANEBO V SOCIALISMUS (Žižek a Hauser hovoří přímo o komunismu)?
Já mám velké problémy s vírou v socialismus, i když by to jistě byla krásná a humanistická budoucnost. Důvody jsou dva:
1. Buď by byla ona příští soc. společnost ekonomicky organizována netržně - a pak nás čekají neduhy dobře známé z minulého režimu (nevýkonnost, nekvalita, nedostatek zboží atd.). Ani superpočítač nemůže tržní interakci nahradit.
2. Anebo by byla organizována tržně - a pak mě ani p. Heller (ačkoliv v řadě věcí je mi jeho projekt sympatický) nepřesvědčil, že by to nebyl vlastně kapitalismus v bledě modrém (trh nepochybně přináší neúspěch, krachy firem, nezaměstnanost), resp. by se takový systém v kapitalismus mohl snadno zvrtnout (moc manažerů, kterou uznal jako nebezpečí i p. Heller).

Takže: není nakonec lepší přece jen snažit se reformovat ten starý zlý kapitalismus (s tím, že z toho nakonec něco dosud neznámého a nepředstavitelného může vzejít). Uvědomuji si, že příznivá situace poválečných let je pryč, ale dnes by zase mohly působit jiné okolnosti (kdyby se např. spojily různé segmenty ohrožených středních vrstev - viz Keller). Možná, že na těch madridských nebo athénských ulicích se skutečně sociální background pro něco nového rodí...

Martin Pleva - pedagog, Brno

Romane - k vaší poznámce o polit. stranách Úterý, 5.Července 2011, 23:33:58

Nechci působit jako agent ČSSD, ale to, oč se teď strana pod Sobotkovým vedením pokouší, je nadějné, a to právě svým hledačstvím.
Politické strany jednoduše odepsat nelze, protože nikdo jiný v liberálnědemokratickém systému nemůže ani kandidovat ve volbách, ani vládnout. Ostatně ono lidové hnutí od Lisabonu po Athény je tak zoufale neúspěšné právě proto, že se nedokáže přetavit v politickou sílu schopnou disponovat mocí. V tomto je třeba se učit od soudruha Lenina, ten by se současnému agorovému tlachání smál. Lidé mluví a velkokapitál spokojeně vládne...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Kapitalismus není "zlý" Středa, 6.Července 2011, 09:08:28

Martine, kapitalismus není zlý, ani dobrý, chápu, jak jste to myslel - v lehce ironizujícím zabarvení -, ale právě tohle hodnotové známkování není dobrá cesta (viz ta poznámka o manichejské struktuře utopie).

Pokud jde o ten trh: není trh jako trh. Trh je něco jako "forma", o jehož "obsahu" rozhoduje struktura vlastnických vztahů. Trh existoval i v nekapitalistických společnostech. Takže pokud bychom chtěli uvažovat nekapitalistickou společnost, nešlo by o likvidaci trhu, ale o restrukturalizaci vlastnických vztahů. Ostatně družstevní hospodaření je už reálně existující alternativou - a nemusí jít jen o malá družstvíčka.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Něco se musí stát Středa, 6.Července 2011, 09:20:22

Ale přece jen mám dojem, že se trošku točíme v kruhu. Už se tu několikrát v diskusích objevila výtka, že kdo uvažuje o alternativě ke kapitalismu, je utopista atd. Vy to, Martine, vlastně píšete taky. Ovšem tak jednoduché to není, to jsem se chtěl tím článkem naznačit. On totiž utopický je ten současný kapitalismus. A ta utopičnost se nevyznačuje jen tím, že ne "neuskutečnitelná", nýbrž také vztahem k přítomnosti, kterou skutečně degraduje na provizorium. A nejsme svědky tohoto jevu právě teď? Ve chvíli, kdy se chce stát kapitalismus totálním, nastává problém: jak ho zpět vměstnat do ekonomické sféry a jak udělat politiku "repolitizovat"?

K těm politickým stranám: jsem opravdu přesvědčen, že nové politično se nezrodí z polit. stran. To se skutečně rodí na "ulici" (ten termín nerad používám, obvykle ho používají politici k tomu, aby démos nějak degradovali). Tím politické strany neodepisuji, ale pokud je má čekat nějaká obroda, pokud se má politika zase "politizovat", pak asi jen po této lekci ze strany občanských nepokojů. To je globální proces, Bohuslav Sobotka to, při vší úctě, asi nevytrhne.

Je to všechno ještě nezralé, nejisté, nevíme, co bude, nevíme, co vlastně vidíme a čeho jsme svědky. Ale asi cítíme, že takhle to dál nepůjde.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ještě dodatek Středa, 6.Července 2011, 09:24:52

Nechci diskusi pod vlastním článkem trapně zaplavovat svými příspěvky, ale neodpustím si jedno rýpnutí (i do sebe). Michael Hauser napsal skvělou úvahu o utopii - a hle, jak dopadla tamější diskuse. Nakonec jsme všichni skončili u sci-fi a verneovek.

O prázdninách se asi revoluce dělat nedají:D

Martin Pleva - pedagog, Brno

Romane, nezoufejte, snad se diskuse rozproudí Středa, 6.Července 2011, 14:02:52

Jinak - ano, hledání je nezbytností (přesto bychom si ale neměli zakazovat otázky po tom, co je reálnější a perspektivnější a co ne).

Občanská společnost se musí stát motorem změn - ale pokud chce být i "vykonavatelem", musí se změnit (fakticky) v politickou stranu, jinak to nejde. Takže se v tomto víceméně shodujeme. Založení celoevropské radikálně levicové strany, to je samozřejmě také alternativa - zejména v případě, že by současné socdem definitivně zklamaly (mnohé západní socdem jsou nenapravitelně ztracené).

Poslední poznámka k terminologii: na to si musíme dát pozor, kolegové z přír. věd naši humanitní pojmovou rozevlátost často oprávněně kritizují. Hned v první větě jsem však definoval, jak pojem utopický (pro účely svého příspěvku) užívám, tedy tradičně. V tomto smyslu současný totální kapitalismus (pěkný termín:)) samozřejmě utopií není, neboť evidentně uskutečnitelný je. Utopická (a tak to ten Žižek myslel) je víra v jeho trvalou udržitelnost. A zde nemám problém souhlasit...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pojmy a nové politično Středa, 6.Července 2011, 18:51:56

Já si naopak myslím, že totální kapitalismus utopický je. Je utopický právě ve svých totalizujících nárocích, utopické je to "totální", ne to "kapitalismus". Ta vize, že se vše převede na trh (tzn. určitý typ tržního vztahu), zkrátka že dojde k totální ekonomizaci všech sfér života podle mého názoru uskutečnitelná není. Doufám v to! Člověk a realita se nedají falšovat, aspoň ne dlouhodobě. Ten pohyb vzbudí protipohyb (občanské nepokoje apod.), který může vyústit v reformu kapitalismu, nebo v jeho opuštění - to samozřejmě nevíme. Utopičnost těch totalizujících nároků je pro mě zdrojem naděje. Kdybych akceptoval, že je totální kapitalismus uskutečnitelný, to bych si zoufal doopravdy - a nejen z legrace nad diskusí pod Hauserovým článkem (kde jsme, mimochodem, na toho Žižka taky narazili).

Rozhodně jsem dalek naivního očekávání, že slušní občané založí slušnou politickou stranu. Zde v diskusích takovou představu naopak pokaždé kritizuji. O to tu nejde. Otázka totiž zní: co (z)mohou polit. strany, když se politika zmenšila na malé políčko a to stále podstatnější se rozhoduje ve strukturách nepolitických? Nechci se opakovat, proto odkazuji na svůj stručný vstup pod Slačálkem (http://www.denikreferendum.cz/clanek/11033-svobodo-slysis-na-jmeno-sprostota): Pondělí, 4.Července 2011, 11:05:1. Demonstrace v Athénách jsou takovým projevem repolitizace. Ovšem začalo to už v Seattlu (na který se dnes, mám dojem, nějak pozapomíná...).

Jsou to však opravdu jen symptomy roztroušené po dnešku jako střepy na ploše stolu. Souvislou strukturu to asi ještě nedává.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Zdá se tedy, že diskuse se bohužel nerozvinula Pátek, 8.Července 2011, 11:26:41

Škoda, u tak kvalitního článku...
Některé zajímá holt víc Verne než reálná budoucnost, njn:)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 8.Července 2011, 14:48:32


Pepík Heller ale spojuje svůj samosprávný socialismus s dost odlišnou materiálně technickou základnou civilizace, kde už dominují - nejenom pouze jsou - silně sofistikované výrobní síly ovládané kognitariátem ...

Stanislav Hošek - Český těšín

Nestačí jen samosprávnost, na níž staví KSČM. Úterý, 26.Července 2011, 20:06:44

Základem podle mého přesvědčení je zakotvit do Ústavy „nadvládu“ veřejnosti nad parlamentem, čili nad politickými stranami. Prvním příkladem takového institutu je kupříkladu „ratifikační plebiscit“. Například: Základní parametry penzijní reformy musí odsouhlasit veřejnost v plebiscitu, který vláda povinně vyhlásí. Budou to především tyto parametry: doba odchodu do penze, výše penze vůči průměrné mzdě a parametry principu odvodů do penzijního účtu. O uvedeném nemá přece právo rozhodovat jakási partička náhodně zvolených občanů, zvláště proto, že ovlivňují život několika generací dopředu. Výsledkem všech demonstrací proti současné moci by měla být nová ústava, konečně odsouhlasená plebiscitem a ne naoktrojovaná veřejnosti několika lidmi.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.