I reklamy na tak banální produkt, jako je třeba auto, dokáží vystihnout, co se bude dít, pakliže bude schválena reforma zdravotnictví. Na základě rafinovaného a v různých verzích omílaného apelu „Zodpovědné je chtít pro své nejbližší to nejlepší,“ si našinec rád připlatí za lepší bezpečnostní prvky, nechce přece nic podcenit. Co kdyby se něco stalo.

Až se v nemocnicích začne platit za takzvaný nadstandard, což znamená, že z povinného zdravotního pojištění bude hrazena jen ta nejmizernější péče, většina lidí nebude ochotna podstoupit ohromné riziko, že se nejbližším něco stane, a oni nebudou v danou chvíli schopni zaplatit jim skutečně kvalitní péči. Kterou ještě ke všemu nikdo nepozná.

Lékařská péče není nový bavorák, u kterého se po pár dnech na internetu dá zhruba najít ta nejbezpečnější verze. Ty nejpřilnavější pneumatiky, ty nejhbitěji reagující airbagy, ty nejlépe koncipované deformační zóny. Kdo ale v případě operace pozná, zda stačí standardní průběh hrazený z veřejného pojištění, a kdy je standard rizikem pro zdraví blízkého, jemuž se lépe vyhnout tučnou sumou navrch? Málokdo. Důkazem je situace na trhu léků, kdy se nejlépe prodávají ty nejdražší mající však ty stejné parametry jako léky s třetinovou cenou.

Při koupi nového auta se nejspíš skoro nikdo nedomnívá, že se s tím bourákem za pár set tisíc jednou nabourá. Jenže - co kdyby. Geniálně řešené deformační zóny a další prvky pasivní bezpečnosti snad dovolí celé rodině přežít. Investice do přežití se vždycky vyplatí. 

Stejně vynikající byznys jako ten založený na nevyzpytatelném nebezpečí na silnicích otevírá stát zdravotním pojišťovnám. Nikdo totiž neví, kdy onemocní a na rozdíl od ministra zdravotnictví každý tuší, že zdravé stravování, častý pohyb a spokojený život nejsou stoprocentní zárukou, že jednou vážně neonemocníme a nebudeme potřebovat operaci. Protože jsme zodpovědní vůči sobě a svým rodinám, nenecháme nic náhodě. Pokud si můžeme ještě dovolit ještě něco ubrat z rodinných rozpočtů - pojistíme se.

Vedle povinného veřejného zdravotního pojištění se totiž zakrátko vyrojí pestrá nabídka zdravotního připojištění. Nemít takové zdravotní připojištění bude bráno jako nerozum, nezodpovědnost, jako hazard s vlastním zdravím. Všichni zodpovědní jednotlivci i rodiny si je rádi pořídí. Pojistka na zdraví se stane dalším značným pravidelným výdajem českých domácností. Neudělají to jen ti nejchudší, kteří se budou muset spokojit s rizikem takzvaného standardu a když budou potřebovat sofistikovanější péči, prodají dům či vlastní třeba ledvinu.

Zpátky k úvodnímu heslu z pražské MHD proti kapsářům. „Opatrnost se vyplácí.“ Ano. Pojišťovny se budou topit v dalších miliardách navíc. České domácnosti budou mít v kapse zase o něco méně peněz. A zdravotnictví lepší nebude.