Podle zpráv OECD v  krizi na přelomu 2008/2009 ztratily penzijní fondy globálně přes pět a půl tisíce miliard. Miliony lidí tak přišlo o své peníze a na důchod si budou muset ještě přivydělat, nebo se spokojit s mnohem menšími příjmy. Lidé v bohatých zemích, v nichž jsou na privátních fondech závislí, tedy především v USA a Velké Británii, houfně redukují své penzijní programy. Rozvíjející se země zestátňují privátní fondy, aby předešly totálnímu zbídačení důchodců, a rozvojové země začínají zavádět státní podporu ve stáří. Jen ve východní Evropě nás politici balamutí kouzlem soukromého spoření na důchod.

Je jasné, že banky, investoři a spekulanti hledají nové trhy, kde by mohli získat peníze pro své machinace. Důchodové fondy jsou velmi dobrým nástrojem, jak může privátní finanční sektor, s náležitým tlakem státního aparátu a s podporou médií, získat peníze.

V roce 1933 přijala Argentina model paralelních penzijních systémů — státního a privátních penzijních fondů. Na konci roku 2008 se rozhodla privátní fondy zestátnit, protože hrozil jejich totální kolaps, když v důsledku krize přišly až o třetinu aktiv. Podobná situace je v Chile, Mexiku i Kolumbii, kde se zavádí větší regulace a státní penze, aby se předešlo zhroucení zabezpečení ve stáří. Zatímco bankéři si dál užívají, jejich chyby platí daňoví poplatníci.