Co je vlastně na topce sexy?
Andrea CerqueirováMladí Češi byli při loňských volbách okouzlení TOP 09. Po roce je však případné se ptát, co je vlastně na té straně tak přitažlivého? To, jak se projevují její politici? Nebo snad politika, kterou uvedli do praxe?
„S Karlem na pivo“. Tak nějak znělo jedno z hesel parlamentních voleb 2010. TOP09 v čele s rozevlátým Karlem Schwarzenbergem bodovala hlavně u mladých lidí. „Karel je jednička, Karel má peníze a nepotřebuje si v politice nakrást“ - přesně tak zněly mnohé z argumentů, proč volit právě „topku“.
Na rozdíl od mladých ze Západu, kterým při vhození lístku do urny přece jenom něco říká i pojem sociální cítění, byli mladí Češi ohlušeni protopáckým klipem „Přemluv, bábu“, kde se to jen hemžilo předsudky. Klip zcela bez skrupulí stavěl mladé proti starým, levici proti pravici, město proti venkovu. Co na tom, u teenagerů zabral, programu bezohledných škrtů dali šipku vzhůru…
Topka po volbách skončila hned za velkými ČSSD a ODS. Spolu s ODS a Věcmi veřejnými sestavila vládu. A začalo to: ministři financí Miroslav Kalousek, práce a sociálních věcí Jaromír Drábek a zdravotnictví Leoš Heger se předháněli v tom, kdo navrhne drsnější úsporu, která dolehne především na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel.
Přesto, zatímco vyplouvaly na povrch skandály ODS a VV, topka proplouvala vším jako neposkvrněná. Vedle tvrdých „reforem“ se však nepředvedli ani další její ministři, včetně Schwarzenberga. Ministr kultury Jiří Besser nestačí překvapovat nekulturními nápady: zrušit Státní operu Praha, navzdory stanovisku Národního památkového ústavu zbourat budovu na nároží pražského Václavského náměstí a Opletalovy ulice… A mnohé další perličky.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zase ukázal svou malost, když bez uzardění vyhodil z práce svého někdejšího předchůdce Cyrila Svobodu (proto, že zůstal v KDU-ČSL, kterou Schwarzenberg s Kalouskem alespoň na dané volební období pohřbili?). Jindy šokoval, když se v důsledku jeho personální politiky velvyslancem v USA stal bývalý ministr zemědělství a poslanec Petr Gandalovič (ODS), který byl podezřelý z údajného „velrybářství“ členské základny v Ústeckém kraji, kde kandidoval.
Nedávno přišla nehoráznost do nebe volající - Schwarzenberg navrhl (a vláda záměr schválila) prodat Spolkové republice Německo historický Lobkovický palác, za jehož pronájem doposud platí německá ambasáda Česku 24 milionů korun ročně. České ministerstvo zahraničí chce za peníze z prodeje historického paláce v Berlíně koupit pozemek za 407,5 milionu korun pro stavbu nové ambasády, přičemž ale stávající velvyslanectví je nyní v SRN umístěno velmi výhodně, takže nač měnit?
„TOP 09 je sexy, Karel je sexy!“ Také takové výkřiky v rámci volební kampaně 2010 zněly. Zvláštní vkus, budiž. Ale co je vlastně sexy? Výše zmíněné kroky? Výkřiky „magoři“, „kurvy“ nebo nejnověji „paka“, která z úst předsedy topky na pokračování zaznívají? I teenagerům snad jednou dojde, že design není vše, že záleží i na obsahu. Že do politiky může být člověk hnán nejen touho po penězích, ale také po moci. Že sociální práva nejsou přežitek, ale nutnost pro důstojný život. A že okrasná slupka může spadnout ještě dřív, než se kdo naděje.
Proč? Protože před více než rokem (a vlastně i nyní) vnímám jako nejakutnější problém naší země korupci. I já jsem si říkal, že kníže nebude krást, protože nepotřebuje. Ale stejně jako ostatní jsem naprosto nečekal, že TOP 09 ZCELA rezignuje na boj s korupcí.
Můj hlas dostala TOP 09 jenom proto, že pro mě nejjasněji a nejsmysluplněji mluvila o boji proti korupci. Navíc v rámci TOP 09 se mluvilo o tom, že nesmí být postižený běžný občan a že úspory se musí hledat především v systému. TOP 09 dole vznikala jako strana "pro rodiny", ne proti nim.
Nyní TOP 09 pochopitelně naprosto ztratila kredit a zařadila se tak k ostatním prokorupčním stranám: ODS, KDU-ČSL a ČSSD. Bohužel tak nastává situace, že už naprosto nevím, koho budu příště volit: KSČM se stalinisty naprosto není volitelná, Zelení jsou stále slepencem bez jasné vize atd...
Kritizujeme, ale nevidíme alternativu, koho volit. Co když stávky a demonstrace vládu shodí? Nedopadne to jako naposledy, kdy Paroubka shození vlády doslova rozhodilo? Co bude dál? Volby vyhraje ČSSD a fraška bude pokračovat, třeba v podobě velké koalice...
Bourání domu na Václaváku je jistě diskutabilní, ale ministr kultury Besser má na kontě řadu zářezů, s nimiž si jeho předchůdci (a že jich bylo!) nesvedli poradit - výměna šéfů v Národním technickém muzeu, České filhamornii,Národní knihovně, Národní galerii.
Jistě je věcí zdravého rozumu nespoléhat jen na "design"; ale jestli jsou sociální práva přežitek nebo nutnost, to už je snad věcí názoru. Naznačovat, že člověk, který nesouhlasí s tím, že "sociální práva" jsou nutností, je naivní hlupák, tak upírá právo na názor v jedné z nejpodstatnějších věcí.
To si vážně myslíte pane Varyši? Vaše profese by měla být snad více vzdálena sociálnímu darwinismu, ale vše je možné. Nu, rozhodně vám nepřeji, aby jste se v životě dostal do situace, kdy si budete přát, aby sociální práva nebyly jen přežitkem.
To nevylučuje kritiku konkrétního způsobu jak jsou dnes zajištována a také to vedle jejich extenze je tu i důraz na reálnou kvalitu lidských práv v celém jejich komplexu.
Ostatně soudím, že těch frází o přežitcích se naší společnosti dostalo dost za éry stalinismu a netřeba se k té rétorice vracet. Slovo "přežitek" vždy v sobě obsahuje jistý mocenský nárok, spočívající ve falšování skutečnosti: vím, jak to bude do budoucna, a to, co tomuto obrazu budoucnosti brání, musí z kola ven - označené jako "přežitek".
- rádobynaivní dotazy
- sáhodlouhé nabubřelé monology o ničem
- výsměšné vytrhování slov z kontextu
- a hlavně odvádění hovoru co nejdál od tématu
A jak si u toho pěkně kolegiálně notují...
jsou nedílnou součástí lidských práv jako takových. Považuji ovšem
za velmi nebezpečné, pokud je názor, že jsou sociální práva
přežitkem, názorem vládní strany (nebo vícero vládních stran).
I když zrušit a odplevelit v konečném důsledku může být velmi podobné - ale abychom nevylévali z vaničkou dítě, jsou témata, kde jde o konkrétní nastavení - např. míra a způsob pozitivní diskriminace, plošné, tedy nediferencující nastavení sociální podpory ale aktuálně třeba rozlišení standardu a nadstandardu atp.
To jsou témata, která si zaslouží jít dál od pouhého ideologického vymezení ke konkrétní konstrukci systému. A při pochopitelném rozptylu názorů se dá u nich najít nějaká ta osa konsensu.
Pravice vskutku nehovoří explicitně o rušení sociálních práv, ale hraje na schovávanou. Ono totiž objektivně neexistuje něco jako "plevel" - plevel je jednoduše to, co se nám momentálně nehodí na záhon. A může to být skutečně cokoli: pokud nastavíme sociální standardy tak nízko, že za plevel označíme většinu sociálně legislativní ochrany, pak jde v podstatě o demontáž sociálních práv, o jejich minimalizaci na "neškodnou" úroveň.
Pokud jde o otázku pozitivní diskriminace, ono by se tedy mělo spíše říkat pozitivní akce, je trošku unáhlené hovořit o změně parametrů v zemi, kde je např. žena silně diskriminována na pracovním trhu. Česká společnost rozhodně netrpí nadbytkem pozitivní akce, ale maopak jejím nedostatkem. O tom jsem pevně přesvědčen. Ženská hnutí v Čechách jsou jen terčem posměchu a nechutných ideologických útoků.
Zrovna ten ženský případ je v ČR pro tento typ diskuse typický (u minorit jako jsou třeba Romové by to bylo složitější) - prostě jde o to vyrovnávání šncí a ne zglajchšaltování - a na tento cíl lépe míří nepřímé metody - i když bych asi o povinných procentech pro ženy nemluvil jako o "kvo-kvo-kvótaci", tak i já si nemyslím že to je odpovídající metoda.
Lépe se věnovat podmínkám pro zapojení žen (práce, domácnost, vzdělání) než jim vytvářet chráněné enklávy kde z nedostatku konkurence se recyklují s mandátem být tak jen jaksi tzv. za ženy. Obhájci kvotace (možná i autorka článku) asi nebudou souhlasit, ale určitě s tím lze diskutovat a a ne apriorně odsuzovat.
správa státu by mohla směřovat k tomu, abychom se více méně všichni cítili ne-li komfortně, tak alespoň neutiskovaně.
Někdo se mnou možná nebude souhlasit, ale domnívám se, že právo na život je naprosto základní. Případným oponentům navrhuji, aby se tohoto práva na protest proti mým manipulativním tvrzením demonstrativně vzdali.
Lze zajistit právo na život bez práva na zdraví?
Lze zajistit právo na život bez práva na přístup k pitné vodě?
A lze právo na život zajistit bez práva na obživu, tedy například práva na práci a práva na spravedlivou odměnu za práci?
Ochrana práv je vždy nějak konstruovaná a má různý potenciál - např. na místní a na mezinárodní úrovni. U sociálních práv je zas problém když levice bojuje proti možnosti soudit se v Evropě (viz lisabonská smlouva) i o sociální práva, které má jinak ve znaku.
prostě nejsou jen přímé pěšinky a nežijeme jen v manicheistickém souboji dobra a zla.
kvůli tomu, že nejrůznější práva budou pro Čechy lépe
vymahatelná.
Nehodlám podporovat náboženské fanatiky typu Hnutí pro život. Nikdo, kdo není s to říci matce: „Dej sem dítě!‟ a pak se o to dítě postarat, nemá právo matku nutit, aby nechtěné dítě nosila ve svém těle a živila vlastní krví. Slyšel jsem ostatně kdysi od kamaráda, který vystudoval kněžský seminář, že podle Tomáše Aquinského vstupuje duše do plodu někdy ve třetím měsíci těhotenství, tedy shodou okolností zrovna v době, kdy začíná být technicky značně obtížné zabít plod a neohrozit matku.
Právo plodu na život znamená především, že nikdo nesmí vztáhnout ruku na život plodu proti vůli matky. Nikdo nemá právo ani matku nutit k potratu. A mám zato, že právo plodu na život jde ještě dál.
Našimi sdělovacími prostředky právě proběhla aféra, že OSN nám zakazuje babyboxy. Jak napsal Petr Uhl v Právu, OSN nám vytkla přes šedesát bodů, babyboxy byly mezi nimi někde na chvostu, a naše propaganda je použila k zamaskování těch nejhorších dluhů našeho státu vůči dětem. Televize udělala velký rozhovor s Ludvíkem Hessem — a Ludvík Hess sice vyjádřil pochybnosti o tom, jak mnoho kritici babyboxů o nich vůbec vědí, když je například považují za aktivitu státu, ale v zásadě se se stanoviskem příslušného výboru OSN shodl v tom hlavním, že stát by měl především usilovat, aby babyboxy byly zbytečné. Řekl, jak jeho samotného děsí, kolik dětí už se v babyboxech našlo, a popisoval případy, kdy navázal kontakt s rodiči odloženého dítěte a zjistil, že je neodložili proto, že by je nechtěli, ale proto, že se báli, že je neuživí. Oprávněně báli. Podle slov Ludvíka Hesse zachraňují babyboxy životy dětem těch lidí, kteří propadli sociálním sítem státu.
Práva dětí jsou tak ohrožena nerespektováním sociálních práv jejich rodičů.
Tvrdím, že totéž se týká nenarozených dětí, jejichž matky vůbec uvažují o potratu. Dítě je pokračováním matky, součástí její budoucnosti, a před narozením součástí jejího těla; matka, která se chce plodu zbavit, je jako liška, která si ukousne tlapu, aby unikla z pasti. Důvodem potratu je špatná sociální situace matky.
Sociální situace v širokém slova smyslu, nejen v materiálním. Jde jak o hmotné zajištění, tak o společenský status a vztah okolí. Žena nemusí porodem upadnout do bídy, aby se ho bála, stačí, když upadne v opovržení, třeba jako „nemravná‟ svobodná matka. Nebo jako „socka‟: Nevím, zda třeba úspěšná manažerka může kvůli těhotenství spadnout rovnou až na dno a skončit jako nezaměstnaná, ale ztráta vysoké pozice, pokles životní úrovně a ztráta úcty okolí může k tomu, aby těhotenství odmítla, úplně stačit. Každopádně ať už je důvodem k potratu existenční hrozba nouze, strach z opovržení, nebo jen obava o pokles společenského postavení, je to nerespektování práva na důstojný život, co staví matku proti dítěti.
Právo nenarozeného dítěte na život neopravňuje společnost terorizovat jeho matku. To však neznamená, že neexistuje. Společnost musí respektovat právo dítěte na život, a už jen pro jeho zajištění musí respektovat i právo jeho matky na důstojný život.
Od práva dospělého na život se totéž právo nenarozeného dítěte liší především tím, že bez sociálních práv je v ještě větším ohrožení.
obecně: "právo" je věcí nějaké konvence, dohody. tzn., když se na něčem shodneme, platí to - ale jen dokud to nerevidujeme. žádné absolutní právo na něco - životem počínaje a důstojností konče neexistuje. vše je věcí dohody.
Směrem k větší kvalitě, pokud jde o emancipaci naší lidské existence, takže bych vývoj od uzkých politických svobod k široce pojímaným sociálním právům tak snadno neschazoval.