Deník Referendum Svět

Smí být diktátorský režim hostem komerčních veletrhů pořádaných v demokratických zemích? A dá se komerční prezentace diktátorského režimu, jako čestného hosta takového festivalu zaměňovat s osvětou a dialogem v oblasti lidských práv? Petr Andreas v Deníku Referendum tímto způsobem pozici pražského Světa knihy obhajuje. Ve svém textu zcela přehlíží důležitá fakta a bohužel i relativizuje závažnost celého problému. Argumentuje přitom navíc obecně rozšířeným míněním, které ale nepodpírá žádným důkazem.

Tvrdit, že v České republice je všeobecně zakořeněná tendence, kdy jsou obyvatelé totalitních zemí vnímáni jako stádo „souhlasících“, je smělé. Pro řadu lidí, kteří mají dosud život a vlastní občanský postoj v komunismu v živé paměti, možná i urážlivé (do svědomí, až si sáhne každý z nás). Pokud by se toto schvalování a podpora měla týkat skutečně jenom osob, které tyto režimy oficiálně zastupují (jak píše Petr Andreas), pak je to naopak možná domněnka správná – těžko můžeme oficiálně reprezentovat něco, s čím vnitřně nejsme ztotožněni – leda bychom byli pokrytci. Můžeme se pouze dohadovat, zda bylo motivací saúdských vyjednavačů na Světě knihy přesvědčení skutečné, nebo pouze finanční. Na celém problému to mění jen velmi málo.

Jistě je správné hovořit otevřeně o cenzuře a perzekucích. Je správné diskutovat o Saúdské Arábii i dalších diktaturách. Jenže nebýt toho tolikrát přetřásaného komentáře v britském deníku The Guardian, žádná diskuze by tady očividně vůbec nevznikla. Veletrh Svět knihy se totiž nepokoušel vést žádný takový dialog. Neprezentoval žádného z utlačovaných spisovatelů, nepadlo ani slovo o cenzuře, či porušování lidských práv. Svět knihy pouze inkasoval peníze za to, že se Saúdská Arábie mohla jako čestný host veletrhu představit podle své libosti a patrně bez hlubšího (rozumějte kritického) posouzení českých médií. Před začátkem veletrhu informoval o skutečnosti, že prezentuje jako čestného hosta diktaturu, pouze deník DNES, a to bez další odezvy.

Je tedy nutné znovu zopakovat, že roznětkou diskuze o cenzuře a potlačování lidských práv v Saúdské Arábii nebyla přítomnost Saúdské Arábie (potažmo jednoho saúdského autora) na Světě knihy, ale právě zahraniční kritika počínání pořadatelů veletrhu. Žehrat na obecně zkreslené vnímání obyvatel České republiky o podpoře nedemokratických režimů je stejně mylné, jako obhajovat čestné hostování Saúdské Arábie snahou o dialog.


Text byl rovněž publikován na literarni.cz