Je pondělí 16.5., 18:07 hod. Jsem na místě. Dorazil jsem podle dohody s neznámou ženou, abych převzal zajímavé informace o Mladé frontě a. s. Několik týdnů před tím jsem dostal následující e-mail:

Vážený pane Golgo,

již delší dobu čtu vaše články. Líbí se mi Váš postoj k problémům v této společnosti. Začínám mít pocit, že jste jediný člověk, který s těmito problémy chce něco dělat. Ráda bych Vám předala nějaké citlivé informace ohledně společnosti MF Mladá fronta. Budete-li mít zájem o tyto informace, odpovězte mi na tuto adresu. Vzhledem k povaze těchto informací, bychom se dohodli na osobním setkání. Při tomto bych Vám tyto informace předala. Nemám zájem předání informací realizovat prostřednictvím elektronické pošty, protože této nedůvěřuji.

Irena Vodičková

WebRep

Overall rating

Po pokračující e-mailové komunikaci jsme se dostali k:

Mohu až večer. Sejdeme se v 18 hod. ul. Na Pankráci. Je zde Cafe bar Casper. Dřív to bohužel nejde. Musím počkat na manžela, aby hlídal děti. Budu se těšit na naše setkání. Pouze mi potvrďte, zda Vám to vyhovuje.

Hezký večer

Irena

Místo paní Vodičkové mě ale na místě schůzky přivítal příslušník Policie ČR a požádal mě, abych ho následoval do policejního vozu. Hned jsem si uvědomil, že jsem se chytil do pasti. Policista mi vysvětlil, že dostal pokyn, aby zrovna v tento čas a na tomto místě zadržel člověka, jehož popisu jsem odpovídal. Menší vzrůst a bradka. Že prý tento člověk v ulici Na Pankráci krade auta.

Místo pasivního přijmutí faktu jsem se začal chovat asertivně a sarkasticky se slovy: „To je zajímavé, přece mi neříkejte, že byste neměli záběr člověka kradoucího auta před hotelem Holiday Inn, kde jsou minimálně tři kamery, nehledě na to, že jsme necelých 50 m od policejní služebny.“ Přičemž jsem mu ukazoval dvě různé press karty i s fotkami. Navíc jsem si začal dělat srandu, že jako novinář si nepřijdu na nějaké velké peníze, ale rozhodně ještě nekradu auta za bílého dne, navíc v místech, kde by mě mohly natočit kamery.

Policista mi odvětil, že má příkaz mě předvést na cizineckou policii. To mě zarazilo, protože jak mohl vědět, že jde pro cizince? Prý díky vzhledu... „No, vzhledem k tomu, že jsem tmavší, bych přece klidně mohl být Cigán,“ odpověděl jsem mu (to už ale zůstalo bez odezvy).

Policistovi jsem začal vysvětlovat, že je opravdu velmi podivné, když mám sjednanou tajnou schůzku s nějakou paní v malé kavárničce v celkem klidné ulici, ale zrovna náhodou v ten moment, kdy tam dorazím, policie pátrá po člověku mého vzhledu a popisu, nehledě na to, že paní „Vodičková“ na místo vůbec nedorazila.

Nenosím u sebe pas, protože se nevejde do peněženky ani kapsy, navíc nejsme v Bělorusku, takže jsem na ulici dosud nebyl nikdy kontrolován, ani jsem se nikdy neubytoval na ubytovnách s Ukrajinci, kde se namátkové kontroly sem tam provádějí. Policista ale trval na tom, že pas musí vidět a následně předložit cizinecké policii, aby se zjistilo, zda na území České republiky pobývám legálně. Řekl jsem, že cizineckou policii snad stačí kontaktovat telefonicky a oficiálně požádat o můj status, na což oni odpoví. Se synchronicitou, jako z filmu, se z vysílačky ozvalo: „Pan Golgo nemá s pobytem na našem území žádný problém, pobývá zde legálně.“ V tenhle moment se ale příslušník vyjádřil, že pas stejně musí vidět, protože člověk na press kartě nutně nemusím být já, a že si musí být jistý mou totožností, s čímž jsem souhlasil, ale i tentokrát jsem si neodpustil poznámku o dokonalém načasování celé situace.

Takže jsme dojeli pro můj pas a poté opět na služebnu. Tam jsem i další policisty přesvědčil, aby se podívali na internet a hledali moje články, aby si uvědomili, o jak citlivých tématech píšu a že kdosi vlivný může mít zájem vyřadit mě ze hry. Ukázal jsem i e-maily o domluvené schůzce. Načež si uvědomili, že i oni se stali součástí hry někoho nad nimi. Nato měl jeden z policistů telefonát, jehož tématem jsem byl nepochybně já, protože jsem zaslechl věty typu: „Na cizinecké policii? Už potvrdili, že má všechno v pořádku.“ nebo „Zpátky do Brazílie? Už jsme ho identifikovali. Dokonce jsme ho našli i na internetu, je to novinář.“

Celou dobu jsem nemlčel a vyprávěl policistům o podobných případech a zkušenostech, kde jsem také byl obětí, jako například, když na mě po napsání článku „Volejte spasiteli“ Vladimír Železný útočil tři soboty po sobě a v deníku Super se objevil článek, že po mně jde policie, protože jsem prý vykradl byt. Nejen deník Super se mi za tu lež musel omluvit, ale poté, co jsem skutečně skončil až u soudu, soudce mě zprostil obžaloby se slovy, že nikdy nezažil, aby u soudu skončil člověk de facto bez řádné obžaloby, s tak chatrnými důkazy.

Před pěti lety jsem dostal informaci od člověka z cizinecké policie, že se kdosi snažil získat mou adresu, která u nich musí být evidována. Po konzultacích se strýcem, který toho času působil jako velvyslanec v Japonsku, mi bylo prozrazeno, jak zde zůstat legálně, ale bez evidované adresy. Lidí, kteří by si přáli dostat mou hlavu, je dost.

Před několika týdny jsem např. vyzval Pavla Béma, aby dokázal, že nebyl v Jižní Americe na Santo Daime (DMT), což dosvědčil člověk, který u toho byl. Nedávno jsem psal o prapodivné schůzce pana Milana Jančíka před gay klubem Escape a zveřejnil jsem i jeho SPZ, což se v českých médiích asi nikdy nestalo. Taky jsem zveřejnil všechno, co vím o neoficiálním majiteli Mladé fronty a. s., jímž je František Savov, údajně zapletený do zmizení půl miliardy korun z České konsolidační banky. Také jsem jako jediný člověk z českých médií zveřejnil interní e-maily dokazující nelegální PR aktivity v místních médiích, a tím očernil mimo jiné i bývalého boxera velmi vlivného v politické sféře. Proto musím pracovat víceméně inkognito.

To, co se toto pondělí stalo, nebyla normální policejní akce, byla to připravená past na novináře kvůli jeho práci. To už není věc, která se týká jen soukromé osoby brazilské národnosti pobývající v ČR, ale souvisí se svobodou tisku v této zemi: a to proto, že kdyby někdo naštvaný na mě poslal svoje lidi, aby mě zbili, tak by to byla jen mafiánská praktika, kterou by policie musela řešit. Úplně nejhorší však je, když se někdo vlivný spojí se státním orgánem České republiky. Je v zájmu státu zjistit, kdo takto kolaboruje. Někdo musí vyšetřit, kdo volal na policejní stanici na Pankráci a dával můj popis a obvinění. Nebyl to anonym z „budky“, ale někdo zevnitř policie. Ten člověk bude vědět, kdo mě chtěl zastrašit a kdo se neúspěšně pokusil mě nějakým způsobem zastrašovat nebo deportovat.

Celou záležitost jsem reportoval na všechny možné žurnalistické asociace, jako např. Freedom House, European Journalism Centre, Reporters Without Frontiers, Observatório da Imprensa atp. Protože mé svobodné působení jako novináře je v nebezpečí, jelikož vyšší státní orgány v určitých případech slouží mafiánům, musím svou ochranu a vůli k vyšetřování tohoto případu hledat jinde.

Stále ale zůstává otázka, zda člověk, který tuto akci připravil, je napojen na Mladou frontu a.s (a tím mi předal vzkaz, o kom nemám psát), nebo naopak Mladou frontu a.s. použil pro odvedení pozornosti.