Premiér Petr Nečas, zřejmě v rámci přesvědčovací kampaně k tzv. reformám, vystoupil v úterý na půdě Filozofické fakulty UK. Špatně naučenými gesty rozhodného muže, která si pamatujeme z jeho předvolebních vystoupení a billboardů, doprovodil svůj pohled na výzvy, před kterými stojí Česká republika. Zoufalou snahu zalíbit se publiku doplnil trestuhodnou snůškou lží, polopravd a primitivizujících tvrzení, která dala nahlédnout do intimních zákoutí uvažování současné vládní garnitury.

Za největší výzvy označil ve svém projevu zvyšující se věk dožití ve spojení s nízkou porodností a vnější zadlužení. Aby ilustroval jejich naléhavost a odůvodnil tzv. reformy, pustil se do výkladu, který by mohl sloužit jako etalon snůšky lží a manipulativních interpretací skutečného stavu. Považujeme za žádoucí jeho lži korigovat.

Premiér zahájil alarmujícím konstatováním, že v současné době je poměr starobních důchodců k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu 1:2 a v roce 2050 bude tento poměr 1:1, a proto je nutné zavést tzv. druhý, soukromý penzijní pilíř. Neztratil smysly natolik, aby se pokusil přesvědčit auditorium o efektivnosti a bezpečnosti tzv. úspor v tomto pilíři. Je na místě připomenout, že reálné zhodnocení úspor v současných penzijních fondech je na úrovni MÍNUS 0,4 procenta, tedy, že se tyto úspory znehodnocují. Je na místě rovněž připomenout krachy penzijních fondů, které nemusejí být způsobeny pouze rozkrádáním, nekompetencí nebo hospodářskými krizemi. Problémy mohou být stejně tak způsobeny nepředvídatelnými vnějšími vlivy, vzpomeňme jenom potíže britských penzijních fondů v souvislosti s katastrofou ropné plošiny BP v Mexickém zálivu. Těmto jemným detailům se premiér vyhnul. Spokojil se se lží o vlivu demografického vývoje na počet důchodců, kterou je nutno uvést na pravou míru.

Za prvé poměr starobních důchodců v ČR je v současné době nikoliv 1:2, jak uvedl, ale 0,76:2. Zde se tedy dopustil premiér chyby téměř 25 %. Dále zamlčel, že ve Sněmovně se právě hlasuje o tzv. malé důchodové reformě. Ta má na základě výroku Ústavního soudu posílit prvek zásluhovosti při výpočtu penzí. Rozpočtová junta, která sebe sama nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti, však do této tzv. reformy navíc integrovala prodlužování věku odchodu do důchodu až na hranici 67 let (a umožnila jeho další zvyšování i za tuto hranici). Prostá projekce tohoto faktu do demografických dat ukazuje, že v roce 2050 bude poměr důchodců k ekonomicky aktivním občanům 0,96:2, tedy stále ještě pod úrovní, kterou premiér uvedl jako úroveň dnešní. Prodloužení věku odchodu do důchodu tedy nebezpečí demografického vývoje eliminuje, a tím padá i základní argument pro nucený vznik penzijních fondů. Premiér publiku prostě lhal.