Vampire Weekend vydali novou desku Contra

Zuzana Přikrylová

Newyorská kapela, která se dostala do popředí zejména díky hudebním blogům, pokračuje ve své Afrikou a Západem ovlivněné hudební produkci. Podle vlastních slov na něm pozvedává to, co dělala na prvním albu, na vyšší úroveň.

Kapela, jejímž výrazným frontmanem je Ezra Koenig, je pojmenovaná podle jeho amatérského filmu. Vznikla po tajemných pokusech s komediálním rapem v roce 2006 v New Yorku, konkrétně na proslulé Kolumbijské univerzitě.

První album vznikalo již na škole a produkovala si ho sama skupina. Později se jich ujal Ian Montone, známý například díky spolupráci s White Stripes, a po roce koncertování (mimo jiné s The Shins) jim vyšlo zkraje roku 2008 eponymní album u XL — vydavatelství, u kterého si přáli vydávat.

To vše zní velmi ideálně, což se ovšem ještě znásobilo rozruchem, který se kolem alba strhnul (a začal již asi rok před jeho vydáním). Hudební blogy chválily Vampire Weekend na svých prostých stránkách, stejně tak si ale počínala i média, která mají větší slovo, jako Rolling Stone nebo NME.

Svůj styl pojmenovali „upper west side soweto“. Již od začátku se přiznávají k ovlivněním Afrikou, latinsko-americkými rytmy a karibskou hudbou. Přestože některé posluchače trochu přehnaný šum kolem první desky znechutil, jiní v něm našli svěží, barevnější a nový tvar lega zvaného „indie pop“.

Čtyřčlenná kytarová sestava používá perkuse, využívá zvukové banky na klávesách a Ezrův velmi sladký vokál zapadá do jejich hudebně trochu naivní, technicky ale slušně zvládnuté hudby.

S albem Vampire Weekend se jim podařilo v žebříčcích za předloňský i loňský rok umístit na vysokých příčkách. Kolem druhého alba Contra se míhaly jízlivé poznámky, jestli z příček nespadnou jako nedávno zmrzlí leguáni ze stromů na Floridě. Kytarista a klávesák Rostam Batmanglij o skladbách říká, že jsou perfektní k jízdě podél pobřeží Pacifiku.

Nejsem si jistá, jestli to někdo stihne za šestatřicet minut, ale oceán a cestování jsou z Vampire Weekend cítit silně. Využívají i vokodér, zvuky marimby, ozvučná dřívka a podobné exotické nástroje, stejně jako například smyčce, digitální zvuky à la 8-bit nebo trumpety. Přestože písně mají vesměs typickou uzavřenou formu, dýchají a nebojí se hrát si s výše jmenovanými styly jiných národů, což v žádném případě není vykrádání, ale upřímná adorace.

Pokud je Amerika země pro každého a New York tavící kotel, Vampire Weekend jsou slunečným koktejlem rytmů a zvuků, které s klasickou písňovou formou a vlivem „západných“ zvyků přestávají být exotické a stávají se organickým celkem. Pokud je na vás v tomhle short drinku optimismus koncentrován příliš silně, můžete si ho dát jen občas. Rozhodně vám ale na chvíli v tomhle zimním temnu rozsvítí obývák.

Další informace:

You Tube Vampire Weekend Cousins on the David Letterman show