Spory tvůrců a vedení rozložily práci na lexikonu literatury

Jakub Vaníček

Na půdě Ústavu pro českou literaturu propukl spor. Jeho účastníci hledají viníka rozpadu pracovního kolektivu, který se podílel na přípravě Lexikonu české literatury.

Dnes již dokončený projekt Lexikon české literatury patří mezi literárněhistorické práce, oceněné například v roce 2008 v soutěži Magnesia Litera. Vznikl na počátku 70. let v tehdejším Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kde se na něm podíleli badatelé s omezenou publikační možností.

Lexikografický tým — Ludmila Lantová, Jiří Opelík, Mojmír Otruba, Zdeněk Pešat, Květa Homolová aj. — vytvořil koncepci speciálního oborového slovníku, zevrubné encyklopedie k dějinám české literatury od jejích počátků do poloviny 20. století. Lexikon byl dokončen v roce 2008 sedmým svazkem a s počtem přibližně tři a půl tisíce textových hesel, věnovaných jak autorům, tak i vybraným problémům, představuje fundamentální zdroj informací pro čtenáře i badatele. Na úspěšně dokončený Lexikon české literatury měl navázat projekt Lexikon české literatury pro nové tisíciletí.

V prosinci minulého roku však došlo ze strany vedení Ústavu pro českou literaturu (ÚČL) k „necitlivým personálním zásahům“. Ředitel ÚČL Pavel Janoušek ve svém vyjádření pro Deník Referendum upřesnil podstatu problému takto: „Jako ředitel jsem po říjnových atestacích rozhodl, že jedna z odborných pracovnic, podílejících se na projektu, konkrétně Jitka Pelikánová, nebude mít nadále institucionální úvazek, může však pracovat na grant.“

Podle autorů otevřeného dopisu ale vedení tímto krokem „znemožnilo další práci na Lexikonu české literatury pro nové tisíciletí v původní, Grantovou agenturou ČR schválené podobě. Tyto nepřijatelné postupy donutily redakční radu Lexikonu ukončit její dlouholetou činnost, pro niž na tomto pracovišti ztratila oporu.“

Vedení Ústavu označilo rozpad pracovního týmu za „sebedestrukci, která ve svém důsledku poškozuje nejen ústav, ale i obor literárněvědné bohemistiky a zejména projekt Lexikonu.“

Ředitel ÚČL Pavel Janoušek dále uvádí: „Toto rozhodnutí, učiněné s jistotou, že v příslušném grantu jsou dostatečné mzdové prostředky, bylo motivováno dvěma důvody. Prvním důvodem bylo, že kolegyně Pelikánová je korektorka a redaktorka, její odborná a vědecká práce mimo Lexikon je však nulová: v bibliografii české literární vědy je od roku 1986 dodnes zastoupena třemi položkami, z nichž ani jedna není vědecká studie či alespoň odborná recenze."

Toho si je ostatně vědoma i sama Pelikánová, a proto mnohokrát demonstrovala svůj názor, že zaměstnávání pracovníků jejího typu by nemělo být spojováno s atestacemi, tedy s prvkem, který je důležitou součástí hodnocení všech vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců výzkumných útvarů v Akademii věd.

Zápis z říjnového jednání atestační komise ústavu dokládá její prohlášení, že neaspiruje na osobní vědecký rozvoj, a tedy že ani do budoucna nebude v jejích možnostech vyhovět nárokům atestačního řízení na vědeckou publikační činnost pracovníka. Druhým důvodem bylo, že na takto uvolněné institucionální místo měl být vypsán konkurs, jehož cílem mělo bylo posílit výzkum starší české literatury, což ředitel Janoušek i rada pracoviště považují za ústavní prioritu, neboť tento obor je u nás dnes na vyhynutí.

Janoušek dále argumentuje nedostatkem finančních prostředků. Ústav pro českou literaturu AV ČR vstupuje do roku 2010 s institucionálním rozpočtem sníženým o deset procent oproti roku 2009.

Oponenti vedení Ústavu upozorňují, že celá kauza je jen vyvrcholením dlouhodobých problémů a osobních averzí. Ve sporu podle nich „jde také o principy nakládání se svěřenou mocí na akademickém pracovišti“. Kauzu proto předali k posouzení Komisi pro etiku vědecké práce AV ČR.

Pavel Janoušek odmítá, že by šlo o řízenou likvidaci projektu. „Je skutečností, že při projednávání tohoto projektu v rámci ústavu a jeho rady vznikaly nemalé diskuse, respektive že jsem měl jako ředitel vážné výhrady vůči vágnosti, s jakou byl tento projekt formulován, a pochyboval jsem, zda je v daném termínu a při daném personálním obsazení realizovatelný. Poté, co projekt získal grantovou podporu, jsme tyto diskuse na příslušném zasedání rady pracoviště uzavřeli upřesněním cíle projektu a od této chvíle měl projekt plnou podporu moji i rady pracoviště.“

Text Otevřeného dopisu zde

Vyjádření Rady ÚČL zde