Megadávky moralínu

Odsuzování zlých a nemorálních politiků je českým národním sportem. Zapomínáme u toho, že politici jsou lidé jako my, že existuje presumpce neviny a že politika je střetem ideí a nikoli zápasem Dobra a Zla.

Ivan-stampach-profil-foto

Ivan Štampach

02.05.2011 08:00

V uplynulých týdnech nedávno přerušené vládní krize zase jednou značná část českého občanstva naordinovala politikům megadávky moralínu. Opět byly poslanecké lavice, stranické sekretariáty, redakce a hospody plné ušlechtilců otřesených nemravností politiků. Opět bylo ve vzduchu volání po vítězství lásky a pravdy (tedy nás) nad lží a nenávistí (těmi druhými).

Od doby, kdy se mor tohoto moralizování zažral do těla české politiky, neprobíhá rozprava mezi politickými partnery, nýbrž se vede lítý boj mezi dobrem (to jsme my) a zlem (oni). A v boji za dobro jsou, jak známo, povoleny všechny politické, policejní a špiónské metody. Nakonec i v mezinárodních vztazích se do říše zla posílají dávky dobra v podobě náloží explodujících ve školách a nemocnicích.

Všichni někdy lžeme, ale chvějeme se hrůzou, když zalže politik. Každý někdy mluvíme špatně o jiných, ale otřásáme se hnusem, když se pomlouvají politici. Kdekomu z nás pochopitelně záleží na poměru příjmů a výdajů, ale od politiků bychom chtěli, aby byli vzory nezištné služby vyšším cílům.

Zapomněli jsme, že politik je jen jeden z nás, kterému jsme svěřili péči o veřejný sektor, o obec, kraj nebo stát. Z českého života se vytratily spirituální touhy, snahy a skutečnosti, a tak si za absentující duchovní mistry, proroky, mystiky a světce dosazujeme figury, které se často objevují na obrazovce a které jsou opatřeny dobře znějícími tituly. Prezidenta jsme hned na začátku umístili do blízkosti posvěcených korunovačních klenotů. Prosťáčci dodnes vidí za trapným, zdětinštělým podivínem sídlícím na staroslavném Hradě aureolu pomazaného panovníka. Odpouštějí mu vše od kolaborace s ruskými ropnými magnáty po krádež. Ale až přijde jednou i tam zklamání, budou konce hrozné.

Prostě jsme pošetile připsali hrubiánské bojovnické kastě vlastnosti a funkce ušlechtilých duchovních a morálních autorit, které by kdokoli rozumný čekal jinde než na hradech, ve sněmovnách, senátech a na ministerstvech. Mnozí jsou desorientováni a ve spirituální nouzi nevědí kudy kam. Notoricky známými politickými náhražkami náboženství byly a někde ještě jsou totalitní ideologie. Severokorejský neostalinismus s oficiálním názvem čučche bývá často uváděn v oficiálních tabulkách vedle hinduismu, taoismu, buddhismu, konfuciánství či šamanismu. Ale kupodivu i v systému nominálně demokratickém jsou politici zbožšťováni. A když pak u nich zjistíme stejné vlastnosti, jako máme my sami, obyčejní smrtelníci, jsme hluboce rozčarováni, a spíláme jim.

Vedl jsem dlouhou úmornou debatu s jednou častou návštěvnicí diskusí na Deníku Referendum. Doporučoval jsem všímat si politických programů a schopnosti a ochoty politiků je prosazovat a ne morálních vlastností. Morálku jsem doporučoval přenechat jejich svědomí. Sami nejlépe mohou vědět, s jakými úmysly jdou do politiky a co jim ukazuje svědomí. Vysvětloval jsem, že se necítím oprávněn být soudcem jejich svědomí a prohlásit je šmahem za zavrženíhodné hříšníky. Nemůžu si to dovolit i proto, že beru vážně toho, který řekl: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neuniká mi ovšem, že ti, kteří se k němu horem pádem přihlašují, v roli soudců svědomí svých bližních vynikají. Diskusní partnerka vyslovovala pochopení, ba snad i souhlas, ale vzápětí prohlásila, že pro ni je nejdůležitější s jak poctivými či nepoctivými úmysly kdo do politiky vstupuje. Opět jsem se snažil trpělivě vysvětlit, že do úmyslů druhých lidí nevidíme a že jsme schopni identifikovat jen politické programy a politické jednání, protože to se odehrává v prostoru a čase, víceméně před našima očima.

Až jsem se skoro styděl, co to vlastně hlásám. Nejsem snad cynický machiavelista? Chci tvrdit, že politici jsou vyjmuti z mravních nároků? Že životní pravidla směřující k životu platí pro nás všechny s výjimkou politiků? Dávám politikům nějaká zvláštní privilegium, něco jako mají v thrillerech „agenti s povolením zabíjet“? Na to musím říct, že politikovi připisuji svědomí stejně jako sobě. Stejně u něj jako u sebe připouštím, že se svědomí může mýlit. Ale to není pro mne politická otázka. O to v řízení státu nejde. Zatímco morálka svědomí zůstává i u politiků v soukromí, jediné čeho si můžeme v politickém prostoru všimnout je to, čemu někteří pro odlišení říkají morálka odpovědnosti.

To, čeho je možné a nutné si u politiků všímat, a co patří k jejich kompetenci, je soulad jejich jednání s právem. Jistěže právo není samo o sobě ztělesněním etických reflexí a pokynů svědomí v paragrafech. Vazba práva na morálku je volná. Pozitivní právo by mělo být poměřováno právem přirozeným, ať už se mu tak říká nebo ne a z ostýchavosti se označuje jinými názvy. Tuto roli dohledu nad politiky částečně plní Ústavní soud, ale jinak ho mohou plnit společenské autority.

Někdy to vypadá tak, že každý politik už byl označen za zloděje, lupiče, násilníka, podvodníka nebo defraudanta. Je ale zajímavé, že mnohem méně často jde údajný znalec špinavého politického suterénu na policii nebo státní zastupitelství, aby splnil občanskou povinnost a postaral se o řádné vyšetření a potrestání zločinců. Snadné je zkonstruovat ad hoc obžalobu a roztrušovat ji mezi lidmi, ale není tak běžné být bezprostředním svědkem trestného činu nebo mít v rukou dokumenty o takovém jednání nade všechnu pochybnost vypovídající. A říkat něco takového o politicích se mi jeví být stejným křivým obviněním jako u řadového občana. Postihuje to ostatně Desatero stejně jako český Trestní zákon.

Troufl bych si doporučit, abychom nediagnostikovali morální vady politiků a nechtěli je léčit. Nemáme na to. Terapii potřebujeme sami. Počítal bych s politiky morálně zhruba stejnými, jako jsme my sami. A doporučil bych nahradit moralizování autentickou politickou diskusí o programech a postupech k jejich realizaci. Moralizováním se ztrapňujeme a vnášíme do politiky, která by měla být džentlmenskou rozpravou prvek nelítostného boje fiktivního dobra s fiktivním zlem.

Přál bych si, aby politici jednali podle dobře formovaného svědomí, ale nevidím do toho a nemohu je podle toho volit. Doporučoval bych v politické sféře spíše politické než morální diskuse. Pokud ovšem sám teď nemoralizuji.

A co si myslíte vy? Diskuse (41 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Defekt je systémový, Pondělí, 2.Května 2011, 09:55:43

neboť kapitalismus a jeho nadstavba - partajní parlamentarismus, jsou dle politologů, sociologů, ekonomů a psychologů hlubokým zdrojem morální patologie. Jak říká americký ekonom George Mansfeld: Špinavá ruka vlády myje špinavou ruku kapitalisty a naopak. Kdo má oči k vidění a uši k slyšení, ten to vidí a slyší... Kdo nemá a je zahleděn do božského světa idejí, moralizuje.

Jan Samek - Praha

Pondělí, 2.Května 2011, 11:14:4

Nejprve vystoupil Václav Bělohradský s názorem, že bychom neměli dělat velký humbuk kolem korupce nebo to povede k fašizaci společnosti ( vědomě přeháním, ale podstata je tato) . Pan Štampach už rovnou tvrdí abychom zapoměli na morální diskuse vůbec.Považuji to za mimořádnou a nebezpečnou hloupost. Už konec druhé věty je úžasný nesmysl : politika je střetem ideí a nikoli zápasem Dobra a Zla. Co jiného je politická idea , pane Štampachu, než představa o tom co je dobro a co zlo ? Mícháte dohromady hrušky s jablky : v boji za dobro jsou, jak známo, povoleny všechny politické, policejní a špiónské metody. Za jaké dobro ? Myslím, že všichni morálně uvažující odsuzují jak Bártu tak Tluchoře. Pak ten ( moralizující) odstavec : od politiků bychom chtěli, aby byli vzory nezištné služby vyšším cílům. Co jiného bychom měli chtít ? Platíme je a to víc než dobře. Máme se jen dívat jak kradou pera a miliony a říkat si dobře, taky bychom kradli ...Myslím , že na vás platí vaše vlastní věta : Mnozí jsou desorientováni a ve spirituální nouzi nevědí kudy kam.

Když se zařídíme podle vaší rady co nám zůstane ? Cynický hrabě , který s klidem říká , že Bárta říká o si ostatní jen myslí ? Čili , že všichni jsme stejný póvl... děkuji nechci. Asi jsem naivní ale věřím , že v politice mohou být i lidé jako Josef Lux, Pavel Dostál nebo Leoš Heger. Když přistoupíme na váš způsob uvažování předem rezignujeme na zájem o jejich hledání . Pak si ten póvl zasloužíme.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

A o to panu Štampachovi jde, Pondělí, 2.Května 2011, 11:59:10

po generace udržují mystici typu pana Štampacha svou rétorikou (ohlupováním lidu) póvl u moci. Nedělají to samozřejmě zadarmo... Ale jak už pochopil i poradce blahoslaveného papá Z. Brzezinski - nastává globální politické probuzení a toho se tito bratři ve lži bojí, jako čert kříže, že pane Štampachu?

Petrasek Milan - penzista

Mám dojem, pane Samku, Pondělí, 2.Května 2011, 12:17:15

že panu Štampachovi nešlo anitak o ignoraci pokleslé morálky námi vyvolené politické elity, jako spíše o etické kvality nás občanstva, které takovou volbu umožňují. Jeho doporučení jsem pochopil jako výzvu nenechat se opít politickým kýčem, vyhnout se moralizování v kocovině a soustředěně analyzovat prohřešky vůči ústavě demokratického režimu, která je ještě stále platná. K tomu je nutno hledat neafektivní postoje a řešení.To že kapitalismus a extra v dnešní neoliberální podobě ve své přirozenosti motivuje politiky k amorálním a nedemokratickým postojům je dnes každému dítěti známé.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejde o morálku ale o moralizování Pondělí, 2.Května 2011, 12:23:33

souhlasím s panem Štanmpachem v tom, že politika je objektivním průnikem zájmů, střetem idejí a konkurencí konkrétních řešení. Tudíž jalový patos dělící svět na manichejistickou dualitu dobra a zla nepomáhá. Stejně tak ani samoúčelná vulgarita, která není skutečnou polemikou.
Když chce davy hypnotizovat nějaký rozhuklákaný "gauleiter", jsem vždy ve střehu. Silná slova někdy jen nahrazují slabost myšlenky. Jako lze chápat filipiky proti "buržoasní žvanírně" jako útok na parlamentarismus jako takový, tak hřímání o konečném vymetení zla může být sektářským chováním a může skončit svým opakem.
Hájit politickou pluralitu, respejkt k faktům i řečovou etiketu veřejných osob je věcí politiké kultury. Tady bych necouval jen proto že se chce někdo teatrálně zavděčit "blbé náladě".
Posun k nenávisti vůči určitým osobám nebo institucím pak samozřejmě vede k tomu že v z hlediska sociální psychologie reálná presumce neviny prostě neexistuje. Znám z vlastní zkušenosti. To není o zákazu morálních diskusí, to je o tom, že pouhá moralistní gesta mohou být zavádějící a vzdalující se od skutečnosti.

Jan Samek - Praha

Pondělí, 2.Května 2011, 14:21:21

Pane Dolejši , v nějaké dávnější diskusi jsem vás označil za posledního zapomenutého demokrata mezi komunisty. Je potřeba poopravit názor. Jste zjevně demokratem jen co se formální stránky týče ( i to je na komunistu úspěch).

Říká se :nenadávej zrcadlu, že máš křivou hubu. Jestli jsou lidé naštvaní na to co dnes představuje demokracie, není to jejich chyba ale vaše. Demokracie nemá být vládou namyšlenců,kteří se díky tomu , že některá strana utratila miliony zrovna za jejich kampaň , stávají neomylnými a nedotknutelnými soudci toho, co je pro lid dobré. A lid má být rád, protože s nepřáteli demokracie by to mohlo být horší.
Tohle není demokracie, proto je třeba s tím něco dělat. To něco je mj. kategorický požadavek na morálku politiků. Vůbec to totiž nestojí jaký lid - takoví politici. Je to právě naopak , když krade prezident , proč ne my všichni ? Vy jste tuším prezidenta, kterému nevadí rozkrádání v žádné podobě, volil také, nebo ne ? Že by menší zlo?

Pane Štampachu z věty :rozdíl je mezi politickým programem přijímaným racionálně a otevřeným diskusi a divokým fanatismem´, mi jde mráz po zádech. Myslím , že Adolf Eichmann byl velmi racionální člověk. Myslím, že se obáváte spíš divoké diskuze . Lidé nejsou blbci a žádný Hitler , Stalin nebo Vandas nám nehrozí . Jediní, kdo se bojí změny jsou politici .Vždyť je přece lepší náš strarý známý Kalousek, než ten hrozný Bárta... Systém politických stran se přežil , je potřeba postavit demokracii na nový základ .

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Otevřená diskuse Pondělí, 2.Května 2011, 15:19:59

může být jenom s otevřenými lidmi, pane Štampachu. Neposílejte mi už prosím soukromé maily s výhrůžkami a nadávkami, rovněž klidně pojmenujte jemné umělce, kteří mne považují za zrůdu, jak píšete v mailu. Čtenáři to jistě ocení v rámci kontextu :-) Na názoru, že stát patří občanům a podniky pracujícím zatím nemám důvod nic měnit, zatím jste kromě nadávek nic nepředložil, natož pak protiargumenty. Bratří vás nepochválí :-) A jak tak koukám na vaši reakci na pana Samka, tak fanatik je podle vás každý, kdo nesdílí vaše mystické vize a představy. Prostě nic nového pod sluncem...

Jan Samek - Praha

Pondělí, 2.Května 2011, 15:29:35

Pane Štampachu, docela chápu že máte problém s panem Rokytkou. Chápu i , že můžete mít problém s netolerantností v církvi. Ale jako věřící člověk přece musíte vidět, že církev nerovná se víra. Stejně tak já cítím rozdíl mezi ideálem demokracie a tím,co se dnes za demokratickou politiku prohlašuje. Proto nemůžu kousnout defétismus s jakým zahazujete flintu do žita a říkáte , lidé jsou z podstaty nemravní a politici jsou lidé. To je možná přípustné jako debata filosofů, ale velmi špatné, když se tím snažíte ovlivnit veřejnost.

Dokážu pochopit, že máte možná stejnou motivaci jako Bělohradský tj. bránit nejhorší systém s vyjímkou všech ostatních co jsme vyzkoušeli( myslím Churchill ?). Jsou naštěstí lidé s jiným názorem , kteří se vrací k myšlenkám Kanta a Aristototela a nejsou to náboženští fanatici Nechtějí měnit demokracii za totalitaismus .Chtějí návrat k demokracii , ne legalizaci kleptokracie.

Neodpustím si , pánové osobní spory laskavě řešte jinde, zdržujete ostatní a věřte, že to vaši pověsti nepomůže.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

přesně tak, Pondělí, 2.Května 2011, 15:31:49

pravda láska stejně nakonec zvítězí nad lží a nenávistí :-)

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Bez moralinu Pondělí, 2.Května 2011, 16:37:1

Myšlenky vládnoucí třídy jsou v každé epoše vládnoucími myšlenkami, tj. třída, která je vládnoucí materiální silou společnosti, je zároveň její vládnoucí duchovní silou.

Protože vládnoucí třída má k dispozici prostředky materiální produkce, disponuje zároveň prostředky duchovní produkce, takže si tím zároveň zpravidla podřizuje myšlenky těch, kterým chybějí prostředky duchovní produkce. Individua, z nichž se skládá vládnoucí třída, mají mimo jiné i vědomí, a proto myslí; pokud tedy vládnou jako třída a pokud určují v celém rozsahu určitou epochu dějin, je samozřejmé, že to činí se vším všudy, že tedy mimo jiné vládnou jako tvůrci myšlenek, že řídí produkci a distribuci myšlenek své epochy; že tedy jejich myšlenky jsou vládnoucími myšlenkami epochy, odhalil Karel Marx.

Marxistická teorie předpokládá přímé spojení mezi ekonomickým vlastnictvím a šířením sdělení, jež potvrzují legitimitu a hodnotu třídní společnosti. V novější době podporují tento pohled na věc průkazné tendence ke značné koncentraci vlastnictví kapitalistickými podnikateli a souběžně i podpůrné doklady o konzervativních sklonech v obsazích takto organizovaných médií

Pro většinu lidí ve společnosti, jejichž vědomí je korigováno (televize, rozhlas, tisk, literatura, atd.), obklopující realita proto nabývá stále více virtuální (umělou) povahu. Především se ztrácí schopnost lidí komplexně a bezesporně vnímat a chápat svět. Tomuto vlivu na vědomí jednotlivce, ve většině případů, principiálně nelze čelit. Kolektivně vymyšlené a současnými technologiemi vnucované vidění světa je pro jednotlivce příliš složité a ve svých důsledcích vede k tomu, že se lidé stále častěji ocitají v situacích, ve kterých se nedovedou rozhodnout a to dokonce v těch nejjednodušších denních situacích. Rozšiřování technologií, které jsou spojeny s utvářením vědomí a jejich převyšující efektivita v porovnání s obyčejnými technologiemi, nevyhnutelně vytvářejí rostoucí pokušení řešit problémy „vymýváním mozků“, tj. korekcí vědomí a nikoliv reálného světa.

Co se nám na něm nelíbí? Připomeňme si, že v levé části politického spektra se buduje široká shoda, že na jedné straně je to kapitalistický systém, který vytváří nerovnosti – chudobu většiny lidí vedle bohatství hrstky privilegovaných – a vede tak k jasné sociální nespravedlnosti a útlaku. Na straně druhé stát, který již ze své historické podstaty slouží především privilegované menšině k ochraně jejího bohatství a zájmů. I tzv. zastupitelská demokracie ve skutečnosti nezastupuje vůli obyčejných lidí, ale zejména zájmy mocenských elit. To se ještě výrazněji projevuje v nadnárodních politických a finančních organizacích, jejichž rozhodovací centra jsou ještě vzdálenější hlasům lidu a mnohem vstřícnější lobbistickým tlakům.


Nejenže má tento systém dopad na sociální postavení lidí, přináší sebou i postupnou devastaci životního prostředí a degradaci člověka a jeho kultury prostřednictvím všudepronikající propagace konzumentských návyků a egoismu. Zatímco jsou odstraňovány bariéry pro pohyb kapitálu, kterým disponuje omezená skupina, stále více jsou prakticky omezována sociální a politická práva obyčejných lidí, která jsou protichůdná zájmům ekonomických a politických elit, a prohlubuje se technologicky stále dokonalejší systém špehování a kontroly.


Nejde ale jen o systém, který každodenně zažíváme tady a teď, jde o každé zřízení založené na principech autority, hierarchie a moci, které shora lidem přímo či nepřímo diktuje, jak mají žít. Principy nepřirozené autority, diskriminace a dominance jsou nám cizí i v rovině vztahů mezi lidmi.
Jsme přesvědčeni, že alternativa je možná. Nejsme sociální inženýři ani dogmatici, abychom tvrdili, jak by měla přesně vypadat. Chceme o alternativách především vyvolat diskusi. Jako komunisté a komunistky se však domníváme, že má-li jít o skutečnou alternativu a ne o pouhou variaci na poznané autoritářské systémy, měla by být založena na následujících principech: samospráva (každý se může podílet buď přímo, nebo prostřednictvím úkolovaných a kdykoli odvolatelných zástupců na záležitostech, které se jej týkají), svoboda (každému je umožněn jeho osobní rozvoj, pochopitelně s respektováním svobody druhých) a sociální spravedlnost (spravedlivá organizace ekonomiky, která by měla uspokojovat potřeby každého místo toho, aby sloužila zisku úzké skupiny).


Naším cílem je emancipovaný člověk žijící ve společnosti založené na uvedených principech, kde se může plnohodnotně spolupodílet na jejím fungování a v co největší míře rozhodovat o svém životě!

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 2.Května 2011, 17:19:4

Na tom, co se stalo z Deníku Referendum, už nemám chuť se podílet. To už je horší než Britské listy. Diskuse tady musí mít pravidla. Tohle prostě mezi normálními lidmi neprobíhá. To je politický suterén, to je to, co Tomáš Halík nedávno nazval patologická sedlina.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Pane Štampachu, Pondělí, 2.Května 2011, 17:27:52

když si tak pročítám vaše dílo ale i životopis, vidím spoustu disharmonie a jsem rád, že jsem vás osobně nikdy nepotkal a přes vaše mailové výzvy se k tomu ani nechystám... Zkuste rozumně argumentovat na připomínky k vašemu textu a zanechte osobního napadání tu lidí s jiným názorem, tu redakčního kolektivu, apod.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

rozum do hrsti Pondělí, 2.Května 2011, 17:42:5

já bych bral v podstatě v klidu zdejší diskuse - protože lidé jsou různé, jak praví klasik. A kde suterén, tam třeba i podkroví. Idealizovat si člověka by bylo chybou stejně jako ho zatracovat. Jeslti se má něco dělat, tak asi nepomohou pouhé moralismy, které opravdu velmi snadno sklouznou k fanatismu.
A také platí to co napsal pan Samek, že nemá cenu nadávat na zrcadlo. Jen bych dodal že politici jsou takové zrcadlo a odráží stav společnosti, která se nevyviní tím že obviní politiky ze svých špatností. Protože v té abstraktní rovině bohužel platí že politici jsou takoví jaká je společenská realita.
Mimochodem mýlíte se pane Samek jestli se domníváte že jsem někdy volil prezidenta Klause. Ani v roce 2003 ani v roce 2008. Ale o to opravdu nejde - spíš upozorňuji že každý morální systém je tzv. historický a koresponduje s naším bytím, Nikolv naopak.
Říkáte politici jsou fuj, je třeba postavit "demokracii" na nový, čistý základ - ptám se, na jaký, když by měl být zbaven politiky. Není v tom skryta diktatura těch, kteří sami sebe označí za čisté a budou chtít vládnout nad nečistými ?

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Máme právo nevolit vědomé pokrytectví... Pondělí, 2.Května 2011, 17:47:15

Pro mne je důležitý je (a to nejen v politice) soulad slov a skutků.

Napsané politické programy (či jakákoliv slovní kázání atd. např. v církvích atd. ) jsou jedna věc, osobní příklad a snaha o konkrétní plnění reálnými lidmi je věc druhá a někdy bohužel zcela odlišná. Preferuji v tomto soulad, nikoliv rozpor. Je to pro mne velmi podstatné.

Mou důvěru mají ti politici (a lidé všeobecně) především tehdy, pokud slova a skutky jsou v upřímném souladu a v rovnováze - t.j. tam, kde se nejedná o jen o "hru na něco" (t.j. o pokrytectví). Toto se jako občan snažím (ne vždy správně zatím) rozlišovat. Samotná slova a programy jsou mnohem méně pro mne jako voliče podstatné než jejich konkrétní úmysly plnění (některým politikům atd. je opravdu prostě nevěřím). Slova mi nestačí, hledím více na doprovodné skutky. Důvěra se získává především těmi skutky.

S pozdravem K.H.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Politici nejsou zrcadlem společnosti, Pondělí, 2.Května 2011, 17:57:54

česká společnost například ze 70 procent nechtěla US radar a vojenskou základnu na svém území, ale politici jim ho vytrvale vnucovali a kdyby můj přítel z FCB Barack O. neřekl DOST, tak bychom ho zde měli. Nechceme zde ale ani kancelář protiraketového systému USA, politici ji však chtějí - tak jaké zrcadlo? Proč nemáme zákon o obecném referendu, když ho i politiky oktrojovaná ústava předpokládá? To není moralizování, ale nenaplněný právní institut, nepohodlný zkorumpovaným politikům...

Filip Zíka - Úsobí

Pondělí, 2.Května 2011, 18:08:50

Ale je vždy to, co chce většina, objektivně správné?

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Dobrý den, Pondělí, 2.Května 2011, 18:18:46

asi rozumím Ivanovi Štampachovi o čem mluví a o co mu jde. Díky onomu moralizování, o němž mluví v článku, se nám politika a tudíž i diskuse lidí o tom, jak by chtěli žít a starat se o to, co je společné, podivně rozpadá na osobní libosti a nelibosti, sympatie a nesympatie. Tento opravdu ne moc šťastný rys už bylo možno zahlédnout v loňských volbách, kde polovina hlasů lidu zněla - přeženu-li to - "já volím Karla či Petra, to je sympaťák" - stav, který opravdu nepřinesl mnoho dobrého a s posunem času se zdá, že se to nejen neztrácí, ale spíš nabývá na agresivitě a trochu i absurdnosti. Problém vidím v tom, že lidé neumějí vnímat politiku jako společnou starost o společné, ale stále tíhnou k tomu, že hledají někoho, kdo to vyřeší za ně. To je nejrychlejší cesta k tzv. vládě pevné ruky. tlak lidu by měl nutit politiky k tomu, aby jej získávali svými návrhy a programy, nikoliv svým úsměvem či PR. Jiný problém je otázka stavu naší politické garnitury jako takové, která už čím dál víc připomíná oddělení onu nechvalně známou vzpouru deprivantů, což by si žádalo nějaký zásah, ale moralizováním nic nezmůžeme. A cheme-li moralizovat a hodnotit chvoání možná bychom mohli začít u zdejší diskuse. Pane Rokytka, to byla prosba především na Vás.

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

To nikdo netvrdí a o tom Pondělí, 2.Května 2011, 18:21:11

ani není demokratická politika. Pokud většina společnosti udělá chybné rozhodnutí, může se z něj poučit... Pokud menšina, která je přesvědčena o své objektivní správnosti, vnucuje většině svou vůli, je to nedemokratické a nelegitimní. Znásilňování společnosti obvykle nekončí dobře... Konkrétně z vašeho oboru: Schodek státního rozpočtu ke konci dubna stoupl na 67,5 miliardy korun z březnových 25,2 miliardy. Příjmy rozpočtu se oproti loňsku daří zvyšovat hlavně díky tokům peněz z EU, nicméně jejich nárůst není takový, s jakým vláda počítala ve schváleném rozpočtu na celý rok, jenž má skončit schodkem 135 miliard. Politická menšina ale s parlamentní většinou tedy vnutila společnosti evidentně špatný rozpočet, pokud by bylo zavedeno participativní rozpočtování na všech úrovních veřejné sféry, tak by mohli lidé nadávat jen sami na sebe a příští rok udělat rozpočet lépe s přihlédnutím k odborným názorům. Takhle budou nadávat na Kalouska a vládu - zcela právem. Doufejme, že brzy pohár trpělivosti přeteče a po generální stávce Nečasova vláda odkráčí, tam kam patří - na smetiště dějin :-)

J_v_tv

Milan Rokytka - Praha 4

Konkrétně paní Hrbková - Bidlová se vám nelíbí co? Pondělí, 2.Května 2011, 18:26:11

Kritika musí být vždy věcná... Takže?

Petrasek Milan - penzista

Nic pane Rokytko, proti zastřešení partajního provolání Pondělí, 2.Května 2011, 18:43:56

ideály francouské revoluce - samospráva (každý se může podílet buď přímo, nebo prostřednictvím úkolovaných a kdykoli odvolatelných zástupců na záležitostech, které se jej týkají), svoboda (každému je umožněn jeho osobní rozvoj, pochopitelně s respektováním svobody druhých) a sociální spravedlnost (spravedlivá organizace ekonomiky, která by měla uspokojovat potřeby každého místo toho, aby sloužila zisku úzké skupiny).
Ovšem neomarxistické pojetí občanské emancipace není dnešnímu prekariátu vonné, tudíž ani úderné. Domnívám se, že nutná sociální empatie bude klíčit z jiného substrátu. Mylím, že pud sebezáchovy by mohl vygenerovat nový zájem o globální snášenlivost. Dokonce i mezi vládnoucími.

Jan Samek - Praha

Pane Rokytko Pondělí, 2.Května 2011, 18:44:47

Nejprve zaplníte půl diskuse svým monologem a pak vyzýváte k věcnosti... Pokud je vaším cílem diskutovat , respektujte ostatní . Jak už jsem říkal , znevěrohodňujete především sám sebe. Pokud se nevrátíte k dialogu, pak udělám to jediné co mohu. Přestanu vaše příspěvky vnímat, číst a reagovat . Pokud to udělají i ostatní, nebudeme muset odcházet .

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad diskuse bez deprivace Pondělí, 2.Května 2011, 19:04:6

pane Ziko, jistěže majorita nemusí být vždy na straně pravdy, ale v demokracii je to tak že a) v danou chvíli rozhoduje většina b) demokratická většina respektuje právo minority - koneckonců každá majorita se může stát minoritou. A verifikuje to až déle trvající společenská praxe.
Paní Hildebrantová, samozřejmě že nestačí psané programy, na které se vzápětí zapomene. Ale naopak momentální tzv. upřímné skutky, které jsou jen gesty bez trvalejší programové orientace také nemohou stačit. Jistá integrita v navrhovaných řešeních je také potřebná - jinak jde o pouhé populistickou pěnu, třeba nenápadně živenou metodami fízlování.
Takže politickým debatám o obsahu politiky se těžko vyhneme - těžko to nahradí ty "hospody plné ušlechtilců otřesených nemravností politiků". Jinak to skončí tím, že nakonec každý kdo do poltiky vstoupí,
dostanec bez ohledu na skutečnost punc špinavého aby ti co jsou mimo tuto sféru měli falešný pocit čistoty.

Jan Samek - Praha

Pane Dolejši Pondělí, 2.Května 2011, 22:19:58

Oceňuji, že jako jediný aktivní politik jdete s kůží na trh. Nicméně to zároveň znamená, že si musíte být nejlépe vědom toho, jak moc se realita politiky rozchází s ideály demokracie. Vaše stanovisko je ale očividně pragmatické: tím hůř pro ideály.
Opravdu si myslíte, že nas….ní jsou jen ožralové v hospodách, kteří tam hází špínu na chudáky čestné politiky? Věřte tomu nebo ne, tenhle názor nemají zdaleka jen pozůstatky dělnické třídy v hospodách. Mnoho vzdělaných lidí má plné zuby toho, že si z nich pár "vyvolených" dělá za jejich daně srandu. Tento způsob vládnutí ztratil legitimitu a je jen otázka času kdy si lidé uvědomí, proč by vlastně měli poslouchat zákony, když je tvoří lumpové. A je pochopitelné, že se třeba Bělohradský obává toho , kdo půjde v čele.

Co s tím? Nepochybně se přežila myšlenka politických stran, které už dnes místo idejí zastupují jen zájmy o koryta a přežití v politice. Mají pár desítek straníků ale pomocí ( našich) peněz z daní vyrábějí marketingovými kampaněmi poslance jak Pepsi limonády. Perpetuum mobile v praxi.
Přísné omezení nákladů stran, kontrola volebních výdajů, profesionální úředníci závislí na výsledku, skutečně nezávislá policie a soudy a kapříkům vyschne rybník.
Musíte znát příklad kriminality v New Yorku, začali důsledně řešit i malou kriminalitu a za čas neměli ani tu velkou. Kdyby říkali, že pochytají pár lumpů a přijdou horší, byli by pořád v….. Tedy přesně tam, kde jsme my dnes.


Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

čas vyrůst z politické naivity Pondělí, 2.Května 2011, 23:06:45

možná jsem pragmatik, ale to snad není samo o sobě nic špatného - v každém případě se snažím rozlišovati mezi naivitou a idealismem. Nevnímat určité politologické zákonitosti by bylo naivní a pak pochopitleně končí v pocitu beznaděje..
Určitě si nemyslím, že každý kritik je hospodský remcal (i když hospodská subkultura je u nás jistě rozšířená a toto prostředí mi není zas tak cizí).
Ale tady šla řeč o šíření určitého typu kritiky ve stylu "vše je špatné
jen já jako poslední mravní gigant ne" a tudíž se vším co nás v těch médiích na politice tak štve pryč do stoupy.
Pouhý negativismus pokud jde o reprezentační demokracii nikam nevede. Ani andělé, ani dábli - jen lidé tvoří politiku a ti se chovají dle svých
zájmů a podle toho co jim pravidla psaná i nepsaná dovolí. V zemích kde je delší kontinuita vývoje politického systému to asi pochopili.
Obávám se že systém do značné míry kartelizovaných politických stran se zdaleka nevyžil - čím a jak byste ho nahradil ? Myslím že vývoj ve VV bylo nemalé poučení z naivity co moou přinést v starých podmínkách nové tváře.. Spíše jde o to jak změnit fungování stranického systému - něco jste zmínil i vy (od střetu zájmů přes spojení s občanskými hnutími až po majetková přiznání).
P.S. Big Apple že už nezná kriminalitu ? To asi ne...

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Vážený pane Samku, Pondělí, 2.Května 2011, 23:48:21

ač s Vámi v mnohém není možné nesouhlasit, mám obavu, že trochu propadáte určité iluzi. Myslet si, že rozbouřené lidské emoce poslouží ke svržení toho, co je nesnesitelné a pak se náhle vyčerpají a nastoupí racionalita je odvážné a rozhodně to nemusí vyjít. Jak jsem již podotkla, nedělám si o současné garnituře žádné iluze a považuji je skutečně za obraz vlády silně tíhnoucí k psychopatii nebo alespoň k silným osobnostním poruchám. Probém je i to, že je pravděpodobně vytvořen již i systém, jímž se na vyvýšená místa jen opravdu ztěží propracuje někdo, kdo tímto druhem poruchy netrpí, ale ať už jsou vůdci obrazem lidu či lid obrazem svých vůdců či obojí najednou jedno druhé podporuje, faktem je, že se lehce psychotická nebo alespoň silně nezrale emotivní atmosféra vůčihledě šíří a v tomto směru je dav, bohužel, nevypočitatelným fenoménem. Nesouhlasné mumlání lidu podbarvené vlastní ublížeností a pocitem "jejich" křivdy jsem poslouchala celých 30 let, co jsem strávila v minulém režimu. K jeho ukončení to sice nakonec vedlo, ale trvalo to půl století. A jestli něco v tom sehrálo podstatnou roli byl to právě tento zdánlivě nedůležitý zvyk obecné "morální nadřazenosti" nad "těmi sviněmi" - pardon - ostatně bulvár z této lidské vlastnosti bohatě žije již dlouhá desetiletí a nevypadá to, že by jeho oblíbenost ochabovala. Přiznám se, že nesdílím ani Ivanův optimismus, že v situaci natolik vyhrocené a osobně urážející lidskou důstojnost je možné očekávat, že se lidé budou věnovat "věci" a přesunou se k teoretickým úvahám o programech bez alespoň stopy víry, že existuje někdo, kdo je bude naplňovat. To je půda, na které by mohla sehrát skutečně velikou pozitivní úlohu média, ale musela by se načas proměnit tak trochu ve vzdělanostní institut.

Jan Samek - Praha

Úterý, 3.Května 2011, 10:38:34

Nepochybně jsme narazili na problém, který nepůjde vyřešit v diskusi pod jedním článkem. Otázka je , kde ho řešit . Politické strany si pochopitelně rybník nevypustí. Média( jak přesně říká paní Hrbková-Bidlová) mají spoustu práce s infotainmentem, učitelé na vysokých školách se sháněním kšeftů, aby se jakž takž uživili ...

Pane Dolejši, příklad VV je dobrou ukázkou toho , že systém je nezměnitelný v rámci stávajících pravidel. Vy sám tvrdíte, že místo jedněch ( lumpů) příjdou jiní, horší ( lumpové). V případě VV se to nepochybně stalo. Takže teď záleží jen na tom, zda se a) najde nějaká morálně osvícená skupina politiků , která změní pravidla zevnitř b) nebo bude nas.... růst, a nás opravdu čeká nějaký zlom. Takže je to na vás . Když už vás neoslovuje kategorický imperativ tak by to mohl být utilitaristický kalkul , co by z toho mohla vytěžit vaše strana.

NY rozhodně není nejbezpečnější město na světě ale každopadně je na tom zcela jinak, než v 80-tých letech , než začal Rudy Guliani tu kriminalitu řešit. Jeho způsob je inspirativní.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

určitě Úterý, 3.Května 2011, 12:31:17

já myslím že si v podstatě rozumíme - nejde jen o skloňování etických maxim, které by v nás třeba nějak rezonovaly, ale o uvědomění si svých objektivních zájmů a i ta lepší pravidla.
Sebeuvědomování je složitý proces odrážející ekonomické i sociální podmínky života jednotlivých skupin obyvatelstva, ale osvícené návrhy změny pravidel samozřejmě vítám hned.

Jan Samek - Praha

Úterý, 3.Května 2011, 13:38:10

Pane Dolejši , dovolte osobní otázku. Vidíte vy osobně nějakou šanci na změnu, myslím tím posun k dodržování jednoznačných morálních pravidel v politice. At už aktivitou ze strany politiků samotných , nebo tlakem veřejnosti ? Nebo si myslíte, že se od dob Machiavelliho v zásadě nic nezměnilo ? Samozřejmě přeháním, ale jde o podstatu. Čili jaké máme šance a) pustit to z hlavy a jít si něco koupit, protože to nemá cenu řešit b) koupit si baseballovou pálku , protože za chvíli to příjde ...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ano, jde o podstatu Úterý, 3.Května 2011, 16:13:30

ne že by se nic neměnilo - v dřevních dobách existovala antropofagie (lidojedství), ještě před několika stoletími byla běžná tortura (útrpné právo) a jště v druhé polovině 20. století byly ve švýcařích kantony, kde neměly ženy volební právo. A to už naštěstí neplatí.
Takže vývoj je - ale nejen v tom dobrém. Oligarchizace ekonomie (a ekonomických zájmů) logicky posiluje oligarchizaci politiky. A nejen ve stranickém systému. Takový Jimmy Hoffa může i dnes někde běhat po světě.
Takže manipulativní používání mocenských technologií (jádro sdělení pana Machiaveliho) samozřemjě existuje dál - omezit to lze systémově, nikoliv idealizací člověka. A proto to nelze pouštět zhlavy, ale naopak si lámat hlavu s reálným, nikoliv naivistickým řešením.
P.S. iracionální agrese ala basebalová pálka samozřejmě je neméně naivní

Tom_samek

Tomáš Samek - lingvistický antropolog

Díky Středa, 4.Května 2011, 13:30:27

Děkuji Ivanu Štampachovi za výborný příspěvek k tématu, které v této zemi je (a obávám se, že čím dál tím víc bude) aktuální.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Biedermeierovské moralizování Středa, 4.Května 2011, 21:12:21

Je třeba rozlišit 3 sféry: právo, morálka a moralizování. Právo je to, čemu Robert Musil říkal "racioidní" oblast - tj. oblast, v níž funguje racionalita systému, vláda pravidel nad výjimkami. "Neracioidní" oblast reprezentuje morálka; je to oblast, v níž naopak vládne výjimka nad pravidlem: morální jednání nelze definovat univerzálně (třebaže se takové pokusy historicky děly a stále dějí), ale vždy ve vztahu ke konkrétní situaci, jako morální postoj. Tam, kde v racioidní oblastí platí (alespoň v určité míře) zákony logického usuzování, má ve sféře neracioidního základní postavení zkušenost, prožitek, individuální motiv. A moralizování, to je taková upadlá forma morálky: je to morálka, která se však týká jen těch "druhých", nikoli mě samotného - já sám jsem v pozici nedoknutelného, samozvaného soudce.

Obávám se, že moralizátorská kritika politiky je fenoménem, který má v českém kontextu poměrně dlouhou historii, sahající snad až k národnímu obrození, resp. do doby formování moderní české politiky v polovině 19. století. V současném stavu vidím jisté reziduum této biedermeierovské mentality, občanské nezralosti. Nikoli kritika politiky jakožto politiky (tedy "vnitřní kritika" systému), nýbrž právě kritika politiky skrze morální diskurs (dochází k záměně diskursů). Občanská nezralost spočívá v tom, že nedokáže akceptovat politiku jako společenský subsystém, jako určitou diskursivní formaci, soubor určitých společenských praktik atd. a že tedy vlastně nedokáže konstruovat kritiku, která by byla politicky relevantní. A naopak formuluje tuto kritiku vně subsystému jakožto kritiku nepolitickou. "Politika je svinstvo" je názornou ukázkou uvedeného přístupu.

Může to být ovšem přístup nadmíru nebezpečný, protože dokáže - v jistých historicky nepřehledných, krizových situacích - jako nepolitickou kritiku přijmout rovněž kritiku, která stojí vně demokratického uspořádání. Extrémním příkladem je samozřejmě Hitler, který přece v řadě svých projevů vystupoval jako "morální kritik" údajně "nemorální" politiky, jako kritik parlamentu plného přeběhlíků apod.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Biedermeierovské moralizování - druhá strana mince Středa, 4.Května 2011, 21:34:28

Věc má však, jak my dialektici říkáme, také druhou stranu mince. Vysunutí politiky jako specifického subsystému a oddělení od morálky může vést nakonec k tomu, že bude politika vnímána příliš technokraticky (v lepším případě), nebo (v případě horším) jako bazén neřesti, v němž si korupční jednání podává ruku s programovou bezzásadovostí. Politika je totiž morálce podobná v tom, že ani ona nemůže mít podobu "logicky" či "univerzálně" platného systému (např. na rozdíl od vědy, jejíž "univerzalita" je dána snahou abstrahovat od konkrétní situace). Patří tedy i politika do sféry neracioidního. Existují ideologie, programové dokumenty apod., ale nakonec je politika vždy sférou praxe v mantinelech konkrétní situace; je, jak se říká, uměním možného. Zdá se tedy, že kritika politiky skrze morálku (o moralizování nemluvě) není zase tak překvapivá - naopak. Morální (v pokleslé podobě moralizátorská, rozlišení viz výše) kritika politiky je tedy jakési převracení politiky naruby. Ne nadarmo politické ideologie hojně užívají rétoriky morálních dichotomií (Dobro x Zlo).

Moralizátorství je projevem toho, čemu Václav Černý rád říkal čecháčkovství. Pročteme si noviny z Druhé republiky, a tam se to moralizováním jenom hemží; až se člověku dělá špatně. Nicméně klást zvýšené nároky na morální integritu politika je legitimní a nutné. Zvláště v systému zastupitelské demokracie. Občané sice nejsou o nic dokonalejší než politici - na tomto klamu spočívá východisko moralizování -, ale politikův hlas reprezentuje několik hlasů občanských, jeho rozhodnutí ovlivní životy mnoha lidí (z nichž většina z nich toho či onoho politika ani nevolila). Proto nelze na morální hodnocení politiků zcela rezignovat. Avšak důsledky našeho hodnocení by měly být přetaveny v politické (občansky zralé) rozhodnutí.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Ideál je v programovém + morálním souladu a prolínání Čtvrtek, 5.Května 2011, 06:20:7

Ano. Klást zvýšené nároky i na morální integritu politika je nutné v systému demokracie. Občan-volič volí politiky a politici následně rozhodují zase o voličích, proto obě hlediska (programy + morální kvalita politiků) se velmi prolínají a vzájemně se doprovázejí. Občan má právo (i jistou "povinnost") volit dobré programy i dobré politiky dle obou těchto kritérií v jejich porolínání (napovídá nám v tom naše poznání a svědomí). Samotný dobrý program či samotný dobrý člověk jsou málo - ideál občanských voleb opravdu vidím v kombinaci a v prolínání programů i osobností volených politiků...

Stanislav Hošek - Český těšín

Zmatení pojmů. Čtvrtek, 5.Května 2011, 12:28:2

Nevím, jak kdo, ale já rozlišuji mezi morálkou a mravností. Morálky jsou různé, jinou mají třeba podnikatelé a jinou zase zaměstnanci. Jinou Abendlanďané a jinou Číňané. Také jinou kupříkladu naše generace pomalu odcházející z tohoto světa a ta, která do něj teprve nyní vyrůstá. Ale podle mne existuje určitá mravnost, která je všem, nebo alespoň naprosté většině, společná. Zatímco v morálce může být dobro jednoho zlem pro jiného a tak různě, mravnost není ani dobrem, ani zlem, je, či alespoň měla by být metodou mezilidské, ba až všelidské integrace. Potom ta část veřejného prostoru, kterou označujeme za politiku, je kláním různých zájmů, které odrážejí ony různé morálky. Ale pokud chce společenství koexistovat a především si vzájemně rozumět, musí akceptovat zásady mravnosti, které vzájemně neporušuje žádná entita, komunita, tedy i politická strana.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

morálka Čtvrtek, 5.Května 2011, 12:41:5

Karel Kosík soudil, že
"Slušnost je étos obyčejného člověka. ... udržuje pospolitost. ... je životadárný humus veškeré kultury a jakéhokoli soužití. Kde je slušnost zničena a na její místo nastupuje chytráctví a zištnost, tam je v samých základech ohrožena kultura.
Slušnost není ustrašenost a průměrnost. Zná míru a je moudrostí každodenního života. ... ve výjimečných chvílích ... přerůstá ve statečnost. ... nemluví o svých zásluhách, nedožaduje se odměn a poct, ale zejména: její jednání není motivováno vidinou, že se jednou dostane k moci a bude vládnout shůry."
(Poslední eseje, str.39-41)

Jan Samek - Praha

Hlava XXII Čtvrtek, 5.Května 2011, 12:46:55

Začínám se cítít podobně jako Yossarian v Hlavě XXII. Může za to jak Václav Bělohradský , respektive jeho Boj proti Korupci jako mediální kýč, tak i autor tohoto článku .
Bělohradský říká : Veřejnosti je předkládán zkreslený obraz , který zastírá fakt , že problém je v systému, nikoli v selhání jednotlivců. Ok, tomu rozumím . Pokračuje : Výsledkem je, že se v české politické kultuře se místo politické opozice zformuje opozice proti politice. Protot se obává propuknutí „tekutého hněvu“, který využíjí populistické a rasistické strany .Politika je podle Bělohradského hledání kompromisu mezi hodnotami, pluralita hodnot je totiž hodnotou sama o sobě. Co s tím ? Bělohradský říka : snažit se definovat legitimitu za účasti co největšího počtu občanů. Právě opětovné zapojení co nejširší části společnosti do hledání nové politické legitimity může být snad jedním z možných řešení. Tak a
pokud se něco podstatného „ neztratilo v překladu“ , zdá se mi , že Václav Bělohradský zformuloval dokonalou Hlavu 22 . Hned dvojnásobnou . Právě téma boje proti korupci totiž přesvědčilo řadu voličů , zúčastnit se na politice cestou vykroužkování kmotrů a k experimentování s novými stranami . Že to přináší situace „ z bláta do louže“ je nezbytná daň za to , že jsou noví. Znamená to snad, že máme být raději spokojeni s osvědčenými Kalousky , Vondry a Bartáky ? Takhle to snad Bělohradský nemůže myslet.

Druhý paragraf Hlavy 22 se týká plurality hodnot . Vždy , když měl čas „ trhnout oponou“ , tak to bylo z nějakého sdíleného pocitu nespravedlnosti i když samotnou změnu odstartovala třeba malicherná příčina. Jak jinak zapojit velkou část společnosti než na základě nějaké sdílené hodnot y , které bude prohlášena za dobrou? Jaké jiné téma , které se nebude týkat spravedlnosti pohne s občany ?

.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Čtvrtek, 5.Května 2011, 20:27:3

Ohlásil jsem 2. května odchod z této diskuse, ale několik diskutujících mi píše, že bych odcházet neměl. Zkusím to ještě, i když přetrvávají mé obavy.

Politiky bych posuzoval podle politických programů a podle toho, jak případně dosud tento program, pokud už něli příležitost, prosazovali, jak úspěšní byli vzhledem k různým koaličním konstelacím.

Jistě je nutno dbát na to, aby politici nejednali protiprávně. Možná je právo aplikovanou morálkou, možná je to ta část morálky, jíž je možno veřejně kontrolovat. Positivní právo, tedy právní normy přijaté zákonodárnými orgány nemusí být ve všem morální. Mohou v něm být ústupky lži, sobectví, násilí a podobným nectnostem. V krajním případě může být positivní právní norma nemorální. Proto je tu ještě právní věda a právní filosofie a obecnější posuzování zákonů (a jednotlivých kauz) podle obecně uznaných zásad spravedlnosti, což ovšem nemohou konat běžné soudy.

Rozhodně však vylučuji, že by bylo možno zjistit "morální integritu" politika, jeho mravnost (pokud, jak to navrhuje jeden diskutující, rozlišíme mravnost od "morálek"), jeho dobré či špatné úmysly. Mravné je jednání v souladu s dobře formovaným svědomím. To jsou vnitřní, subtilní záležitosti. Je to špatně dostupné hrubé, hrubiánské, vulgární sféře politiky a žurnalismu. Otázky mravnosti si musí politik jako každý jiný člověk řešit zpytováním svědomí, jakož i soukromým, tichým a pečlivým dialogem s mravními autoritami.

Rozhodně žádný žurnalista a žádný občan nemůže vidět do svědomí politika, do jeho úmyslů. Lze vidět do jeho souladu s právem. Ale jen tehdy, mám-li důkazy, které obstojí tváří v tvář obhajobě.

Používání morálního biče na politiky je morální kýč, je to český zlozvyk. Je to aplikace principů dobra a zla na politickou rozpravu. Pokud se politické programy rozdělí podle tohoto měřítka, bude to !!! V Ž D Y !!! tak, že "náš" politický program a náš styl politického jednání je DOBREM a političtí protivníci představují apriorní ZLO. Pak se ovšem nevede korektní politická rozprava, v níž by se normálně posuzovaly výhody či nevýhody některého řešení, jeho náklady, jeho realizovatrelnost ap. Vede se místo toho lítá řež mezi "dobrem" a "zlem". Obhájci údajného dobra pokládají v tomto nelítostném boji za oprávněnou jakoukoli odpornou metodu. A to v zahraniční politice, např. tam kde se konstruují z politických protivníků jakési "říše Zla", tak i v politice domácí, kde se ve jménu "dobra" lidé bezdůvodně skandalizují, špehují a vydírají.

Fiktivní morální soud\ aplikované na politiky, to je nebezpečná zbraň. Rozvrací to politickou scénu. Znemožňuje to normální politickou riozpravu mezi směry, které jsou všechny lidsky nedokonalé, všechny poznamenané chybami. Sotva nějaký směr demokratické politiky je absolutním Zlem a ZCELA JISTĚ žádný není absolutním Dobrem.

Kdo chce bojovat za Dobro proti Zlu, nevybojuje ho kjřikem na náměstích a u stolků, kde se podepisují petice. Ten boj můžeme každý vybojovat JEN ve svém srdci. Metodou tohoto boje je už od časů antické filosofie (a shodně s tím i v jiných kulturách) zpytování, rozjímání a askeze.

Takže musím přes značný nesouhlas, který má teze vyvolala, znovu s jistotou potvrdit, že moralizování do politické diskuse nepatří a že politické scéně škodí.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

přízemní slušnost, ne vznešené morality Čtvrtek, 5.Května 2011, 20:39:9

i když nesouhlasím, že boj s dobrem a zlem se dá objektivně vyhrát JEN v našich srdcích, tak souhlasím, že tam se může subjektivně začít. A metodou nejsou jen nějaké jogínské praktiky, ale také konfrontace s lidmi (dobrýrmi i zlými). Protože to objektivně ověří, zda ještě vnímám dobré a zlé a nebo ne. Introspekce na to asi nestačí. Ale třeba vytrvat. i přes to že se ideál (logicky) nedostaví. Takže snaha být slušný člověk je víc než fanatické usilování o mravní čistotu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ad morální integrita Čtvrtek, 5.Května 2011, 21:46:40

Osobně jsem velmi rád, že se pan Štampach vrátil do debaty a že můžeme diskutovat pod jeho zajímavým článkem. Tak hned do toho - k té morální integritě.

Napsal jsem, že je legitimní klást zvýšené nároky na morální integritu politika, protože politik je zástupcem občanů a jeho rozhodnutí ovlivňuje i naše životy. Já se toho nároku jako volící občan nehodlám vzdát, i když naprosto souhlasím se Štampachovou a nakonec i Bělohradského kritikou moralizování v politice (což jsem uvedl ve svým prvním vstupu, doufám, že dostatečně srozumitelně). Jenže mám dojem, že pan Štampach provádí jistou redukci (chápu-li jeho slova dobře), když morálku zužuje na oblast svědomí. Svědomí je skutečně věc každého z nás. Ale morální integrita člověka se přece může ukázat i zcela veřejně - skrze jeho činy. Upozorní-li někdo na korupci, prokáže tím svou čestnost.

Čili morálka není "každého věc", ona se manifestuje ve veřejném jednání, v individuálních rozhodnutích atd.

Takže já jako občan nehodnotím "dobré srdce" politika (jak asi naznačuje J. Dolejš), jeho svědomí či úmysly, ale jeho činy. Pokud - například - pan Dolejš nebere úplatky, nezákonně se neobohacuje apod., svědčí to o jeho morální integritě. A pak buď má nebo nemá moji důvěru jakožto důvěru potenciálního voliče.

Na závěr chci ovšem zdůraznit, že jako volič volím především podle politického programu té které strany. Tedy racionálně (jsou-li politické programy racionální).

Petrasek Milan - penzista

pane Samku, Čtvrtek, 5.Května 2011, 21:53:9

přimlouvám se za více trpělivosti. Za námi ještě stále nejsou poslední volby. Charisma škodných politiků působí jako ten nejhorší parfém. Známe z ulice také, kteří vytváří dlouze působící zápach levného odéru a také, kteří pouze krátce příjemně zavoní. Ale i Kalouskům a Vondrům... odér dojde - mají před sebou krátkou jistotu.
Bělohradský myslím upozorňuje na nebezpeči afektivních postojů, na které čekají jak zištní politici neoliberální pravice, tak nacionalisté.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Doplnění Pátek, 6.Května 2011, 09:44:58

Ivan Štampach píše: "Positivní právo, tedy právní normy přijaté zákonodárnými orgány nemusí být ve všem morální. Mohou v něm být ústupky lži, sobectví, násilí a podobným nectnostem. "
Doplnila bych, že v našem pozitivním právu se objevují čím dál více ústupky lobistům firemních zájmů, penězům bohatých podnikatelů ... souhrně ústupky nátlaku bohatých čili mešiny, která si osobuje větší práva a tedy i svobody než jim náleží v mezích sociální spravedlnosti - a být nespravedlivý je vlastně totéž jako být nemorání.
Bělohradského výzvu chápu jako apel, abychom politiky kritizovali konkrétněji za špatné a neprodiskutované zákony a nechali stranou pohoršení nad jejich morálkou, které není konstruktivní. Tím ovšem paradoxně vyprovokoval trochu akademickou debatu, takže se věnujeme jí spíše hašteření politiků než tomu, jak mezi tím v tichosti přijímají pro většinu občanů nepřijatelné zákony.
Líbilo by se mi například znovu otevřít diskusi o spravedlivé podobě daní. Bude se to hodit, až nevyzpytatelný Kalousek vytáhne z rukávu předlohu značně netransparentně formulovanou a my budeme zase jen zírat.
Taky se tu málo diskutuje o církevních restitucích, které zrovna spějí k jakémusi završení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.