Kotíkovy útěky z plochy obrazu

Johana Lomová

Galerie Jiří Švestka vystavuje skvělé obrazo-objekty Jana Kotíka ze 70. let. Autor, který své jméno spojil s válečným civilismem i novou citlivostí 60. let, prolamuje limity malby a rozšiřuje možnosti práce s ní směrem k divákovi a do prostoru.

Jan Kotík (1916—2002) je synem bytostného malíře Pravoslava Kotíka. Studium na pražské Uměleckoprůmyslové škole ukončil v roce 1941, kdy se již intenzivně stýkal s lidmi blízkými Skupině 42. Společné téma člověka žijícího ve městě a přátelství s Jiřím Kolářem tehdy ovlivňovalo jeho pohled na svět.

V poválečném období se Kotíkův umělecký zájem přiblížil užitému umění, spolupracoval s českými sklárnami a psal teoretické texty věnované designu. Zhodnocení zkušenosti se sklem a paralelně probíhající experimentování s expresivní malbou se projevilo v monumentální vitráži Slunce, vystavené na Expo 58 v Bruselu.

V 60. letech se jeho obrazy postupně proměňovaly vlivem nové geometrické citlivosti. Prolnutí smyslovosti a zájmu o geometrii se jasně ukázalo v objektech z dekády následující, kterou právě představuje výstava v Galerii Jiřího Švestky.

Po příchodu sovětských vojsk do Československa v roce 1968 odjel Jan Kotík na studijní stáž do Berlína, kde se na počátku 70. let rozhodl zůstat na stálo. V Německu získal nový domov i místo pro profesní kariéru. Stal se členem německé Akademie výtvarných umění a etabloval se na místní umělecké scéně. Na počátku 90. let Jana Kotíka znovu uvedlo do českého kontextu několik větších přehlídek (např. v Národní galerii, v brněnském Domě umění). Současná výstava pak ukončuje delší odmlku, kdy se autorovy práce příliš nevystavovaly.

Obrazo-objekty v Galerii Jiřího Švestky navazují na Kotíkův zájem o geometrii a vyjadřují autorovu touhu překonat plošné působení obrazu. Nástrojem se mu v nich stal přechod k objektovosti a soustředěný pohled na samotný materiál obrazu. Plátna a dřevěné desky získaly neočekávané podoby, jsou deformovány, překládány, či jinak proměňovány a tak nenápadně překračují hranici roviny. Vystavené projekty často vyplňují tři plány a tak naplňují podstatu prostorového objektu.

Na stěně galerie nalezneme křídou vymezené linie, které jsou jakýmsi rastrem či rámcem pro umístění samotných objektů. Ty se tak skládají z plochy zdi, plátna / dřeva na ní upevněného a z prostoru mezi objektem a divákem, který je do něj vtahován hmatovými kvalitami materiálu. Pojednaný prostor se stává místem, v němž Kotík zkoumá možnosti manipulace s obrazem.

Vážnost Kotíkových prostorových zkoumání v sobě zároveň nese také skrytý humor. Již zdůrazněná dvojí rovina Kotíkových objektů, které pracují s estetikou odcizené geometrie a zároveň v nich nalézáme sugestivní haptické materiály, je už sama o sobě absurdním prolnutím vzájemně si odporujících a na různých základech stojících uměleckých směřování. Především pak rozkládání plochy je vtipným nabouráním klišé spojených s obrazem. Jeho plocha se například rozpadá na dvě poloviny a pohromadě drží pouze na nespolehlivě působící tkaničce. Jan Kotík tvrdí, že ve vzteku se malovat nemá, to však neznamená, že jeho obrazy-objekty nevyvolávají žádné emoce.

Povedenou hrou s realitou se stává instalace nabarvených dřevěných latěk, která z dálky působí jako modernistická malba blízká třeba pozdním obrazům Františka Kupky, z blízka se však proměňuje v hrubý materiál rytmizovaný nahodile rozmístěnými černými plochami. V neposlední řadě zmiňme Kotíkovo téma variace, ke kterému odkazuje také název probíhající výstavy. Nekonečné množství možných variací téhož, práce s odrazem i již zmíněné skládání plochy nás vede od jednoho vystaveného objektu k druhému a nabízí jakousi linii, která propojuje vystavené objekty. Základním formátem je čtverec nebo obdélník, který se pomocí umělcovy fantazie proměňuje v geometrii podřízené obměny téhož.

Výstava v Galerii Jiřího Švestky představuje pouze jednu polohu Kotíkovy tvorby, o to však soustředěněji nás seznamuje s autorovými uměleckými strategiemi. Ukazuje na sílu jeho směřování v 70. letech a také na výpovědní hodnotu jeho projektů pro současnost.

Jan Kotik (1916—2002): Možné Variace — práce ze sedmdesátých let. Galerie Jiří Švestka, výstava potrvá do 4. června 2011.